Prezila jsem Vanoce

27. prosinec 2014 | 03.17 | rubrika: Život

Hura mam to za sebou! Ted jeste prezit Silvestra. Jak jsem psala, navarila jsem spoustu jidla a byla jsem az prekvapena, jak ochotne si to lidi brali a jak jim to smakovalo. Nacpali si pupky veganskyma mnamkama tak, ze ze strejdove sunky a jehneciho ani moc neubylo. Z toho jsem samozrejme mela skodolibou radost. Zvlast kdyz byl strejda den pred tim opilej a kdyz me videl chystat krem na dort, tak rekl, ze vsechno co varim prej vypada uplne stejne (asi myslel jako sracka?!) a ze to prej je to co ho na veganskym jidle odpuzuje. Ja zadne sracky nevarim?! To asi myslel ty smoothies, co delam sobe i Pilotovi k snidani? A jak si nakonec pochutnaval i strejc.  

Tajnej Santa nakonec nebyl az takovej pruser, jak jsme si mysleli. Dokonce se to i celkem povedlo. Nekteri se teda nedrzeli zadani a koupili darky, ktere se z cele skupiny mohli libit jen jednomu cloveku. Nastesti se nestalo, ze by tam takovych specifickych darku bylo vic pro jednu a tu samou osobu. Pilot ma asi rentgenove oci, jinak si neumim vysvetlil, ze hnedka vytahnul darek, ktery skryval knizku Spitfire Strikes. Doted svato svate prisaha, ze mu nikdo nedal zadnej tip, ze mel proste stesti. Protoze jsme meli moznost ukradnout nekomu darek, kterej uz byl rozbalenej, kazdej dalsi Pilota popichoval, ze by se jim ta knizka taky mozna libila. Pilot byl pripraven branit svuj darek s vidlickou v jedne ruce a prazdnou lahvi od piva v druhe. Nebylo to ale nutne, Spitfire tady opravdu nikoho jinyho nezajima.

Budouci svagrova si vytahla darek, ve kterym byly kosti. Jeste i s masem. Vsichni se podivali na strejdu, protoze nikdo jinej to tam dat nemohl. Svagrova smirena s kostma rekla, ze kocka bude mit radost. Strejda se zasmal a rekl, ze to tam vlastne dal pro svyho psa a at si vytahne jinej darek. Vrhla jsem na nej vycitavej pohled, protoze to tam urcite dal jenom pro to, abych to vyhmatla ja a nebo jeho dcera a vsichni pak meli srandu z toho, jaky bychom udelaly protahly oblicej.

Svagrova tedy tahala znova, tentokrat si vytahla knizku 200 veganskych receptu. To se samozrejme muselo vyfotit, jak svagrova drzi v jedne ruce kosti a v druhe tuhle knizku.

Ja jsem sla skoro az na konci. Na stole byly uz jen dva darky, z toho jeden ode me a ten druhej tak chytre zabalenej, ze kazdymu muselo byt jasny, ze je tam nejakej servirovaci talir. Po potezkani jsem naznala, ze talir nepotrebuju a ukradla jsem od svagrove knizku s recepty. Beztak ji tam strejdova dcera dala pro me.

Po mne sel strejduv syn, kterej se slitoval nad svoji sestrou a ukradl jeji balik orechu se susenym ovocem. Nektere ty kousky totiz byly v jogurtu, coz znamena, ze by to nejedla. Ona za to ukradla strejdovi CDcko. No a na strejdu tim padem zbyl ten posledni darek, trhaci kalendar s citatem na kazdej den, kterej jsem koupila ja a kterej jsme s Pilotem tajne doufali, ze strejda dostane, protoze motivaci on potrebuje a citaty ma rad. Polepuje si s nima stenu na zachode.  

Tak jsem z toho az prekvapena, ze kazdej dostal co se k nemu celkem hodilo a nikdo nesel domu s brekem. :D Dneska jsem jak prastena palici a to jsem ani neponocovala. Uz dva tydny v kuse totiz vstavam pred sestou hodinou (takze spim tak 5 hodin), abych nakrmila spacky. A pak uz to nedospim, protoze chcou krmit kazdou hodinu. Posledni dva dny je sice intenzivne ucim, aby si vzali jidlo do zobaku sami, oni si ale zobnou dva kousky a pak zase rvou, ze chcou krmit. Uz aby se to konecne naucili!

Prikladam fotku jednoho z miminek. :) 

spacek

žádné komentáře | přidat komentář

Rok 2014 aneb Jak se sen v nocni muru promenil

26. prosinec 2014 | 00.36 | rubrika: Život

Zachvili zacne ta dlouho ocekavana vanocni parba a ja jen doufam, ze se mi podari nejak nenapadne zdejchnout. Varila jsem vcera jak silena, udelala jsem taky tresnovej dort, protoze to je prej tady naka tradice, ale jinak se nemam chut nejak zvlast zapojovat. Kiwimama prisla s napadem, ze udelame tajnyho Santu. Ze proste kazdej koupi jeden darek za 20 dolaru a to se pak da pod stromek (kterej asi nebudeme mit) a pak se vylosuje poradi a kazdej si jeden darek vybere. Samozrejme na slepo, protoze darky budou zabaleny a nikdo nebude vedet, co je v nich. Pripadne, kdyz nekdo bude chtit darek, co si uz nekdo vybral (ted uz rozbalenej), tak ho prej smi "ukradnout" a okradena osoba dostane jinej. Kdyz jsme sli s Pilotem ty darky nakoupit, tak jsme u toho nadavali jak spacci (ctyri doma mame a tak konecne chapu, proc se to tak rika). Podle nas jsme si meli vylosovat dopredu pro koho darek kupujeme, abychom mohli koupit neco na miru. Takhle jsme videli spoustu veci, kde jsme hned mysleli na konkretni osobu, ale koupit jsme to nemohli, protoze co kdyz si to vybere nekdo jinej? Proste jsme museli vybrat neco naprosto neutralniho, co neurazi ale asi ani nepotesi. Chtela jsem koupit nejaky pekny puzzle, ale to se ukazalo jako zhola nemozne, tak jsem nakonec vybrala trhaci kalendar, kde je na kazdej den nejakej povzbuzujici citat. A Pilot koupil nejaky CDcka, ale odmitnul mi ukazat jaky.

