Jak ho mam doma

26. březen 2014 | 06.35 | rubrika: Život

Juhuuu mam ho zpatky! Nejradsi bych se na neho hned vrhla, jenomze kvuli tomu blbymu potratu nemuzu. Kazdej rika, ze tejden to snad vydrzim, jenze on tu taky dva tejdny nebyl, takze to uz budou tejdny tri a mne se o tom uz aji zda! Zrovna ten dnesni velmi povedenej sen jsem ucitelovi popsala v smsce a on mi odepsal, ze je rad, ze sedi a ze si ted asi jen tak nestoupne. Prej ze sedi s Timem v simulatoru, tak zrovna ten by to stejne ale vubec nepochopil. V pondeli po zkousce z aerodynamiky jsme meli takovej rozbor otazek, co jsme meli spatne (nebo spis, co kluci meli spatne, protoze vetsina zase jako tradicne propadla) no a ucitel si tam pri tom hral s Oskarovou flaskou s vodou a kdyz mu ji vratil, byla cela pomackana a Oskar rika: "Co jsi s tim delal?” A ja na to ze "jo, kams to strkal?” No a ucitel si schoval hlavu do dlani, kluci se smali a jedine Tim zase netusil o co go a domahal se toho, at mu to nekdo vysvetli, cemu se smejeme.

Za mnou sedel spoluzak z Anglie a ten mi nohou strkal do zidle, na ktery jsem se houpala tak, ze jsem vzdycky spadla zpatky na vsecky ctyri nohy. Tak jsem mu tu nohu chytla a zacala jsem mu rozvazovat tkanicku. Ucitel se na nas podival a rika: "What are you doing?” Tohle je otazka, kterou mu vzdycky kladu ja, kdyz mi zacne vyhrnovat triko nebo cokoliv rozepinat a tak jsem si vzpomnela, co mi na to dycky odpovida a rikam: "I´m not doing. I´m undoing!” :D Myslela jsem si jak jsem hrozne vtipna, ale on teda pred tou tridou nehnul ani brvou.   

V pondeli jsem se probudila s bolavyma svalama. Nejvic me bolej predni strany stehen a prsa. Ted uz je to trochu lepsi, ale ty prvni dny jsem lezla jak starena a nesnesla jsem sebelehci dotek, protoze to bolelo jako prase. Na zkousku jsem jela autem, i kdyz je to asi jen 500 metru od skoly, protoze bych tam asi nedolezla. Pak jsem tam nesehnala jiny parkovaci misto, nez to na tricet minut. Takze rychle odklikat odpovedi a zase mazat zpatky. Premejslela jsem, jak jsem k tomu jako prisla, protoze jsem nic nedelala. Napadlo me jedine, jestli jsem treba nebyla namesicna a nebyla jsem hrat bowling, aniz bych o tom vedela. Je to mozny, ze by se takhle projevily vsechny ty nurofeny a kodeiny? 

No a nejvic me uzemnilo, kdyz mi rekl, ze o tom tak premyslel, ze kdybych mu rekla, ze si to chci nechat, jestli by to jako znamenalo, ze se vezmeme. Ale prej by se me teda aspon zeptal. :O A ja na to ze aha, tak az budu chtit, abysis me vzal, tak jediny co musim udelat, je prijit do jinyho stavu. :D A on ze ale doufam, ze priste uz mi o tom aspon reknes dopredu. :D

Tak a ted se musim jit ucit o karburatorech, protoze v patek mame tu zkousku z motoru a ucitel zachvilu prijde ze skoly a jestli uvidi, ze jsem se zase celej den flakala, tak dostanu sprdaka. Tezky to udel pritelkyne pana ucitele. :(

Jak nas presel smich!

22. březen 2014 | 09.56 | rubrika: Život

Posledni dobou jsem byla hrozne nenazrana. Furt jsem se cejtila, jak kdybych mela umrit hladem a neustale jsem musela zrat. Preston, nas nynejsi ucitel ve skole, si ze me dokonce delal prdel, ze potrebuju feedbag. Takovej ten pytel se zrnim, co se dava konum na cumak. Jsem si z toho taky delala srandu, ze tyvoe jestli nahodou nejsem v tom. Ucitel se tomu smal, ze prej behem par tydnu by me urcite to maly embrio tak nevysavalo. Nojo, ale ty hormony by me prece rozezrat mohly! Jemu se o tom chudakovi pak i zdalo. Ze jsem ho prisla vyzvednout na letiste s miminem. A prej jsem mu rekla: "dyt jsem ti rikala, ze mam hlad!” No, smich me presel, kdyz se mi zvetsily a zpevnily prsa a zacaly me bolet. Je pravda, ze jsme tak pred ctyrma tydnama meli takovou "nehodu”, ale moc jsem se o to nestarala, protoze takovych nehod uz jsem za ty leta zazila a nikdy nic. Az ted. Ultrazvuk potvrdil 4 az 5 tydnu a rozhodnuti bylo hozeno na me, protoze tatinek se diplomaticky vyjadril, ze me bude podporovat, at se rozhodnu jakkoliv. A to si ho jeste pamatuju, jak kdysi rikal, ze manzelstvi a deti, to by nebylo pro neho a dneska by mu to snad ani nevadilo?! No nebudu to tady rozvadet, ale nechat jsem si to nechtela. Chtela jsem podstoupit tu operacni cestu, ale nakonec me kamaradka a personal na klinice dostrkali do te metody s praskem. Fakt jsem se toho bala, protoze jsem o tom cetla jen to nejhorsi, ze to boli jako prase a kolik krve z toho je. No a pak jsem fakt chtela kamaradku i vsechny na te klinice zabit, kdyz jsem to zazivala na vlastni kuzi. Nejdriv jsem chtela byt statecna, ja prece zadnej Nurofen nepotrebuju! Pak jsem je zrala jako lentilky, i na ty Codeiny doslo, co jsem si prej mela vzit v pripade nouze, problem ale byl, ze zadny z tech prasku nepomahaly. Dvanact hodin silene bolesti jsem si opravdu uzivala. Lezet se s tim neda, takze jsem ten cas stravila prevazne v klece premyslejic o tom, jak dobre by mi bylo, kdybych byvala sla na tu operaci! Ted jeste za ctrnact dni na kontrolu, aby se videlo, jestli je to fakt venku a rovnou si tam necham dat cipek do ruky a nebudu se muset dalsi tri roky o nic starat. Asi k sobe s ucitelem fakt pasujeme. :) No ale jestli toto mel byt jen slaby odvar toho, jak musi bolet porod, tak do toho ja teda nejdu!!

