7 dní volna!

30. prosinec 2016 | 00.17 | rubrika: Život

Jó, tak takový dlouhý volno jsem neměla od tý doby, co jsem byla naposledy nezaměstnaná, takže rok a půl. Vůbec nevím, co budu takovou dobu dělat? Každopádně jsem ráda, že nemusím do práce. Onehdá bylo hnusný počasí a tak nejlepší plán, co jsem dokázala napsat na let z Melbourne do Perthu, dovoloval pouze 15 tun nákladu. Druhej den přišel Bobík a chtěl si ze mě utahovat. Prej že doufá, že dneska jim dám víc nákladu, že australskou Poštu málem jeblo, když viděli 15 tun. Ten let letí až v noci, takže noční směna můj plán předělala a dostali se na 19 tun. Můj kolega Idiot zařídil, že mě Bobík měl na chvíli za blbce. Hlavně nechápu, jak se o tom dozvěděl, když to se vše odehrálo v noci, když on spal. Si na mě jako někdo stěžoval? Tak jsem mu ukázala, že ten plán, co noční směna odeslala, byl vzhledem k počasí nelegální a optala jsem se ho, jestli se ode mě očekává, že také budu dělat nelegální plány a proč jsem se to teda všechno učila, když je to vlastně jedno. Na to Bobík už neměl co říct. Jo a taky dal výpověď (ne kvůli tomuhle) a já mám bobky, že teď za šéfa dostanem nějakýho šmejda, co nás bude jen buzerovat.

V našem novým baráku máme spoustu much. A tak jsme vymysleli řešení, jak zabít dvě mouchy jednou ranou. Naše špačice má mouchy ráda, nicméně je aktivně nechytá. Ty, na kterých si venku pochutná, jsou ty největší blbky, co jí vletí rovnou do huby. Špačková jen znuděně otevře zobák a má ji. A tak každý večer bereme špačkovou na procházku kolem domu. Mouchy sedí na zdech a na stropě, přisuneme ptáka na dva centimetry od mouchy a máme tak třicetiprocentní úspěšnost, že ji špaček zblajzne napoprvé. Sice je to zdlouhavější způsob zbavování se much, ale aspoň se špaček zabaví a taky nažere.

Vánoce jsme letos strávili jen sami dva. Celej den jsme se dívali na televizi a k večeři jsme měli smažený tempeh s bramborovým salátem (s domácí majonézou). Dárky jsme si nedávali, Pilot už si dávno ten svůj koupil a já jsem chtěla šnorchlovací masku (a Pilot hned že chce taky jednu), ale tu si musíme nejdřív vyzkoušet v obchodě. Podle výpisu na účtu ale koukám, že mi Pilot objednal voňavku. To zase přijde až v únoru, jako tomu bylo minulý rok. Hlavně doufám, že Pilot konečně vybral tu správnou. Minulej rok objednal jinou, než jakou jsem chtěla. A ještě půl lahvičky toho smradu mám. Nemůžu se dočkat, až to vypotřebuju. A teď mi nejspíš přijde nová a stejná. Chlapi. :(

Taky jsem po spoustě let zatoužila po nějakém tradičním Vánočním cukroví. Což je docela těžké, když už stejnou spoustu let nekupuju žádné bílé jedy (mouku, cukr...). Udělala jsem výjimku a koupila jsem mouku. Špaldovou ovšem. Cukr, ten jsem nekoupila, tolik jsem se překonat nedokázala, takže jsem do těsta místo cukru dala pomleté datle. A náhodou se ty vanilkový rohlíčky docela povedly. :D Nevím, jak jim říkat anglicky (prej rolls, to je pěkně debilní) a tak se Pilot naučil slovo rohlíček a že množné číslo jsou rohlíčky a pak mě rozesmíval, když jsem mu z kuchyně donesla dva rohlíčky a on se jako zlobil, že ”I told you rohlíček, not rohlíčky!” Teď to ale moc směšně nevyznívá, nejvíc vtipnej je na tom totiž ten jeho strašnej přízvuk.

Do novýho roku si přeju, aby Pilot konečně dostal novou práci a aby nebyla v Aucklandu. Né tak daleko, aby nemohl jezdit domů na víkendy, ale dostatečně daleko na to, aby tam musel napůl bydlet. Začala se teď o něj zajímat jedna firma, co by ho nejraději poslala do Whangarei a já když jsem si to představila, tak jsem zjistila, že bych to fakt chtěla. Žít nějakou dobu od sebe, aby se mi zase po něm mohlo stýskat, abych se na něj těšila a že třeba bych i pak s ním měla chuť i na jiný věci, pač ta chuť mě nějak přechází, když je pořád tady a akorát mě rozčiluje děláním bordelu. 

Moje smečka

14. prosinec 2016 | 02.36 | rubrika: Život

V práci už jsem přes čtyři měsíce a světe div se, už se mi to začíná zajídat! Já prostě asi nejsem stvořená k tomu být zaměstnanec. Jenže teď máš holka smůlu, protože ty dva roky tam prostě vydržíš. Aspoň dokud nedostanu trvalej trvalej pobyt. Teď už sice mám trvalej pobyt, ještě to ale není trvalej trvalej. Momentálně pořád musím plnit nějaký podmínky, nejmíň půlku dní v roce musím být fyzicky na Zélandu a cestovat můžu jen první dva roky, pak už bych se nesměla ze Zélandu hnout, protože bych o trvalej pobyt přišla. Až po dvou letech si můžu zažádat o trvalej trvalej a tam pak už nezáleží, jestli odcestuju třeba na deset let, pořád se sem můžu vrátit. Říkám si, třeba to Pilot bude nakonec chtít zkusit u Cathay Pacific, i když o stěhování do Hong Kongu nechce ani slyšet a já vlastně taky ne, jenže mu třeba nakonec nic jinýho nezbyde.

Taky zjišťuju, že mě většina mých kolegů sere. Hlínu už znáte, pracuje tam už deset let. Taky bych mu mohla říkat mlaskač. Je původem z Číny, tak prostě když jí, tak strašně mlaská a vůbec mu to nepřijde nechutný a nemá potřebu se krotit. U nich je to snad slušnost mlaskat. I v bývalý práci jsme měli Číňana, byl to fakt bezva týpek, ale u oběda jsem si sedala co nejdál. Je to na poblití. A Hlína žere skoro pořád. Je strašně vychrtlej a přitom každej den v práci sežere vola a mlaská mu na počest.  

