Moje nové koníčky

6. prosinec 2016 | 02.30 | rubrika: Zivot

Je to v suchu, můj problém s možným pokušením v práci se sám vyřešil, neb se ten novej hezoun nejdřív hodil marod a pak dal výpověď. Vlastně mě to ani nepřekvapilo, hned jsem si říkala, že teď když dostal kopačky, tak na Zélandu asi nezůstane. Vypadá to, že jedinej důvod, proč tady zůstat, jsou partneři. Všichni ti Australani se sem taky přestěhovali kvůli babě. A přitom to tady není vyloženě špatný, jen prostě peněz se tu vydělá míň, za to baráky jsou tu snad nejdražší na světě (to nemám ověřené, ale připadám si tak). Momentálně bychom museli vypláznout asi million dolarů, abychom dostali slušnější třípokojáč v Aucklandu. Když pominu, že nemáme deset procent na depozit, tak na hypotéce bychom platili 2 krát tolik, než teď platíme za nájem. Což už teď by se nám špatně táhlo a to máme dva spolubydlící. Šance na to v budoucnu bydlet jenom sami dva, by při našich stávajících platech byla nulová a vzhledem k tomu, že hypotéka se platí 30 let, tak nevím, jestli ještě po šedesátce bych chtěla bydlet se spolubydlícími (a jestli by někdo chtěl bydlet s párem skorodůchodců), nemluvě o tom, že kdybych se náhodou uhodila do hlavy a rozhodla se založit rodinu, že by na spolubydlící ani nebylo místo. Fakt nevím, jak tady jako lidi mají normálně žít a něco budovat. Piloti, co u nás v práci byli převelení do Brisbane, si maximálně chrochtají, protože tady prodali svoje plesnivé barabizny a tam si za ty peníze pořídili luxusní vily. 

Tony mi v pátek řekl Honey. Nebyla jsem si stoprocentně jistá, že jsem se nepřeslechla, takže jsem se nechtěla ztrapnit a nekomentovala jsem to, nicméně jestli to zopakuje, tak se mu chystám říct, že miláčku mi může říkat jen jeden chlap. Odporný.

Po roce jsem se vrátila do cockpitu. Já ani nevím, jestli mám za to utrácet peníze, Pilot mě do toho strká, ale na co mi bude, že mi vydají novozélandskou licenci, když já stejně za prachy asi nikdy lítat nebudu. Je pravda, že přemýšlím, že bych si pomalu vedle práce dodělala kvalifikaci na instruktora a ve volným čase bych chodila učit do aero klubu, jenže já jsem tak strašně neochotná se učit, že bych ty zkoušky asi vůbec neudělala, nebo bych aspoň bulela a rvala si vlasy pokaždý, jak bych měla něco studovat. Tyhle výhledy ale zase možná stojej za to, nebo ne?  

20161205_102022

Kiwimáma nám tu nechala každýmu dvě stovky, jakože na Vánoce a ať si prej koukáme koupit něco pro sebe a né že s tím budeme platit složenky. Pilot si hodlá zaplatit další hodinu akrobatickýho lítání a já jsem se vydala do Bauhausu pro dlaždičky, beton a maltu. Mám teď spoustu volnýho času, protože jsem už několik týdnů nebyla na facebooku. Já závislák, jsem tam byla v podstatě pořád a teď nevím, co s ušetřeným časem. Hledala jsem na internetu nějaký koupátko pro ptáky, který bych mohla dát ven, blízko klece našeho špačka, aby se tam divocí ptáci chodili koupat a při té příležitosti se kamarádili se špačkovou. A našla jsem úžasné koupátko, které jsem se rozhodla, že si vyrobím sama. Z hodiny na hodinu jsem se rozhodla, že mým novým koníčkem bude mozajka. :D  

Můj úplně první výrobek bylo tohle koupátko. 

mosaika2

A tady už pracuju na stolku, který jsem koupila na internetu za pouhé dva dolary. :D

mosaika  

Vůbec takovéhle nákupy jsou moje nová závislost, asi místo facebooku. Někdy se tam dá sehnat nábytek třeba za dolar, když má člověk kliku. V garáži už na mě čeká další stůl, tenrokrát větší, na ten taky hodlám dát mozaiku a pak ho zase prodat. 

Chtěla bych se zase zamilovat

26. listopad 2016 | 22.41 | rubrika: Zivot

Začala jsem teda nosit prsten, aby mi dal Tony pokoj. Ten v pondělí sice naklapal k nám do kanclu otravovat, nicméně se bavil s kolegyní a na mě se ani nepodíval. Doufala jsem, že je to pro to, že je mu trapně. Od té doby tam chodil každej den. Prostě si tam sedl a čekal. Že se s ním asi bude někdo bavit. Já nic, já dělám, že musím koukat do počítače. Tak se buď zvedne a řekne, že vidí, že tam není žádanej a dá se k odchodu, načež ho kolega začne přesvědčovat, že to vůbec tak není a já mám sto chutí ho nakopnout pod stolem. A nebo začne klást otázky, jako třeba, co budu dělat o víkendu. Oznámila jsem mu, že mi přijede tchýně. TCHÝNĚ! Chápeš to, jo?! Já jsem sice nechtěla nikomu říkat, že mě Tony otravuje, ale vidím, že stačí jen jemně naznačit a každej hnedka ví, ze které kanceláře vítr vane. Tony je asi dost známá firma. Firma HVZ. Hodně velkej zoufalec.  