Zejtra konecne prileti a mne to pripada, jak kdyby byl pryc dva mesice a ne dva tejdny. Samozrejme jsem se vubec neucila, protoze mi hrozne chybel a jedina vec, co jsem chtela delat, bylo spat a probudit se az tehdy, az bude zpatky. Prej mi tam udelal spoustu fotek, abych se mohla taky pokochat. A mozna jste slyseli, jak se v Kiwilandu normalne s vama bavi i uplne cizi lidi, tak ho tam prej takhle zastavila nejaka zenska, ze proc to foti, jestli je turista a on ze ne, ze on je domaci, ale chce to ukazat pritelkyni. A ona ze hmmm ty ju musis fakt milovat. A on ze a proc?? A ona ze mu to slysi v hlase. :D A ucitel mi pak rika ze jezismarja, to jestli je to na me takhle poznat, tak ja se s tebou ve skole uz nesmim bavit!

Flakarna!

15. březen 2014 | 02.26 | rubrika: Život

Fuj tak ty dva hnusny tydny teorie mame za sebou a ted mame tejden volna, kdy se prej mame pilne ucit. Uz jsme ty zkousky sice tento tyden napsali, ale ted se mame ucit jeste vic a pak budeme delat zkousky z tech samych predmetu, ale statni. Ja teda neplanuju vzit ucebnice do ruky. Na aerodynamiku jsem se vubec neucila a napsala jsem ji na 93 procent (nejlepsi ze tridy hahaha), te druhe zkousky jsem se bala, protoze je to o motorech, hydraulice, chlazeni, vrtulich a tak, tak jsem se ucila celych pet! hodin a napsala jsem to na 90 (Nor byl tentokrat lepsi, furt se na tom trune stridame :)), takze ja se na ty statni zkousky budu ucit az tak jeden den pred zkouskou. Tak nevim, co ted s tim volnem budu delat! Ja blbec jsem si nemela o to working holiday vizum na Zeland zadat, protoze kdybych ho nemela, tak bych nejspis skocila na letadlo a stravila tech pristich devet dni na Zelandu s ucitelem.

Jako by nestacilo, ze jsme ted dva tydny nemohli litat, tak prej nesmime litat ani ty pristi dva. Jeden tyden prej mame na uceni a ten dalsi na zkousky. A pak az budeme vsichni moct litat, tak to zase nepujde, protoze budeme mit fronty na letadla. Ani se te logice nemuzu divit, protoze to vymejslel nas reditel. Nas reditel je takovej idiot, ze kdybych tam nemela ucitele, tak uz na te skole davno nejsem.

Jednou za cas se reditel postavi pred tridu a zacne nam vtloukat do hlavy samy nesmysly. Jak se mame ucit, z ceho se mame ucit, jak hrozne tvrde musime pracovat. Pan reditel neni pilot a vubec nema tuseni, co vlastne probirame, takze jeho rady maji asi takovou vahu, jako musi (mouchy) hovno. Taky je pekne arogantni, takze kdyz jsem vyuzila toho, ze nam dal prostor pro dotazy (ktery ale pochybuju, ze fakt chtel slyset) a rekla jsem mu, ze s tim nesouhlasim a chci v pristich dvou tydnech litat, tak mi arogantne rekl, ze se obava, ze by to ovlivnilo muj studijni prospech, nemyslis?! Samozrejme on nema ani tuseni o tom, jak se ucim, protoze ho to proste nezajima. Tak jsem mu rekla, ze to si nemyslim a at necha muj prospech na mne. Ucitel mi teda nakonec nejake ty lety zaridil, abych se moc nenudila.

Uz mi docela chybi, tak jsem si oddychla, ze teda vsechno dobry! V utery ma pohovor na tu praci a ja furt nevim, jestli mu mam drzet palce nebo ne. :D A nevi to ani on. Prej konecne nasel duvod tady zustat a nevi, jestli neni debil, kdyz se teda snazi odejit. Bylo by super, ze bysme to uz nemuseli tajit. Na nejakej cas by se asi jeste musel stejne vratit a odpracovat vypovedni lhutu, takze zas az tak dlouha doba bez neho by me necekala. No ale Hamilton?? Ja jsem si predstavovala spis Christchurch. :D Pak jsem objevila Taurangu no a tak teda fakt mu budu drzet pesti jak moc budu moct! Tam ja totiz chci! Tak hlavne uz aby to bylo. :) 

Jak (ne)postradam ucitele

11. březen 2014 | 12.38 | rubrika: Život

Musim se priznat, ze nez ucitel odjel, ze uz jsem se na to docela tesila. Konecne jsem zase hvezda ve sve posteli (jakoze tam muzu lezet rozcapena a nikdo mi tam neprekazi). Posledni dobou jsme spolu byli kazdej den a uz mi to bylo trochu moc. Cekala jsem, ze me ta radost ze svobody prejde tak za dva dny. Jsou to ale uz dny ctyri a nejakej velkej smutek se ne a ne dostavit. To se pozna, ze jsou to uz skoro tri mesice. Mozna je to jenom tim stresem ve skole, nebo tim, ze se cejtim pekne mizerne (zase jsem debil usnula s pustenym vetrakem), ale jinak fakt me to uz sere. Ja chci sakra uz s nekym zustat! A ucitel fakt nedela nic spatne, naopak je posledni dobou uplne uzasnej a i ted mi porad pise jak mu chybim a jak me miluje..

Kazdej se ho tam pta, jestli ma pritelkyni a on na to odpovida, ze jo. A tak se vsichni ptaji, co dela a on rika, ze studuje. A co prej studuje? Tady uz ucitel zacina vetrit problem, tak vahave odpovida, ze eeeee letectvi. A to ji jako ucis!?!?! Hahaha tak tuhle cast pribehu on zatlouka. Prej ne, ona se mnou nema co do cineni. :D

Ve skole je to porad hrozna nuda. Vubec se spolu se spoluzakama nebavime, jak jsem na to byla zvykla. Taky tam mame samy divny typky. Kdo rikal, ze piloti jsou sexy a inteligentni a kdo vi co vsechno? Tesila jsem se, ze se k nam snad brzo prida zbytek nasi tridy, jenze pak mi doslo, ze s nima se k nam pridaji i "cool kids!” Rikame jim cool kids, protoze uz kdyz prisli prvni den do skoly, tak se nesli jak kdyby jim to tam patrilo. Je to samej Mohammad a Ahmed a ja zrovna tady ty primitivy mam rada jako osinu v zadku.

Nedavno jsem se tam ucila, kdyz za mnou prisel Azis, jeden z gangu cool kids. No a on se me zacal vyptavat jak mi jde litani, jestli jsem udelala zkousku BAK a podobny debilni otazky. No a aby tomu nasadil korunu, tak mi rekl, ze kdykoliv bych potrebovala neco vysvetlit, ze on mi pomuze. Prej to musim mit tezky kvuli anglictine a on je Australan (to me teda fakt nadzvedlo, nejenom, ze si mysli, ze jsem uplne blba, ale podle vseho jeste dokonce i barvoslepa) a ze on s tim nema problem. Ja teda nechcu bejt arogantni, ale to vidim uz na prvni pohled, ze problem pochopit latku bude mit spis on a ne ja.   

