Špaček včera a dnes

28. prosinec 2015 | 08.11 | rubrika: Život

Musím se přiznat, že ačkoliv jsem studovala zoologii a musela jsem pozvat všelijaký ptáky i po hlase, nevěděla jsem až donedávna, jak vypadá špaček. A už vůbec ne, že je tak krásně barevnej. A je to až k neuvěření, že z tohoto:

spacekmaly


vyrostlo toto: 

spacek

Musela jsem jí zpívat, aby chvíli v klidu poseděla a nechala se vyfotit. :D

Vánoce – čas citového vydírání

26. prosinec 2015 | 08.02 | rubrika: Život

Už druhej rok jsem zase musela "slavit” Vánoce. Ještěže nakupování dárků pro Pilota je tak jednoduché. No, tedy jednoduché. Musela jsem obejít tři hračkářství rozházená po celém Aucklandu, abych našla to správné letadlo do sbírky. Letadla dostal nakonec dvě, protože byl celý rok hodný protože byla o 40 procent slevněná. Dárky jsme si dali po evropsku 24. večer (po práci), protože Pilot se nemohl dočkat, až mi dá jeho dárek. Z letadel byl nadšenej a odešel si s nimi hrát do obýváku. Já zůstala sama v ložnici s mým dárkem – s flaškou vodky ve tvaru lebky. Opravdu nevím, jak přišel na takovej nápad. Je pravda, že moje spotřeba vodky byla v době depresí docela vysoká, nicméně já jí nepiju proto, že ji mám tak strašně ráda! Naopak mi vůbec nechutná. A navíc neplánuju žádný deprese, hlavně teď ne, když jsem z té otřesné práce pryč.

Pak mi začal zvonit telefon a tam nějaký český číslo. Myslela jsem si, že to asi bude babička a tak jsem to vzala. Hovno babička! Matky manžel. Tomu bych to teda určitě nezvedla. Tak on že mi přeje hezký Vánoce a co dělám a ať dám někdy vědět jak žiju (no jasně, jsem se totiž v tom e-mailu asi nevyjádřila dost jasně) a pak se mě zeptal, jestli chci prohodit pár slov s mámou. To jako proč, protože jsou nějaký podělaný Vánoce a rodina má být spolu? Protože tam sedí a čeká, jestli se smiluju a nejspíš bude brečet jestli ne? V životě jsem byla jen ve velmi málo situacích, který byly víc nepříjemný než tohle! Proč mě kua takhle nutěj? Proč mě chtějí vydírat nějakýma Vánocema?? Řekla jsem, že ne a rozloučila jsem se. Bylo mi tak mizerně, že už mi ten dárek od Pilota nepřipadal až tak debilní. Jestli mi chtěli zkazit Vánoce, tak se jim to sakra dobře povedlo! Nahnula jsem si z lebky a něž si Pilot vyhrál s letadly, už mi všechno bylo skoro jedno. Pilot mě pak vzal dolů kde jeho (naši) kamarádi hráli opileckou hru s kartama a tak jsem se přidala a zachvíli mi bylo všechno fakt už jedno a ještě jsem se dobře bavili.

Kiwimáma nám taky poslala dárek. Poštou. Každému do obálky 200 dolarů vložila. Už chápu, proč se pořád vyptávala, jestli už to došlo. Taky bych byla na nervy, kdybych dala do balíku 400 dolarů! A k tomu výber sušeného ovoce a ořechů. Akorát ořechy máčené v mléčné čokoládě z toho vybrala a nacpala tam místo toho veganské kuličky. :D A obal od kuliček přiložila, abych jako viděla, že jsou fakt vegan. To byl určitě můj nejmilejší dárek. <3 Kam se hrabe Pilot s flaškou.

No a protože tady se Vánoce slaví až 25., tak jsme měli vánoční večeři až po Vánocích. Pilot pozval pár lidí z práce a všem moc chutnala veganská večeře. A teď už zase musím chodit do práce a moc se těším na Novej rok, protože to budu mít hned 3 dny volna!! Konečně.    

Dva roky s Pilotem

23. prosinec 2015 | 04.38 | rubrika: Život

Špačková oslavila rok a pár dní na to jsme s Pilotem oslavili dva. Ten čas ale letí, co? Udělala jsem na oslavu fakt výbornej kávovej dort. Já kafe nepiju, nechutná mi, ale kávový krémy a dortíky zbožňuju. Není to divný?  

