Naposledy o matce

17. září 2017 | 12.46 | rubrika: Život

Chápu, že už to ani nikoho nemůže bavit číst, jak tady pořád řeším svoje dětství a moji matku. Nicméně tohle bude zřejmě článek poslední. Včera mi volal její manžel, aby mi sdělil, že moje máma už nežije. Nejdřív jsem si říkala, že je to určitě nějakej blbej vtip. Že mě chcou vystrašit, aby ve mně pořádně hrklo a zase jsem se začala s ní bavit. Jenže kdyby si uměl vymyslet tolik detailů a ještě u toho zvládnul takhle přesvědčivě plakat, tak by nejspíš dávno byl slavným hercem. Bylo jí 56 let. Stále mám malinké pochyby. Třeba čekají, že přiletím na pohřeb a tam bude máma živá a zdravá a řekne mi, že musela předstírat svoji vlastní smrt, aby mě ještě vůbec někdy viděla.

Jenže já nepřiletím. V práci jsem momentálně víceméně nepostradatelná, letenky jsou takhle na rychlo stašně drahý a z vidiny 4 dnů strávených v letadle se mi dělá zle. Navíc nevěřím na život po životě, takže jí to podle mě stejně bude úplně jedno, jestli tam budu nebo ne. Akorát zbytek rodiny mě asi bude proklínat, ale i to jsou pro mě skoro cizí lidi.

Psala jsem tady, že se mi nejspíš uleví, až bude mrtvá. Skoro si připadám, jako bych to přivolala. Jenže kdybych opravdu dokázala přivolávat smrt, zabila by se v autě už před dvaceti lety. Tehdy jsem si to opravdu vroucně přála. Ptáte se, jestli teď teda cítím tu úlevu? Vlastně asi ano. Ulevilo se mi, že už nikdy žádný tvor nebude kvůli ní trpět. Že už žádnou lišku nenechá roztrhat psem. Nadruhou stranu cítím prázdnotu a smutek. Dokud žila, asi jsem měla naději, že se jednou změní. Že pochopí a nechá těch strašných věcí. Že jednou konečně budu mít mámu.

Nejvíc mě ale asi mrzí její manžel. Zrovna měli třináctý výročí. "Lepší" číslo už to ani být nemohlo. Přijít o někoho v tomhle věku musí člověku připadat strašně beznadějný. I když on je docela pěknej chlap. Nevěřím, že teď až do smrti zůstane sám. Jenže to ho teď určitě nezajímá.

Psala jsem kámošovi Drobkovi, co se stalo. Popřál mi upřímnou soustrast. A hned v zápětí se zeptal, jestli jsem něco zdědila. Studnice taktu tenhle Drobek. Dědictví mě nezajímá. Moje máma stejně nic neměla. A to málo, co měla, si určitě může její manžel užít víc v České Republice, než já tady, kde peníze mají úplně jinou hodnotu. Nicméně hádám, že jsem zdědila asi 10 loveckých psů. A ty si na Zéland fakt nevezmu.

Teď jsem asi oficiální sirotek. S otcem se k sobě nehlásíme a matka nežije. Až se mě zase bude někdo ptát, jak to můžu svým rodičům udělat, odstěhovat se někam do tramtárie, aby nevídali vnoučata, nevím jestli se budu smát nebo brečet. Nemám rodiče a nebudou žádný vnoučata.



xxxxxx

Bylo mi doporučeno, abych se šla nechat vyšetřit, neboť prý měla nemoc genetického původu. U které mám šanci půl na půl, že ji mám taky. Já přemýšlím, jestli by bylo možné žít s touhle nemocí 32 let a nevědět, že jsem nemocná. Moje matka sice taky neměla tušení, ale vždycky věděla, že má něco se srdcem. Já jsem zdravá. Asi si teď říkáte, ať nevymýšlím a jdu si nechat udělat ty testy. Jenže k čemu je dobrý to vědět? Je to nevyléčitelný. Maximálně se to dá nějak zmírnit, ale vyléčit ne. A já pro své zdraví dělám hodně tím, že zdravě jím a cvičím. Co víc bych mohla dělat. Když mi diagnostikujou takovou nemoc, byla bych ze zákona povinná to sdělit leteckýmu doktorovi. Mohli by mi sebrat papíry. Pilotovi je sebrali na 8 let kvůli prkotine. Jak by se asi tvářili na tohle. Sice teď nelítám, ale stejně bych jednou chtěla mít hydroplán a vozit turisty. Zjistit, že mám nevyléčitelnou nemoc a zničit si svůj sen, tomu říkám zabít dvě mouchy jednou ranou. Děkuji, nechci.  

Už se chci zase stěhovat!