Ucitel se tomu nejdriv desne smal a prej si to nemam tak brat, ze proste videl peknou holku, tak si nasel zaminku se se mnou bavit. Smich ho presel az kdyz s tim klukem musel letet. Psal mi jeste z letadla ze hlavne at si proboha od neho nenecham nic vysvetlovat. :D No a to jsem pak jeste zaslechla v kuchyni, jak se Azis pta spoluzaka: "what do you watching?”. Tak to vidim, ze by opravdu mohl radne vylepsit moji anglictinu, Australan jeden! 

Vizum na Zeland jsem dostala. Takze to znamena zadny lyzovani v cervenci, jak jsem mela v planu, protoze by mi to vizum zacalo bezet!!! :( Ajajaj. Taky mi dost vrtalo hlavou, jak tam jako sezenu praci jako pilot? Takovy dva maly ostruvky, to musi byt hrozne tezky tam neco sehnat. No a navic nechci byt daleko od ucitele! Ale uz me to nak netrapi, proste si pronajmu (a nebo koupim) letadlo a budu vozit turisty. :D Problem vyresen!    

...:)

5. březen 2014 | 07.12 | rubrika: Život

Tak jsem si po velkem vnitrnim boji podala zadost o vizum na Zeland. Furt jsem se nemohla rozhodnout, jestli si to mam podat uz letos, nebo az pristi rok. Nelibi se mi predstava, ze ucitel tam nesezene praci a ja bych bud musela jit bez neho, nebo nechat viza propadnout, bez naroku pozadat si o nove. Nadruhou stranu me ale vubec nelaka to, ze po dokonceni moji pilotni licence bych se zase mela vratit na nejakou business college jenom pro to, abych tady mohla zustat. Uz jsem na takovou buzeraci asi trochu stara. Takze sice nevim, jestli nam to s ucitelem vydrzi, ale zustavat tady uz se mi fakt nechce. Posledni dobou si taky dost ctu zapisky lidi, co na Zelandu byli/jsou a pomalu me prechazeji obavy a zacinam se tam tesit. Nemluve o tom, ze ta letecka skola, co bych si tam chtela udelat licenci na vicemotorova letadla, je proste super vymakana a moderni.

Skola me tedka vubec nebavi. Jen polovina tridy postoupila z privatni licence na komercni a tak se nas sest dostalo do cyklicky probihajici vyuky, kde s nama studujou starsi studenti a i par novacku, co si privatni licenci delali nekde jinde. Je zajimavy pozorovat ty stary mazaky, co se na nas vzdycky vytahovali, jak toho vlastne moc neumej. A to ani nemluvim o tech novych, co nemaj ani zakladni vedomosti. Aspon muzu bejt rada, ze mame teorii jen na dva tydny a pak nas ceka sest tydnu samostudia, zkousek a litani. A pak zase dva tejdny teorie, kde se snad k nam prida i zbytek nasi tridy.

Ucitel mi v patek odlita a asi jsem si trochu nabehla na vidle, kdyz jsem mu rekla, ze kdyz se stejne musi vystehovat, tak at si da veci ke mne na pudu (jo, mam super byt s pudou :) a ze tim padem nemusi zbytecne platit najem za ten cas, co tady nebude a neco si najde az se vrati. To ho tam teda budu mit po navratu nakvartyrovanyho, tak doufam, ze si neco najde driv, nez mi to poleze na nervy. :)

Ze spolu neco mame uz je tak trochu verejne tajemstvi a ja se divim, ze se jeste nic nedoneslo k ostatnim ucitelum, nebo k reditelovi. To je taky jeden z duvodu, proc jsem si podala tu zadost o vizum, protoze se obavam, ze az se to tam donese, tak ucitel uz v Australii nebude vazanej. :D Zacalo to tim, ze jednoho dne jeden muj spoluzak svezl ucitele po skole domu. A ucitel mi nejak zapomnel rict, ze ten spoluzak jezdi kolem jeho baraku do skoly. Teda rekl mi to nasledujici patek. Hm, asi tak tri hodiny po te, co spoluzak jel do skoly a videl moje auto parkovat pred ucitelovym barakem. Samozrejme se tim cela trida bavila. Ja jsem to poprela, nejsem prece jedina, kdo ma takovy auto. No a pak to nejak ustalo. Asi se rozhodli, ze je jim to vlastne jedno. I kdyz obcas nekdo nejakou narazku ma. Naposled, kdyz byl ucitel na veceri s Richardem, tak Richard si z neho utahoval, ze se musel smat, kdyz videl na facebooku jednu moji fotku za Naroomy, kde na stole byl polozenej uciteluv mobil. Hahaha zrovna ten den dopoledne jsem mu to rikala, ze tam ten mobil je, ale tak to nevadi, toho si nikdo nevsimne! Hm, tak to jsem se trochu spletla. 

Nekdo mi vymenil ucitele

24. únor 2014 | 03.53 | rubrika: Život

Je ted sama lichotka, diva se mi dlouze do oci, rika mi, jaka jsem krasna, jak me miluje a jaky ma stesti, ze ho chci. Co se s nim sakra stalo? :D Teda ja si nechci stezovat, jen jsem z toho nejaka prepadla. Nejde mi to do hlavy, ze jeste pred nekolika tydny mi rikal, ze jeho pritelkyne je ta jedina a prava a bal se toho, ze se zamiluju a ze mi ublizi. A ted je vsechno jinak. Tedka se mnou planuje navrat za Zeland, ukazuje mi na mape, kde vsude mi to musi ukazat a ujistuje me, ze Zeland je super a ze se mi tam bude libit. I kdyz nadruhou stranu si dela starosti, ze co kdyz se mi tam libit nebude. Coz se taky trochu bojim, protoze ja mam precijen radeji teplo.

Tenhle vikend jsme stravili v Narooma, coz je ctyri a pul hodiny jizdy od Sydney. Meli jsme krasnej apartment s terasou s vyhledem na tyrkysove modrou morskou zatoku, kde se cvachtali tuleni a obrovsti pelikani. Bohuzel, krome par prochazek jsme toho tam moc nepodnikli, protoze ja mam zitra zaverecnou teoretickou zkousku PPL a on ma zas za par tydnu jinou zkousku na Novym Zelande. Takze jsme se oba ucili jak skolaci, ale i tak to byl super vylet.

V breznu jede na Zeland. Nejdriv ze na tyden kamaradovi na svatbu. Pak ze si tam jeste i obnovi multiengine a ze to teda budou tydny dva. A nakonce jsou z toho dva tydny a kousek, ktery se tahnou pres tri vikendy. To jsem zvedava, jak to jako vydrzim. K tomu tam zrovna jeste nasel nabidku na praci, o kterou by se rad uchazel, ale nevi jestli ma, protoze ja jsem zrovna doplatila muj kurz az do zari a on se me tu boji nechat samotnou. :D Teda taky se mi to vubec nelibi, ze by tedka odesel, ale rekla jsem mu, at si to poda a ze resit to budem, az jestli tu praci dostane. A do toho mu zavolal jeho pronajimatel, ze se chce nastehovat do baraku a ze by byl rad, kdyby se ucitel co nejrychleji vystehoval. Proste jak kdyby vsechno smerovalo k tomu, ze uz tu dlouho nebude.