Teď tam máme jednoho novýho pilota a kvůli tomu mám zas nutkání ten prsten sundat. Ten je jako fakt hot. Dokonce jsme oba ve stejnou dobu pracovali pro Fiji Airways, takže jsme se nejspíš potkali už minulej rok. Jsme si vzájemně postěžovali na tu Fijičarodějnici, on mi vyprávěl, jak se před ní chtěl schovat v letadle, který pilotoval a se kterým se měl vrátit na Fiji jako pasažér, neb se nechtěl nechat znova odbavit, ale ona ho tam našla a odvedla ho ven. Já jsem mu ukázala fotku našeho týmu a on hned ukázal na babu a řekl "tady je ta bitch”. :D Původně měl pracovat pro nás v Austrálii, ale jeho holka ho teď odkopla a prej mu už nechce sponzorovat víza, takže musí zůstat na Zélandu, pač tady už víza má. On sám pochází z Jihoafrický Republiky. Já jsem měla pocit, že i když se lidi rozejdou, že to aspoň kvůli imigračnímu dál hrajou, ale tady ta slečna ne, takže ten ji asi musel fakt hodně nasrat. Hned mě napadlo, že jí určitě zahnul, hezounek. To je asi porvý po třech letech, co jsem si vůbec všimla nějakýho jinýho chlapa. Což možná bude hlavně tím, že Kiwáci jsou většinou dost oškliví. Kam to s Pilotem spěje? Občas mám depky z toho, že už by to mělo být až do smrti. Že už se nikdy nezamiluju, nezažiju nic novýho a hlavně ne kvalitní sex. Hezounek by beztak byl v posteli šikovnej. A nebo taky ne a zbytečně bych si rozbila vztah. Navíc by mě ten novej chlap přitahoval jen do té doby, než by mi domů donesl kus masa, což mám tak 99 procentní šanci, že by dřív či později udělal.

Kiwimáma je tu a už aby zase odjela. Pilot se jí moc nevěnuje a tak ňák to hází na mě a já toho mám už plný zuby, pořád se bavit o jejím vnukovi, kterej mě jako každý jiný malý dítě absolutně nezajímá, každý rozhovor se vždy záhadně stočí k němu, musím se dívat na spoustu fotek a nejhorší to bylo včera ráno, když si s ním volala na skypu. Šla kvůli tomu do ložnice, aby probudila Pilota, aby se přišel ukázat synovcovi. My jsme ho od porodnice ještě nepotkali, Pilot ovšem také neoplýval zájmem ukazovat se na kameru děcku, co ještě ani pořádně nemluví. Z postele se sice vypotácel, ale začal opruzovat v kuchyni, kde jsem myla nábodí, místo aby šel do obýváku se představit miminu. Dostal dva kopance, jak jsem se ho snažila dostat z kuchyně dřív, než přijde hora k Mohamedovi. Nefungovalo to, musela jsem se tím pádem na kameru ukazovat i já. Bylo mi to hodně nepříjemný. Jestli by Kiwimáma byla takhle podělaná i z našich dětí, tak je to o důvod víc žádný nemít. Těch důvodů jsem v poslední době našla tolik, že už si pomalu šetřím na podvázání vaječníků. Když jsme byli s Pilotem krátce, tak jsem si myslela, že děti s ním bych asi i chtěla, to jsem nevěděla kam s tou vší láskou a říkala jsem si, že mít človíčka, co by byl napůl Pilot, tak bych z něho byla taky úplně hotová, protože stejnětak jako Pilot by to byl zázrak přírody, voněl by jako jarní vánek a sral by duhu. Jenže teď je to jiný, z Pilota už dávno nejsem na větvi a tím míň bych byla z malýho ječícího sráče. 

Are you hitting on me??

20. listopad 2016 | 02.13 | rubrika: Zivot

Je neděle a já si sedím v práci. Přišla jsem se pozdě, protože mi kolega David říkal, že v neděli by sem včas chodil jenom debil. Taky by tady prej jenom debil seděl až do pěti, ale já radši počkám, když jsem tady nová. Každopádně jsem dostala hodně divnej telefonát. Můj šéf Bobík má taky šéfa a ten šéf má sekretářku. Sekretářka je asi padesátiletej chlupatej chlap (teď koukám do systému, že je mu dokonce 63) a nevolal mi nikdo jinej než on.

On: Ahoj, tady Tony, jak se máš? 

Já: Dobrý, letadlo letí, tak v pohodě. 

On: Venku je moc hezky. 

Já: Jo a kde seš? Tady je zima a strašně fouká.

On: Já jsem na severu. Jakej jsi měla víkend?

Už si říkám tyvole dostanem se dneska ještě k tomu, proč voláš?

Já: Nuda, nikam jsme nejeli. 

On: A pracuješ zejtra?

Já: Jo pracuju. 

On: Tak to se budu těšit, že se uvidíme. A co v pátek, pracuješ? 

Co kua chceš?

Já: Nepracuju. 

On: To bych se tě mohl zeptat, jestli bys se mnou nešla na oběd třeba. 

Já: No akorát, že já nejím to co jí většina lidí. 

On: Ty seš vegetarián? Ale víno můžeš, ne? To by bylo smutný, kdybys nemohla víno. 

No jasně, je nalitej!

Já: No, některý vína můžu. 

On: Tak jo. 

Já: Tak jo, tak se měj. 

On: Tak jo, já jsem se chtěl jen zeptat, jak se máš a to jsem ti chtěl říct, že se těším, až se zejtra uvidíme.

Já: Tak jo, tak zejtra, čau. 

Co to do řitě bylo?! Mě tady jako bude balit fousatej páprda? Já asi radši pro jistotu začnu nosit zásnubák. I když jsem to v poslední době zavrhla, protože na svatbu, na kterou půjde Pilotův imbecilní kámoš, já nejdu, ani když měla bejt moje vlastní! Teď jsem si zas akorát vzpomněla na toho kreténa. Ten se furt Pilotovi posmívá, že má holku veganku, tuhle ho označil na Facebooku pod obrázek s textem "ten pocit, když se griluje masíčko a vám se sbíhají sliny. Hej vegani, taky to tak máte, když sekáte trávník?" Jsem řekla že ne, nemáme, ještě máš nějaké debilní otázky? A on řekl No! But you can get fucked! Jakože se můžu jít nechat vošukat, hodně sprostý a docela dost nečekaný. Já mu tohle ale trpět nebudu, taky by se mu nelíbilo, kdyby si někdo utahoval z jeho baby, která je tlustá jako tři bečky a vymejšlet vtípky o ní by šlo jedna báseň. Už jsem skoro odepisovala tak jo, hele a chceš se dívat, abys taky viděl, jak se to dělá, když mezi váma nezavazí 300 kilo tuku? Ale Pilot prej ať nejsem hnusná. No jasně, on se ke mně jako kokot chovat může. Tak jako na té jejich svatbě. To jsem si pak uvědomila, že já vlastně žádnou svatbu nechci. Prsten jsem chtěla prodat, na nic ho tím pádem nepotřebuju. Teď ho ale kvůli fousaté sekretářce asi vytáhnu. Doufám, že až vystřízliví, tak se uklidní a hlavně zastydí!  