1599246_1120767711268723_66250

Skončily mi galeje na letišti. Ještěže tak, mít dvě práce už bylo nad moje síly, i když to bylo jen na dva týdny. Nová práce je ok, moc mě nenaplňuje, ani mě nějak extra nebaví, ale nebudu se rouhat a tak si každej den opakuju, že jsem šťastná, že nemám dělený šichty a že nemusím odcházet do práce/chodit z práce v noci a že se snad teď i s Pilotem budeme méně míjet. Schválně se podívejte na moje poslední šichty, no nezabili byste se?

splits

S němčinou statečně bojuju, i když když ti Němčouři umějí slušně anglicky, tak jim ani neříkám, že bychom mohli mluvit německy. :D Teď už to ale moc dobře nepůjde, protože mi vyrobili jmenovku. S německou vlajkou. A na tu českou zapomněli!! Já jsem chtěla mít na jmenovce dvě vlajky, protože mít dvě vlajky, to už je machrovinka a málokdo to má. Doufám, že mi udělají novou. Taky mi vadí, že si hned každej myslí, že jsem Němka a očekává, že ze sebe tu němčinu budu sypat.

Lidi jsou zatím celkem v pohodě, akorát to vypadá, že mívají ve zvyku jednou za čas donýst doma uvařený jídlo pro všechny a pak se o to navzájem dělit. Včera se bavili hlavně o tom, jakou chcíplinu kdo uvaří a já jsem byla strašně šťastná, že dneska nepracuju a nemusím se toho účastnit. Jenže budu mít takovou kliku vždycky? To jako mám donýst jídlo pro ně a pak ještě i pro sebe, protože tam jinak pro mě nic nebude? A jak to jako vysvětlím, když nechci říct, že nejím zvířata?  

Jo taky tam pracuje jedna Češka, už jsem si ji prohlídla na Facebooku, ale zatím jsem ji nepotkala, pač pracuje nahoře v kanclu. Tak to je mile překvapení. :)

A Sarika se odstěhovala. Lidi ten bordel bych vám nepřála vidět. A pak hlavně ten smrad! Koberec byl pokrytej černýma chlupama tak, že byste ani neuhodli, jakou barvu ten koberec má. Na jednom místě je koberec roztrhanej, dveře jsou ohryzaný a dřevěný parapety doškrábaný. Ona teda někoho zaplatila, aby ten koberec vyčistil. Pak zaplatila někoho jinýho, aby umyl koupelnu. Kuchyni a voslintaný okna jsme museli umývat my. A garáž, která páchne jako psí chcanky (takyže tam ten pes chcal), jsme taky drhli my. No, co vám budu povídat, páchne to tam furt!! Zájemce o byt už byl nedočkavej, furt to chtěl vidět a my se pořád jen vymlouvali, že to ještě nejde, protože jsme čekali, až to vyčuchne a až Sarika vyčistí koberec. Dva dny jsme měli otevřenou garáž, celou jsme ji vydrhli rejžákem a nic!! No, tak ten kluk přišel, všechno jsme vystříkali osvěžovačem vzduchu, no stejně jsme čekali, že se otočí na podpadku. Chlapec ale nehnul brvou, vysolil prachy a donesl si z auta kufr s věcma. Proto asi tak otravoval, že ho asi odněkud vyhodili a on snad bydlel v autě nebo co. No dobře, někteří chlapi asi nemaj čichový buňky. Ale za dva dny měla přijet jeho maželka a od té jsem očekávala, že ho zjebe jestli je normální a že se bude chtít hned vystěhovat. Zatím se ale nic takového nestalo. Divné! Ještě divnější je, že ji ještě nikdo nikdy neviděl, takže už jsme se několikrát se spolubydlícími bavili, jestli jako fakt ta manželka existuje a jestli náhodou není nafukovací. Chlapcovi se vůbec nelíbí, že dveře od bytu nemají zámek. Garáž má dole dveře, který zamykáme a pak jsou schody nahoru a tam má dveře do bytu, který by chtěl mít taky zamykací a my nevíme proč. Nikdo z venku se tam nedostane a my nahoru nechodíme, co bysme tam dělali? On říká, že jeho manželka se bojí sama doma, když on je na noční. No a my se bojíme, že manželka je výmluva a ve skutečnosti tam chce skladovat mrtvoly. Nebo třeba vařit pervitin. Ach bože, co jsme si to zas nastěhovali do baráku?    