Pak tam máme Broukalku (pracuje tam dva roky), která by stejně tak snadno mohla být mlaskačkou, neboť je také původem z Číny, jenže ta nejí tak často jako Hlína, a tak mě na ní nejvíc sere její broukání. Ta si vždycky do hlavy vezme kousíček nějaké písničky a pak si to neustále brouká do omrzení. To je jako kdybych já seděla vedle tebe a furt dokola si hvízdala: "Já s písničkou jdu jako ptáček. Já s písničkou jdu jako ptáček. Já s písničkou jdu jako ptáček...” Jak dlouho bych to musela dělat, abyste mě zabili?

Pak tam máme Idiota, původem z Filipín. Bože ten kluk je tak blbej, že mě to děsí a těší zároveň. Děsí mě, že ho tam nechají pracovat samotnýho, rozhodovat o složitých věcech. Pracuje tam už čtyři roky, spoustu věcí dělá blbě, na některý se prostě vysere a pak tvrdí, že neměl čas, že měl moc práce. Na noční směně, kde já si vždycky stihnu přečíst nejmíň tři kapitoly Hry o trůny? Těší mě na tom, že když tam nechají o samotě pracovat takovýho blbce, tak to taky zvládnu, pač horší než on být nemůžu. I Bobík říká, že to místo neměl nidky dostat, jenže ho přijal jeho předchůdce a teď je prej pozdě bycha honit.

Další člen týmu je Grumpy. Každej mu říká Grumpy Pít, protože je to nevrlej starej dědek. Pracuje jenom na ranní směny, protože na prudký změny režimu je podle jeho vlastních slov už moc starej. Dost na tom, že absolutně nemůžu vystát brzký vstávání, ještě tam musím být s Grumpym, kterej je snad v přechodu a tak je mu neustále horko, takže pořád zapíná klimatizaci a snaží se mě zmrazit. Já se tam v rohu tulím k mýmu termoforu a srkám horkej čaj a to je prosím pěkně léto. Ještěže teď s Pilotem tak zdravě jíme a moje imunita je neprůstřelná, jinak bych z toho určitě byla hned marod. A jako správnej starej dědek absolutně nemá pochopení pro nějaký moderní vymoženosti, takže mě nutí psát letový plány po staru a já bych ho za to nejraději kopla do ksichtu. Dokonce to chce prosadit u Bobíka, aby nám ten lehčí způsob zatrhnul, jenom proto, že to prostě nechápe, jak se to dělá a tím pádem je to špatný. Jo a k tomu má nutkání věčně komentovat moje obědy a vykládat mi, jakýže to masíčko bude vařit k večeři. "Co to máš, to je puding? Já jsem myslel, že nejíš mlíko??” "To je sojovej.” "No tak to pro mě není, děkuji, já mám rád moje mlíko.” "Jsem si nevšimla, že bych ti nabízela.” Debile! "A že máš rád mlíko pro kojence, to vím.” Jenže já už jsem dospělá. A dávno odstavená od prsu mé matky a každé jiné krávy. Krávám se omlouvám, ty za nic nemůžou.

Šprta už taky znáte, to je ten, co začínal o týden dřív a co je do toho strašně zažranej. Na něm mě kupodivu nic nesere. Taky vlastně nikdy nepracujeme spolu, jen se spíš střídáme.

A nakonec je tam Dejv, na tom mě taky nic nesere. To je ten, co má mámu z Niue. Pracuje taky jako osobní trenér, je celkem naposilovanej, ale ne příliš. Jí hodně salátů (velký plus) s kuřetem (mínus) a nemlaská u toho (hodně velký plus)!  

Zachvíli jsou Vánoce, budu mít trochu delší placený volno, tak si snad od toho cvokhausu odpočinu natolik, abych to tam zvládla zase klepat dál. Pak už se budu těšit na výlet do Brisbane a po něm na výlet na Niue... nejak ty dva roky musím dát! 

Přehnaná očekávání matek

9. prosinec 2016 | 05.05 | rubrika: Život

Návštěva Kiwimámy nakonec nebyla jen jeden velkej opruz. Všimla si, že se snažím pěstovat bylinky na okně v kuchyni a koupila mi na ně pěkný květináče a pak mi pomáhala je přesazovat. Taky jsme ji vzali do našeho oblíbenýho budhistickýho kláštera, kterej na ni udělal fakt velkej dojem. Sami jsme byli prvně v šoku, protože když jsme tam jeli poprvé, tak jsme očekávali restauraci, co se jmenuje Fo Guang Shan Temple a místo toho jsme našli opravdovej Temple. Teď tam bereme každou návštěvu, protože je tam fakt výborný jídlo a k tomu taková mírumilovná, klidná atmosféra. Objednali jsme snad všechno z jídelního lístku, náš stůl se prohýbal, přežrali jsme se jako prasata a přesto to vyšlo jen na necelých dvacet dolarů na osobu.

Přesto mě Kiwimáma fakt nasrala. Prej kolik teď vydělávám. Tady je to takový jiný, ptát se kolik kdo vydělává tu není tolik neslušný jako u nás. Tak jsem řekla 25 dolarů na hodinu, i když vlastně je to víc, když tam zas tolik hodin netrávím. Nicméně Kiwimáma na to řekla, že teda nic moc. Si děláš prdel, ne? Chápu, že ona má asi dvakrát tolik, jenže jí je šedesát a v té jejich firmě je už aspoň třicet let, tak se nediv. Já jsem cizinka s ne zrovna bezchybnou angličtinou a ještě donedávna jsem neměla ani pořádná víza, přesto mám o deset dolarů víc než její syn a jí to není dost dobrý? Zajímavý, že když partnerka jejího druhýho syna nedávno dostala práci někde u šicího stroje a radovala se jako malá holka, že dostane 21 dolarů na hodinu a že je to nejvíc, co jí kdy kdo dal, tak té Kiwimáma neřekla, že teda nic moc. Kiwačka s perfektní angličtinou a zahanbí ji nějaká naplavenina z východní Evropy. Ale porodila jí vnoučka, takže ta má asi plusy jinde.