Tedka trochu bilancuju a premejslim, jestli tenhle rok byl dobrej a nebo ne. Do roku 2014 jsem mela velmi pekne nakroceno. Ty dva mesice, ktere roku 2014 predchazely, povazuju za nejstrastnejsi obdobi meho dosavadniho zivota. Pronajala jsem si byt, ktery byl cerstve po rekonstrukci a vsechno v nem bylo nove, nepouzite. Poprve v zivote jsem bydlela sama a citila jsem se tak krasne volna a dospela. Jezdila jsem svym vysnenym Mondeem a chodila na vysnenou skolu, na kterou me bavilo chodit, protoze za prve jsem si uzivala hodiny s ucitelem/Pilotem a za druhe jsem tam excelovala a to zase hrozne bavilo moje ego. Kdyz jsme se pak s ucitelem pred Vanocemi spolu spustili, mela jsem nakroceno do krasne a romanticke love story.

Stastne obdobi tedy pokracovalo i prvnich par mesicu tohoto roku, kdy jsme s Pilotem k sobe pomalu nachazeli cestu a bylo to krasne dobrodruzstvi. Kazit se to zacalo v prubehu komercni licence, kdy jsem sice stale byla stastna s Pilotem, ale skola me pomalu drtila. Sice jsem spolecne s Norem byla porad v cele tridy, musela jsem ale o dost vic makat. A to Wienka nerada. Kolikrat jsem s tim chtela prastit, ale bylo mi jasne, ze po zbytek zivota bych to brala jako svoji prohru a tak jsem zatla zuby a i pres spoustu slz jsem skolu dodelala.

To byla doba, kdy jsem mela zase zacit byt stastna, protoze ta obrovska tiha byla pryc a ja jsem si zase mohla zacit naplno uzivat zivota s Pilotem. A to by se asi i stalo, kdybychom se neodstehovali na Zeland. Zeland se mi zatim jevi jako jedna velka chyba. Vymenila jsem svuj sen za nocni muru. Krasny byt, Mondeo, romantika, to vsechno je pryc. Misto toho ziju jako prase v hnusne chalupe a ruzove bryle mi spadly kamsi do kanalu. Asi naivne jsem si myslela, ze kdyz je tady Pilot doma, ze nebude mit problem se zase chvili o zivobyti starat on, abych mela klid a cas na rozjeti sveho podnikani. Misto toho penize, co jsem si odlozila na podnikani, se pomalu ztraci v nenavratnu a ja si pripadam, jako kdybych mela na krku pubertaka a ne chlapa vedle sebe. Divam se na to jak je neschopnej, jak se nesnazi, jak ho nic netlaci, protoze prece mame jeste nejake penize a rikam si tohle neni ten chlap, se kterym jsem byla v Australii. Jenze kdyz se rozhoduju, jestli ho opustit, tak se mi vybavi, jak jsme spolu byli stastni a jak moc jsem ho milovala a je mi to neskutecne lito, ze ten chlap tady ted se mnou neni. Porad doufam, ze se ty dobry casy zase vrati az si najdeme praci a nejaky pekny bydleni a nechci to nejakym rozchodem podelat. A tak lezim v Pilotove naruci a pritom je mi do breku, protoze mi strasne chybi.  

Doufam, ze jako na spravne houpacce se po tomhle sesupu zase pekne vysvihnu nahoru a pristi rok bude zase bajecnej. Uz nam hledam ubytovani v Nelsonu na leden a tesim se tam. Jo, zase to zarizuju ja. Ubytovani, letenky, ucty a jine sracky vzdycky shanim ja, protoze jinak by nic z toho nebylo. Nekdy premyslim, jestli Pilot vubec nekdy oblece kalhoty a postavi se k zivotu jako chlap.  

Mame ctyri deti a hadame se

17. prosinec 2014 | 08.47 | rubrika: Život

Strejda se rozhodl, ze vyrobi stul. Uz o tom dva mesice mluvi, tak se konecne dokopal. A protoze ta deska, kterou pouzil, byla tezka jako krava, dovezl si ji traktorem. Z traktoru se ozyvalo nejake piskani a pri blizsim prozkoumani jsme zjistili, ze si tam ptaci postavili pod strechou hnizdo a strejda jim s nim ujel. Pozadala jsem ho, jestli muze traktor zaparkovat zpatky, ale strejda namital, ze traktor potrebuje, ze ho nejaci ptaci nezajimaji a jestli prej neverim na prirodni vyber?! Co je na tom prirodniho ukrast ptakum hnizdo?

Resila jsem s Pilotem, jestli si je teda vezmeme, nebo je tam nechame chcipnout? Pilot se zacal poohlizet po necem, z ceho bychom mohli vyrobit klec. "Hele tohle by slo, jen tam dame pletivo." Prohlasil Pilot u hromady harampadi, kde zrovna strejda hledal neco pro svuj stul a myslel si, ze mu jako Pilot pomaha. "Vo cem to mluvis?" rekl na to strejda. "O kleci na ptaky prece." Rekl Pilot. "Tak ja se tady bavim o stolu a ty myslis na klec pro nejaky blby ptaky?" rekl strejda, na pul jakoby ze srandy. To uz jsem ho fakt chtela nakopnout do prdele. Co to je kua za cloveka, kterymu je uplne lhostejny, ze ctyri zivi tvorove kvuli nemu vyhladovi k smrti?

Zkusila jsem dat ptaky do krabice a umistit je pobliz mista, kde staval traktor. Z dalky jsem je pozorovala, ptacata volala rodice jak nejhlasiteji umela (jecak maji vybornej), ale nikdo nepriletel. A tak jsem je vecer vzala domu. Nevyhla jsem se pobavenyho pohledu strejdy, kterej kdyby mluvil, tak by rikal, ze jaka jsem outlocitna chudinka, ze je mi lito nejakych pitomych ptaku.

Doted jsem se strejdu snazila brat s rezervou. Furt rype, ze nezeru maso. No dobre, je blbej, ale nemysli to nejak zle. Rype, ze se mi nelibi zit v bordelu. Ale tak co, at si tady klidne shnije. Ale tohle proste byla posledni kapka. Rypani unesu, ale sobeckost a necitlivost k zivym tvorum proste ne. Pohadali jsme se s Pilotem. Nelibilo se mu, kdyz jsem rekla, ze strejda je kreten. :D Prej ho musim pochopit, ze traktor potrebuje a prece ho kvuli ptakum nebude nepouzivat. Az na to, ze strejda traktor potrebuje jednou za mesic, takze by se snad nezblaznil, kdyby ho zaparkoval zpatky kde byl, nez aby tady stal pred barakem.

Nejvic me na tom ale stve, ze je mu to uplne jedno. Ze ani neni rad, ze jsem se tech ptaku ujala (a ze to je peknej vopruz krmit je kazdou hodinu) a ze kvuli nemu nemusej chcipnout. Sice se me kazdej den pta co ptaci, ale ma u toho ten svuj blbej skleb, jenom si me zase dobira. Ze by se na ne treba podival, nebo se nabidnul, ze nam nekde pujci klec, to nehrozi. Vsak je to moje blbost, ze jsem si je vzala, prece mi rikal, at je tam necham.   