Nuda s Pilotem

19. listopad 2016 | 05.08 | rubrika: Zivot

Tohle bude hodně osobní, takže pokud je ti míň než 18 let, tak to koukej zavřít. Tak, teď když mám pozornost všech dětských čtenářů, můžeme začít.

Mám pocit, že jsem ve slepé uličce. Já, která jsem se vždycky chvástala, že bych nikdy svýmu chlapovi nezahnula přemýšlím, že bych si snad měla najít milence. Pilot je tak strašně nudnej, až se mi chce brečet. Nebaví ho předehra, nebaví ho si se mnou hrát, pět minut mě líbá a pak jen zasunout a za tři minuty je hotov. Proto ještě stále sladkobolně vzpomínám na Australana, třebaže měl místo mozku z koksu kostku a měl podměráka. Jak ten miloval dělat holce dobře. S ním jsme začali před půlnocí a obvykle jsme končili v šest ráno. Sám se za tu dobu udělal jen jednou, až úplně na konec. I Medvěd to zbožňoval, ale ten si na mě většinou vyhradil jen dvě hodiny. Na druhé straně je tu Pilot, kterýmu předehra zabere pět minut. Dostávám jen debilní rady, jakože ať mu řeknu, co se mi líbí. Vypadám snad jako nějaká upejpavka? Že bych mu to už stokrát neříkala? Jenže když ho to nebaví, tak co? On teda tvrdí, že to není pravda, jeho to přece baví, takže když si postěžuju, tak se mi pak velkoryse věnuje celých dvacet minut a příště, když si o to neřeknu, tak předehru zase přeskočí. Já si nechci pořád o něco říkat, když ho to nebaví. Jenže pak se nemůže divit on mně, když ho k sobě pustím tak jednou za dva tejdny.

Jeho výdrž je problém číslo dva. Když už nevydrží víc než tři minuty, o to víc si myslím, že by se měl snažit i jinak. Dávala jsem mu číst knížky o tantře, kde se píše jak dýl vydržet, on sice tvrdí, že to cvičí, ale nějak se to neprojevuje. Na začátku to ještě nebyl takovej problém, byl ze mě tak hotovej, že byl hned zase připraven. Jenže teď potřebuje aspoň hodinu pauzu a za takovou dobu já už nemám chuť. Urychlit se to nedá, o orální sex nikdy nijak nestál (je sakra divnej!). A to že se neudělám já bere úplně s nadhledem, že jsem prostě divná. Což je sice pravda, ale to ještě neznamená, že se chci připravit úplně o všechny požitky.  

Přitom mazlí se rád. Pořád se chce pusinkovat a objímat, dneska jsme se domazli až k tomu, že jsme oba skončili nazí, jenže už zas chtěl hned zasunovat, skopla jsem ho ze sebe a poslala jsem ho do prdele. Měla jsem už fakt slzy na krajíčku. Tohle já už douho nevydržím. Říká se, že žena je jako elektrickej sporák. Mně se ještě nenahřeje ani jedna plotýnka a najednou je po všem. Kvůli tomu se mi ten sporák fakt nechce zapínat. A já jsem pak za frigidu, že se donutím třeba jen dvakrát za měsíc, jenže můžu za to? Mně to přece taky nestačí. Tolik chlapů nemá rádo, když ženská leží jako prkno, Pilot mě pro změnu žádá, abych se nevrtěla, protože jinak nevydrží ani ty posraný tři minuty. Říkám si, co měl asi za ženský předemnou. Jestli i s nima byl takhle nemožnej a jestli jim to stačilo.

No a co teď s tím? On je jinak skvělej chlap (víceméně) a mně se s ním nechce rozcházet jen proto, že sex s ním stojí za hovno. Jenže má tohle nějaký jiný řešení? Australane, kde jsi? :´(

Měsíc v novým baráku

18. listopad 2016 | 18.20 | rubrika: Zivot

Tak jsem si to okolí tady tak pochvalovala, že to vypadá docela na úrovni, no netrvalo to ani dva tejdny a už mi vykradli auto. Sebrali Pilotovu GoPro kameru, aspoň že to nebyla moje. Ale stejně je to hnusnej pocit, že se vám takhle na drzo někdo hrabe v autě zaparkovaným před garáží. Příště se třeba vloupají i do baráku a odnesou si i moje GoPro a víc než to! Sousedi mají dvě uštěkaný ňafiny, štěkají hlavně přes den (už od brzkého rána ovšem), jenže já taky občas přes den musím spát, když chodím na noční. Nevím, jestli se můžu ještě považovat za veganku, když si ze všeho nejvíc přeju, aby někdo hodil přes plot otrávený buřty.

V práci už jsem tři měsíce a zatím se tam ještě netrápím, což je u mě hodně nezvyklé. Jenže v žádné jiné práci jsem nikdy neměla takovej luxus. Když chodím na noční, tak tam odpracuju jenom 28 hodin za 4 dny. Na odpolední odpracuju asi 36 a na ranní možná tak 32. Zaplaceno ale dostanu pokaždé za 40. Teď budu poprvé pracovat v neděli a budu tam porvé úplně sama. Doufám, že mě nebudou piloti moc otravovat s jejich rozpisem služeb, nebo že mi nebudou volat, že jsou nemocní. A hlavně ať nikdo nechce honem rychle převážet vězně nebo orgány na transplantaci, to bych fakt asi nevěděla, co všechno mám zařídit. Budu snad mít na starosti jenom jeden let z Austrálie na Novou Guineu a zpátky a jinak si budu číst jako obvykle. Když se mi teda neposere bójing. Už jsem tam přečetla 6 knížek Hry o trůny. Aspoň konečně chápu, co jsem v televizi nepochopila. To jsem ale chtěla říct, že práci o víkendu mají lidi docela rádi a já ji asi taky budu mít ráda. Po práci si totiž bereme domů firemní telefon, jako kdyby někdo něco náhodou chtěl a za to dostáváme dalších 150 dolarů k výplatě. Akorát je blbý, že máme číslo hodně podobný se záchranářema zvířat, takže vás třeba ve tři ráno lidi budí, že mají na zahradě nějaký kačenky, nebo chtějí, abyste jim přijeli sundat kočku ze stromu. No a každej vyloženě miluje přesčasy, protože to nám zaplatěj půlku peněz navíc. A nejlepší jsou přesčasy v sobotu nebo v neděli, to je se vším všudy skoro pětikolo! Tolik si Pilot vydělá za tejden. :D A k tomu si ještě přivydělám sýrem, i když já jsem taková líná mrcha, že se mi do toho vůbec nechce a tak některý kšefty dokonce odmítám, přitom je to jeden z mála vedlejšáků, co s mojí proměnlivou pracovní dobou můžu dělat. V práci se zrovna nepředřu, tak bych asi neměla být tak líná, však peněz není nikdy dost.