Jako moje matka, té jsem taky nikdy nebyla dost dobrá. Ať jsem udělala cokoliv, vždycky to bylo blbě. Věčně ječela (zatímco mě surově bila), proč se jí musela narodit zrovna taková blbá píča, jako jsem já. Často jsem si představovala, že se zabije v autě a už nikdy se nevrátí domů. Moc jsem si to přála, i když teď zpětně nechápu, jak přesně se měla zabít, aby se nepoškodilo auto, protože to jsem si chtěla nechat a jezdit s ním do školy. Nadruhou stranu jsem zase často snila o tom, že budu mít hrozně moc peněz a koupím mámě nový auto, nebo jí slavnostně předám klíče od novýho domu. Nechápala jsem, proč by mi mělo něco takovýho udělat dobře, proč bych tu pindu měla chtít dělat šťastnou? Teď chápu, že o jejím štěstí to fakt nebylo. Bylo to o zadostiučinění. Chtěla jsem, aby mi matka řekla, že jsem fakt dobrá. Aby mi konečně taky řekla něco jinýho, než jen jaká jsem neschopná kráva. Aby byla ráda, že mě má.  

I teď, a to už se s ní dva roky nebavím, si občas představím, jaký by to asi bylo, kdyby přijela na návštěvu. Jak by koukala jak si tady žiju. Ne, že bych si žila jako v pohádce, ale přesto si myslím, že je můj život mnohem lepší, než kdy byl ten její. Musela by prostě uznat, že se ve mně spletla a že jsem třída. Jenže proč mi na tom vůbec záleží? Copak se s tím nedokážu sžít i bez jejího uznání? Proč bych vůbec měla stát o poplácání na rameno od člověka, který klesnul tak hluboko? Tohleto mě vážně sere. Chci zapomenout, že vůbec kdy existovala.

Nemusím a nebudu se nikomu zavděčovat. Ani mojí matce, ani Pilotově. 

Moje nové koníčky

6. prosinec 2016 | 02.30 | rubrika: Život

Je to v suchu, můj problém s možným pokušením v práci se sám vyřešil, neb se ten novej hezoun nejdřív hodil marod a pak dal výpověď. Vlastně mě to ani nepřekvapilo, hned jsem si říkala, že teď když dostal kopačky, tak na Zélandu asi nezůstane. Vypadá to, že jedinej důvod, proč tady zůstat, jsou partneři. Všichni ti Australani se sem taky přestěhovali kvůli babě. A přitom to tady není vyloženě špatný, jen prostě peněz se tu vydělá míň, za to baráky jsou tu snad nejdražší na světě (to nemám ověřené, ale připadám si tak). Momentálně bychom museli vypláznout asi million dolarů, abychom dostali slušnější třípokojáč v Aucklandu. Když pominu, že nemáme deset procent na depozit, tak na hypotéce bychom platili 2 krát tolik, než teď platíme za nájem. Což už teď by se nám špatně táhlo a to máme dva spolubydlící. Šance na to v budoucnu bydlet jenom sami dva, by při našich stávajících platech byla nulová a vzhledem k tomu, že hypotéka se platí 30 let, tak nevím, jestli ještě po šedesátce bych chtěla bydlet se spolubydlícími (a jestli by někdo chtěl bydlet s párem skorodůchodců), nemluvě o tom, že kdybych se náhodou uhodila do hlavy a rozhodla se založit rodinu, že by na spolubydlící ani nebylo místo. Fakt nevím, jak tady jako lidi mají normálně žít a něco budovat. Piloti, co u nás v práci byli převelení do Brisbane, si maximálně chrochtají, protože tady prodali svoje plesnivé barabizny a tam si za ty peníze pořídili luxusní vily. 

Tony mi v pátek řekl Honey. Nebyla jsem si stoprocentně jistá, že jsem se nepřeslechla, takže jsem se nechtěla ztrapnit a nekomentovala jsem to, nicméně jestli to zopakuje, tak se mu chystám říct, že miláčku mi může říkat jen jeden chlap. Odporný.

Po roce jsem se vrátila do cockpitu. Já ani nevím, jestli mám za to utrácet peníze, Pilot mě do toho strká, ale na co mi bude, že mi vydají novozélandskou licenci, když já stejně za prachy asi nikdy lítat nebudu. Je pravda, že přemýšlím, že bych si pomalu vedle práce dodělala kvalifikaci na instruktora a ve volným čase bych chodila učit do aero klubu, jenže já jsem tak strašně neochotná se učit, že bych ty zkoušky asi vůbec neudělala, nebo bych aspoň bulela a rvala si vlasy pokaždý, jak bych měla něco studovat. Tyhle výhledy ale zase možná stojej za to, nebo ne?  

20161205_102022

Kiwimáma nám tu nechala každýmu dvě stovky, jakože na Vánoce a ať si prej koukáme koupit něco pro sebe a né že s tím budeme platit složenky. Pilot si hodlá zaplatit další hodinu akrobatickýho lítání a já jsem se vydala do Bauhausu pro dlaždičky, beton a maltu. Mám teď spoustu volnýho času, protože jsem už několik týdnů nebyla na facebooku. Já závislák, jsem tam byla v podstatě pořád a teď nevím, co s ušetřeným časem. Hledala jsem na internetu nějaký koupátko pro ptáky, který bych mohla dát ven, blízko klece našeho špačka, aby se tam divocí ptáci chodili koupat a při té příležitosti se kamarádili se špačkovou. A našla jsem úžasné koupátko, které jsem se rozhodla, že si vyrobím sama. Z hodiny na hodinu jsem se rozhodla, že mým novým koníčkem bude mozajka. :D  

Můj úplně první výrobek bylo tohle koupátko. 

mosaika2

A tady už pracuju na stolku, který jsem koupila na internetu za pouhé dva dolary. :D

mosaika  

Vůbec takovéhle nákupy jsou moje nová závislost, asi místo facebooku. Někdy se tam dá sehnat nábytek třeba za dolar, když má člověk kliku. V garáži už na mě čeká další stůl, tenrokrát větší, na ten taky hodlám dát mozaiku a pak ho zase prodat. 