Po Silvestru jsme dohodnuti, ze pojedem do Nelsonu a zkusime si tam najit ubytovani a praci. To se ptaci budou teprve ucit litat a urcite je nebudeme do ty doby schopni vypustit. Myslela jsem, ze na zacatku budem klidne bydlet nekde v kempu ve stanu, ale co sakra s tema ptakama? Asi je muzeme po ceste vyhodit v Christchurchu, kde je zachranna stanice pro ptaky (tady v Dunedinu ani hovno). Jenze Bosorka mi rekla, ze to snad mozna budou spacci a ja se ted modlim, aby to spacci nebyli, protoze to jsou strasne vtipni a chytri ptaci, co se naucej mluvit a zpivat a ja bych si je tim padem hrozne chtela nechat. Nebo aspon jednoho nebo dva. :D Tak mi prosim vas drzte palce, at to nejsou spackove, nebo s nama budou bydlet ve stanu. Pilot uz ted neni zrovna dvakrat nadsenej, vzdycky o pul sesty rano do me dloube, ze se MI vzbudili ptaci a at se jim jdu venovat, ze chce jeste spat. :D

Moje detatka  :) 

ptaci

Na cerstve slame, kterou zhruba jednu sekundu po vyfoceni opet posrali. :D

Varim syr!

12. prosinec 2014 | 10.11 | rubrika: Život

Chvilkama jsem plna elanu a optimismu, nic neni problem a syry se budou prodavat tak dobre, ze je nebudu stihat vyrabet! A pak mam slabe chvilky, kdy jsem naprosto zahlcena kvanty prekazek, bojim se a pochybuju, ze to s tim syrem vubec zvladnu na trh. Dyt ja ani nevim, jak mam urcit dobu trvanlivosti!

Dneska jsem se byla pozeptat na urade, protoze jsem doufala, ze tam zjistim, ze veci budou jednodussi, nez se obavam. No a taky ze jo. Fakt jsem se bala, jak jako utahnu nejakou prumyslovou kuchyn, protoze doma se jidlo na prodej varit nesmi. A pritom pani mela seznam registrovanych komunitnich kuchyni, kde clovek muze za vyhodny peniz varit spolecne s podobnyma blaznama. Na spoustu veci mi nedovedla odpovedet, to prej mam jit tam za jednim chlapkem, ale byla mila a rekla mi, at zacnu tema povinnyma skolenima, protoze musim mit nejaky potravinove-hygienicky certifikaty. Doufam, ze to do Vanoc sezenu a aspon se tady tim padem nebudu citit tak necinna, nez se konecne odstehujem nekam do tepla.

A tak piluju recepty a varim syry o sto sest. (Zachvili uz to ani Pinda nebude zrat :D). Syry chutnaji o moc lip, nez jsem cekala. Od te doby, co nejim prave syry, jsem takhle dobrej syr-nesyr nejedla! Mam z toho hroznou radost a doufam, ze ostatnim veganum, pripadne alergikum na laktozu, budou taky takhle smakovat.

Tohle je muj vytvor cislo 2 (kdyz nepocitam ten uplne prvni cheddar, kterej vypadal spis jak pastika).

dill

Je s koprem a je uplne bajecnej. Sorry lepsi foto nemam. Syr cislo tri mel byt americky muenster, takovy krasny bily syr s cervenou kurkou (vyvalenej v paprice). Vareni tohoto syru jsem ale tak trochu zvorala, takze na zaver musel zpatky do mixeru a nakonec poradne neztvrdnul. Mame tedy syr, ktery drzi tvar, ale na platky se moc krajet neda. Na chleba ho proste namazeme. Ale vsichni jsou z neho uplne hotovi. I strejda, kterej vzdycky pri kazde ochutnavce mych jidel rekne, ze by to chtelo kus masa, rekl, ze by si tenhle syr i koupil! Chapete jaka je to pocta? :D Ja jsem proste vyrobila tavenak! Zeletavsky Apetito, ktery jsem kdysi mela tak rada. Dokonce to i uplne stejne lepi hubu!

Pilot me furt otravoval, at mu vyrobim tvrdyho sejra a ted se furt dokola cpe tim tavenym a chce ho znova. Pruser je, ze az tu vyrobu budu chtit priste zase zkazit, ze to urcite zkazim a syr bude jako naschval tvrdej jako emental!  

Toz toto jsou slibne zacatky meho zbohatnuti, pokud se tedy uspesne poperu s urednickym simlem. 

Dalsi traumata z detstvi

9. prosinec 2014 | 07.06 | rubrika: Život

Lidsky mozek je, rekla bych, velmi milosrdny. Povazuju se za tyrane dite a to bohuzel beze srandy. Vim, ze jsem byla mlacena jak zito, ze mi matka casto nadavala ty kravo nebo ty p.co a taky vim, ze jsem se jako dite chtela zabit, protoze jsem to nemohla vydrzet. Ale popravde receno, si vetsinu tech hruz uz nepamatuju. Jenom nekdy, kdyz neco delam, tak se mi vybavi utrzky meho detstvi. Dneska jsem myla nadobi a vzpomnela jsem si na jedno z mych prvnich myti nadobi. Jak jsem se citila dulezita, ze jakozto maly dite uz muzu delat takovou dopelackou vec. :D Dobry pocit mi ale vydrzel jen do chvile, nez to po mne sla matka zkontrolovat. Ve svym hloupym detskym mozecku jsem si totiz vydedukovala, ze talire je prece zbytecne myt ze spoda, kdyz se stejne pokladaji na spinavy stul. Matka vbehla do obyvaku a za neustaleho jeceni me zmlatila, ze jsem to neumyla poradne. Rekla bych, ze uz tady jsem se lekci naucila, talire je proste treba myt i ze spoda. Jenze to by nebyla moje matka, aby do te kuchyne nesla jeste asi tak pet krat znova a pokazdy mi neprinesla ukazat dalsi takovej talir a znova me za kazdej neservala a nezmlatila.

Pak jsem si vzpomnela, jak jsem mela svetle triko, na kterym byl flek. Pokazde jsem ho vratila zpatky do pradla a doufala, ze se vypere. Kdyz jsem ho tam davala asi potreti, tak me matka chytila a zacala rvat, ze proc to davam do pradla, kdyz je to vyprany? Rekla jsem, ze se nevypral flek, nacez na me zase jecela, ze to teda asi vyprat nejde a at se neopovazuju to strkat zpatky do pradla. O par mesicu pozdeji jsme sly na nejakou slavnost, snad na svatbu a matka v mym satniku hledala neco slavnostniho na me. Vytahla triko s flekem a rekla at si oblecu to. Na to jsem ji rekla, ze to nosit nemuzu, ze je na tom flek. Kdo myslite, ze dostal pres drzku za to, ze nedal triko s flekem na vyprani?!