11. září 2017 | 11.46 | rubrika: Život

Nazdárek, zase nevím co psát. Měla jsem teď dost práce, protože půlka lidí v práci onemocněla, jenom ten vegan, kterýmu zajisté chybí důležité živiny z masa, né a né lehnout. Takže jsem brala šichty navíc, hlavně teda proto, že přesčasy se platí jeden a půl násobkem platu a já si chci koupit jednu fakt drahou zoomovací čočku k foťáku. Už se vidím, jak si s ní vyfotím špačky na sousedovic střeše a to krásné modré letadlo od Air Tahiti s bílou květinou na ocase. A pak mě ta drahá nádhera omrzí a zase skončí hozená v koutě, jako všechny ostatní krámy, který jsem kdy nutně musela mít. Ale třeba když ji nepoškrábu, tak ji zas prodám.

Smraďochovi byly změněny služby. Teď zase dělá ranní s Grumpym. Protože je línej jako veš a nic nědělá, dokud mu někdo neporučí. Jenže my jsme jeho kolegové a ne někdo, kdo by mu měl poroučet, takže mu neporoučíme a děláme věci za něj a tím pádem s ním nikdo nechce pracovat. Chlupatec řekl, že tohle bude jeho poslední šance a že jestli se nepolepší, tak se s ním prostě rozloučíme ve zkušební době. Smraďoch si ovšem svoje přeložení pod dohled Grumpyho vyložil úplně jinak. Dneska se mně a Všeználkovi chlubil, že prej ho dali na ráno, aby mu Grumpy mohl podepsat zbývající stránky v tréninkové složce a že hádá, že na konci týdne už to bude mít vše podepsané a stane se z něj jeden z nás. Tudíž jsem se dneska zase procvičila v umění vypadat nezůčastněně, zapíchnout pohled do země a hlavně se proboha nesmát! Nikdy jsem v tom ale nebyla dobrá.

V našem stávajícím baráku už budeme rok, takže už zase hledám, kam se v půlce října přestěhujeme. Tentokrát už to opravdu chci blízko k moři. Kašlu na to, že Pilot bude muset dojíždět. Pořád dojíždím jenom já, zatímco milostpán si jezdí tři kilometry pěkně domů na oběd. Tohle mu teď skončí. Navíc už fakt nechci bydlet s cizíma lidma. Kdyby s náma pořád bydlel Kuš, tak by to bylo úplně v pohodě, ten je jako člen rodiny. Jenže ten se odstěhoval do Hamiltonu a místo něj se nám vrátil Pat. Kterej nejenomže vaří doma maso, ale ještě je nechutnej bordelář. Dost jsem si oddychla, když se porvé odstěhoval do Nelsonu, jenže se nám zase vrátil jako holub. Uklízet po cizích mě nebaví. Nebaví mě uklízet ani po nás, ale když uklidíte kuchyni a zachvíli jsou zas všude drobky a špinavý nábobí, tak jakej to má vůbec smysl se přemáhat. Navíc Patova koupelna, kterou používá jenom on a příležitostné návštěvy, je tak špinavá, že se k nám stydím někoho pozvat. Ve středu u nás bude spát jedna Češka, takže kvůli ní jsem tu černou vanu včera vydrhla. Mám toho tak akorát dost. Nedá se nic dělat. Musím přestat tolik lpět na penězích a trochu si připlatit, abychom mohli bydlet sami. V nějakém hezkém domečku. S plovoucíma podlahama. A kousek od moře.  

Samí pitomci, jenom já jsem letadlo!

27. srpen 2017 | 06.46 | rubrika: Život

Chtěla jsem vám představit moje nové spolupracovníky. Babče už asi zůstane přezdívka Babča. Nemám o ní moc co napsat, protože zatím chodí jen na ráno a moc se nepotkáváme. Prej jí to učení moc nejde, ale je milá. Zato o tom maorským klukovi bych mohla napsat knihu. Budu mu říkat Smraďoch. Je to totiž kuřák. Vždycky se na pět minut vypaří a když se vrátí, tak páchne tak moc, že od něj smrdí celá kancelář. Zřejmě má také nějaké mindráky. Schválili mu teď leasing a tak si hned koupil nové auto. Otec dvou malých dětí, kterej navíc chce ještě jedno, tudíž peněz nemá nazbyt, si koupí auto za 50 tisíc dolarů. Očividně chce dělat dojem na lidi, i když si to vlastně nemůže dovolit. Vždycky po šichtě, místo aby šel domů, tak si tu svoji bestii nastartuje a buďto v ní sedí, nebo se potlouká okolo, jako asi aby to auto každej viděl a každej pochopil, že patří jemu (leasingovce) a záviděl mu, nebo já nevim. :D