Chtěla bych se zase zamilovat

26. listopad 2016 | 22.41 | rubrika: Život

Začala jsem teda nosit prsten, aby mi dal Tony pokoj. Ten v pondělí sice naklapal k nám do kanclu otravovat, nicméně se bavil s kolegyní a na mě se ani nepodíval. Doufala jsem, že je to pro to, že je mu trapně. Od té doby tam chodil každej den. Prostě si tam sedl a čekal. Že se s ním asi bude někdo bavit. Já nic, já dělám, že musím koukat do počítače. Tak se buď zvedne a řekne, že vidí, že tam není žádanej a dá se k odchodu, načež ho kolega začne přesvědčovat, že to vůbec tak není a já mám sto chutí ho nakopnout pod stolem. A nebo začne klást otázky, jako třeba, co budu dělat o víkendu. Oznámila jsem mu, že mi přijede tchýně. TCHÝNĚ! Chápeš to, jo?! Já jsem sice nechtěla nikomu říkat, že mě Tony otravuje, ale vidím, že stačí jen jemně naznačit a každej hnedka ví, ze které kanceláře vítr vane. Tony je asi dost známá firma. Firma HVZ. Hodně velkej zoufalec.  

Teď tam máme jednoho novýho pilota a kvůli tomu mám zas nutkání ten prsten sundat. Ten je jako fakt hot. Dokonce jsme oba ve stejnou dobu pracovali pro Fiji Airways, takže jsme se nejspíš potkali už minulej rok. Jsme si vzájemně postěžovali na tu Fijičarodějnici, on mi vyprávěl, jak se před ní chtěl schovat v letadle, který pilotoval a se kterým se měl vrátit na Fiji jako pasažér, neb se nechtěl nechat znova odbavit, ale ona ho tam našla a odvedla ho ven. Já jsem mu ukázala fotku našeho týmu a on hned ukázal na babu a řekl "tady je ta bitch”. :D Původně měl pracovat pro nás v Austrálii, ale jeho holka ho teď odkopla a prej mu už nechce sponzorovat víza, takže musí zůstat na Zélandu, pač tady už víza má. On sám pochází z Jihoafrický Republiky. Já jsem měla pocit, že i když se lidi rozejdou, že to aspoň kvůli imigračnímu dál hrajou, ale tady ta slečna ne, takže ten ji asi musel fakt hodně nasrat. Hned mě napadlo, že jí určitě zahnul, hezounek. To je asi porvý po třech letech, co jsem si vůbec všimla nějakýho jinýho chlapa. Což možná bude hlavně tím, že Kiwáci jsou většinou dost oškliví. Kam to s Pilotem spěje? Občas mám depky z toho, že už by to mělo být až do smrti. Že už se nikdy nezamiluju, nezažiju nic novýho a hlavně ne kvalitní sex. Hezounek by beztak byl v posteli šikovnej. A nebo taky ne a zbytečně bych si rozbila vztah. Navíc by mě ten novej chlap přitahoval jen do té doby, než by mi domů donesl kus masa, což mám tak 99 procentní šanci, že by dřív či později udělal.

Kiwimáma je tu a už aby zase odjela. Pilot se jí moc nevěnuje a tak ňák to hází na mě a já toho mám už plný zuby, pořád se bavit o jejím vnukovi, kterej mě jako každý jiný malý dítě absolutně nezajímá, každý rozhovor se vždy záhadně stočí k němu, musím se dívat na spoustu fotek a nejhorší to bylo včera ráno, když si s ním volala na skypu. Šla kvůli tomu do ložnice, aby probudila Pilota, aby se přišel ukázat synovcovi. My jsme ho od porodnice ještě nepotkali, Pilot ovšem také neoplýval zájmem ukazovat se na kameru děcku, co ještě ani pořádně nemluví. Z postele se sice vypotácel, ale začal opruzovat v kuchyni, kde jsem myla nábodí, místo aby šel do obýváku se představit miminu. Dostal dva kopance, jak jsem se ho snažila dostat z kuchyně dřív, než přijde hora k Mohamedovi. Nefungovalo to, musela jsem se tím pádem na kameru ukazovat i já. Bylo mi to hodně nepříjemný. Jestli by Kiwimáma byla takhle podělaná i z našich dětí, tak je to o důvod víc žádný nemít. Těch důvodů jsem v poslední době našla tolik, že už si pomalu šetřím na podvázání vaječníků. Když jsme byli s Pilotem krátce, tak jsem si myslela, že děti s ním bych asi i chtěla, to jsem nevěděla kam s tou vší láskou a říkala jsem si, že mít človíčka, co by byl napůl Pilot, tak bych z něho byla taky úplně hotová, protože stejnětak jako Pilot by to byl zázrak přírody, voněl by jako jarní vánek a sral by duhu. Jenže teď je to jiný, z Pilota už dávno nejsem na větvi a tím míň bych byla z malýho ječícího sráče. 

Are you hitting on me??

20. listopad 2016 | 02.13 | rubrika: Život

Je neděle a já si sedím v práci. Přišla jsem se pozdě, protože mi kolega David říkal, že v neděli by sem včas chodil jenom debil. Taky by tady prej jenom debil seděl až do pěti, ale já radši počkám, když jsem tady nová. Každopádně jsem dostala hodně divnej telefonát. Můj šéf Bobík má taky šéfa a ten šéf má sekretářku. Sekretářka je asi padesátiletej chlupatej chlap (teď koukám do systému, že je mu dokonce 63) a nevolal mi nikdo jinej než on.

On: Ahoj, tady Tony, jak se máš? 

Já: Dobrý, letadlo letí, tak v pohodě. 

On: Venku je moc hezky. 

Já: Jo a kde seš? Tady je zima a strašně fouká.

On: Já jsem na severu. Jakej jsi měla víkend?

Už si říkám tyvole dostanem se dneska ještě k tomu, proč voláš?

Já: Nuda, nikam jsme nejeli. 

On: A pracuješ zejtra?

Já: Jo pracuju. 

On: Tak to se budu těšit, že se uvidíme. A co v pátek, pracuješ? 

Co kua chceš?

Já: Nepracuju. 

On: To bych se tě mohl zeptat, jestli bys se mnou nešla na oběd třeba. 

Já: No akorát, že já nejím to co jí většina lidí. 

On: Ty seš vegetarián? Ale víno můžeš, ne? To by bylo smutný, kdybys nemohla víno. 

No jasně, je nalitej!

Já: No, některý vína můžu. 

On: Tak jo. 

Já: Tak jo, tak se měj. 