žádné komentáře | přidat komentář

V nové práci

8. prosinec 2015 | 08.19 | rubrika: Život

První den v práci je za mnou. Sice ještě pracuju na letišti, v nové práci ale chtějí, abych tam chodila, když mám na letišti volno. Takže dneska a příští dva dny budu v nové práci. Byla jsem tam jenom já a jedna holka z Mexika a další dva maj prej začínat zítra. Nechali nás se projet obytňákem, abychom se otrkaly a nebály se s tím jezdit. A dali nám rovnou ten největší, že prej když zvládnem tohle, tak už všechno. Pak nás posadili na žlutej autobus, kterej tam staví před recepcí a jezdí na letiště a na hotely, abychom viděly, kde všude to staví a kam máme posílat turisty. Bezpečnostní školení bylo nudný jako sviňa. A pak jsme se učily rozpoznávat různé druhy obytňáků. Mají jich tam stovky a stovky a je jich as 40 různých druhů, no prostě bez šance! Pracovní dobu mám suprovou, čtyři dny v týdnu deset hodin denně a tři dny volno. A aspoň jednou do měsíce volnej víkend! Můžeme jet zadarmo na nějakej Blackwater rafting a do jeskyní se zářícíma červama a ještě na nějaký atrakce, abychom jako věděly, co těm lidem nabízíme.

Prej tam budu mluvit víc německy než anglicky. Achjo, snad mě ti Němčouři nenapráskaj, že moje němčina nestojí ani za starou bačkoru. Němčinu jsem sice měla bezvadnou, ale to bylo už skoro před čtyřmi roky. Teď sice ještě pořád všemu rozumím, když mám ale dát dohromady větu, tak to prostě nejde, pač mě všechno napadá jen anglicky. Dneska jsem se asi hodinu snažila si vzpomenout, jak se řekne brzda. Češtinu počítám, že vůbec nepoužiju. On takovej obytňák stojí třeba 300 dolarů na den a to fakt nevím, kde by na to Češi vzali. Já nechápu ani ty Němce. Sice jsou to pěkný bytečky s kuchyňkou a postelí, pořád je to ale strašně malý a je tam jen miniaturní sprcha a chemickej záchod, kterej si po sobě musíte sami vyčistit. Člověk by řekl, že krása je v té svobodě, že zaparkujete a bydlíte kde se vám zachce, jenže ani to není pravda. Na Zélandu určitě nemůžete kdekoliv zaparkovat a přespat. A navíc musíte ten obytňák aspoň obden připojit do zásuvky, aby se nabila baterka. To znamená, že musíte do kempu a zaplatit za přenocování tam. Nevím jak vy, ale to bych teda radši cestovala autem a za ty prachy spala každou noc v luxusním hotelu s pořádnou postelí a sprchou!  

No, tak já se jdu dívat na nějakej německej program a budu doufat, že mi ta němčina zas nějak naskáče do hlavy, aby mě hned nevyrazili za lhaní.

Už jsem zase nemocná!

2. prosinec 2015 | 05.00 | rubrika: Život

Stres, deprese a zvýšená konzumace alkoholu a jahod způsobilo, že moje imunita šla někam do kelu a já jsem zase na hromadě. Jela jsem onehdá kolem jahodovýho pole a tam jsem zakoupila asi 3 kila jahod, z kterých jsem po příchodu domů asi kilo hned zmixovala na hustou jahodovou omáčku, kterou jsem zalila čokoládovej koláč, co jsem pekla den předtím. Čokoládovej koláč z červených fazolí, to nevymyslíš. No a tak jsem si na tom úplně nechutně pochutnala a ihned po dojezení mě začalo bolet v krku. Asi jsem se předávkovala pesticidama. No a rozjela se z toho solidní chřipajzna zrovna v ten den, co jsem měla jít na pracovní pohovor!