Smraďocha už v práci několikrát sháněla policie. A on se před nima zapírá. Prej mu chcou předat nějaký papíry a jeho právník mu poradil, ať se radši schovává a ty papíry hlavně nepřebírá! :D Samozřejmě nikomu neřekl, o co jde, ale nejsme blbí, abychom si nedokázali představit, že asi někde něco neplatí. Nejspíš alimenty. Hlavně, že si honí triko s novým autem. Minulej týden byl se mnou na noční, bylo jedenáct večer, když volal komisař, pač si zjistil, kdy Smraďoch pracuje. Měla jsem tu smůlu, že jsem to vzala já. Smraďoch hned, že k telefonu nepůjde a že ať mu řeknu, že tam není. Cože?? Fakt jako mám lhát policajtovi? Jako sorry, ale nemám chuť se nechat vyhostit za maření nějakýho policejního výkou. Jsem teda řekla, že tam není, což jsem nelhala, protože Smraďoch bleskurychle vystřelil z kanceláře. A policajt, že jestli si tam má teda dojít, nebo co? A já že YES PLEASE! Ten už musel stát před dveřka, když volal, protože zachvíli se ozvalo bouchání. No a Smraďoch mu teda šel otevřít, protože mu nic jinýho nezbylo a převzal si ty papíry a pak o tom ještě celou noc číčoval. Prostě nějenom, že smrdí, ale ještě mě zatahuje do nějakých jeho průserů. A taky nepracuje tak jak má. Dokud mu neřeknu, aby něco udělal, tak tam sedí a hraje si hry. Klidně by to nechal všechno na mně. Proč jsme jenom najali takovýho kreténa? Asi proto, že ho najal Chlupatec, kterej je taky kretén. Aspoň jedna dobrá zpráva je, že Chlupatec už není náš šéf!

Všudybýlek zase stihnul udělat odstudu, zatímco jsem byla na dovolené. Vlastně jsem si rozmyslela, že mu budu přezdívat Všeználek, je to kratší. My měli nějaký strašně důležitý školení, kde byli všichni piloti i manažeři, jen Wien tam nebyla, protože to školení třikrát přesouvali, až to přesunuli na moji dovolenou. Všeználkovi se to školení moc líbilo a pořád tam do toho kecal. Že jako toto zažil, tamto taky zná, no ke všemu prej měl nějakou zkušenost, kterou měl potřebu všem těm opravdu zkušeným sdělit. :D Všichni ti staří pardálové se těm jeho zkušenostem akorát tak v duchu smáli, ale nikdo mu nedokázal říct, aby zklapnul. Určitě každej znáte nějaký takový veledůležitý hovno, žejo? Letecký průmysl je velmi malý. A tak bylo pouhou otázkou času, kdy se dozvíme, proč vlastně Všeználek opustil Austrálii. Trochu si to tam pohnojil, když se na jednom pohovoru obořil na majitele jedné firmy, že mu nedal práci jenom proto, že není ženská! :D Ona totiž tato ženská (která tu práci dostala) správně rozhodla, že nebudou přistávat na letišti, kde je špatné počasí, zatímco mistr světa Všeználek přece dokáže cokoliv, i kdyby trakače padaly. My už se teda vůbec nedivíme, že si v Austrálii už ani neškrtnul, jenže ani Tasmánský oceán nestačí na to, aby ho jeho pověst nedohanala i na Zélandu. Měl se zastavit až v Ázii!

Mě už nějak netěší chodit do práce s takovými lidmi. Prý teď vypíšou novou pozici – senior dispečer. Nikdo se na to nechce přihlásit, protože to znamená příliš mnoho muziky navíc za skoro ty samý peníze. Takže nám už je jasný, že jedinej se přihlásí Všeználek. Grumpy a Broukalka už pro ten případ sepisujou výpověď, protože pod Všeználkem prej pracovat nebudou. Takže já tam budu pomalu služebně nejstarší a budu poslouchat takovýho pitomce. To jsou zase vyhlídky. 

Viděli jsme velryby?