Koupila jsem si svůj první epilátor, docela vymakanej a drahej, dá se s ním i do vody, má různý nástavce a má to s ním prej nějak míň bolet. Že prej v horký sprše jsou póry víc otevřený a jde to snadněji. Zjistila jsem, že je úplně jedno, jestli máte nástavec s masážníma kuličkama, nebo ten, co má natahovat kůži nebo žádnej, pořád to bolí jako k.... To jsem si mohla koupit ten s méně zbytečnýma nástavcema a mohla jsem mít krásnej fialovej a ne růžovej. Dokonce ani nezáleží, jestli to děláte na sucho a nebo v horký lázni, podle mě to bolí pořád stejně. Odchlupila jsem si celý nohy. Dělala jsem to na zahradě, skučela jsem u toho bolestí a Špačková tam seděla ve svý venkovní kleci a napodobovala Pilotův smích. Normálně se mi posmívala! V podpaží a tam dole to bude asi na víc etap, protože to se fakt nedá vydržet. Prej ale poprvé je to nejhorší a já tomu věřím, že to pak bude bolet míň, když nebudu rvát tolik chlupů najednou. Nejlepší funkcí toho epilátoru ale je, že z něho má Pilot hrůzu. Když chci, aby Pilot něco odvolal, nebo neudělá něco, co měl za úkol, pohrozím mašinkou a to udělá cokoliv, jen abych se s tím k němu nepřibližovala. :D

Jsme s Pilotem na salátový dietě. I když teda vydrželo nám to pět dní a teď už zase sklouzáváme k vařenýmu, ale velký podíl salátu bych ráda zavedla na trvalo. Pilot má saláty kupodivu rád a už nějakou dobu si o ně říkal. No a já jsem zjistila, co jsem ten rok a půl na syrové stravě dělala blbě. Tehdy jsem salát dokázala pozřít pouze s avokádem. Jen škoda, že jsem nevěděla, že jsem na něj alergická. A tak mi každodenní avokádo absolutně rozesralo trávení a trvalo mi další dva roky to spravit. No a přitom teď vidím, že salát se dá chutně připravit i bez avokáda, když člověk udělá nějakej fakt dobrej dressing, neboli majdu. Já jsem teď závislá na majdě z misa a arašídového másla, žeru ju ke všemu a kdyby nebyla tak slaná, tak ji budu žrát i samotnou. A to jsem prosím miso už koupila a vyhodila asi stokrát, protože mi nikdy nechutnalo. A pro Pilota zase musím dělat dressing z hořčice a vlašských ořechů.   

Příští týden přijede na návštěvu Kiwimáma. Na čtyři dny a já mám ty čtyři dny náhodou volný, to mám teda radost, že budu muset celý svý volno trávit s tchýní. Co s ní budu dělat?? A co bude jíst? Doufám, že sní co uvařím a nebude nám sem tahat maso. Tu bych ale asi salátem moc neuctila, takže budu muset vařit speciálně pro ni nebo co. Možná i na kávovej dort dojde. A taky nevím, kde bude spát. Asi v naší posteli a my s Pilotem budeme spát v obýváku na zemi. Samé úžasné vyhlídky.   

Jak jsme se stěhovali

28. říjen 2016 | 00.00 | rubrika: Zivot

Chcete si vyzkoušet kvalitu svýho vztahu? Přestěhujte se! Já jsem byla asi dva týdny pernamentně vzteklá a málem jsem Pilota kopla do zadnice. S tím, že všechno musím zařizovat já, se tady nijak netajím. Pilot na náš barák pořád jenom nadával, jenže kdyby měl přestěhování organizovat on, tak tam budeme bydlet až do smrti, či dokud by nás majitel nevyhodil. Nejvíc jsem to tam ale odsírala já, hledat stále nové spolubydlící, hlídat aby každej platil, uklízet po nich, o tom Pilot neměl ani šajnu.

Abychom dostali kauci zpět (3000 dolarů), museli jsme samozřejmě celej barák vyčistit. Měli jsme s Pilotem obrovské neshody v tom, co považujeme za čisté. Já jsem na to objednala uklízečky a firmu na čištění koberců a Pilotovi se to vůbec nezamlouvalo, že prej to kolik peněz utratím, abychom dostali zpět 3000. Opravdu mě sral. Já mám stěhovat, chodit do práce, vařit mu a ještě umýt asi sto oken, tři koupelny, dvě kuchyně, prádelnu a záchod vedle prádelny... nasrat! Navíc já jsem na to měla fond z peněz, co jsem vybrala na nájmu a nespotřebovala na složenky, takže mně to žíly netrhalo, že utratím 700 za úklid.

Závěsy byly ze spoda plesnivý, protože ač jsme měli dva odvlhčovače vzduchu, ten barák byl furt vlhkej. Pilot tvrdil, že je nemusíme prát, že to tak necháme. Tak to určitě. Já jsem je narvala do pračky (asi pět plných praček), plíseň se teda moc nevyprala (ani na 95 stupňů) a navíc jsem je pak musela všechny vyžehlit. Pilot nejdřív sliboval, že jich pár vyžehlí, zatímco budu v práci. Pak s tím asi po deseti minutách seknul, že prý je to absolutně nemožný a šel si hrát na počítač. Tohle dělá vždy. Buďto o něčem řekne, že to nejde, nebo to udělá blbě, abych to po něm už příště nechtěla. Což se dá v normálním životě nějak překousnout, ale né v krizových podmínkách, kdy chodíte utahaní do práce, protože po práci stěhujete a uklízíte a není tomu konce. V práci mi říkali, že nikdy neviděli nikoho takhle vyřízenýho. :D Byla jsem už tak nalomená k rozchodu, že jsem si v práci na stránkách imigračního zjišťovala, jestli bych mohla spadnout do kategorie skilled migrant, když už bych neměla partnera. A ono asi jo! Tak aspoň něco.