A pak si jeste vzpomenu na Jiriho, matky odpornyho samstra, kteryho chtela uctit jahodami se slehackou a mne dala za ukol v rucnim slehaci uslehat slehacku. A tak jsem ji uslehala, ale matka na me rvala, ze to neni uslehany, ze to prece nedrzi na dne vzhuru nohama a at sleham dal. Chtela jsem rict, ze slehacka nejsou bilky, aby drzela vzhuru nohama, ale to bych zase byla servana, tak jsem slehala. Kdyz jsem matce oznamila, ze uz se tam delaj hrudky, rvala na me dal at nekecam a sleham. A kdo pak asi dostal pres hubu za to, ze uslehal maslo?!

Bych si na tuhle historku uz snad ani nevzpomnela, kdyby mi maminka sveho ex-pritele nedavno nepripomnela. On totiz Jiri letal ultra lehkym letadlem, takovou parodii na letadlo, a jednou me vzal na kratky let nad vesnici. A matka se me zeptala, jak me vubec napadlo se stat pilotkou a jestli se mi to tenkrat tak moc s tim Jirim libilo?! Ach boze, malem jsem se poblila. Ano mami, uplne jsem se nadchla tim uchylem, co s tebou chodil jenom proto, aby se mnou mohl zustavat sam doma a presvedcovat me, at mu ukazu svou vaginu, protoze on chudacek jeste nikdy nevidel pannu, pac vsechny zensky se k nemu dostanou pouzity!!

Vetsinu myho detstvi jsem se citila bezmocna, protoze matka mi davala protichudne rozkazy a pak na me vzdycky jecela a mlatila me (viz neper triko/vyper triko). At jsem udelala cokoliv, vzdycky to bylo spatne. Stacilo uz jen, aby ji nekdo vytocil v praci, mlacena jsem za to byla ja. Vzdyt ona me byla schopna zmlatit i za to, kdyz jsem rekla, ze az budu velka, ze budu mit (jednoho!) kone. Dodnes si pamatuju, jak na me jecela, ze jsem psychopatka, ze chci kone. Domnivam se, ze mit dvacet psu, jako mela ona, to je uplne normalni, ale chtit kone je znamka dusevni choroby. Mlatila me nejlepe obrovskou varekou nebo tlustym hasicskym paskem, hlava nehlava, jak nejsuroveji jen umela. A ja jsem z ni byla vydesena k smrti. Vzdycky, kdyz se ke mne blizila s tim kozenym remenem, tak jsem se snazila zdrhnout. Dnes uz se tomu skoro smeju, jak jsem litala kolem stolu s rozzurenym bejkem v patach. Vedela jsem, ze kdyz budu zdrhat, tak me matka stejne chyti a pak me bude mlatit o to dyl a o to suroveji, jenze ja jsem se ji tak strasne bala, ze jsem tam proste nedokazala stat a cekat na vyprask.

Taky si pamatuju, jak jsem se po takovem vystupu bala vystrcit nos z loznice, abych nedostala pres drzku znova. Rozzurene sani nebylo radno chodit na oci. Bala jsem se jit na zachod, protoze bych musela projit kolem ni a tak jsem v pokoji curala do sklenic. Jeste i leta po tom se mi zdavaly sny o tom, jak me nekdo pronasleduje a jak vyskakuju oknem v loznici.

Pilot mi rika, ze to je vsechno minulost a ze se v tom nemam vrtat. Jenze ja to resim pokazdy, kdyz mi matka napise. Mam ji vubec odepisovat? Chci se bavit s clovekem jako je ona? A hlavne, kolik zverstev si uz radsi nepamatuju? Bavila bych se s ni, kdybych si to vsechno pamatovala? A to jsem se tu jeste ani nerozepsala o krutostech, ktere provadela/provadi na zviratech. Ona se vzdycky urazi, kdyz ji reknu, ze neni zadna milovnice zvirat. Ze milovnici zvirat nerozbiji nechtenym stenatum hlavu o beton a netyraji lisky a psy v soubojich v umelych norach. Jakozto vegan tomu ted zpetne ani nemuzu uverit, k cemu jsem to vlastne byla vedena a co mi bylo vtloukano do hlavy jako normalni, potrebne, nebo snad dokonce i zabavne.

Sama od sebe uz matce davno nepisu. A kdyz pise ona, tak musim poslouchat, jak ze me vsechno musi tahat jako z chlupate deky, protoze ja se fakt nemam chut se ji s necim sverovat. Jenze, jak mam rict svoji vlastni mame, aby mi prestala psat?   

Predpoved pocasi

8. prosinec 2014 | 07.13 | rubrika: Život

Uz me to tady fakt se..jri!! Tady vam schvalne ukazu predpoved pocasi na tyden dopredu. Kde je jako to leto? Ja vim, ze vy asi mate v Evrope vetsi zimu, ale jednak mate urcite topeni a druhak ja uz jsem si zimu odkroutila v Australii a ted uz chci konecne leto!

dunedin

A vsichni rikaji, ze to je to nejdivnejsi leto ever a dokonce i Pilot uz toho zacina mit plny zuby. Ja potrebuju slunicko a teplicko! Mam sto chuti se sebrat a letet na Fiji.

A ted ta sama predpoved, ale pro Nelson. Taky to neni zadna slava, ale aspon tech 20 tam maji. Ja tam chci a hned! Ale Pilot trva na tom, ze na Vanoce a na Novej rok jeste zustaneme tady. Tyjo mozna jeste zacne i snezit a po letech bych ty Vanoce mela jako doma.

nelson

Na Vanoce a na Novej rok se sem totiz sjede cela rodina vcetne Kiwimamy a prej se bude slavit. To jsem teda nadsena, pac oslavy nesnasim. Kdyby to nebylo 800 km, tak se sbalim a reknu Pilotovi, at teda dorazi az bude chtit. A kdyz tady teda musim zustat, tak premejslim, co za jidlo pro sebe pripravim, kdyz tady skoro vsichni ostatni budou zrat maso. No a protoze se tu sejdeme celkem tri vegani, tak jsem si rikala, ze bych teda mohla pripravit cely vegansky menu. A musim toho udelat hodne, protoze to vzdycky je tak, ze masozravci prvne sezerou vegansky zradlo, pak jsou prezrani jako prasata, ze ani to svoje maso dojist nemuzou, zatimco vegani jsou tim padem o hladu. 