:( Achjo, mohlo by to aspon jednou byt trochu jednoduchy? 

Pretty Woman

9. únor 2014 | 12.55 | rubrika: Život

Konecne doma. Uz si ani nevzpominam, kdy jsem spala doma naposledy. Travim ted spoustu casu s ucitelem a uzivam si. Uz pozna i nektery moje kamarady a kazdej mi rika, ze s nim vypadam statne a zamilovane. Vcera jsme se trochu priopili a skoncili jsme spolu v sest rano na Hyams beach, nejbelejsi plazi na svete, ktera je tak dve a pul hodiny jizdy od Sydney. Stihli jsme to tak akorat, abychom mohli pozorovat vychod slunce a pak se zavrtat do deky a par hodin se prospat. Teda pote, co jsme vyuzili toho, ze jsme tam takhle brzo rano byli na te plazi sami. :D

Udelala jsem zkousku z litani. Byla dosud nejtezsi a taky nejdulezitejsi. Po Norovi jsem teprve druha ze tridy, kdo uz ji ma. :D Ten komisar, co me testoval, me po zkousce ucitelovi dost chvalil. Ucitel se div necervenal a rikal, ze si nemuze privlastnovat vsechny zasluhy, protoze nebyl muj instruktor od zacatku. Vecer jsme pak lezeli v posteli, koukali jsme se sobe do oci a ja jsem si v duchu rikala: "Doufam, ze ses na me pysnej. Taky bys mi to mohl rict. Tak sup, rekni, ze ses na me pysnej!” A hned na to mi rekl, ze je na me pysnej. :D Neni nad to mit chlapa, co umi cist myslenky.   

Posledni dobou se mi zdalo, ze se ucitel vic a vic zamilovava. A ja jsem v tom taky az po usi a vim, ze uz si to stokrat v mych ocich precetl, protoze mi proste vidi az do zaludku. Casto si pripadam jako Pretty Woman a mam zrovnatak chut mu rict, ze Baby, I'm gonna treat you so nice, you're never gonna wanna let me go. Jenze se nechci unahlovat. On vi o me trimesicni periode zajmu a i to, ze mam nase trimesicni vyroci zapsany v kalendari v mobilu. Abych vedela, kolik nam jeste zbyva casu. :D Bude to v breznu. On kdyz to videl, tak mi to presunul na kveten. Pak na cervenec. A kdyz jsem mu rekla, ze byt jim, tak to presunu zpatky na brezen, protoze jestli spolu budem jeste i v cervenci, tak ho mozna uz taky nenecham odejit, tak to presunul na brezen. 2015.

Zacali jsme i laskovat s myslenkou, ze az pujde zpatky na Zeland, ze bych mohla jit taky. Vubec se tomu nebrani, spis na opak vypada, ze by byl rad! Furt mi vrtalo hlavou, co by na to asi rekla ta jeho pritelkyne. Vsechno s nim je super, ale ze si porad smskuje s ni mi celkem leze na nervy. Tuhle bylo uz po pulnoci a ona mu jeste porad psala. A to maj na Zelandu myslim jeste snad o dve hodiny vic. Normalne si toho nevsimam, ale tentokrat uz mi to fakt vadilo, tak jsem se ho zeptala, jestli jako ona nikdy nechodi spat. A on ze chodi, ale ze maji tedka nejaky problemy, tak proto je jeste vzhuru. No a vcera z nej vypadlo, ze uz spolu nejsou. Nejspis se rozhodla, ze uz ma toho cekani na neho dost a ze stejne nechce bourat rodinu. To jsem zvedava, jestli si to jeste zase nerozmysli, pac to bych byla zase namydlena. No ale aspon mi doslo, proc se ucitel posledni dobou chova, jako kdyby mezi nama nic nestalo.

Takze mi vcera rekl, ze me miluje a ze chce byt muj pritel. Kdybychom zrovna nesedeli, tak bych z toho asi fakt padla na prdel, protoze slyset neco takovyho zrovna od neho je k neuvereni. Byla jsem z toho stastna jako blecha, ale furt si rikam nechval dne pred vecerem, protoze kdo vi, jak moc je to teda s tou jeho pritelkyni definitivni a taky kdo vi, jestli ja jeste budu zamilovana i po tech trech mesicich. Ale jinak je to tedka super a ja bych si moc prala, aby on konecne byl ten, co s nim uz zustanu.  

Jak jsme slavili narozeniny

26. leden 2014 | 02.10 | rubrika: Život

Ucitel se mi ve ctvrtek zaseknul na letisti vzdalenem dve a pul hodiny jizdy autem od Sydney. Doletel tam letadlem a pak se kvuli desti a mrakum nemohl vratit. Div ze tam vubec doletel a nenarazil do nejakyho pohori. A ja blbec jsem si z neho chtela utahovat, tak jsem mu napsala, jestli nahodou nepotrebuje vyzvednout. :D A on nejdriv ze hahaha ne, ale jak mu pak doslo, ze tam fakt nechce zustat pres vikend a ze ani nema s sebou penize, tak mi hned volal a ze jo prosim Te prijed pro me. :D Tak jsem tam teda pro neho dojela, tesila jsem se, ze spolu stravime dve a pul hodiny sami v aute. Nez mi asi v pulce cesty doslo, ze on s sebou bral jeste jednoho studenta z "vyssiho rocniku". Sakra, nemela jsem se nabizet! 

Kdyz jsem tam dojela, oba se uplne rozzarili, ten kluk me hnedka objal a byl tak strasne stastnej, ze me vidi. :D A ucitel mi napsal smsku (protoze on mi vzdycky pise smsky, kdyz je tam jeste nekdo jinej ze skoly), ze prej jsem awesome! Ha, to je ta nejhezci vec, co mi kdy napsal! Tak jsme jeli domu. Ucitel zase chtel stekat z okna na lidi, ale to jsem mu zakazala, tak misto toho na ty lidi mnoukal. :D Pak se mi hrabal v prehravaci na mobilu a najednou slysim, ze tam jde ta pisnicka, co jsem se tady nad ni nedavno rozplyvala. Prej to byla nahoda. AHA! Tolikrat jsem ji uz slysela a tolikrat jsem u ni myslela na neho. A ted jsme ji zcela spontanne spolu zpivali, splnil se mi muj sen! :D Zachvili se ale oba ulozili k spanku a to me teda zase stvalo, ze musim sedet pet hodin za volantem a ani se nikdo neobtezuje bavit ridice!