On: Tak jo, já jsem se chtěl jen zeptat, jak se máš a to jsem ti chtěl říct, že se těším, až se zejtra uvidíme.

Já: Tak jo, tak zejtra, čau. 

Co to do řitě bylo?! Mě tady jako bude balit fousatej páprda? Já asi radši pro jistotu začnu nosit zásnubák. I když jsem to v poslední době zavrhla, protože na svatbu, na kterou půjde Pilotův imbecilní kámoš, já nejdu, ani když měla bejt moje vlastní! Teď jsem si zas akorát vzpomněla na toho kreténa. Ten se furt Pilotovi posmívá, že má holku veganku, tuhle ho označil na Facebooku pod obrázek s textem "ten pocit, když se griluje masíčko a vám se sbíhají sliny. Hej vegani, taky to tak máte, když sekáte trávník?" Jsem řekla že ne, nemáme, ještě máš nějaké debilní otázky? A on řekl No! But you can get fucked! Jakože se můžu jít nechat vošukat, hodně sprostý a docela dost nečekaný. Já mu tohle ale trpět nebudu, taky by se mu nelíbilo, kdyby si někdo utahoval z jeho baby, která je tlustá jako tři bečky a vymejšlet vtípky o ní by šlo jedna báseň. Už jsem skoro odepisovala tak jo, hele a chceš se dívat, abys taky viděl, jak se to dělá, když mezi váma nezavazí 300 kilo tuku? Ale Pilot prej ať nejsem hnusná. No jasně, on se ke mně jako kokot chovat může. Tak jako na té jejich svatbě. To jsem si pak uvědomila, že já vlastně žádnou svatbu nechci. Prsten jsem chtěla prodat, na nic ho tím pádem nepotřebuju. Teď ho ale kvůli fousaté sekretářce asi vytáhnu. Doufám, že až vystřízliví, tak se uklidní a hlavně zastydí!  

Nuda s Pilotem

19. listopad 2016 | 05.08 | rubrika: Život

Tohle bude hodně osobní, takže pokud je ti míň než 18 let, tak to koukej zavřít. Tak, teď když mám pozornost všech dětských čtenářů, můžeme začít.

Mám pocit, že jsem ve slepé uličce. Já, která jsem se vždycky chvástala, že bych nikdy svýmu chlapovi nezahnula přemýšlím, že bych si snad měla najít milence. Pilot je tak strašně nudnej, až se mi chce brečet. Nebaví ho předehra, nebaví ho si se mnou hrát, pět minut mě líbá a pak jen zasunout a za tři minuty je hotov. Proto ještě stále sladkobolně vzpomínám na Australana, třebaže měl místo mozku z koksu kostku a měl podměráka. Jak ten miloval dělat holce dobře. S ním jsme začali před půlnocí a obvykle jsme končili v šest ráno. Sám se za tu dobu udělal jen jednou, až úplně na konec. I Medvěd to zbožňoval, ale ten si na mě většinou vyhradil jen dvě hodiny. Na druhé straně je tu Pilot, kterýmu předehra zabere pět minut. Dostávám jen debilní rady, jakože ať mu řeknu, co se mi líbí. Vypadám snad jako nějaká upejpavka? Že bych mu to už stokrát neříkala? Jenže když ho to nebaví, tak co? On teda tvrdí, že to není pravda, jeho to přece baví, takže když si postěžuju, tak se mi pak velkoryse věnuje celých dvacet minut a příště, když si o to neřeknu, tak předehru zase přeskočí. Já si nechci pořád o něco říkat, když ho to nebaví. Jenže pak se nemůže divit on mně, když ho k sobě pustím tak jednou za dva tejdny.

Jeho výdrž je problém číslo dva. Když už nevydrží víc než tři minuty, o to víc si myslím, že by se měl snažit i jinak. Dávala jsem mu číst knížky o tantře, kde se píše jak dýl vydržet, on sice tvrdí, že to cvičí, ale nějak se to neprojevuje. Na začátku to ještě nebyl takovej problém, byl ze mě tak hotovej, že byl hned zase připraven. Jenže teď potřebuje aspoň hodinu pauzu a za takovou dobu já už nemám chuť. Urychlit se to nedá, o orální sex nikdy nijak nestál (je sakra divnej!). A to že se neudělám já bere úplně s nadhledem, že jsem prostě divná. Což je sice pravda, ale to ještě neznamená, že se chci připravit úplně o všechny požitky.  

Přitom mazlí se rád. Pořád se chce pusinkovat a objímat, dneska jsme se domazli až k tomu, že jsme oba skončili nazí, jenže už zas chtěl hned zasunovat, skopla jsem ho ze sebe a poslala jsem ho do prdele. Měla jsem už fakt slzy na krajíčku. Tohle já už douho nevydržím. Říká se, že žena je jako elektrickej sporák. Mně se ještě nenahřeje ani jedna plotýnka a najednou je po všem. Kvůli tomu se mi ten sporák fakt nechce zapínat. A já jsem pak za frigidu, že se donutím třeba jen dvakrát za měsíc, jenže můžu za to? Mně to přece taky nestačí. Tolik chlapů nemá rádo, když ženská leží jako prkno, Pilot mě pro změnu žádá, abych se nevrtěla, protože jinak nevydrží ani ty posraný tři minuty. Říkám si, co měl asi za ženský předemnou. Jestli i s nima byl takhle nemožnej a jestli jim to stačilo.

No a co teď s tím? On je jinak skvělej chlap (víceméně) a mně se s ním nechce rozcházet jen proto, že sex s ním stojí za hovno. Jenže má tohle nějaký jiný řešení? Australane, kde jsi? :´(

Měsíc v novým baráku

18. listopad 2016 | 18.20 | rubrika: Život

Tak jsem si to okolí tady tak pochvalovala, že to vypadá docela na úrovni, no netrvalo to ani dva tejdny a už mi vykradli auto. Sebrali Pilotovu GoPro kameru, aspoň že to nebyla moje. Ale stejně je to hnusnej pocit, že se vám takhle na drzo někdo hrabe v autě zaparkovaným před garáží. Příště se třeba vloupají i do baráku a odnesou si i moje GoPro a víc než to! Sousedi mají dvě uštěkaný ňafiny, štěkají hlavně přes den (už od brzkého rána ovšem), jenže já taky občas přes den musím spát, když chodím na noční. Nevím, jestli se můžu ještě považovat za veganku, když si ze všeho nejvíc přeju, aby někdo hodil přes plot otrávený buřty.