A tak jsem samozrejmne myslela na cukrovi. Kdysi jsem byvala mistr v peceni cukrovi. Jako tady na fotce z Vidne.

cukrovi

Prodavala jsem ho ve Vidni na trzich a lidi ho po mne chteli jeste i v lednu. Jenze tenkrat jsem jeste nebyla vegan a nemam zadny vyzkouseny vegansky recepty. A navic se porad stitim strejdovy kuchyne a tak valeni testa tam nepripada v uvahu. Nakonec to teda budu muset osulit a upecu moji verzi jejich banana bread (bananovyho chleba) a udelam tady ten karamelovej slice, kterej nakrajim na male obdelnicky, aby aspon velikostne odpovidal vanocnimu cukrovi. Karamelovej slice vzdy slavi uspechy u vsech a tak tim snad nemuzu nic pokazit.

slice

A ke slavnostni veceri jsem si rikala, ze bramborovej salat bych zvladla. Majonezu bez vajicek si umim udelat. Jenze co misto te ryby?? Uvitam vase napady! Me napadaji tak leda smazeny zampiony. :/ A jestli nic nevymyslim, tak asi teda budou tyhle Tacos. :D http://ohsheglows.com/2014/06/17/ultimate-green-taco-wraps-with-lentil-walnut-taco-meat-vegan-gluten-free/ No co, Pilot z nich byl unesenej a to ani neni vegan. A mezi tim vsim divnym jidlem, co Zelandani tradicne jedi na Vanoce, to snad ani nebude vypadat divne.  

žádné komentáře | přidat komentář

Okruzni cesta po jiznim ostrove

4. prosinec 2014 | 11.40 | rubrika: Život

Mame za sebou tydenni cestovani, behem ktereho jsme projeli asi 2600 km a hledali, kde by se nam, teda hlavne mne!, libilo zustat. Protoze jsme nemeli zadne plany a nevedeli, na jak dlouho jedem, tak jsme meli spoustu zbytecnych kramu, ktere nas pri cestovani dost stvaly. Puvodni plan totiz byl, ze budeme spat v aute, jenze protoze nemame van, ale jen kombika, tak jsme vsechny ty kramy neustale museli premistovat ze zadnich sedadel na predni a naopak. Takze nakonec jsme v aute spali jenom trikrat, coz nam tak akorat vynahradilo naklady na matraci a spacak. Spacak jsme poridili super teplej, pro dva lidi, coz je bezva vec, protoze Pilot hreje jako krava. Ale ma to i tu uzasnou funkci, ze se to da rozdelit na dva samostatny spacaky v pripade, ze se pohadate. :D

Nejdriv jsme vyrazili do Queenstownu, kde jsme jako v kazdem dalsim meste museli obejit letiste a ptat se vsude mozne na praci. Taky jsme se tam potkali s kamaradkou, se kterou se zname tady z blogu. Pilot porad odporuje, ze tady neni zima a ze Novy Zeland je uplne super a tak ted jsme na nej aspon byly dve. Kamaradka uz tu nechce stravit ani jednu zimu na vic a ja se ji vubec nedivim.

Pilot mi vychvalil Queenstown a Wanaku az do nebes, ze jsou tam nejteplejsi leta na celem Zelandu a ze prave tam bychom meli se snazit najit praci. Ja jsem z toho ale az tak nadsena nebyla, protoze bych tam asi posla hlady. Turistum to staci, ti si stejne nemaji kde varit a tak jim fast foody a restaurace vyhovuji, ale ja bych tam veci na vareni, na ktery jsem zvykla, asi nesehnala.

Na letisti jeden chlapik Pilotovi doporucil, aby se zeptal na praci v jedne firme v Nelsonu. Nejdriv jsme ani nechteli jezdit az uplne nahoru, Pilot rekl, ze jim posle zivotopis, ale jen pomysleni na to, ze uz po dvou dnech bychom meli skoncit zpatky na farme, me motivovalo k tomu, cestu do Nelsonu prosadit.

A tak jsem se vydali kolem tech tri krasnych tyrkysovych jezer ve stredu zeme a pak pres Arturuv pass nahoru. Ta spolecnost v Nelsonu, co by v ni Pilot mohl pracovat, a ja konec koncu taky, se nam libila. Vzali nas i na prohlidku jejich vybaveni a meli tam krasne nalestenou Cessnu 206 a mne se uplne zastesklo a hned bych se byvala vydala na vyLet. Pak jsme si u jednoho Turka dali uplne uzasnou kapsu z pita chlebu plnenou zeleninou, falafelama a humusem a ja jsem si tak rikala, ze kdybych tady bydlela, ze tady budu jist kazdej druhej den. A Pilot pak nahlas rekl, ze semka by chodil jist casto. :) A kdyz jsem pak videla to more, tu barvu a jak to bylo tak melky, ze tam nebyly vlny a navic to tim padem prej je v lete pekne vyhraty, tak to bylo zpeceteny a ja uz jsem pak az do konce cesty nechtela slyset o jinym meste nez o Nelsonu.

cesta

No a ted jsme zase zpatky na farme a zase se asi nebude nic dit, protoze Pilot je tak nerozhodnej, az je neschopnej a jen tak se sbalit a vyrazit do Nelsonu se boji. Ja se nebojim vyrazit na druhej konec sveta a pan se boji na druhej konec ostrova. Ze tam nemame ubytovani zadarmo jako tady, ze nevi, kde mu nakonec daji praci (jestli!) a kdesi cosi. No takze ja zitra nesu vyplnenej formular do New World, coz je mistni obchodak, co ho najdete v kazde dire, prilozim k tomu zivotopis a cover letter a zkusim se uchazet o praci za pokladnou. A to same pak udelam v obchodaku Countdown a budu doufat, ze jim nebudu pripadat moc prekvalifikovana a nebo moc preletava. Pilot si zadnou nepilotni praci nehleda, takze bude asi jeste dlouho nezamestnanej a me to mozna brzo prestane bavit a odstehuju se do Nelsonu bez neho. Prace za pokladnou teda neni zrovna snova kariera, ale zase si rikam, ze kdyz se tam zaucim, ze pak muzu prejit na kteroukoliv pobocku v zemi, takze i klidne do toho Nelsonu. A mit tam aspon neco jistyho do zacatku by bylo dobry. A mohla bych pak chodit kazdej den klepat na dvere te firmy, co ma tu nalestenou Cessnu a ptat se, jestli uz pro me maji praci. :)