V patek jsme sli do kina a dokonce to tentokrat vyprovokoval on (i kdyz ja jsem mu rekla uz den pred tim, ze bych na ten film nekdy chtela jit). Zlodejka knih nas ale moc nebavila. Citila jsem se provinile, ze jsem vybrala film, na kterym se nudime. Ale protoze jsme byli v tom kine skoro sami, tak jsem nasla zpusob, jak memu spatnemu svedomi ulevit a jak nam ten film zprijemnit. ;)

Vcera mel narozeniny. Valila jsem teda do kramu s modelama, protoze jsem mu nutne potrebovala koupit Spitfire. On je strasne zboznuje, ma je na pozadi v mobilu, v iPadu i na pocitaci a porad o nich mluvi. Meli tam letadel jako sracek! Citila jsem se zas jak maly dite v hrackarstvi. Sama jsem z tech vsech letadel byla cela poprdena. A hned se me tam ujal jeden chlapek a kdyz jsem mu rekla, ze shanim Spitfire, tak me provedl vsemi kouty obchodu a ukazal mi kde co maj. Neco mi na nem ale nesedelo. "Ty tady prodavas?" zeptala jsem se ho. "Ne, ja tady jenom hodne nakupuju" rekl na to on. :D Nasli jsme peknej kovovej model jen za 20 dolaru. Bingo! Tak si to masiruju k pokladne kolem vitriny s limitovanejma edicema. A tam byl taky Spitfire! Vetsi, krasnejsi a o moc drazsi! Divala jsem se stridave na toho krasavce ve vitrine a na toho zebraka, co jsem si nesla. Kruci tolik penez, to si prece ucitel vubec nezaslouzi. Dyt ani neni muj pritel! Jenze kdyz on je tak krasnej! Nojo, nakonec malej zebrak letel do kouta a ja jsem doma radostne balila krasavce z vitriny do modreho papiru.

Spitfire

Ucitel dorazil vecer ke mne, pac jsme byli domluveni s Brendnem (jeho byvalym studentem), ze se potkame ve meste a pujdem parit. Dala jsem mu darek a on z neho byl taky uplne hotovej. Prej boze muj Spitfire mi jeste nikdo nikdy nekoupil! :D I kdyz porad opakoval, ze jsem mu nemela nic davat. Pak jsem ze sebe shodila triko a kratasy, mela jsem na sobe sexy soupravu a rekla jsem mu, ze by si mel rozbalit jeste tenhle darek. Totiz jak jsem minule psala o tom horoskopu, tak mimo jine jsem se tam taky docetla, ze jakmile ryba pochopi vodnarovu pretvarku, prestane fnukat a zacne jej svadet, nema muz sebemensi sanci!

Vzala jsem si teda vcera na sebe ty krasny saty, co jsem si nadelila k Vanocum. Jsou sexy, krasne se trpytej a mam v nich holy zada. Presne podle planu jsem byla vsude stredem pozornosti. Chlapi na me civeli, kazdou chvilu se me nekdo snazil oslovit a ani ucitele to nenechalo v klidu. Psal mi, ze si ani uz nevzpomina, kdy naposledy sel do klubu po boku nejkrasnejsi zeny tam. Wow, uz jsem krasna (vlastne nejkrasnejsi!), uz to neni jenom ze nejsem spatna. :D K tomu do nej Brendon hucel, at se na me podiva a ze jsem jasna desitka (deset bodu z deseti lol!) a ze to musi prece uznat! Ucitel se kroutil, ze me hodnotit nechce a nebude, protoze jsem jeho studentka. Myslim, ze mu docela vadilo, ze tam jsme s Brendnem a ze tim padem se nemuze pred vsema tema chlapama predvest a dat jim jasne najevo, ze tahle holka patri jemu. A nejvic me vysokovalo, kdyz se tam kolem me zacala ovijet i jedna holka. :D Ucitel se tomu jenom potutelne usmival.

Kdyz jsme dorazili zpatky ke mne, ucitel rekl, ze si chce jeste jednou rozbalit svuj darek. A nemyslel tim ten Spitfire! Zustal do rana a tak jsme jeste rozbalovali i rano a ja jsem si to hrozne uzivala. Jsem do neho blazen. Ani si nechci predstavovat, jak me to porazi, az si konecne najde tu vysnenou praci doma na Novym Zelandu a odejde. Nechci ho nechat odejit, fakt ze ne! 

Jak tapu a nechapu

22. leden 2014 | 01.24 | rubrika: Život

V pondeli po skole jsem spechala na veceri se dvema kamaradkama. Ucitel me ale zastavil ve dverich a chtel se mnou mluvit o zitrejsim letu. Poznal to na me, ze se mi to zrovna nehodi. Prej co se deje? Rikam ze specham do mesta. Aha, tak jdi rekl na to on a ja jsem sla. Asi za dve minuty mi prisla smska od holek, ze to nestihaji. Sakra! Napsala jsem ucitelovi smsku, ze akce byla zrusena a ze to jsem se s nim mobla bavit dyl. Odepsal, ze se vzdycky muzu vratit. Vratit se do skoly?? No on prej jde domu. ;) Aha, to je pozvanka? A on ze potrebujes ji? A takhle je to vzdycky! Vzdycky si pripadam, ze ja jsem ta kdo se angazuje a on je ten, co rika, no tak kdyz jinak nedas. :D Vzdycky je to jak chces, ale o tom co chce on ani slovo. A ja furt tapu a nechapu. I kdyz je pravda, ze kdyby nechtel, tak bych to urcite vedela a netapala. Takze asi chce, ale nikdy to nerekne. 

Taky mi nikdy nerekne nic hezkyho. No mozna je to jedna z veci, co me na nem pritahujou, nevim. Jsem zvykla od chlapu slychat jaka jsem krasna a uzasna a jak by si prali mit partnerku jako jsem ja. Ucitel by nikdy nic takovyho nerekl. Vzdycky kdyz mu reknu neco hezkyho, tak jeho odpeved je dekuji, nebo v lepsim pripade "taky nejsi spatna". :D

Nedavno se zacal sam od sebe ucit nemecky. Lezeli jsme v posteli, on vytahnul iPad a ukazoval mi program na uceni se cizych jazyku. Prej kterej ma vybrat? Rekla jsem nemcinu. A od ty doby se to fakt uci a dela pokroky! Proc se uci zrovna jazyk, kterym mluvim ja? :D Ja jsem kvuli nemu havarovala s letadlem na simulatoru, protoze on si u toho hral s tim programem a ja jsem misto na monitor cumela na jeho iPad, pretahla jsem letadlo pri stoupani a spiralou jsem s nim praskla o zem. Hrozne jsem se tomu smala a on rekl jezismarja s tebou uz nikdy nepoletim. :D

Vratila jsem se teda k nemu, sli jsme na veceri, divali jsme se na film, meli jsme hezkej vecer. Nechtelo se mi v noci jet domu a pak zase zpatky, tak jsem zustala do rana. Byla to chyba. Kdybych byla doma a videla rano ten dest, tak bych se jen prevalila na druhej bok a sla do skoly az ve dve odpoledne na vyuku. Jenze on trva na tom, ze do skoly budu chodit i kdyz se nelita a budu se tam ucit. Takze jsem byla nucena tam sedet uz od sedmi rano.