Pan Zelený si mě nakonec nevybral, což mě dost mrzelo, protože byl moje jediný světýlko na konci tunelu, ale taky jsem si trochu oddychla, protože já fakt nechci nikomu slibovat věrnost až za hrob. Teda až na Pilota. :D Pár dní na to mi volali z campervanové společnosti. To je taková společnost, co pronajímá obytná auta turistům. Do téhle společnosti jsem se hlásila na různé pozice už několikrát a nikdy předtím se mi ani neobtěžovali ozvat. Jenže tentokrát jsem byla vybavená zbrusu novými vízy, novozélandským řidičákem a novozélandskou praxí v zákaznickém servisu. Tak jsem se tak radovala, ale to číslo, co mi volalo, šlo rovnou na zákaznickou linku a tam hovno věděli kdo mi volal a co mi chtěl. Dostala jsem radu, že jestli mi někdo volal, zavolá mi určitě znova a nazdar. Dva týdny se nic nedělo. Já jsem se mezitím ze zoufalství přihlásila na pozici pošťáka na kole :D, která je ale překvapivě dobře placená. Teď mě chlápek z pošty pořád nahání. Takže když mi po 14 dnech volali z obytňáků, tak jsem z toho byla úplně překvapená. A ta Sabrina si toho všimla a já jí říkám no nedivte se, už jsem si myslela, že na mě serete. :D Se Sabrinou jsme si super pokecaly, ona pracovala u naší konkurence, takže moc dobře ví čím procházím a ještě se zná s jednou mojí nadřízenou. Takže jsme se domluvily na pohovor. V den pohovoru jsem šla nejdřív do práce, bylo mi blbě jako psovi, ale dalo se to. No a po práci jsem ztratila hlas. Místo mluvení jsem jenom skřípala a takhle jsem šla na pohovor. Já, co se tak pyšní tím, že je v práci vždycky včas a nikdy se nehází marod, musím přijít na pohovor jako naprostá troska, aby si každej myslel, že se budu házet marod každej tejden.

Šéfka měla spoustu záludnejch otázek, třeba se mě ptala, co pro mě znamená překonat očekávání zákazníka. Tak jsem jí zaskřehotala, že je to něco, co člověk dělá z vlastní iniciativy, něco co nemá nikde předepsané, ale udělá to, protože chce pomoct. Jí se to moc líbilo a ptala se mě, jestli mám nějakej příklad. A já že no jasně, to já dělám každej den! :D Tak hele třeba dneska jo, z letadla vylezla taková ehm... (hodně tlustá) paní, co chtěla kolečkové křeslo, ale neměla ho zamluvený, takže můj nadřízenej se jí omluvil a řekl jí, že musí po svých. Tak šla se mnou, já tlačila křeslo s jednou babčou a tady ta paní šla strašně pomalu a sedla si na první lavičku, co jsme potkaly, že prý už nemůže a ať jdu sama, že ona se tam nějak dobelhá. Tak jsem šla a když jsem s babčou všechno vyřídila, tak jsem mohla jít domů, ale nedalo mi to a tak jsem vzala to křeslo a vrátila jsem se pro tu paní, protože mi bylo jasný, že takovou štreku by šla tejden. Našla jsem ji ne moc daleko od místa, kde jsem ji nechala a tak jsem ji naložila a jelo se. Paní byla moc vděčná, že jsem se pro ní vrátila. Šéfka obytňáků jásala, že to je přesně co chtěla slyšet. No a pak prej třeba když jsem dělala okružní cestu kolem jižního ostrova, co bych tak turistům doporučila a ať jí o tom prej nadšeně povím. :D Tak jsem jí pověděla o Nelsonu. Že je tam nejvíc slunečního záření v roce, že je tam teplý moře, do kterýho vlezu i já a že je to takové útulné malé městečko s kavárničkama, kde se lidi znají a zdraví se. A šéfka prej to je zajímavý, že většinou každej řekne Queenstown. Nojo tyvole Queenstown, na ten jsem úplně zapomněla! Nejvyhledávanější turistická destinace a já řeknu Nelson, co jsem to za debila. :D :D Ale šéfka hned dodala, že to se jí hrozně líbí, že taky konečně někdo řekl něco jinýho než Queenstown. :D :D :D  

Jediný, co se jí nelíbilo, že mám čtrnáctidenní výpovědní lhůtu v práci. No paráda, nejdřív jim to tři týdny trvá mě pozvat na pohovor a pak budou držkovat, že nemůžu skočit hned jak písknou. Kdyby to bylo jako v Čechách, že výpovědní lhůta dva měsíce, to bych byla už úplně v pr.... A tak prej že mi zavolají v pátek. To bylo úterý a volali mi hned dneska, teda ve středu, ať teda dám tu výpověď, ať nemusej moc dlouho čekat. :D Já jsem zrovna měla školení na Jetstar, který jsem měli mít už tak před čtyřma měsícema. Tak jsem na kus papíru ručně naškrábala výpověď a šla jsem domů, pač teď už mě školit fakt nemusej. Měla jsem z toho bobky, jít ke Korimu a dát mu ten papír, ale on byl překvapivě úplně milej!! Jsem z toho byla vyjevená, ale ta nadřízená, co nám dělala to školení řekla, že to asi bylo proto, že v té kanceláři byli i jiní lidi. :D Čekám, že můj rozpis služeb na příští dva týdny bude pěknej masakr. No a pak? Sbohem vstávání ve dvě ráno! Sbohem šílené neplacené pauzy. Sbohem spaní v autě! A v neposlední řadě: Vítej pořádná výplato!! 