O bordelu a traumatech z detstvi

15. listopad 2014 | 11.04 | rubrika: Život

Jsem teta! Teda jenom dokud jsem s Pilotem. Kdyz nebudu s Pilotem, nebudu nic. Je to docela vtipny. Pilotuv bratr a jeho pritelkyne se seznamili minuly rok na podzim, v uplne stejnem case, jako ja s Pilotem. V breznu jsme uplne stejne otehotnely (ja a ona) a tady pak podobnost konci, protoze oni se rozhodli, ze si to nechaji, kdezto my ne. Bratrovi je 28, Pilotovi 36. Clovek by rekl, ze na dite bude vice zraly ten starsi, ale nakonec si troufnul ten mladsi. Nebo to mozna dostal prikazem. :)

Takze kdyz jsme se vcera nahrnuli do porodnice, se na to nadeleni podivat, tak nam asi obema muselo jit hlavou, ze ted jsme mohli mit uplne stejny starosti. Pilot by touto dobou nejspis pracoval jako kontrolor letoveho provozu (rozumnej pohrbil svuj sen o praci pilota), kde by mel docela dobry penize a tak bychom nejspis meli i ten dum. A kiwimama by nas zasobila hromadou chrastitek a oblecku, ktere koupila pouzite za dolar nekde ve vyprodeji charity. Musim rict, ze kdyz mi minulej mesic ukazovala, co vsechno tak vyhodne nakoupila pro budouciho vnoucka, tak se mi v duchu zvednul kufr. Zasla chrastitka s cernou spinou ve sparach, ktere melo v puse kdejake dite ci kdejaky pes, bych se diteti stitila dat i kdybych to mesic drhla v savu. To jsou pak ty okamziky, kdy jsem opravdu rada, ze zadne dite necekame, protoze bych ty chrastitka nemohla vyhodit, abych neurazila. 

Kiwimama sice tvrdila, ze prijede az na Vanoce, ale nak se ji to rozlezelo a tak ji tu v pondeli mame jako na koni, protoze se chce na svyho prvniho vnoucka podivat. Bydlet bude taky tady na farme u strejdy (jejiho bratra), ale ji to urcite nebude delat zadne potize, narozdil ode me, protoze ona je na extremni bordel zvykla. Nekdy si rikam, jak to asi meli doma jako decka, jestli se tomu bordelareni naucili od maminky a tatinka, nebo se to nezavisle na sobe naucili sami. Pilotuv malej bratr ma doma taky peknej curbes. Mozna je to typicky novozelandsky?? Kdyz si vzpomenu na svoje detstvi, na nas barak na venkove, tak si taky vzpominam na bordel, ale ne tak hroznej jako tady a nahodou aspon ten obyvak, kam chodily navstevy, se moje matka snazila jakz takz udrzovat. Myslela jsem si, ze to je normalni, ze kdyz ma nekdo doma bordel, ze se za nej aspon stydi, ale tady to spis chodi tak, ze kdyz se to nekomu nelibi, tak je stredem vysmechu, ze je cimprlich a myslim, ze i Pilot uz mel od strejdy mluvino do duse, ze co si to dotahnul za princeznicku.

Takze i kdyz jsem vyrustala s bordelarkou, nejak se to se mnou v dospelosti netahne. Vzpominam si, jak jsem to doma nenavidela a rozhodne se nechci vracet do tech dob a bydlet jako prase. Proste chci mit doma uklizeno a hotovo. A kdyz uz o tom tak mluvim, tak s domovem a bordelem vlastne souvisi jedno moje "trauma", ze kteryho je mi spatne jeste dneska. Nas dum mel dve loznice. Moji rodice, misto aby z jedne udelali detsky pokoj, z ni udelali tzv. kocicarnu. Nejdriv tam mel muj otec kocky, ktere tam vsemozne chcaly na drevenou podlahu a pak, kdyz se otec odstehoval, se z pokoje stala popelnice. Matka tam hazela vsechno co nepotrebovala a taky tam v rohu odchovavala stenata. Cokoliv se nehodilo, nasledovalo povel: "hod to do kocicarny." Sice tam kocky uz davno nebyly, ale porad to tam po kockach smrdelo, takze tenhle nazev uz pokoji zustal.

V loznici byly dve jednoluzkove postele srazene k sobe, aby z toho byla manzelska postel. Uz si moc nevzpominam, ale myslim, ze kdyz jsem byla mala, ze jsem spala sama v loznici a moji rodice spali na rozkladacim gauci v obyvaku. Kdyz se pak otec vyparil, moje matka zacala spavat v loznici se mnou. Mozna na tom z pocatku nebylo nic divneho, bylo mi 7 let. 8. 9. 10. Jenze postupem casu uz mi to zacinalo byt fakt nejaky divny, ze musim spat s moji matkou v manzelske posteli. V puberte mi z toho zacalo byt i na bliti, protoze uz mi to prislo vylozene uchylny. Nekolikrat za ta leta jsem se snazila matce predvest navrh toho, jak by se dala loznice prestavit, aby se postele oddelily a kazda mela svou a nefunely jsme si do ksichtu. A vubec byt moji matce takhle blizko mi bylo naprosto odporny. Kreslivala jsem planky a snila jsem o tom, ze mi matka dovoli mit svou vlastni postel. Ona ale vzdycky jen mavla rukou a nikdy se tim nezabyvala. Takze ja jsem az do svych devatenacti!!! let (nez jsem odmaturovala a okamzite vypadla z baraku) musela spat s moji matkou v jedne posteli! Dnes se s matkou takrka nebavim a to jak me nutila spat s ni v jedne posteli ma na tom nemalou zasluhu. Dodnes nechapu, ze ji to samotne nevadilo. O co ji jako slo?!

Wien planuje

12. listopad 2014 | 05.59 | rubrika: Život

Novej Zeland mi byl cert dluznej. Samozrejme jsem se diky studenymu odchovu a vymrznuti ve sprse pekne nachladila a lehla jsem s chripkou. Strejdovi je hnedka jasny, ze to je pro to, ze nezeru maso. A chudak Pilot musi snaset nevrlou nachcipanou Wien. Ted uz je mi konecne zase lip a zjistuju, ze cim dyl se clovek pohybuje v bordelu, tim min si toho asi vsima. Postupne si troufam i na veci, ktere by pro me byly na zacatku nemyslytelne. Treba uvarit veceri. Varim ale jenom nam, protoze strejda vari sobe a synovi "opravdove jidlo". Jak je videt, tak jsem se teda zatim nikam nestehovala, protoze se mi nechce nekde platit, kdyz stale jeste nemame zadne prijmy. Ale pocitam, ze tak stovku budu muset strejdovi na stul polozit. Na elektrinu. On to sice nevi, ale ve vedlejsim pokoji jsem nasla malej elektrickej radiator a tak v nasem pokoji topim ostosest. Kdyby radiatoru nebylo, fakt bych uz tady davno nebyla. I kdyz pozor, uz nemame deset stupnu, o vikendu bylo uz i 17! Nicmene od te doby teplota opet upada.