18. srpen 2017 | 00.54 | rubrika: Život

Jsme zpátky z ráje. Na Zélandu bylo pěkně hnusně, když jsme odjížděli, takže jsem byla fakt ráda, že na chvíli vypadnu někam za sluníčkem. Šnorchlování na Niue bylo fakt úžasný, viditelnost pod vodou je napřekonatelná. Viděli jsme spoustu ryb, mořských hadů, želvy, velkýho rejnoka a nakonec jsme neodolali a vyzkoušeli jsme si i potápění. Na výpravě za velrybami jsme taktéž viděli delfíny a velryby. Bohužel všechny ty velryby měly zrovna někam namířeno a bylo jim úplně jedno, že jsem utratila docela dost peněz, abych si s nima mohla zaplavat. :D Nicméně jeden tvor nám toto zklamání přišel vynahradit a náhrada to byla takřka uspokojující (říkám takřka, protože to neznamená, že to příští rok nezkusím znova). Stalo se něco, co se tam prý za posledních 7 let přihodilo jen třikrát. Připlavalo k nám něco obrovskýho. Já už jsem skoro chytala paniku, protože to plavalo přímo na náš člun. Dvě velikánský ploutve nad hladinou, čekala jsem, že to bude nějakej zatoulanej bílej žralok, kterej otevře obrovskou hubu a prokousne nám náš gumovej člun. Těsně předtím, než se to otřelo o člun, tak průvodce zařval "to je žralok velrybí!" a my všichni jen "Woooooow". To už jsme mohli vidět ty puntíky a já jsem se přestala bát, že nás to přišlo sežrat. Pak na nás průvodce zase křinul, teda ne, že by to řekl přesně takhle, ale ten tón jasně říkal "na co čekáte vy pitomci, skočte do vody!" Já jsem bleskurychle popadla masku a hodila jsem záda do vody. Ještě jsem slyšela jednu malou asiatku křičet "ploutve, ploutve, kde mám ploutve?" a na to jsem si jen pomyslela "ser na ploutve a skákej voe". :D

Kolem mě na těsno proplula obrovská tečkovaná mašina a mně spadla brada. Zase o jeden důvod víc, proč jsem byla ráda, že mám celoobličejovou masku, ve které se dýchá normálně nosem, protože jinak by mi asi vypad šnorchl z huby. Žralok z nás ale zjevně nebyl nadšený, mám dojem, že mu dokonce někdo skočil na záda, takže tam s náma moc dlouho nepobyl a líně a s grácií odplul do hlubin. Byli tam dva týpci, co měli fakt drahý kamery a když přijel žralok, tak je ze samého úžasu zapomněli použít. :D Takže nejlepší video jsem natočila já na své Gopro a dokonce se s kouskem mého videa chlubí ta potapěčská společnost na facebooku. :D

Z Niue jsme byli naprosto nadšení a určitě se tam chceme příští rok zase vrátit. A nebo se tam možná vrátím sama. Tak nějak jsem doufala, že by nás dovolená mohla s Pilotem zase fyzicky sblížit, ale to se bohužel nestalo a tak to bylo jako bych tam byla s kamarádem. Sice s hodně dobrým kamarádem, ale já nevím, jak dlouho ještě zvládnu žít ve "vztahu", ze kterého vyprchala veškerá vášeň. Teda asi převážně z mojí strany. Pilot si nestěžuje, tomu to příliš nevadí a je rád, že se má ke komu přitulit, jenže mně to tulení nestačí. Odejít po čtyřech letech? Oba bychom se museli zbavit spusty věcí, kde jinde bychom na ně měli místo? A kdo z nás by se staral o špačka? Něco na tom bude, že ve dvou se to lépe táhne, ale já prostě nevím, jak to mám zase slepit, když ani na dovolené, kde jsme byli oba spokojení a neměli jsme starosti, jsme se nikam neposunuli, navzdory spoustě nových společných zážitků.  

shark

Už je mi tu všechno jedno

5. srpen 2017 | 22.46 | rubrika: Život

V úterý už budu v mojí práci rok! A oslavím to tak, že budu balit kufy a nabíjet baterky do foťáků. Ve středu totiž odlítáme na Niue plavat s velrybami. Všechno ostatní je mi momentálně ukradený, fakt se těšim! Někteří chytrolíni mi říkali, že důvodem toho, proč všichni jezdí na Tongu je, že vidět velrybu na Niue je spíš zázrak. Takoví lháři! Ta společnost, u které jsme si to zaplatili, dává na facebook krásný videa s velrybami a ty tam na mě do čtvrtka snad počkají. A nebo se dozvím, kdo je tady lhář? Trošku se bojím, že se mi tenhle sen nesplní ani letos.

V práci máme dva nováčky, jeden je o něco mladší Maorskej kluk, kterej už má dvě děti a chce ještě třetí, aby jako měl hotovo zamlada a ve čtyřiceti mohl začít konečně žít. Já jsem si nemohla pomoct, musela jsem plácnout něco ve smyslu, že mohl žít už teď, kdyby děti neměl. Na to on, že pak člověku ale něco chybí, když je starší a že to uvidím, až mi bude třicet. Tady si nikdo nějak nepřipouští, že už by mi taky mohlo bejt 32, protože na to prej nevypadám. A taky plácám nesmysly, žejo. 