Teď už jsme přestěhovaní. I tady jsem musela poklízet, i když to správně mělo být všechno čistý. Tenhle dům není tak moderní jako ten minulej, taky pěkně páchnul po kari, neboť tu předtím bydleli Indové, ale mnohem líp se tu cítíme. I na zahrádku vylezeme a přemýšlíme, že tam dáme stůl a židle a na léto menší bazén. Jo začíná léto, mám mnohem lepší náladu. Tohle léto tady prý bude úplně nejvíc horký, na to se těším. Hlavně když se naše ložnice nebude měnit v saunu jako v minulým baráku.

Včera mi schválili trvalej pobyt tady. Takže mám o další stres míň. Už tu můžu zůstat až do smrti a nemusím se bát, že mě vykopnou. Nevím, jestli to chci, ale můžu a to je hlavní. Sice na Zéland pořád nadávám, ale horší než Česká Republika to určitě není. Bylo to tak za pět minut dvanáct, protože imigrační politika Nového Zélandu se zpřísňuje. Sice to teď nezpřísnili až tak moc, ale občané začínají na imigranty hodně nadávat a budou asi stát tlačit, aby imigraci utnul víc. Jako imigrantovi se mi to moc nelíbí, ale kdybych byla Kiwačka, chtěla bych určitě to samé. Proudí sem záplavy Asiatů a velkým problémem jsou i Indové. Ti tady vystudujou vysokou, aby mohli zůstat a pak jdou pracovat jako obsluha fast foodů, benzínových stanic nebo jako taxikáři. Ani s vysokou jich tu strašná spousta nezvládne najít kvalifikovanou práci a pak skutečně zabírají práci těm méně chytrým a vzdělaným a ti pak končej na sociálce. Takže pokud jste někdo chtěli vyrazit na NZ, tak to raději udělejte hned, než bude pozdě.  

Já si od tohodle léta slibuju, že si ho fakt užiju. S bydlením a s prací jsem teď spokojená a hlavně mám tři dny v týdnu volný, takže se můžu chodit válet na pláž a nebo šnorchlovat. Někdy máme i pět volných dní, vůbec se to nedá srovnat s normální prací, kde makáte pět dní v týdnu a když chcete volno, musíte si vzít dovolenou. Co je tohle za život? Každý tři měsíce chci někam jet. Myslím si, že když se budu mít na co těšit, bude se mi to v práci méně zajídat. A já bych tam chtěla aspoň dva roky vydržet. V březnu plánuju výlet do Brisbane a v červenci jsem chtěla konečně vyrazit na Tongu, jenže všechno je zase úplně jinak. Kolega v práci mi říkal, že na tom ostrově, ze krerého pochází jeho máma, se taky dá plavat s velrybama. A tak jsem si ho očíhla a jako seru na Tongu! Jede se na Niue!

Jak jsem byla Pilotovi nevěrná

21. říjen 2016 | 06.27 | rubrika: Zivot

Než vám napíšu, jak jsem zklamala Pilota (teda zklamala bych, kdyby o tom ovšem věděl), tak se vám musím svěřit, jak mě zklamala Saša. Saša mě pozvala na oslavu svých narozenin, které pořádala ve své nově otevřené kavárně. Přirozeně jsem nechtěla přijít s prázdnou a tak jsem se rozhodla, že jí udělám můj velkolepý kávový dort. Dokonce se mi i noc před tím o tom zdálo, jak ho zdobím karamelem a vytvářím kytičky z dýňových semínek a goji bobulí. To byl náhodou docela dobrej nápad, jsem ráda, že jsem si to po probuzení pamatovala.

sasascake2

Takže jsem si s tím pěkně vyhrála a čekala jsem, že Saša z toho bude nadšená a že to jako kuchařka určitě dokáže ocenit, kolik jsem si s tím dala práce. No, jenže když jsem jí dort předala, tak mi poděkovala a zeptala se, zda-li jsem ho přinesla na oslavu, nebo si ho může vzít domů. Já jsem jí řekla, že je to na ní, jestli se chce dělit nebo ne. Mně to bylo fakt jedno, prozíravě jsem udělala ještě jeden pro mě a pro Pilota, abych nebyla nešťastná, že jsem nic nedostala. A tak ho Saša strčila do lednice bez toho, aby se na tu mojí piplačku vůbec podívala! Byla jsem z toho docela smutná. Čekala jsem, že se teda ozve druhej den, až to konečně uvidí. Jenže se neozvala ani druhej. Ani třetí. Ani čtvrtej! Napsala mi po týdnu, že ho konečně rozbalila a že je úplně senzační a že odteď bych měla dělat dorty pořád a kdesi cosi. A já se zmohla jen na to se zeptat, jestli to myslí vážně, že jí to trvalo tejden a jestli ten dort ještě není zkaženej. Totiž já sama bych nejedla dort, co byl v lednici víc než tři dny. Když vidím, že to nestihneme sníst, tak ho dám do mrazáku. Takže tohle mě fakt urazilo, taková neúcta k mýmu snažení a drahým surovinám! Ona ho klidně nechá shnít v lednici. Řekla mi, že dřív nemohla, že ještě dojídala ten dort, co objednala na tu oslavu. Což byl ten nejhnusnější dort, co jsem kdy jedla a ani Pilot ho nechtěl žrát a to už je co říct, protože ten normálně sní všechno. Možná má Saša pravdu, že bych měla dělat dorty pořád, nicméně já přísahám, že už nikdy žádnej neudělám pro Sašu. A taky si k ní asi teď nějakej čas nepůjdu koupit jídlo.     