Pristi tyden snad Pilot dodela zkousky a vydame se trochu procestovat jizni ostrov. A kde se nam bude libit, tam se treba i na nejaky cas usadime a najdeme nejakou prozatimni praci, pac s pilotovanim to zrovna nevypada moc ruzove. No a protoze me tady ta nevedomost a nejistota desne depta, tak jsem se rozhodla, ze si aspon udelam kolaz z obrazku toho, co bych chtela dosahnout/ziskat a budu se na to kazdej den divat a snazit se ty obrazky promenit ve skutecnost. Kdo vi, treba to zabere. :)

love

Prvni a nejdulezitejsi bod je zachovat harmonii ve vztahu. Musim se priznat, ze to, ze jsme s Pilotem jeste porad spolu, neni moc moje zasluha. Ja jsem celkem dobre naslapovaci a kdyz se vytocim, normalni reakce od chlapu byla, vytocit se na oplatku. A taky casto trucuju. :D Teda ono to jen vypada, ze trucuju. Pravda je, ze kdyz jsem nastvana, ze casto nevim jak slovne vyjadrit, co me podrazdilo a jak se citim a proc. A tak proste nechci mluvit. Potrebuju tak hodinku dve na to, abych si to srovnala v hlave a dokazala veci pojmenovat. Coz taky lidi normalne dost vytaci. Pilot je jinej. On se malokdy vytoci. Budto mi rekne, ze prekracuju hranice a nebo to zvrhne na nejakou srandu. A hlavne me nenecha dusit veci v sobe. Nikdy by nesel spat s tim, ze se s nim nebavim a budu spat zady k nemu. Nikdy by neodesel do prace bez objeti a bez toho, aby mi rekl, ze me miluje.

Co bych si prala je, abych se naucila lepe komunikovat a mene se nastvavat. Jednak pro to, ze nevim, jak dlouho to Pilota bude bavit byt ten rozumnejsi z nas dvou. Aby mi jednoho dne nerekl, ze uz me ma dost. A druhak pro to, ze si to zaslouzi. Zaslouzi si, abych na nej byla mila, i kdyz jsem zrovna treba nemocna a nenavidim celej Novej Zeland.

floatplane

Prace. Miluju vodu, plaze, a jeste vic me bavi nad nima litat. Kdyz jsem zacinala pilotni skolu, tak jsem si myslela, ze mym cilem bude nejaka letecka spolecnost a mezinarodni lety. Dneska si rikam, ze vetsi nudu bych asi nezazila. Ja chci byt ten pilot na obrazku. Brat turisty na nadherna mista a sdilet s nimi jejich nadseni. Ted mam ale trosku obavy, ze tenhle sen o bilych plazich a letadlu se mi nejak vzdaluje. Konkretne tahle plaz je totiz v Australii a ja jsem... no, vite kde. Svetylko nadeje jeste blika. Kdo vi, treba Pilot dostane praci na Fiji, v Indonesii, nebo treba i v te Australii. Hlavne kdyz to nebude Sydney. :D

cheese

Asi si ted rikate, co tady dela syr, kdyz ho nezeru. Souziti s clovekem, kterej ji vsechno, mi stavi do cesty soustu prekazek, ktere se snazim preskakovat. Tim spis, ze Pilot respektuje, ze jsem vegan a tudiz nic zvireciho domu netaha, se citim byt zavazana mu doprat jidlo, ktere je v souladu s moji etikou a jeho chutovymi bunkami. Coz se mi vicemene dari a Pilot je celkem spokojeny. Zvlaste pak kdyz v nedeli chodivame na snidani do mesta, kde si da svoje milovana michana vajicka (od bio slepic z vybehu). Kdyz se ho zeptate, jestli mu chybi maso, tak rekne, ze ani ne. Ale ze kus syra by si dal! 

V Australii jsme meli par fakt dobrych syru. Notzarelu na tousty a na pizzu a Bio Cheese, kterej se dovazi az z Recka, na chleba s maslem. Vegansky maslo delam domaci a to ma od Pilota za jedna. Bio Cheese ma od nej taky za jedna, ale jednak to tady nemaji a druhak vozit to az z Recka je trochu pitomy. A tak jsem prisla na to, ze vlastne chci vyrabet a prodavat maslo a syry! Je to pro me vyzva vyrobit syr, ktery dostane od Pilota zelenou. A s tim pak vyrazim na trh.

house

Chceme dum. Prostorny, vzdusny, s velkymi okny, s terasou. A podlahovym vytapenim! Kiwimama prislibila deposit na hypoteku, ted jen zajistit nejake ty prijmy. Asi bych mela pohnout s tim syrem!

greenhouse

Chci si pestovat svoje jidlo!! Zni to divne, zejo, ze zrovna ja bych se chtela hrabat nekde v zahone. Jenze mam problem, kdyz chci svoji zeleninu kvalitni, cerstvou a bez chemie. Utracim spoustu penez za bio kvalitu a pritom si vubec nemuzu byt jista, ze je ta zelenina cista. Fascunuji me projekty, kde na minimalnim prostoru lidi pestuji jidlo pro celou rodinu a jeste jim zbyde pro sousedy. Kolikrat to maji tak vychytany, ze se to o sebe stara skoro samo! Libi se mi, jak lidi vypestujou spoustu brambor v jednom sudu. Libi se mi vertikalni zahony. Chci svuj vlastni kaderavek. Ten jim kazdej den. A chci pestovat cerstve bylinky a klicky primo v kuchyni. A mozna bychom taky mohli mit pet stastnych slepic. Protoze veganska vajicka pro Pilota nevim jak vyrobit. 

car

A na zaver stare zname otrepane Mondeo. Jo ja vim, ze uz jsem ho mela. Taky jsem na to sazela, ze za ty dva roky jsem si s nim snad uz dost uzila, ze se snad uz muselo i trochu okoukat a ze tedy muzu dat prednost rozumu a nizsimu rozpoctu a presedlat na Subaru. Opak je pravdou! Za kazdym okolo projizdejicim Mondeem se otacim a mnohdy i slzicka ukapne. Chybi mi moc a i Pilot rika, ze jsem hrozna a ze pristi auto, co koupime, teda bude Mondeo pro me. :D Ale momentalne jsme oba radi za kombika, protoze i tak do nej nejsme schopni narvat vsechny nase kramy. 