Pohovor

9. listopad 2015 | 19.14 | rubrika: Život

Tak jsem byla včera na pohovoru. Vlezdoprdelismus nakonec na pana Zeleného zabral. Píšu si, že tato taktika se osvědčila a zase ji někdy použiju. Myslím, že úspěch byl už to, že z více než stovky životopisů si pozvali jenom mě a hrstku dalších. Byli z toho úplně vyjevení, kolik že se jim tam přihlásilo lidí a že to prej nečekali. No, mě to teda vůbec nepřekvapilo. Proto je tady tak těžký sehnat práci, protože se všude hlásí mrtě lidí. Pohovor byl ve stylu tři na jednoho, což mě teda trochu děsilo, ale myslím, že to šlo dobře. Že jsem se předvedla jako bystrá slečna, co by tam dobře zapadla. Sice trubky mě moc nezajímají, ale což. Akorát z jedné věci mě docela zamrazilo a zkazilo mi to celkovej dojem z pohovoru. A to jako totálně, hned jsem doma sedla k počítači a začala jsem zas hledat práci. To když se mě ptali, jestli jako bych chtěla zůstat na dlouho. Pod pojmem na dlouho si Wienka představí rok nebo dva. To je fakt dlouho! Ale oni pokračovali, že když tam někoho vezmou, tak by nechtěli, aby jim odešel třeba jenom po roce nebo po dvou! No, já jsem mektala něco v tom smyslu, že jsme tu pretty much usazení, že bydlíme za rohem, přítel pracuje na letišti taky kousek a že se nemáme v plánu stěhovat. Neřekla jsem sice žádný lži, vnitřně mi ale nebylo z toho vůbec dobře. My teda určitě nechceme zůstat v Aucklandu. Chceme si koupit barák a ten bychom si v Aucklandu nikdy nemohli dovolit. A tak si myslím, že i když jsem se jim třeba líbila, že se stejně podívají na můj životopis a řeknou si: to je ale přelétavej ptáček, ona nikdy nikde nepracovala dýl než rok, ta by nám brzo taky zdrhla. A k tomu si ještě třeba dosaděj, že je mi 30 a blíží se čas na děti, takže podle mě je to v píči. Já jsem asi fakt odsouzená dělat jenom nekvalifikovaný nebo sezónní práce, kde se s nějakým dlouhodobým zůstáváním moc nepočítá. Kua je mi 30 a nejsem schopná najít pořádnou práci. Fakt asi potřebuju začít podnikat, něco prodávat na internetu třeba, ale co??

Co mě zaujalo, že pan Zelený, který je Němec, má hodně silnej přízvuk. Fakt nevím, jak mu ti farmáři po telefonu rozumněj. Z mojí zkušenosti, čím jednodušší člověk, tím hůř rozumí cizím přízvukům. A tak jsem byla zvědavá, jak dlouho tady ten člověk už je, podle mě to nemohlo bejt moc dlouho, no a on řekl, že 15 let. :D Možná víte, jak si Němci stěžujou na Turky, že ani na 20 let se nenaučej pořádně Německy, no tak to si mají na co stěžovat. :D   

Naděje umírá poslední

5. listopad 2015 | 04.57 | rubrika: Život

Vždycky když tohle slyším, tak si vzpomenu, jak jsem kdysi byla s kýmsi na hřbitově. Na jednom náhrobku bylo vytesáno jméno ženy, která se jmenovala Naděje. A když se mě pak ten kdosi zeptal, proč tam stojím a smutně koukám, tak jsem řekla, že to proto, že mi všichni celej život lhali. Naděje přece měla umřít poslední!!