Minulej tejden jsem byla v práci bez dozoru, protože Hlína si vzal dovolenou. Říkám mu Hlína, protože přesně to jeho jméno v překladu z angličtiny znamená. Třebaže je to čínské jméno a já pochybuju, že ho rodiče doopravdy pojmenovali Hlína. Od šéfa jsem si na konci toho týdne vysloužila fakt velkou pochvalu, jak jsem to tam pěkně zvládla a taky říkal, že se mu strašně líbí, jak si všechno připravuju pěkně s předstihem a ne že všechno dělám na poslední chvíli jako třeba Hlína. Hlína si od Bobíka vysloužil fakt velkýho sprďáka, že si klidně jel na dovolenou a mě tam nechal bez dozoru. My prej nesmíme pracovat bez dozoru, když ještě nemáme ukončenej trénink. Ale mně to pomohlo, trochu mi povyrostlo sebevědomí, mám teď víc pocit, že to zvládám. Částečně to může být i tím, že si teď hlídám příjem Omega 3, abych si pořád nepřipadala tak vygumovaná. Pořád jsem měla dojem, že ten Mladej, co začal týden předemnou, je o dost napřed. Ten je do toho úplně zažranej, vo každým pilotovi všechno ví a dokonce když nemaká, tak se aspoň doma dívá na aplikaci na mobilu, jak nám lítají letadla. To já teda, jakmile za mnou zaklapnou dveře, tak o práci nic nevím. Teď už si až tak méněcenná nepřipadám, jelikož včera Mladej udělal pěknou botu. A to tam dokonce měl Hlínu, aby na něj dohlížel, jenže Hlína nic moc nekontroluje, ten spíš dělá, že tam vůbec není. To až když mělo odlítat letadlo z Perthu, tak piloti volali, že řídící letovýho provozu nemůžou najít plány. No, než noční směna přišla na to, co odpolední směna podělala, tak letadlo mělo 15 minut zpoždění, což sice nevypadá jako moc, ale pro nás dispečery je to docela průser, zvlášť když to byla naše vina. Hlína měl fakt kliku, že to nebylo o minutu víc, protože to už by se do toho obul i zákazník. Takhle půjde na kobereček jenom k Bobíkovi. Mladej totiž dal do těch plánů místní čas místo univerzálního, což je teď 13 hodin rozdíl.

Jak možná už víte, mám takovou úchylku, že se zamilovávám do chlapů, co jsou jaksi nademnou. Nedosažitelní, příliš chytří, vtipní a úžasní. Proto jsem se vždycky zamilovávala do učitelů a co si budeme povídat, hlavně do instruktorů. Můj nejoblíbenější film jako náctileté byl Kantor ideál. :D Zajímavé je, že když jsem v podřízené pozici v práci, že tam to takhle nefunguje. Šéfové mě nerajcujou, protože zatímco učitelé mě oslňují svými vědomostmi, tím jak se ke mně pěkně chovají a s jakou trpělivostí dokážou věci vysvětlovat, šéfové byli většinou kreténi, co mě akorát buzerovali a ani nebyli tak chytří, jak si sami mysleli. Měla jsem akorát dva hrozně cool šéfy. Pana Prudíka a teď Bobíka. Nicméně ani pan Prudík, ani Bobík mě nijak nepřitahovali, pan Prudík nebyl vůbec vůdčí typ a podle mě se na šéfa moc nehodil, no a Bobík je na mě už moc starej a taky je dost zakrslej. Když jsem ho poprvé potkala, tak jsem si hned říkala, že to je v číči, že se vedle takové žirafy jako já bude cítit méněcennej a práci mi tím pádem nedá. Takže jsem byla dost vyšokovaná, když se mi dneska v noci zdálo, že se s Bobíkem líbám! A ještě k tomu dost vášnivě! Největší prdel byla, že jsem si uvědomovala, že spím. Takže když mě napadlo, co to k sakru dělám, že jsem takhle Pilotovi nevěrná, tak hned vzápětí mě napadlo, že tohole je přece jenom sen tak sakra nebuď blbá a koukej si to užít! Takže jsem si to jako fakt užila. :D No, jenže nic víc se nestalo, myslím, že mi pak zazvonil budík.  

Normálně jsem se tomu zážitku musela furt usmívat jako nějaká potrhlá puberťačka. Asi bych se usmívala ještě teď, kdyby mě během dopoledne nevytočila naše pinda recepční. Hledala jsem moji nábobu k NutriBulletu (k mixéru), protože zmizela. A ona mi řekla, že je nejspíš vyhozená (rozuměj vyhodila ji ta číča), protože prej se válela na odkápávači už několik týdnů a tam je napsaný, že se tam nesmí nic nechávat přes noc. Já bych fakt brečela, jasně že ji vidí každej den na odkapávači, já si totiž každej den dělám smoothie a pak ji umyju! A než jdu domů, tak ji z toho odkapávače odklidím, jenže někdy na ni zapomenu, no. A tady ta číča určitě ani po třech měsících nezjistila, že ten mixér patří mně a tak to klidně vyhodí. A já teď musím jít a koupit si za 50 dolarů novou nádobu. Aby mi ji ta číča mohla zase vyhodit. :( Chci si na ní stěžovat, jenže se bojím, že mi Bobík akorát tak řekne, že má na práci důležitější věci, než řešit nějakej můj posranej mixér!  

Stěhujeme se!

9. říjen 2016 | 04.53 | rubrika: Zivot

Sice ne nikam k moři, spíš jen tak co by kamenem dohodil, ale pořád to pro mě bude o dost míň starostí, protože domek je menší a tak se nebudu muset nervovat se sháněním spolubydličů a spolužitím s lidmi, co nám lezou na nervy. Pronajali jsme si třípokojáč se dvěma koupelnama a plánovali jsme, že se s náma bude stěhovat jenom Kuš, kterej je fajn a vůbec nám s ním nevadí bydlet. Třetí pokoj bude pro návštěvy a velkou garáž, do které se vstupuje rovnou z baráku, a ne že tam musíme běhat přes dvorek jako doteď, bude nejspíš sloužit jako prádelna, úložné prostory a Pilotova dílna. Auta tam asi parkovat nebudem. Pilot si tam může lepit letadla, místo aby dělal bordel v obýváku. Pokoj pro hosty ale zatím obsadí moje veganská kámoška Triceraptorka, která už s náma nějaký čas přebývá a kluci s ní taky super vycházej. Hlavně jsem šťastná, že teď doma není a nebude žádný MASO! Když se odstěhoval poslední masojedlík, pořádně jsem umyla a vydesinfikovala lednici a nemůžu se nabažit té nádhery, když otevřu lednici a nečumí tam na mě nějaká naporcovaná mrtvola.