Druhý přírůstek je starší paní v Grumpyho věku. Vůbec nechápeme, jak chce ve svém věku zvládat práci na směny. Já, Idiot i Broukalka máme úplně rozes.... spací režim, i Hlína kvůli tomu odešel někam, kde pracuje jako normální člověk a Grumpy odmítá chodit na jiný směny, než na ty ranní. Babča si prostě troufá. A nebo spí jako šípková Růženka.  

Vypadá to, že skutečně dostanu nějakou zpětnou výplatu, neb náš nejvyšší odjel na dovolenou a teď tu máme jednoho ještě vyššího, kterej tu ale normálně nebývá (asi si normálně válí šunky někde na Mauriciu), no a ten se zdá trochu štědřejší. Naši šéfové se mu snaží podstrčit k podepsání co nejvíc věcí, který se kvůli nejvyššímu nemohly pohnout z místa. Mimo jiné plán na zvyšování našich mezd. To bude nejvyšší nasranej, až uvidí, jak se mu za dobu jeho nepřítomnosti rozkutálely penízky!

Zase mě popadla chuť na točení videí na youtube o něco víc než obvykle. A tak jsem si stáhla program a udělala jsem si znělku! Tomu říkám pokroky. Kameru a světla jsem si koupila v lednu a v srpnu jsem si udělala znělku. S takovou možná už příští leden vydám první video! :D Taky jsem to chtěla točit v autě, protože mi přijde, že při řízení jsem víc uvolněná a tolik se nestydím. Ale to by teď kvůli jisté Nikole "neřeším zákazy" asi nebylo úplně vhodné. Co na tom, že tady se stejně nesmí jet víc než 100km/hod a že bych se v takové rychlosti asi těžko zabila. Jako je mi té holky líto, to zas ne že ne.  

Pět týdnů v posilce

3. červenec 2017 | 06.18 | rubrika: Život

Každej den sem chodím a koukám, jestli Raduš nebo Orchidejka píše. A trochu se na ně zlobím, že nepíšou. A pak si říkám podívej se na sebe! Taky nepíšeš!

Když ono se teď nějak nic neděje. Máme zimu, i když tento způsob zimy, se mi o proti minulým letům, zdá poněkud příjemný. Je hezky. Je sice kosa, ale svítí sluníčko. Nicméně na nějaké plážování to není, co si budeme povídat.

V práci je nás pořád hrozně málo, ale konečně snad dostaneme nějaké posily. Pořád nevíme, kdo je bude trénovat. Broukalka s manželem kupují nějaký bistro, takže ta už je taky jednou nohou na odchodu a Idiot neví ani co sám se sebou. Jedině Všudybýlek by se tomu nebránil a hádá, že to zvládne kohokoliv naučit během týdne. :D Všudybýlek je ten novej. Asi už jste pochopili, že všude byl a všechno zná. Nikdo ho nemůže vystát, kromě Chlupatce, kterej Všudybýlka zbožňuje. Třeba si představte, že jste letadlový inženýr se 40 lety praxe, řešíte závadu na letadle a pak přijde takovej cucák Všudybýlek a začne se vás vyptávat, jestli jste udělali to či ono. A takhle už zvládnul nasrat úplně každýho, kromě Chlupatce. Se divím, že mu ještě nikdo nedal ťafku. A protože je nás málo a noční a ranní směnu teď musí zastat jen jeden člověk, tak podepsali Všudybýlkovi papíry, že je plně zaučenej a zvýšili mu plat na naši úroveň. Po méně než dvou měsících. Což mu samozřejmě výborně hraje do karet, protože my ostatní, hlavně teda já s Šprt, musíme být pěkní debilové, když nám to trvalo měsíců sedm, žejo. Takovej výsměch. Všichni jsme nasraní. Já jsem si hned na to konto požádala o zpětné proplacení 3 měsíců, protože to už jsem dávno zastávala svou práci a pracovala jsem i sama. Manažer si myslí, že bych to měla dostat, jenže to musí podepsat nejvyšší, kterej by si pro dolar nechal vrtat koleno.    