Zítra ráno zase vstávám ve dvě, to znamená, že dneska večer zase budu brečet, protože bude 10 hodin a já ještě pořád nebudu spát a vidina toho, že za pár hodin vstávám a budu nevyspaná mě bude stahovat do hlubin zoufalství a když po půlnoci konečně usnu, budu se stejně spíš jenom převalovat v očekávání zvonění budíku a zachvíli ta ku.va skutečně bude zvonit! Jak jsem si myslela, že ten pátek třináctýho, kdy mám začínat už v jednu, byl jenom vtip, tak to bohužel vypadá, že takhle to už pak bude pořád. Prostě Fidžijci se rozhodli, že budou lítat dřív. Ani to spaní na zadní sedačce v autě už nedávám. Minule jsem z toho byla tak dolámaná, že jsem vypadala hůř, než když jsem šla spát. A tak jsem si v pondělí cestou z práce koupila nafukovací matraci. Sklopila jsem sedačky a udělala jsem si přepychovou postel. A hned jsem jí musela vyzkoušet. A jak byla krásně pohodlná a auto bylo příjemně teploučký, nenašla jsem už pak dost síly zase vstát a tak jsem nakonec usla v autě před barákem.

A kam jsem se zase přihlásila do práce? Do jedné rakouské firmy, co mám nedaleko od baráku. Týpek firmu rozjížděl někde ve stodole a dneska z toho má dobrej business. Já už fakt nevím, jak mám lidi mezi těmi desítkami či stovkami životopisů zaujmout. Na pana Zeleného jsem zkusila taktiku vezdoprdelismu, tedy jsem se rozepsala o tom, že velmi odbivuju lidi, co dokázali něco vybudovat z ničeho a ještě víc, když to dokázali v zahraničí. A že by mi bylo ctí s ním pracovat a něco se od něj třeba i přiučit. :D A zatím ticho po pěšině, tak jsem to asi trochu přehnala.

Dále jsem dostala tip od Pilotova kámoše, kde by mohli brzo shánět pilota UAV a kam mám poslat životopis. Tak jsem ho tam hned poslala, no dokonce i hned odepsali, ocenili můj proaktivní přístup a prej mi dají vědět, až budou někoho shánět, prej snad brzo. Taky jsem tam jako referenci uvedla kámoše Glena, kterej prý velmi dobře zná ředitele.

Reference mají na Zélandu cenu zlata! Bez reference to tak vidim, že najít slušnou práci bude úplně nemožný. No, přihlásila jsem se taky na místo sekretářky do jedné firmy, co staví helikoptéry. Je to na stejném letišti jako pracuje Pilot. A taky v té firmě pracuje ředitel klubu kluzáků, kterýho jsem od nedávna členem a sice jsem toho ředitele ještě nepotkala, zatím znám jenom jeho manželku, ale bude mým instruktorem v neděli. Doufám, že mu padnu do oka a přimluví se za mě u nich v práci!! Vůbec teda nevím, co tam dělá, jestli aspoň má ňáký slovo tam, ale bylo by hezký, kdyby se mi ta investice do členství v klubu takhle vyplatila.

V neposlední řadě jsem se přihlásila na novou pozici ve stávající firmě. Hledají někoho místo tý holky, co dělala rozpisy služeb. Už je to nějakej pátek, co oděšla a od tý doby ty rostry dělá kretén Kory, kterýho nemůžu ani cejtit. Já teda žádné zkušenosti s rozpisy služeb nemám a tak jsem ten dopis pojala spíš jako esej. Pěkně jsem se rozepsala o tom, jaké dopady na zaměstnance a na firmu mají debilně udělané rozpisy a popsala jsem, jak bych to dělala já. Elán mi upřít nemůžou. Jen doufám, že to nedají přečíst Korymu, protože ten by se asi hodně vytočil.

A pořád hledám

31. říjen 2015 | 08.50 | rubrika: Život

Jsem jedna z mála, kdo chodí do práce vždy včas, nikdy se nehází marod a jako odměnu za to mám, že můj rozpis služeb je týden co týden horší a horší. Nově přibyly i šestihodinové přestávky a nejvíce mě rozsekal můj rozpis na pátek třináctýho. Začínám v jednu ráno a v pět jdu na pětihodinovou přestávku, abych mohla v 10:30 zase začít a skončit ve 14:15. Celou noc nebudu spát a pak se mám jít prospat do auta a pak zase pracovat, jo? Tak jsem klikla na "prohodit službu” a kupodivu se tam objevilo jméno našeho šéfa, toho kreténa, co nám ty rozpisy vytváří. Tak jsem mu to poslala. Jestli se mě na to bude ptát, tak mu řeknu, že jsem si říkala, že by mu neškodilo si takový debilní směny vyzkoušet na vlastní kůži, než je předepíše svým zaměstnancům. Už to vidím, jak se mnou vyrazí dveře.