V práci už jsem tři měsíce a zatím se tam ještě netrápím, což je u mě hodně nezvyklé. Jenže v žádné jiné práci jsem nikdy neměla takovej luxus. Když chodím na noční, tak tam odpracuju jenom 28 hodin za 4 dny. Na odpolední odpracuju asi 36 a na ranní možná tak 32. Zaplaceno ale dostanu pokaždé za 40. Teď budu poprvé pracovat v neděli a budu tam porvé úplně sama. Doufám, že mě nebudou piloti moc otravovat s jejich rozpisem služeb, nebo že mi nebudou volat, že jsou nemocní. A hlavně ať nikdo nechce honem rychle převážet vězně nebo orgány na transplantaci, to bych fakt asi nevěděla, co všechno mám zařídit. Budu snad mít na starosti jenom jeden let z Austrálie na Novou Guineu a zpátky a jinak si budu číst jako obvykle. Když se mi teda neposere bójing. Už jsem tam přečetla 6 knížek Hry o trůny. Aspoň konečně chápu, co jsem v televizi nepochopila. To jsem ale chtěla říct, že práci o víkendu mají lidi docela rádi a já ji asi taky budu mít ráda. Po práci si totiž bereme domů firemní telefon, jako kdyby někdo něco náhodou chtěl a za to dostáváme dalších 150 dolarů k výplatě. Akorát je blbý, že máme číslo hodně podobný se záchranářema zvířat, takže vás třeba ve tři ráno lidi budí, že mají na zahradě nějaký kačenky, nebo chtějí, abyste jim přijeli sundat kočku ze stromu. No a každej vyloženě miluje přesčasy, protože to nám zaplatěj půlku peněz navíc. A nejlepší jsou přesčasy v sobotu nebo v neděli, to je se vším všudy skoro pětikolo! Tolik si Pilot vydělá za tejden. :D A k tomu si ještě přivydělám sýrem, i když já jsem taková líná mrcha, že se mi do toho vůbec nechce a tak některý kšefty dokonce odmítám, přitom je to jeden z mála vedlejšáků, co s mojí proměnlivou pracovní dobou můžu dělat. V práci se zrovna nepředřu, tak bych asi neměla být tak líná, však peněz není nikdy dost.

Koupila jsem si svůj první epilátor, docela vymakanej a drahej, dá se s ním i do vody, má různý nástavce a má to s ním prej nějak míň bolet. Že prej v horký sprše jsou póry víc otevřený a jde to snadněji. Zjistila jsem, že je úplně jedno, jestli máte nástavec s masážníma kuličkama, nebo ten, co má natahovat kůži nebo žádnej, pořád to bolí jako k.... To jsem si mohla koupit ten s méně zbytečnýma nástavcema a mohla jsem mít krásnej fialovej a ne růžovej. Dokonce ani nezáleží, jestli to děláte na sucho a nebo v horký lázni, podle mě to bolí pořád stejně. Odchlupila jsem si celý nohy. Dělala jsem to na zahradě, skučela jsem u toho bolestí a Špačková tam seděla ve svý venkovní kleci a napodobovala Pilotův smích. Normálně se mi posmívala! V podpaží a tam dole to bude asi na víc etap, protože to se fakt nedá vydržet. Prej ale poprvé je to nejhorší a já tomu věřím, že to pak bude bolet míň, když nebudu rvát tolik chlupů najednou. Nejlepší funkcí toho epilátoru ale je, že z něho má Pilot hrůzu. Když chci, aby Pilot něco odvolal, nebo neudělá něco, co měl za úkol, pohrozím mašinkou a to udělá cokoliv, jen abych se s tím k němu nepřibližovala. :D

Jsme s Pilotem na salátový dietě. I když teda vydrželo nám to pět dní a teď už zase sklouzáváme k vařenýmu, ale velký podíl salátu bych ráda zavedla na trvalo. Pilot má saláty kupodivu rád a už nějakou dobu si o ně říkal. No a já jsem zjistila, co jsem ten rok a půl na syrové stravě dělala blbě. Tehdy jsem salát dokázala pozřít pouze s avokádem. Jen škoda, že jsem nevěděla, že jsem na něj alergická. A tak mi každodenní avokádo absolutně rozesralo trávení a trvalo mi další dva roky to spravit. No a přitom teď vidím, že salát se dá chutně připravit i bez avokáda, když člověk udělá nějakej fakt dobrej dressing, neboli majdu. Já jsem teď závislá na majdě z misa a arašídového másla, žeru ju ke všemu a kdyby nebyla tak slaná, tak ji budu žrát i samotnou. A to jsem prosím miso už koupila a vyhodila asi stokrát, protože mi nikdy nechutnalo. A pro Pilota zase musím dělat dressing z hořčice a vlašských ořechů.   

Příští týden přijede na návštěvu Kiwimáma. Na čtyři dny a já mám ty čtyři dny náhodou volný, to mám teda radost, že budu muset celý svý volno trávit s tchýní. Co s ní budu dělat?? A co bude jíst? Doufám, že sní co uvařím a nebude nám sem tahat maso. Tu bych ale asi salátem moc neuctila, takže budu muset vařit speciálně pro ni nebo co. Možná i na kávovej dort dojde. A taky nevím, kde bude spát. Asi v naší posteli a my s Pilotem budeme spát v obýváku na zemi. Samé úžasné vyhlídky.   

Jak jsme se stěhovali

28. říjen 2016 | 00.00 | rubrika: Život

Chcete si vyzkoušet kvalitu svýho vztahu? Přestěhujte se! Já jsem byla asi dva týdny pernamentně vzteklá a málem jsem Pilota kopla do zadnice. S tím, že všechno musím zařizovat já, se tady nijak netajím. Pilot na náš barák pořád jenom nadával, jenže kdyby měl přestěhování organizovat on, tak tam budeme bydlet až do smrti, či dokud by nás majitel nevyhodil. Nejvíc jsem to tam ale odsírala já, hledat stále nové spolubydlící, hlídat aby každej platil, uklízet po nich, o tom Pilot neměl ani šajnu.