A teď teda k nadpisu. Něco se mi stalo. Z ničeho nic se mi přestaly líbit hubený holky! (= přestalo se mi líbit, jak vypadám). Prostě plochý břicho, to jo, hezký, ale ruky jako hůlčičky? Žádná ramena? No blé. Takže jsme s Pilotem začali chodit 4x týdně do posilky. Jasně, že hned souhlasil, Pilot vždycky se vším souhlasí a za tohle je myslím i hodně rád, protože váží víc, než by on sám chtěl a když nás tam chodí víc (chodí i spolubydlicí Pat), tak se k tomu aspoň dokope. A já si taky stěžovat nebudu, když bude trochu víc ve formě. Pilot, jako správná holka, cvičí hlavně na běhacím pásu a já, jako správnej chlap, zvedám činky. :D Nikdy jsem necvičila, takže jsem si vždycky představovala, že svaly musej růst strašně pomalu. Takže mě příjemně překvapilo, že bicepsy se mi začaly klubat už po dvou týdnech! Neuvěřitelné. A každých pět týdnů si hodlám dělat sérii fotek, abych jako mohla porovnat vývoj. Nejdřív jsem se cítila hrozně nabušená, najednou taková nějaká širší, jako bych se neměla ani vejít mezi futra. Svaly prostě byly nový a pro mě tím pádem hrozně viditělný, jako by to ani nebylo moje tělo. Jenže pak si na nové tvary člověk zvykne a pak neví, zase jsem se zmenšila, nebo jsem si jen zvykla? A právě tehdy přicházejí na řadu fotky. Důkazy místo slibů!

Moje babysvalíky po pěti týdnech posilování. :D

IMG_1634

Těším se opět za pět týdnů, co zas budu mít novýho!

Dobré bydlo se nám nějak rozpadá

27. květen 2017 | 05.21 | rubrika: Život

Nejdřív odešel Dejv. Chlupaté sekretářce trvalo asi tři měsíce, než nám našel náhradu. Náhradou je mladej klučina, co už má nalítáno přes dva tisíce hodin a můžete vzít jed na to, že tu práci vzal, jen než se rozkouká po návratu z Austrálie a že jakmile mu někdo nabídne lítací práci, slehne se po něm zem.

Teď dal výpověď Hlína. Po deseti letech odchází k Air New Zealand, kde bude pracovat jako navigátor. Sice mu nezaplatěj tolik jako u nás, ale zase bude mít letenky zdarma, kterých hodlá bohatě využít a cestovat. Jen by mě zajímalo, kdy to cestování bude provozovat, když tam bude muset makat od pondělí do pátku, jako normální lidi?

Šprt dostal nabídku dělat dispečera v jiné firmě. A protože ta firma lítá i s malýma letadlama, měl by tam reálnou šanci se dostat i do kokpitu. Vedení se ho snaží přesvědčit, aby nikam nechodil, ale to by snad musel bejt úplně blbej, pokud někdy chce lítat a to on chce. Jestli to nevezme, tak se tam snad půdu představit já. :D Na tu jejich 206 mám dokonce i papíry.

Grumpy jde na operaci s prostatou a nikdo neví, jestli a jak rychle se z toho dostane.

Broukalka se nedávno vdala a netají se tím, že asi bude brzo těhotná.

Takže kdo nám zbývá? Jasně, Idiot a já. Idiot sice také nemluví o ničem jiným, než o odchodu, ale to se nebojím, že by mu někdo v téhle firmě dal dobrou referenci. Popravdě i Hlínu ten hajzl Zubák na poprvé potopil a tak práci dispečera nedostal a musel se přihládit na navigátora a zeptat se na reference někoho jinýho.

Kdo nám bude dělat rozpis služeb, až Hlína za pár týdnů skončí? No nejspíš Chlupatec! To znamená, že se v tom začne vrtat. Usnese se, že se nám služby zbytečně moc překrývají, že přece není potřeba, aby nová služba začínala hodinu předtím, než ta stará skončí. Že noční směna by mohla být víc než 7 hodin (a už určitě se za ní nebude platit jako za 10). Že místo čtyři dny v týdnu po deseti hodinách, bychom měli chodit pět dní v týdnu po osmi. Jestli teď opravdu přijdem o tolik lidí, tak to ani jinak nepůjde, než že budem dělat osmihodinovky. No a přesně v tomhle okamžiku budu hledat novou práci i já. Pět dní v týdnu nebudu makat ani omylem!

Další mojí velkou starostí je, že mám na srpen schválenou dovolenou, všechno na Niue už máme zaplacené a oni mi teď řeknou, že za mě nemá kdo makat a že mi tu dovolenou rušej, ne? :D Mně je to jedno, ať si tam za mě na ten tejden klidně sedne Zubák a nebo Chlupatec, aspoň by konečně viděli na vlastní oči, s čím se tam musíme každej den potýkat a třeba by konečně uznali, že potřebujeme víc pilotů (a míň těch sprostých).

A takhle se moje super práce v prdel obrací.