Před asi dvěma týdny jsme začínali jako obvykle ve 3:30 ráno (musím vstávat ve dvě ráno, taky chuťovka). A protože se jako obvykle dva lidi hodili marod (každej není takovej debil, aby tam takhle brzo ráno chodil), byli jsme na celej let jenom tři včetně vedoucí. Já jsem vyfasovala postarší paní, co si objednala vozík, tak jsem ji musela dostlačit až k letadlu. Paní byla ok, přes screening prošla sama po svých a pak od dveří letadla jí k sedadlu pomohla letuška. Za pět minut posádka volala, že paní nemůže dýchat, tak tam vedoucí letěla, paní lapala po dechu, ale tvrdila, že je v pohodě. Vedoucí přesto zavolala záchranáře a ti paní posadili na křeslo a vyvezli ji nahoru, kde jsem byla já a ostatní pasažéři. No a tam to s paní nadobro seklo a oni ji položili na zem a asi patnáct minut jí tam oživovali. Já jsem skenovala letenky a kontrolovala pasy a po očku koukala, jak se záchranáři snaží vzkřísit paní, které jsem před chvílí pomáhala na palubu. Bylo mi z toho do breku a ještě k tomu se na mě sypali cestující a nadávali, že proč tu paní vyndávali z letadla, že ji měli oživovat tam. Najednou ze všech byli doktoři, co všemu rozumí. No asi tak jako když někomu řeknete, že jste vegan a každej jakoby najednou měl doktorát z výživy. Nejhůř na tom byla vedoucí, která tu paní zrovna držela když zkolabovala, takže pěkně z blízka viděla, jak se jí protočily oči v sloup a vypadly jí umělý zuby. Ta tam regulérně bulela a tak jsem musela všechny cestující nalodit sama. Čekala jsem, že z toho ještě bude ostuda, že rodina se bude ptát, jak je možné, že mi paní předali v pořádku a za půl hodiny byla mrtvá. Překvapivě se nás ale nikdo na žádný detaily zeptat nepřišel, akorát se o tom pak psalo v novinách.

Vymysleli jsme s Pilotem, že začneme lítat s kluzákama. Jemu asi chybí, že jako instruktor nemůže dělat v letadle žádné skopočiny a pro mě je to zase způsob, jak odlítat zbývající hodiny za menší peníz, než bych musela zaplatit za letadlo. Mám radost, že se zase vrátím do cockpitu, akorát se trochu bojím nepřítomnosti motoru. Ve středu teda asi začnu. Většinou mám středy volné, tak je aspoň nějak využiju. Už se ale těším, až najdu práci, co nebude o víkendech, abychom tam s Pilotem nemuseli chodit každý zvlášť!

   

žádné komentáře | přidat komentář

Už si zase hledám práci

20. říjen 2015 | 06.44 | rubrika: Život

Je to tady, v práci už budu moje pověstné tři měsíce, je na čase zvednout kotvy. :D No, dělám si trochu srandu, kvůli těm třem měsícům to nebude. Dala jsem si totiž za cíl, že konečně někde zůstanu na dýl. A ráda bych to dodržela, ale v téhle práci se to už prostě nedá. Pořád dělám skoro výhradně jen Fidži. A s tím jak nabírají víc a víc lidí, já mám míň a míň hodin. Slíbili mi 35, přitom mám 30 a od příštího týdne dělám jen 26. Na přežití by to sice bylo, ale když já potřebuju ještě i něco našetřit na lítání, takže prostě musím jít o dům dál. Najít si k tomu vedlejšák moc nejde, když mám velmi nepravidelné směny a taky v té práci trávím o moc víc času, než za co mě platí. Mezi lety máme i víc jak tří hodinové přestávky, během kterých nemá ani cenu se vzdalovat z letiště. Hlavně když musíme vstávat ve dvě ráno, tak jsme po té první směně tak unavení, že si kolikrát dáváme šlofíka v kanceláři na podlaze jako bezdomovci. Ze zákona bychom měli mít odpočívací místnost s gaučem a tak a máme hovno. Já jsem tam jednou na té podlaze tak prochladla, že už mám radši tlustou deku a polštář v autě a chodím si dávat šlofíka do auta. A spím tam jako princezna na hrášku, abych si nerozdrbala drdol. Jak ráda bych si někde odkroutila osm hodin v nějakou normální denní dobu a s jen půlhodinovou přestávkou na oběd! A kdybych k tomu taky měla volné víkendy, abychom mohli s Pilotem něco podnikat, to už by asi bylo něco jako výhra v loterii. Volný víkend? Co to je?!