Minulý rok jsme hledali dům hrozně dlouho. Já jsem ještě neměla v Aucklandu práci a tak nás všude považovali za socky a nikdo nám nechtěl dát šanci. Trvalo to přes dva měsíce! Zato tentokrát jsme uspěli hned na poprvé. Moje výplatní pásky a honosný název pozice dělaj divy. (Jo hledala jsem na Googlu, jak se ta moje pozice jmenuje česky a zjistila jsem, že pracuju jako dispečer letecké dopravy, či zkráceně letový dispečer, který se ovšem velmi často zaměňuje s řídícím letového provozu, ačkoliv je to diametrálně odlišné a je to akorát k nasrání.) Začíná léto a je nejvyšší čas vzít roha. Tenhle barák je tak suprově postavenej, že naše ložnice se v létě vždy vypekla do astronomických teplot. Nedalo se tu pomalu ani dýchat a ani v noci to nešlo přádně vyvětrat. Léto tady byl mor. Taky se těším, že mě tam budou lidi míň budit, když přes den spím. Je to domek přízemní, takže nikdo nebude dupat po schodech. Obývák je na druhém konci, takže nebudu slyšet, jak spolubydlící pod námi čumí na televizi, nebudu nikoho slyšet v koupelně a vůbec, naše ložnice je prý izolovaná od ostatních, takže se dokonce budeme muset méně krotit při postelových radovánkách. :D  

Říkám prý, protože já jsem ten dům ještě uvnitř neviděla. Trochu mám strach, že Pilot schválil něco, co se mi nebude líbit. Měl jasné instrukce, udělat mi při prohlídce nějaký fotky. A ty taky udělal. Mám fotku jedněch dveří a kousku vany. To teda dík. Já jsem se tam nemohla dostavit díky zázračné logice realitky. Co chceme? Lidi co pracujou! Aby byli schopní platit nájem! Kdy děláme prohlídky? V době kdy lidi pracujou! Aby se tam mohla dostavit jen nemakčenka! Naštěstí aspoň Pilot se mohl na hodinku odplížit z práce. Ulice je velmi pěkná, udržovaná, parkují tam samá pěkná auta, takže je hned vidět, že kdyby tam majitel nastěhoval nějakou rodinku na sociálce, tak by z toho měl určitě problémy se sousedy. Takže jsme si mohli ještě i vymýšlet, že se nastěhujeme až za dva a půl týdne, abychom nemuseli platit nájmy najednou a majitel se s tím musel smířit. Naše výhra, jeho blbost, měl tu prohlídku naplánovat na večer. :D  

O Glenovi a o demenci

25. září 2016 | 00.52 | rubrika: Zivot

Jsem minule psala, že si Pilot neškrtne, nakonec si škrtnul a ne jenom jednou, protože se se mnou po vykuchání tyčinky dějou divy. Zajímavý, že tak brzo? Tělo očividně není blbý, co by se namáhalo, když bylo neplodný? Teď si připadám, že jsem v tomhle ohledu absolutně promarnila dva a půl roku. A Pilot je z té změny samozřejmě nadšenej.

O Glenovi jsem ještě dost přemýšlela. Musela jsem se pořád kousat do jazyka, já nejsem zvyklá něco Pilotovi tajit, nebo mu neříkat. On byl z toho šťastnej, že tu Glen byl, pořád o něm mluvil a mně to dalo hroznou práci neříct, jakýho hada si hřeje na prsou. Glen je celkem zahořklej, je to docela pochopitelný, měl slušně nastartovanou pilotní kariéru, když mu diagnostikovali epilepsii a všechno mu vzali. Teď nesmí řídit ani auto, natož letadlo. Bere spoustu léků, kvůli kterým tvrdí, že přibral (ale možná je to spíš tím, že si ani nakoupit sám nezajede a žere tudíž samý fast foody s donáškou) a ze svýho těla má teď tím pádem taky depky, i když vyloženě vyžranej není. Ženskou žádnou nemá, i když by chtěl, ale pak zase tvrdí, že už je stejně moc pohodlnej, aby se takhle omezoval. Kdyby si nějakou našel, museli by mít oddělené ložnice, možná i baráky. Díky tomu, že přibral, teď tak strašně chrápe, že jsem kvůli němu musela spát v obýváku. Byl na nějaké rodinné oslavě a pak mi tady povídal, jak ho jeho rodina sere, když si stěžujou na svoje děti. Že mu to přijde od nich stašně neohleduplný si takhle stěžovat před ním, když on děti vždycky chtěl a mít je nemůže (protože není s kým je mít). Možná ho taky bolí koukat se na nás. Že Pilot má holku, co se o něj stará a je s ní šťastnej a on ne. Nejspíš má i pocit, že by si to zasloužil víc než Pilot, soudě podle toho, jak ho pouhá zmínka Kejty rozdurdila. On by se s žádnou vdanou mrchou netahal, tak proč nemůže mít holku on? Asi nechtěl Pilotovi škodit, jenom jsme se asi dotkli něčeho, co mu ubližuje. Možná když to vezmu z tohodle konce, tak se o tom můžu i s Pilotem pobavit.

Mám pocit, že se ke mně dostavuje demence. Ještě před třemi roky, když jsem začala studovat letectví, mi mozek fungoval výborně. Všechno jsem rychle pochopila a proto jsem taky udělala dojem na Pilota. Vlastně ještě i munilej rok to bylo ou kej. Jenže teď v práci? Připadám si, jak kdyby můj mozek byl někde v mlze. Mám problém složitější věci pochopit nebo si vzpomenout, co mi říkali včera. Co si nenapíšu, to nevím. A občas i když si to napíšu. Mám bobky, že mě vyhoděj. To mozek odumírá už po třicítce?? Jsem četla, že když člověk střídá dva jazyky, že se mozek cvičí a méně blbne. Já střídám jazyky tři a stejně začínám být úplně blbá nebo co. Pomóc, já chci z té mlhy ven! 