Dneska jsem se tak ze zvedavosti podivala na to, jak se k sobe hodime podle znameni. Konkretne kniha Znameni lasky. A uplne mi to vyrazilo dech. Dostala jsem odpoved na vetsinu mych otazek. A uklidnilo me to neskutecne. :D

"..práskne jí u ucha nafouknutým papírovým pytlíkem a poté se začne hystericky smát, když se jej zeptá, zda si všiml jejího nového parfému. Všiml si ho. Opravdu. To je právě důvod, proč nafoukl onen papírový pytlík a práskl ho přímo u jejího ucha. Zaneprázdnilo to totiž jeho ruce, právě když měly chuť se natáhnout a něžně se dotknout její tváře. Tak se přece chovají jen změkčilí muži! A to on určitě není. Co by si pomysleli jeho kamarádi, všichni jeho přátelé? Takové nesmysly jsou pro romantické, sentimentální povahy, nic pro něj. Počkejte. Změní názor. Dáma ve znamení Ryb se proplakává k spánku, neboť muž Vodnář, do něhož se zamilovala, s ní jedná s (záměrnou) odtažitostí, jako by jej zcela odpuzovala (i když je jí ve skutečnosti tak vzrušen, že zapomněl, který se píše rok).."

To je celej on! Hned se mi vybavilo, jak mi v letadle furt stahuje gumicky z vlasu a jak mi pak rikal, ze to dela pro to, ze se me chce dotykat. Jak mi furt pripada, ze o me snad ani nema moc zajem. Kdo by to byl rekl, ze nejakej horoskop presne popise muj vztah nevztah.

Psal mi vecer, ze prej u nej v loznici porad citi muj parfemem. Odepsala jsem mu, ze je mi to lito. :P On ze urcite neni. A melo by? Prej ne. Nevoni to spatne. :D

Jak jsem byla na Fiji

21. leden 2014 | 14.06 | rubrika: Život

Cetla jsem u Orchidejky o dovoleny v Egypte a tak jsem si vzpomnela, ze bych sem taky mohla postnout, jak jsem byla na Fiji. Fiji byl muj sen uz odpradavna a minulej rok jsem si ho konecne splnila. :) Ale nebyla to zadna typicky ceska valeci dovolena v hotelovem rezortu, protoze ja osobne bych se asi radsi dobrovolne zastrelila. :D 

Po Fiji s batohem na zádech

Kolem osmé večer jsem dorazila na letiště v Nadi. Nejdříve jsem musela projít výběrovým řízením o vízum. Pan úředník koukal dost přísně, ale pak se mu chtělo kašlat, tak se odsunul s židlí, aby nekašlal do papírů a to jsem viděla, že nahoře vypadá normálně, má košili a kravatu, ale dole má sukni! Musela jsem se dost ovládat, abych se nezačala smát! Sukni tam měl k uniformě každej. Vízum jsem dostala, takže se jde dál.

Všechny krámy byly už zavřený, což mě celkem zneklidňovalo, protože jsem si hned chtěla zarezervovat nějaké aktivity, abych mohla hned ráno vyrazit. U východu mě pak zastavil jeden chlap, taky v sukni, ale tenhle byl ještě k tomu homosexuál od pohledu. Zeptal se mě co hledám, tak jsem řekla, že nějakou cestovní kancelář. On řekl že žádný problém, hned zavolal tam na nějakou paní a ta že mě prý vezme "nahoru". Nejdřív jsem se z toho chtěla vyvlíknout, protože tihle letištní odchytávači jsou většinou podvodníci, ale pak mi došlo, že už je fakt pozdě a že je to asi moje jediná šance ještě dneska něco zarezervovat. "Nahoře" tedy byla primitivní kancelář, která k mý úlevě i vypadala jako cestovní. Lote se mě teda zeptala co všechno chci dělat, hnedka všude zavolala a udělala rezervace. Pak přišel i ten teplej Mar, moc se mu líbila moje sukně, mám takovou sportovní, co pod sukní ještě skrývá kraťasy, hnedka říkal, že by takovou taky chtěl. :D

Když jsme byli hotoví, tak Lote říkala, že do příletu dalšího letadla mají mraky času a že teda můžem jít všichni spolu na večeři jestli chci. Vlastně asi chtěla říct, že bych je na to jídlo mohla pozvat a taxíka samozřejmě taky platím já, ale takhle to líp znělo. Přemýšlím, jak často se takhle nechávají od turistů pozvat. Bylo mi to jasný, ale tak aspoň jsem nemusela jíst sama a ještě jsem se mohla různě vyptávat. Oni mermomocí chtěli do takové podivné hospody, kde měli jen pizzu a kuřata. Obsluha se na mě blbě koukala, když jsem jim řekla co všechno nejím, pak se chvíli v kuchyni dohadovali, ale nakonec mě mile překvapili, dostala jsem parádní zeleninový salát s kousky čerstvého ananasu. Tak jsem si ho hned objednala ještě jednou.

Tak jsem se těch dvou tak ptala, co tam stojí třeba dům a oni že asi 20 tisíc Fiji dolarů, což je možná 250 tisíc Korun, no hned jsem říkala, že si tam teda koupím dům a na všechno se vykašlu. :D A oni že to mám udělat a že když tam nebudu, tak to mám pronajímat. A já na to, že to by se o to ale musel někdo starat. Na to hned Mar, že přece teď znám je! :) Já budu organizovat hosty v Austrálii a oni je hned už na letišti přivítají, pověsí jim věnce kolem krku... a nebo víš co? Kup si loď! My tu máme jen jednu společnost, co rozváží lidi mezi ostrovama, to by bylo ryto! Hahaha tihle dva by asi prodali i svoji mámu. :))

Po jídle jsem teda jela do ubytovny. Tam bylo na pokoji asi deset postelí a protože já už vím, že v takovém pokoji bývá jedna až dvě zásuvky pro všechny, tak jsem hned okoukla, která postel stojí u zásuvky a tu jsem obsadila. A zachvilku jsem byla tvrdá jako špalek.