A tak už zase hledám. No, minule mi to trvalo dva a půl měsíce, než jsem našla práci, tak jsem zvědavá, jak dlouho to bude trvat teď. Mohlo by to trvat míň, když teď mám pořádný pracovní víza a ne jen nějaký směšný working holiday, který mi vyprší za dva měsíce, no ne?

No, tak zatím jsem se hlásila na pilota UAV (unmanned aerial vehicle). Prostě drónu, či jak tomu česky říkáte. Používají se teď víc a víc na mapování krajiny, ve filmech, na sportovních utkáních a pomalu vytlačují letadla a helikoptéry, protože jsou levnější. A takovej pilot je dobře placenej, no ale šance, že mě vezmou, se blíží k nule, zvlášť když už inzerují dva měsíce. Přikládám nádherné video velryb, které natočili drónem. Mít takovej job, tak se podělám štěstím!

Pak jsem se přihlásila do cestovky, kde mě minule nechtěli kvůli vízu, tak uvidíme, co za výmluvu si najdou teď. :)

Taky jsem se přihlásila do firmy, co organizuje vnitrostátní s mezistátní přepravu domácích mazlíčků a hledají nějakýho rozvozce. Tenhle job si myslím, že by mě taky mohl bavit.

Dneska se asi přihlásím na zákaznický/technický servis ve firmě, co dělá do hasicích přístrojů. Asi je to práce spíš pro chlapa, ale co už. 17,70 na hodinu a žádné víkendy by mě v mojí situaci dostatečně motivovaly i k učení se sraček o hasicích přístrojích!

Tak mi prosím vás držte palce, já už to v té současné práci moc dlouho nevydržím!

Samé lži

16. říjen 2015 | 10.29 | rubrika: Život

Já už se tomu asi budu jenom smát. Když Sarice dorazila ta složenka za energie, tak nám tvrdila, že jí ty peníze automaticky strhli z účtu. Dokonce chtěla, abychom jí dali aspoň peníze na vlak, že prý jí na účtě nezůstalo vůbec nic. Když jsem se jí pak ptala, jestli jsme teda dostali dvacet procent slevu za včasnou platbu, když jí to rovnou strhli z účtu, tak zase tvrdila, že tam neměla dost peněz a že se nezaplatilo všechno. Teď už je to měsíc, co složenka přišla, něco už jsme Sarice zaplatili a o zbytku se dohadujeme. Taky mě pobavilo, když nám psala, jaký máme štěstí, že je to na její jméno, že takhle se to aspoň zaplatilo, ne jako kdyby to bylo na nás, protože my bychom to prej určitě nezaplatili. No jasně, já jsem určitě tak blbá, abych si nechala ujít dvacetiprocentní slevu za včasnou platbu.

Dneska jsem přišla z práce a ve schránce byla obálka pro Sariku. Od energetické společnosti. Člověk se musí hned sám sebe ptát, proč jí pořád píšou, když peníze přece už mají, žejo. No a protože máme schránku plnou slimáků, kteří se baví ožíráním obálek kolem dokola a protože jsem byla strašně zvědavá, tak jsem ten dopis z té rozeřrané obálky vytáhla. A dočetla jsem se, že Sarika nezaplatila ani dolar a vyhrožují jí tam vymáháním. :D Takže celou dobu lže jako když tiskne a já jsem nakonec moc ráda, že jsem tu elektřinu přehlásila na nás, protože takhle by nám ji brzo odpojili.

Vrtá mi to ale teďka hlavou, kam Sarika dává peníze. A co udělala s těma, co jsme jí dali na složenky? Proč pořád fňuká, že nemá na kauci? Vydělává víc než každej v tomhle baráku a za nájem platí polovičku oproti dřívějšku, tak proč není schopná cokoliv ušetřit? Přemýšlím, jestli je opravdu tak zlá a prolhaná, nebo jí nějaké špatné okolnosti nutí se hádat o každej dolar. Je možné, že by byla opravdu takhle na dně? A proč by nám místo lhaní a hádek raději neřekla pravdu?  

žádné komentáře | přidat komentář