V inzerátu na nové dispečery zpřísnili požadavky. Teď už nestačí privátní pilotní licence, teď už musíte mít komerční. Marně jim říkáte, že komerční pilot tuhle práci nikdy nebude brát vážně, že to pro něj bude jen záplata, dokud se někde jinde nedostane do letadla. Ani to, že přesně tohle ten novej rozhlašoval už první den v práci, tuhle bandu mezků k rozumu nepřivedlo. A k tomu se teď hodí tento obrázek, který mi hned připomenul Grumpyho, ale vlastně je o nás všech.  

burn

Překlad (volný): Když už několik týdnů upozorňujete vedení na problém a pak to vzdáte...

U nás jsou to teda spíš měsíce. :D

žádné komentáře | přidat komentář

Pálí mě dobré bydlo

10. květen 2017 | 08.56 | rubrika: Život

 Člověk je svině nevděčná, teda chvilku je vděčná, ale pak si začne všímat, kde je tráva zase o něco zelenější a začne si zase stěžovat. Vidím to i na těch našich pilotech, jak jsou nejdřív nadšení, že mají práci a pak postupně jsou línější a línější a čím dál tím víc oprsklí. A přitom venku je tolik jiných pilotů, co by za jejich práci dali život. Aspoň na chvilku. No a já jsem taky nevděčná. Sice mám teď dvoujnásobnou výplatu než Pilot a měla bych být sakra spokojená, jenže si také všímám. Že dispečeři pozemní dopravy mají ještě o 20 tisíc dolarů ročně víc. Proboha a za co? Copak oni musejí vyrábět letové plány, dávat si velkýho majzla na počasí a aby jim nedošla nafta, než dojedou do cíle? Musejí snad mít kouzelnické schopnosti v rozpisování služeb, protože mají více práce než řidičů? Oni přece nemůžou mít nedostatek řidičů, nebo jo? Přece když jim nějakej odpadne, získat nového musí být otázka dnů a ne měsíců. Od kdy je silniční doprava větší věda než ta letecká? Normálně nás okrádají! :D

A k tomu si připočtěte ty zhýčkaný piloty. Včera mě tak vytočili, že se mi dneska ani nechce do práce. Se nás kapitán zeptal, jestli prej dneska v Christchurch funguje ILS. Si přečti Notams, debile! Teda jsem to řekla slušně, žejo. No a on začal být nepříjemnej, jestli my to jako nečteme. Tak jasně, že čteme. Zjišťujeme, jestli náhodou není nějaká přistávací dráha zavřená či zkrácená. Ale jakým způsobem budou oni přistávat, mě fakt nezajímá. Každej pilot si má sám přečíst počasí a notams, je to náplň jejich práce. My tam nejsme od toho, abychom jim dávali výcuc. No nicméně oni prndat nepřestali. Že na co tam teda jsme? Že by si ten plán mohli rovnou tisknout sami. Týjo, to je nápad, já bych to chtěla vidět! Taky si klidně sami udělejte papíry k nákladu, abyste měli letadlo v rovnováze, sami si udělejte rozpisy služeb a sami sdělujte zákazníkům, kolik se dneska toho nákladu tam vejde, a po letu zadejte všechno do počítače a znovu pošlete zákazníkovi. Každej pěkně přijde tři hodiny před odletem a bude dělat papíry, jo? :D Jo a nezapomeňte, že za to dělání papírů dostanete mnohem nižší mzdu, než za to lítání.

Pak se nás ještě ptali za letu na rádiu, jaký je aktuální počasí v Christchurch, protože to tam bylo dost špatný a nevěděli jsme, jestli vůbec přistanou. Takže ten první chtěl přečíst METAR a pak volal druhej, ať mu přečteme ATIS. Když jsme přečetli ATIS, znovu promluvil pán, co chtěl METAR, že jemu jsme nedali čísla RVR a že příště, až se nás zase zeptá na počasí (METAR), tak ať mu laskavě sdělíme i RVR a ne že se na to zase vyserem. Chápete, on chce METAR a pak se rozčiluje, že jsme mu nepřečetli ATIS. :D Ještě kvůli tomu po letu i volal a nadával kolegovi. Kolega mu řekl, že stačilo říct, že chce ATIS, na to on, že to neví, že to je v ATIS, on má na to aplikaci a ta mu řekne všechno. No, tak proč volá nás, když má tu aplikaci?? :D

Je mi úplně jasný, že si budou stěžovat. No, já mám toho jejich chování plný zuby. Takovýmu náklaďáku by bylo jedno, jestli prší a je mlha. A ještě bych dostala o dvacet tisíc víc!

Asi si dodělám ty instruktorský zkoušky. Sice spadnu na stejnej plat jako Pilot, což se mi zdá jako dost velkej krok zpátky, ale zase nadruhou stranu by mě to třeba mohlo bavit. Vždycky jsem chtěla být učitelkou, ale peďák už teď asi nevychodím.