Ráno jsem šla na snídani. Byl tam toustovej chleba, marmeláda, burákový máslo a máslo. Tak jsem se zeptala, jestli mají i něco jinýho, prej jedině objednat z menu, ale tam taky neměli nic poživatelnýho. Nakonec jsem nakoukla do kuchyně a někdo tam zrovna připravoval ovoce na talíře. Jeden malej banán, kolečko ananasu a kousek papáji. Tak jsem té paní řekla, že chci taky to ovoce. Nejdřív na mě blbě koukala, ale nakonec to donesla, ani zaplatit nic nechtěla. Ale teda ne že bych pak už neměla hlad. Doufala jsem, že si nějaký jídlo stihnu koupit v přístavu, ale tady všechno funguje na Fiji-čas. Teda všechno kromě té lodi. Takže autobus přijel na Fiji-čas o půl hodiny pozdě a loď jela na normální čas, tedy zavčas. Takže jsem byla ráda, že jsem v přístavu stihla popadnout aspoň trs banánů a lahev vody. Loď jela 5 hodin, takže jsem tam tak na střídačku fotila ostrovy nebo pospávala. Ve dvě odpoledne jsem byla v cíli na ostrově Nacula. Vítali nás už na pláži, zpívali a hráli na kytaru a my pak všichni museli zakřičet Bula! (ahoj), protože jinak bychom prý nedostali oběd. :D K obědu byla rýže, tortila a taková indická čočka, moc toho nebylo, tak jsem byla ráda za moje banány. Pak nám rozdělili pokoje, já jsem ho musela sdílet s takovým norsko-švédským párečkem. Už jsem si té jejich skupiny všimla na lodi a už tam mně přišli děsně nesympatičtí. Tak jsem se sebrala a šla jsem se procházet po ostrově, vylezla jsem na kopec a rozhlížela se do všech stran, sbírala jsem kokosový ořechy, ale nešly mi otevřít :D pozorovala jsem lezce, takový ty ryby co mají nohy a lezou i z vody ven. Večeře byla dobrá, zelenina, nudle a brambory. Pak jsem si teda dopřála sprchu (žádná teplá voda samozřejmě) a šla jsem spát.

Druhej den po snídani jsme jeli šnorchlovat do modré laguny, prej se tam točily i nějaké filmy. Byly tam korály, ryby, malý rejnoci, pak jsem si sedla na špičku našeho člunu a pozorovala jsem tam takovou skupinu českých turistů, co přijeli z jiného ostrova. Pak jsme měli jet zpátky na Naculu, já jsem se nějak neměla k tomu lézt do člunu, nikdo mi nic neřekl, tak jsem na té špici seděla celou cestu a to mě hrozně bavilo, jak býčí rodeo. :)) Pak jsme dostali oběd a já jsem se pak zas nalodila na tu velkou loď a jela jsem dál, naštěstí už bez Norů a Švédů.

Daším ostrovem na mé cestě byl ostrov Kuata. Taky nás hned vítali zpěvem a hrou na kytaru už na pláži. Dlouho jsem se tu ale neohřála, protože hned byla možnost jít na protější ostrov šplhat až na špici a mít krásnej výhled po okolí. Ale hnedka bylo vidět že tady na tom ostrově bude víc rodinná atmosféra. Na Nacule se o nás starali jen zaměstnanci, tady byly i děti a zvířata, tady turisti žijou s celýma rodinama.

Tak teda já, jeden Švýcar (ostatní byli strašně unavení) a náš průvodce jsem se vydali na vrchol toho ostrova. Trvalo to asi hodinu a málem jsem tam vypustila duši, byla jsem červená jak rak a tolik jsem se ještě ani v sauně nezapotila. Za to jsme ale pak mohli pozorovat západ slunce z vršku, vidět náš ostrov a to bylo pěkný.

Když jsme se vrátili, tak nám řekli, že v úterý je na Kuatě vždy Fiji-noc, to jsem teda měla štěstí, že bylo zrovna úterý! Takže ještě před večeří byl ceremoniál kavy, to je takovej jejich tradiční nápoj z kořene jedné rostliny, s člověkem to nic nedělá (teda prej to léčí), jen když se toho vypije hodně, tak to pak uspává. Takže nás vzali do takové místnosti, kde seděli samí chlapi po zemi, jeden měl před sebou takovou dřevěnou mísu a v tom tu kavu. Prováděl jakýsi rituál, dělal jakože čaruje, pak vzal takovej barevnej hadr a v té kavě ho vymáchal i se svýma prackama, to se mi udělalo trochu nevolno a myslela jsem si, že tohle teda já pít nebudu. Jenže oni nám to pak dávali po jednom a vždycky počkali až dopijeme, fuj tak jsem to musela vypít, ani to není extra dobrý.

Po ceremoniálu jsme dostali typické Fiji-jídlo, takové to co se peče a udí v díře vyhrabané v zemi. Bylo tam kuře, špenát s hovězím, taro – takové Fiji-brambory, normální brambory, salát se sladkýma bramborama a zelnej salát, kterej zabili majonézou, takže jsem měla akorát brambory. S jídlem jsme si sedli na zem a směli jsme ho jíst jen rukama. Oni nám u toho hráli a zpívali, to bylo fajn.

Pak nám i zatancovali Fiji-tance, mladí kluci se šátkama ovázanýma kolem pasu tančili tak divoce, že jsem čekala, kdy některýmu ten šátek spadne, ale to se teda nestalo. :)) Pak jsme se učili bula tanec a pak začalo pršet a pršelo celou noc. Dala jsem si zase studenou sprchu a šla jsem spát.

Ráno jsme k snídani měli nějakou rýžovou kaši s mlíkem, kterou jsem teda nejedla a pak nějaký koblihy a marmeládu, no radši jsem se neptala, jestli je v těch koblihách vejce, pač jsem to už tak viděla, že bych byla hladem. Ještě pořád trochu pršelo a moře bylo celkem rozbouřený, ale my jsme přesto vyjeli krmit žraloky. Všechno v lodi bylo totálně mokrý, voda cákala všude a byli jsme pěkně zmrzlí. Po třiceti minutách jsme dojeli k útesu, tak jsme konečně mohli naskákat do vody a tam bylo pěkně teploučko. Korály tam byly o moc hezčí než v té modré laguně a jednoho žraloka jsem taky hned viděla. Naši průvodci nachytali ryby a přilákali nám dohromady tři žraloky, který jsme si i hladili. Chtělo se mi už teda čůrat, pač jsem ráno vypila spoustu čaje, ale bála jsem se to tam pustit, protože jsme tam plavali furt dokola a to bych nechtěla pak tím místem plavat znova. :D Jenže na cestě zpátky už jsem fakt nevěděla jak to mám vydržet, takže kvůli mně museli zastavit loď, vyhodit mě do vody, počkat, pak mě zase vylovit a jet dál. To byl pěknej trapas, hlavně když vůbec neměli trpělivost a každý dvě sekundy se mě ptali jestli už.