Kostlivec ve skříňi

18. září 2016 | 06.12 | rubrika: Zivot

Nemyslela jsem si, že o tomhle budu někdy psát, ale co se stalo dneska, mě trochu vyvedlo z míry. Takže to bude článek trochu navazující na předchozí, tedy o tom, jak nehezcí muži nejsou nevěrní. :D

Spousta párů má asi nějakýho kostlivce ve skříni, naším kostlivcem je Kejt, který budu říkat Kejta, protože té děvce nemůžu přijít na jméno. Kejta je ta vdaná panička, co s ní Pilot jakože byl, když jsme se poznali. Když ve škole zmiňoval svoji přítelkyni, myslel právě Kejtu. Když ukazoval fotky své přítelkyně Norově holce, ukazoval jí fotky Kejty. Když jsme se spolu poprvé vyspali, byly Vánoce a on hned druhej den odletěl na Zéland. Za Kejtou. Když se vrátil, začali jsme se vídat, on byl věčně přilepenej na mobilu a smskoval si s ní. Čím víc mi na něm začínalo záležet, tím víc mě Kejta srala. Až jsem jednou na něj vystartovala, jestli aspoň u toho sexu by nám mohla dát pokoj. Řekl, že maj nějaký problémy a že to musej řešit. O pár týdnů později už nebyli "spolu”. Smskování ale neustávalo. Kejta o mně nevěděla, protože "ji nechtěl ranit". Pilotovi vadilo, že mi Kejta vadí. Prej nemám důvod být tak insecure (nejistá, nesebevědomá..). Já a insecure?? Mně akorát vadí, že můj chlap dolejzá ze nějako vdanou pindou, co by se raději měla starat o svýho manžela a o děcka!

V březnu jsme bydleli už spolu. Kejta už neotravovala v noci. Jednou v červenci přišel, že Kejta zavítala do Sydney a za-li by mi nevadilo, kdyby s ní šel večer někam na pokec. Vadilo mi, neřekla jsem, řekla jsem, že nejsem jeho matka a tak ať se mě neptá, co smí a co ne. A tak šel.

Občas, když je na mobilu, se ho zeptám, jestli si píše se svojí druhou holkou a jeho to vždycky sere. Říká, že má jenom jednu holku a ať tahle nemluvím, že mu to vadí.

Minulý rok přišel, že Kejta je v Aucklandu, jestli by s ní zase mohl jít na pokec. Řekla jsem mu v podstatě to stejný co minule a on šel. Pak jeden den, nedlouho po tom, nechal Pilot jeho telefon v ložnici. Do telefonu se mu nedívám, i když mě vždycky zajímalo, o čem si furt můžou psát. Ten telefon vyřvával, protože tam měl nastavanej nějakej alarm a tak jsem ho vzala do ruky, abych ho vypnula. Je to iPhone, ač ho má zaheslovanej, zpráva od Kejty se tam zobrazila hned jak jsem vypnula ten kravál. Byl to takovej stesk nad tím, že jim není souzeno být spolu kvůli nějakýmu Jimovi. Asi manželovi, nebo synovi. Kolikrát jsem byla ujišťovaná, že jsou pouze kamarádi, najednou jsem ztratila půdu pod nohama, nebyla jsem si už ani jistá, jestli když si jdou spolu pokecat, jestli fakt jen kecají a nebo co vlastně dělají. Najednou mi přišlo, že to jak jsem si myslela, že kdyby s ní chtěl spát, asi by se mě neptal, jestli se s ní může potkat, bylo vlastně docela naivní. Možná právě proto se mě ptal, abych si myslela, že můžu být v klidu. Pilot ale přísahal, že tak to není a tak tak se uchránil vyhazovu z domu.

Já jsem se rozhodla, že mu teda budu věřit a vyseru se na to. Zdá se mi, že už si s Kejtou ani nepíše. No, máme tu na návštěvě Glena, Pilotova velkého kamaráda z vysoké. My u Glena vždycky spíme, když jsme v Palmerstonu a on zase spí u nás, když je v Aucklandu. Docela dobře mě bere, takový štěstí jiný Pilotovy holky neměly. Absolutně nesnášel Leu. Lea byla trochu oplácaná a měla tudíž sebevědomí opelichané slepice. Každá ženská pro ni byla hrozbou. Když Pilot letěl s nějakou studentkou, měl pak doma výslech. Je hezčí než já? Vzal sis její číslo? Sahal jsi na ni? :D Jednou na něj ječela na ulici, protože se jí zdálo, že se ohlídnul za nějakou kolemjdoucí holkou a protože Glen byl zrovna u toho, tak už u něj nikdy nebyla vítaná.

Tak jsme si s Glenem dneska povídali, protože Pilot odešel na letiště a nějak padla zmínka o Kejtě. Glen se naježil jako dikobraz a řekl, že o ní nechce nic slyšet, že to nikdy nechápal a že ani Pilot už si nedovolí o ní před ním mluvit, protože ví, že by mu Glen nejraději dal přes hubu. :D A já na to že když přijela do Aucklandu, že se s ní chtěl vidět a Glen že by ho teda prej neputil a já že cooo? A on se mě úplně vážně zeptal prej "A ty bys mu jako věřila?!” Já jsem chvíli seděla zaražená jako vidle a pak jsem řekla, že věřila, však jsem ho tam taky pustila. Glen jen nevěřícně kroutil hlavou.

Tak a teď mi někdo vysvětlete, proč by mi to říkal. Pilota se na to asi nezeptám, jedině, že bych chtěla zničit jejich dlouholeté přátelství a to nechci. Proč by Glen takhle riskoval? A když mu nevěří Glen, kterej ho zná už dvacet let, jak naivní jsem já? :D Třeba si s ní pořád píše, jenom to teď dělá tajně. Kdyby neměl ten telefon zaheslovanej, tak se mu tam snad i podívám. Jenže jsem si taky přísahala, že než abych někdy klesla tahhle hluboko, tak se radši s tím chlapem dřív rozejdu. Mám po náladě, dneska si Pilot ani neškrtne a já mu ani nemůžu říct proč.