žádné komentáře | přidat komentář

O lásce

7. květen 2017 | 05.13 | rubrika: Život

Posledních pár týdnů se cítím líp. Nechce se mi utíkat od Pilota a nechci, aby se odstěhoval. Sice nejsem tak zamilovaná jako během hladovky, ale spokojenější jsem. Mohlo by to být tím, že pořád držím částečnou hladovku? Vidět souvislost mezi jídlem a zamilovaností je docela uhozený, co?

Někteří jste mi tu radili, že bych to měla nechat plavat. I já bych kdysi řekla kamarádce v mojí situaci, že když neví, jestli s ním chce být, tak ať odejde. Kdyby chtěla, tak by to přece věděla a ani by ji nenapadlo váhat, žejo. Jenže teď už si docela dlouho myslím, že věci se mají trochu jinak. Není žádný pan pravý. Žádný chlap, ze kterého si budete sedat na zadek do konce života. Chlápek, se kterým strávíte zbytek života, není jeden chlap z milionu. Může to být klidně každej desátej. Vtip je v tom, že na vztahu se prostě musí pracovat. A já nevím jak. Jediný, co vím, že kdykoliv se mi uklidnily hormony a přišel čas na práci, tak jsem se s pánem raději rozloučila. A to samý jsem mohla udělat i s Pilotem. A koloběh by se zase opakoval s jiným. Tak dlouho, dokud bych buď nebyla příliš stará, než aby mě někdo ještě chtěl, nebo dokud bych konečně nepochopila, že to bez práce fakt nepůjde. A proč si to teda raději nepřipustit už teď? Co takhle už nikomu neubližovat a trochu se srovnat?

Nevím jak, ale zkusím to. Musím na to přijít, protože Pilot si to zaslouží. Já si to taky už konečně zasloužím!

Přikládám video, bohužel pouze v angličtině, od jednoho moc chytrého pána, který mi přijde strašně trefný. On říká, že v podstatě i kdyby na vás zbyl třeba jen nějakej malomocnej a už to nešlo změnit, že i tak byste měli být schopní vybudovat vztah, ve kterém budete oba spokojení. Když to jde s malomocným, tak to by bylo, aby to nešlo i s Pilotem. Hned jsme si od něho objednala i dvě knížky. :)  

PS: Když jsem článek dopsala, tohle na mě vyskočilo na FB. :D

tired

Střídavý půst

5. květen 2017 | 05.23 | rubrika: Život

Koukám, že už je to měsíc, co skončil můj ne zrovna dobře prožitý čtyřdenní půst na vodě a co jsem najela na režim střídavého půstu. Chtěla jsem praktikovat 16/8, že jako budu jíst od 12 do 20 a pak budu 16 hodin bez jídla, no ve skutečnosti se k jídlu většinou dohrabu až mezi jednou a druhou a poslední jídlo si dám v sedm večer. Takže samovolně dělám spíš 17/7, nebo dokonce 18/6.

Překvapilo mě, že to není tak, že během žracího okýnka sežeru tolik jídla, kolik bych normálně snědla za celý den. Nemůžu. Moje jídlokrabička do práce se zmenšila skoro na polovinu a i tak, když si nedám pozor a naplním si ji až po okraj, tak si pak v práci nadávám, protože to do sebe nemůžu natlačit. Přitom se mi ale domů nechcou nosit zbytky a tak to teda tlačím, ale nerada. Jako kdyby se mi pernamentně scvrknul žaludek.

Byla jsem zvyklá vařit jídla jako pro pětičlennou rodinu a teď abych se učila vařit míň.

Absolutně odpadly "snacks”. Už měsíc tahám v tašce do práce čokoládu, kterou jsem si koupila na mlsání a ne a ne se do ní pustit. Nezajímá mě. Ani další číčoviny jako brambůrky, sušenky, oříšky, popkorn a já nevím co ještě. Jím asi na třikrát, něco si dám než jdu do práce (smoothie nebo müsli s tofu tvarohem) a odpoledne v práci pak sním nejdřív jednu půlku jídlokrabičky a večer druhou.      

Nemám hlad a nehoní mě mlsná.

Nenabrala jsem všechnu váhu, kterou jsem ztratila při půstu. Říká se, že všechno zase naberete do posledního deka, ale já mám pořád o dvě kila míň a řekla bych, že jsem teď na svojí ideální váze.

Nemůžu si to vynachválit. Cítím se super a myslím, že už to takhle budu dělat pořád. I když samozřejmě není ničí povinností vždycky to úplně dodržovat. Kdybych náhodou šla někam, kde se bude žrát mimo moje žrací okýnko, tak si buď okýnko ten den posunu a nebo prostě udělám výjimku, no problem!