Zpátky jsme přijeli zase úplně zmrzlí, hned jsem se musela převlíct a požádat o čaj. Pak jsme měli oběd. Rýže se zeleninou, omeleta, párkovo-sýrová pizza, salát s majonézou. Tak jsem si dala tu rejžu a jim mně bylo líto, tak mi ještě speciálně uvařili brambory. Který jsem musela zachránit před fritováním, protože prostě nevěřili, že je jen vařený budu jíst. Pak jsem si ještě řekla o syrovou cibuli a sůl a byla jsem štěstím bez sebe. :)

Po jídle jsem si ještě dopřála hodinovou masáž, šlofíka a pak jsem se zase nalodila na tu velkou loď. Za chvíli jsem byla na Beachcomber, což je takovej malej ostrov, kterej člověk obejde za pět minut kolem dokola. Všechno tam bylo modernější, i teplá voda tekla, mně se tam ale vůbec nelíbilo, nebylo tam co dělat. K večeři byl velkej raut, takže jsem si tam konečně mohla dát dost jídla, no a sedla jsem si k takový skupince Čechů. Vyšlo najevo, že je to ta stejná skupina, kterou jsem před dvěma dny pozorovala na modré laguně, když jsem seděla na špici toho člunu. Ale moc dlouho mě nebavili, byli to všichni doktoři, kteří měli plnou hubu připomínek, když viděli co jím a já jim žádný doučování z výživy dávat nechtěla. Ještě jsem se jich tak ptala, co říkají na ten zítřejší výlet na tradiční trh do Lautoky a oni se mi vysmáli, že větší blbost ještě neslyšeli, že nakupovat můžu doma a tady mám jít radši plavat do moře. No, já teda můžu plavat v moři i doma, ale na tradiční místní trh s místníma specialitama se doma těžko podívám. Lautoka je vzdálená asi 30 km od Nadi, kam jsem měla dorazit další den večer, takže jsem se úplně nadchla myšlenkou, že pojedu na ten výlet do Lautoky a pak se na ten nudnej ostrov odmítnu vrátit!

Ráno jsem musela čekat až du půl jedenáctý než mi sdělili, že na výlet do Lautoky se nepřihlásilo dost lidí, takže se nikam nejede! To mě teda fakt hodně zklamalo. Tak jsem tak přemýšlela, co bych jako dělala a napadlo mě, že jsem chtěla zkusit vodní skútr. Tak jsem se tam šla zeptat, nabízeli mi různý možnosti, i třeba výlety na jiný ostrovy, tak jsem dostala nápad. "Jak dlouho se jede do Lautoky?!" Mladík na to že prej 45 minut. Tak jsem řekla že super, jedem do Lautoky, on mě tam vysadí a vrátí se sám. On nejdřív zas divně koukal, ale pak že prej tak jo. Tak jsem jela skútrem do Lautoky, mladík seděl za mnou a navigoval a já jsem byla moc ráda, že mám jenom batoh, protože kufr by se mi do skútru nevešel!

V přístavu jsem se s mladíkem rozloučila a skočila do prvního autobusu, co jel kolem. Nejdřív jsem se trochu vyděsila, protože ten autobus byl plnej domorodců a všichni na mě civěli, ale pak byli úplně milí, udělali mi i místo na sednutí, jsem se ale musela omluvit, že jsem mokrá jak myš a radši postojím.

Trh v Lautoce byl obrovskej. Byla jsem tu jedinej turista, takže všichni byli strašně přátelští a zvědaví, každou chvíli mě někdo usadil k němu do stánku a napájeli mě kavou, jeden se mnou šel i do města, aby mi ukázal kde je pošta, abych mohla poslat pohledy. :D V jednom stánku mi loupali ananasy a já jsem je tam rovnou jedla a hrozně mi chutnaly, protože tamní ananas je prostě úplně něco jinýho než u nás, další mi otevřel kokos, abych mohla vypít tu vodu a pak mi i půjčil nůž, abych ho mohla i vydlabat a sníst a při té příležitosti se mě každej vyptával odkud jsem, jak se jmenuju, jak se mi líbí Fiji, kde bydlím, kde už jsem všude byla a kam ještě jedu.

Něco jsem tam pokoupila na vyzkoušení – casavu a taro – takové jejich brambory, už uvařené. Lumi – jakási mořská řasa uvařená s cibulkou a kokosovým mlíkem. Pak jsem šla zpátky na začátek, pač jsem tam jedněm slíbila, že se ještě vrátím na jednu kavu. Tak jsme tam seděli, kecali, pak jeden z nich řekl, že taky jede za chvilku do Nadi, říkám tak super, aspoň mi ukážeš, kde jede ten autobus. :))

Cesta autobusem byla děsná, všechna ta kava a kokosová voda chtěla ven a ten autobus zastavoval snad u každého stromu a ne a ne dojet do Nadi. Nakonec jsem z okna viděla, že jedu kolem letiště, tak jsem se rychle s tím mým společníkem rozloučila a vyskočila. Skoro jsem na to letiště běžela, ale moc mi to nešlo, jsem měla strach abych to nepustila. :)) Hnedka u vchodu jsem potkala Lote, asi se tam zrovna snažila urvat zase nějaké turisty, tak jsem jí hodila nákup a utíkala na ten záchod. To byla poslední vteřina!

Potom jsme šly s Lote do kanceláře a dohadovaly jsme se, co budu dělat ten poslední den. Chtěla jsem jet na kajak nebo na raft, ale to nešlo, tak Lote řekla, že mě prostě vezme po okolí a bude. To jsem teda byla zvědavá co to bude, když to stálo 250 Fiji-dolarů. Nicméně na ráno už jsem program měla, jela jsem skákat s padákem. Trochu pršelo, ale jim to nějak nevadilo, tak jsem se taky nevzrušovala. Což jsem teda asi měla, pač ty kapky vody mě pěkně zmasakrovaly, bolelo to děsně, takže jsem si ten skok vůbec neužila. To jsem si ještě já blbec připlatila, abychom skočili z větší výšky a tím pádem dýl padali.

V poledně mě teda vyzvedla Lote s taxíkem. Ukázali mi největší hinduistický palác na Fiji, botanickou zahradu, místo kde první lidi dorazili na Fiji a pak jsme jeli do bahna, to se mi líbilo. Byly tam tři rybníčky, jeden s úplně vařící vodou, jeden s bahnem a jeden s vodou z prvního bazénku, ale už s nižší teplotou. Hnedka jsem tam viděla dva lidi totálně pokrytý blátem a musela jsem se jim děsně smát. Jak se ukázalo, tak to byl rakouský pár ze Salzburgu. Tak jsem se taky zaprasila blátem, vypadali jsme hnedka jako ti místní :), pokecali jsme, pak jsme to šli smýt, vykoupali se v tom teplým rybníčku a já jsem pak ještě dostala masáž, kterou jsem potřebovala jako sůl, pač mě z toho skútru bolelo celý tělo. Lote mi pak dala oběd, co mi na objednávku uvařila – brambory s cibulí :D a pak mě vyhodili na hotelu. Řekla jsem taxikářovi, ať mě zítra zase vyzvedne a hodí mě na letiště, tak se těšil, že bude mít zase kšeft. Ještě jsem si zašla do jedné výborné indické restaurace, kde mi udělali parádní veganský jídlo a šla jsem spát.

Ráno jsem na taxikáře čekala marně, vykašlal se na mě, tak jsem si musela vzít jinýho. No a za pár hodin už jsem byla zase zpátky v Sydney, ještě víc vyřízená než před prázdninami. :)