Abychom dostali kauci zpět (3000 dolarů), museli jsme samozřejmě celej barák vyčistit. Měli jsme s Pilotem obrovské neshody v tom, co považujeme za čisté. Já jsem na to objednala uklízečky a firmu na čištění koberců a Pilotovi se to vůbec nezamlouvalo, že prej to kolik peněz utratím, abychom dostali zpět 3000. Opravdu mě sral. Já mám stěhovat, chodit do práce, vařit mu a ještě umýt asi sto oken, tři koupelny, dvě kuchyně, prádelnu a záchod vedle prádelny... nasrat! Navíc já jsem na to měla fond z peněz, co jsem vybrala na nájmu a nespotřebovala na složenky, takže mně to žíly netrhalo, že utratím 700 za úklid.

Závěsy byly ze spoda plesnivý, protože ač jsme měli dva odvlhčovače vzduchu, ten barák byl furt vlhkej. Pilot tvrdil, že je nemusíme prát, že to tak necháme. Tak to určitě. Já jsem je narvala do pračky (asi pět plných praček), plíseň se teda moc nevyprala (ani na 95 stupňů) a navíc jsem je pak musela všechny vyžehlit. Pilot nejdřív sliboval, že jich pár vyžehlí, zatímco budu v práci. Pak s tím asi po deseti minutách seknul, že prý je to absolutně nemožný a šel si hrát na počítač. Tohle dělá vždy. Buďto o něčem řekne, že to nejde, nebo to udělá blbě, abych to po něm už příště nechtěla. Což se dá v normálním životě nějak překousnout, ale né v krizových podmínkách, kdy chodíte utahaní do práce, protože po práci stěhujete a uklízíte a není tomu konce. V práci mi říkali, že nikdy neviděli nikoho takhle vyřízenýho. :D Byla jsem už tak nalomená k rozchodu, že jsem si v práci na stránkách imigračního zjišťovala, jestli bych mohla spadnout do kategorie skilled migrant, když už bych neměla partnera. A ono asi jo! Tak aspoň něco.

Teď už jsme přestěhovaní. I tady jsem musela poklízet, i když to správně mělo být všechno čistý. Tenhle dům není tak moderní jako ten minulej, taky pěkně páchnul po kari, neboť tu předtím bydleli Indové, ale mnohem líp se tu cítíme. I na zahrádku vylezeme a přemýšlíme, že tam dáme stůl a židle a na léto menší bazén. Jo začíná léto, mám mnohem lepší náladu. Tohle léto tady prý bude úplně nejvíc horký, na to se těším. Hlavně když se naše ložnice nebude měnit v saunu jako v minulým baráku.

Včera mi schválili trvalej pobyt tady. Takže mám o další stres míň. Už tu můžu zůstat až do smrti a nemusím se bát, že mě vykopnou. Nevím, jestli to chci, ale můžu a to je hlavní. Sice na Zéland pořád nadávám, ale horší než Česká Republika to určitě není. Bylo to tak za pět minut dvanáct, protože imigrační politika Nového Zélandu se zpřísňuje. Sice to teď nezpřísnili až tak moc, ale občané začínají na imigranty hodně nadávat a budou asi stát tlačit, aby imigraci utnul víc. Jako imigrantovi se mi to moc nelíbí, ale kdybych byla Kiwačka, chtěla bych určitě to samé. Proudí sem záplavy Asiatů a velkým problémem jsou i Indové. Ti tady vystudujou vysokou, aby mohli zůstat a pak jdou pracovat jako obsluha fast foodů, benzínových stanic nebo jako taxikáři. Ani s vysokou jich tu strašná spousta nezvládne najít kvalifikovanou práci a pak skutečně zabírají práci těm méně chytrým a vzdělaným a ti pak končej na sociálce. Takže pokud jste někdo chtěli vyrazit na NZ, tak to raději udělejte hned, než bude pozdě.  

Já si od tohodle léta slibuju, že si ho fakt užiju. S bydlením a s prací jsem teď spokojená a hlavně mám tři dny v týdnu volný, takže se můžu chodit válet na pláž a nebo šnorchlovat. Někdy máme i pět volných dní, vůbec se to nedá srovnat s normální prací, kde makáte pět dní v týdnu a když chcete volno, musíte si vzít dovolenou. Co je tohle za život? Každý tři měsíce chci někam jet. Myslím si, že když se budu mít na co těšit, bude se mi to v práci méně zajídat. A já bych tam chtěla aspoň dva roky vydržet. V březnu plánuju výlet do Brisbane a v červenci jsem chtěla konečně vyrazit na Tongu, jenže všechno je zase úplně jinak. Kolega v práci mi říkal, že na tom ostrově, ze krerého pochází jeho máma, se taky dá plavat s velrybama. A tak jsem si ho očíhla a jako seru na Tongu! Jede se na Niue!

Jak jsem byla Pilotovi nevěrná

21. říjen 2016 | 06.27 | rubrika: Život

Než vám napíšu, jak jsem zklamala Pilota (teda zklamala bych, kdyby o tom ovšem věděl), tak se vám musím svěřit, jak mě zklamala Saša. Saša mě pozvala na oslavu svých narozenin, které pořádala ve své nově otevřené kavárně. Přirozeně jsem nechtěla přijít s prázdnou a tak jsem se rozhodla, že jí udělám můj velkolepý kávový dort. Dokonce se mi i noc před tím o tom zdálo, jak ho zdobím karamelem a vytvářím kytičky z dýňových semínek a goji bobulí. To byl náhodou docela dobrej nápad, jsem ráda, že jsem si to po probuzení pamatovala.