Wien v Dunedinu

5. listopad 2014 | 03.26 | rubrika: Život

Do Wellingtonu jsme dorazili az v sobotu vecer, protoze Pilot si chtel jeste v sobotu zahrat kriket a tak jsme rano Danovi predali kocky a barak a pekac strudlu jako podekovani a vyrazili na kriket a pak do Weillingtonu k Philovi, Pilotovu kamaradovi z detstvi. Dorazili jsme k nemu driv nez se on a tak jsme se nakvartyrovali do pokoje pro hosty a cekali na ne. Barak se mi libil, bylo tam cisto, kdyz teda pominu mistni casty zvyk, ze se doma chodi v botach.

Kdyz prisli domu, tak jsem mela mirny sok. Nechci nejak urazet lidi s nadvahou, ale kdyz ma nekdo dvojnasobnou vahu, nez by mel mit, tak to je proste na me moc. Byli si ve meste pro veceri, takze si nesli pytliky z mekace a stale jeste v botach si sedli v obyvaku ke stolu a zacali se ladovat hranolkama a burgerama. Naprosto nechutnej pohled. Pak zacali sledovat rugby a ruzne se o tech hracich bavili, Philova pritelkyne nezustavala pozadu a tak mi byla jeste vic nesympaticka, protoze ja proste nechapu, jak by se nejake holce mohlo neco tak stupidniho libit. Osobne si myslim, ze jsou dve skupiny zen, ktery se rady divaji na fotbal. Ty, co se rady pokochaji pohledem na svalnate zadecky a ty, co se chteji zavdecit chlapum. Neco jako jsem tlusta a oskliva, ale narozdil od tebe se se mnou chlap muze bavit o fotbalu, hec. No zkratka a dobre byla jsem rada, ze tam stravime jen jeden den a budem pokracovat v ceste.

V nedeli jsme sli na veceri s Kiwimamou a Pilot mel jasne instrukce ode me i od cele rodiny. Konecne oznamit mame, co uz vsichni vedeli! Pri veceri se ale vubec nevymacknul a ja uz jsem z toho zacinala byt nervozni ze z toho zase nic nebude. Nakonec ji to oznamil v aute. On ridil, ona sedela v zadu, on koukal na silnici a u toho prohlasil: "Jo a mimochodem Wien bude tvoje snacha". No myslela jsem, ze ho zabiju, ale mama asi ani nebyla zpusobem sdeleni prekvapena, vsak uz ho nejakou dobu zna. Mama rekla, ze nam teda obema gratuluje, ja jsem na ni zamrkala, ze nevim, jestli mi ma k cemu gratulovat a ona se smala, ze to je fakt a ze mam co delat, abych dala Pilota do late. :D

V pondeli rano jsme se nalodili na trajekt a v poledne uz jsme byli na jiznim ostrove a po devate vecer jsme dorazili do Dunedinu ke strejdovi. U strejdy v chalupe se taky chodi v botach. To znamena, ze vysavanim nebo mytim podlahy se tu nikdo nezdrzuje a podle toho to taky vypada. Na zachode se stitim dat prkynko dolu a k my smule ho stejne vzdycky zase nekdo zvedne. Sprchy se stitm taky. V kuchyni se stitim upatlane mastne lednice. Stitim se na ni sahnout a otevrit a chce se mi zvracet, kdyz kouknu dovnitr. Stitim se rychlovarne konvice a te mastne houbicky na nabobi. Vrcholem mych kuchynskych kreaci je nakrajet si ovoce (na mym vlasnim prkynku a s mym vlastnim nozem) a udelat si smoothie (v mym vlastnim mixeru). To se bude hubnout jedna radost!

No a nesmim zapomenout rict, ze je tu deset stupnu (v noci pak tak dva) a ze je tu tim padem desna kosa! Kdyz jsme se strejdou a jeho synem (12 let) a dcerou (20 let, taky vegan. :D) pokecali a odebrali jsme se do maleho bordel pokojicku na kute (na matraci polozene na spinavem koberci), tak jsem vubec nenachazela slova, co na to Pilotovi rict, jen se mi po tvarich koulely slzy jako hrachy. Byla mi desna zima a po te dlouhe ceste jsem fakt touzila po sprse, jenze do tehle bych nevlezla ani za milion. S Pilotem jsem se tudiz nebavila az do druheho dne, protoze me navic jeste nasral, kdyz jsem mu rekla, ze chci jit bydlet nekam jinam, ale on at tu klidne zustane, kdyz chce a on na to rekl, ze nekdy mluvim, jak kdyby nebylo zadne my ale jenom ja. Ja za nim letim na Zeland, litam z jednoho koutu zeme na druhej, kamkoliv si pan Pilot zamane, bydlim v podminkach, ve kterych bych nebydlela a cekam, kde si Pilot najde praci, abych si mohla zacit neco hledat v okoli, abychom byli spolu. Kdyby bylo jenom ja a ne my, tak jsem si velice jista, ze touto dobou bych mela uz davno nekde nejakej teplej a utulnej bytecek a praci jakbysmet. A to ani nechci mluvit o tom, ze ted zijeme z mych uspor a jezdime mym autem. Ale hlavne, ze ja jsem ta sobecka.

Druhej den se teda omluvil a vytahnul me na obhlidku farmy. Jsou tu ted jen dva kone a par ovci. Jedna tam lezi chcipla a pekne smrdi, ale strejda rika, ze v prirode by ji taky nikdo neuklizel. A taky je tu pes a kocka. A ve stajich je sprcha! Protoze je docela nova, tak ani nevypada nechutne, ma spravnej tlak vody, tak jsem se tesila, ze si i vlasy umyju. Tak jsem se tam vecer vydala, zima jako v marnici, ale pod teplou vodou bylo fajn. Jen jsem si nedovedla dost dobre predstavit, jaka mi bude kosa, az tu vodu vypnu. No ani jsem ji vypinat nemusela, vypla se sama. Ja byla cela namydlena a nasamponovana a najednou jen studena voda. Tak jsem tam asi deset minut sedela vedle te sprchy, mokra a studena a cekala, jestli se tepla voda vrati. Pak jsem vystrcila hlavu ze staje a mohutnym revem zavolala Pilota, at mi zase zapne teplou vodu. Pilot prisel, vymenil plynovou bombu a dal si sprchu se mnou. Rano jsem se probudila s bolavym krkem, cemuz se ani nedivim a to, ze jsem zmrzla az na kost mymu stavu nejak nepridava. Nasla jsem na Airbnb pokoj v peknem domecku, kde se pry topi 24/7, maji podle fotek krasnou a cistou koupelnu a kuchyni, tak premyslim, ze se tam odstehuju. Uz pokorne vzpominam na Australii a na to jaky tam ted maji vedro a ze uz tam maji zase mango a jakou jsem tam mela skvelou sprchu a moji vlastni kuchyn a ze se doma nechodilo v botech a je mi smutno. :(