sasascake2

Takže jsem si s tím pěkně vyhrála a čekala jsem, že Saša z toho bude nadšená a že to jako kuchařka určitě dokáže ocenit, kolik jsem si s tím dala práce. No, jenže když jsem jí dort předala, tak mi poděkovala a zeptala se, zda-li jsem ho přinesla na oslavu, nebo si ho může vzít domů. Já jsem jí řekla, že je to na ní, jestli se chce dělit nebo ne. Mně to bylo fakt jedno, prozíravě jsem udělala ještě jeden pro mě a pro Pilota, abych nebyla nešťastná, že jsem nic nedostala. A tak ho Saša strčila do lednice bez toho, aby se na tu mojí piplačku vůbec podívala! Byla jsem z toho docela smutná. Čekala jsem, že se teda ozve druhej den, až to konečně uvidí. Jenže se neozvala ani druhej. Ani třetí. Ani čtvrtej! Napsala mi po týdnu, že ho konečně rozbalila a že je úplně senzační a že odteď bych měla dělat dorty pořád a kdesi cosi. A já se zmohla jen na to se zeptat, jestli to myslí vážně, že jí to trvalo tejden a jestli ten dort ještě není zkaženej. Totiž já sama bych nejedla dort, co byl v lednici víc než tři dny. Když vidím, že to nestihneme sníst, tak ho dám do mrazáku. Takže tohle mě fakt urazilo, taková neúcta k mýmu snažení a drahým surovinám! Ona ho klidně nechá shnít v lednici. Řekla mi, že dřív nemohla, že ještě dojídala ten dort, co objednala na tu oslavu. Což byl ten nejhnusnější dort, co jsem kdy jedla a ani Pilot ho nechtěl žrát a to už je co říct, protože ten normálně sní všechno. Možná má Saša pravdu, že bych měla dělat dorty pořád, nicméně já přísahám, že už nikdy žádnej neudělám pro Sašu. A taky si k ní asi teď nějakej čas nepůjdu koupit jídlo.     

Minulej tejden jsem byla v práci bez dozoru, protože Hlína si vzal dovolenou. Říkám mu Hlína, protože přesně to jeho jméno v překladu z angličtiny znamená. Třebaže je to čínské jméno a já pochybuju, že ho rodiče doopravdy pojmenovali Hlína. Od šéfa jsem si na konci toho týdne vysloužila fakt velkou pochvalu, jak jsem to tam pěkně zvládla a taky říkal, že se mu strašně líbí, jak si všechno připravuju pěkně s předstihem a ne že všechno dělám na poslední chvíli jako třeba Hlína. Hlína si od Bobíka vysloužil fakt velkýho sprďáka, že si klidně jel na dovolenou a mě tam nechal bez dozoru. My prej nesmíme pracovat bez dozoru, když ještě nemáme ukončenej trénink. Ale mně to pomohlo, trochu mi povyrostlo sebevědomí, mám teď víc pocit, že to zvládám. Částečně to může být i tím, že si teď hlídám příjem Omega 3, abych si pořád nepřipadala tak vygumovaná. Pořád jsem měla dojem, že ten Mladej, co začal týden předemnou, je o dost napřed. Ten je do toho úplně zažranej, vo každým pilotovi všechno ví a dokonce když nemaká, tak se aspoň doma dívá na aplikaci na mobilu, jak nám lítají letadla. To já teda, jakmile za mnou zaklapnou dveře, tak o práci nic nevím. Teď už si až tak méněcenná nepřipadám, jelikož včera Mladej udělal pěknou botu. A to tam dokonce měl Hlínu, aby na něj dohlížel, jenže Hlína nic moc nekontroluje, ten spíš dělá, že tam vůbec není. To až když mělo odlítat letadlo z Perthu, tak piloti volali, že řídící letovýho provozu nemůžou najít plány. No, než noční směna přišla na to, co odpolední směna podělala, tak letadlo mělo 15 minut zpoždění, což sice nevypadá jako moc, ale pro nás dispečery je to docela průser, zvlášť když to byla naše vina. Hlína měl fakt kliku, že to nebylo o minutu víc, protože to už by se do toho obul i zákazník. Takhle půjde na kobereček jenom k Bobíkovi. Mladej totiž dal do těch plánů místní čas místo univerzálního, což je teď 13 hodin rozdíl.

Jak možná už víte, mám takovou úchylku, že se zamilovávám do chlapů, co jsou jaksi nademnou. Nedosažitelní, příliš chytří, vtipní a úžasní. Proto jsem se vždycky zamilovávala do učitelů a co si budeme povídat, hlavně do instruktorů. Můj nejoblíbenější film jako náctileté byl Kantor ideál. :D Zajímavé je, že když jsem v podřízené pozici v práci, že tam to takhle nefunguje. Šéfové mě nerajcujou, protože zatímco učitelé mě oslňují svými vědomostmi, tím jak se ke mně pěkně chovají a s jakou trpělivostí dokážou věci vysvětlovat, šéfové byli většinou kreténi, co mě akorát buzerovali a ani nebyli tak chytří, jak si sami mysleli. Měla jsem akorát dva hrozně cool šéfy. Pana Prudíka a teď Bobíka. Nicméně ani pan Prudík, ani Bobík mě nijak nepřitahovali, pan Prudík nebyl vůbec vůdčí typ a podle mě se na šéfa moc nehodil, no a Bobík je na mě už moc starej a taky je dost zakrslej. Když jsem ho poprvé potkala, tak jsem si hned říkala, že to je v číči, že se vedle takové žirafy jako já bude cítit méněcennej a práci mi tím pádem nedá. Takže jsem byla dost vyšokovaná, když se mi dneska v noci zdálo, že se s Bobíkem líbám! A ještě k tomu dost vášnivě! Největší prdel byla, že jsem si uvědomovala, že spím. Takže když mě napadlo, co to k sakru dělám, že jsem takhle Pilotovi nevěrná, tak hned vzápětí mě napadlo, že tohole je přece jenom sen tak sakra nebuď blbá a koukej si to užít! Takže jsem si to jako fakt užila. :D No, jenže nic víc se nestalo, myslím, že mi pak zazvonil budík.  

Normálně jsem se tomu zážitku musela furt usmívat jako nějaká potrhlá puberťačka. Asi bych se usmívala ještě teď, kdyby mě během dopoledne nevytočila naše pinda recepční. Hledala jsem moji nábobu k NutriBulletu (k mixéru), protože zmizela. A ona mi řekla, že je nejspíš vyhozená (rozuměj vyhodila ji ta číča), protože prej se válela na odkápávači už několik týdnů a tam je napsaný, že se tam nesmí nic nechávat přes noc. Já bych fakt brečela, jasně že ji vidí každej den na odkapávači, já si totiž každej den dělám smoothie a pak ji umyju! A než jdu domů, tak ji z toho odkapávače odklidím, jenže někdy na ni zapomenu, no. A tady ta číča určitě ani po třech měsících nezjistila, že ten mixér patří mně a tak to klidně vyhodí. A já teď musím jít a koupit si za 50 dolarů novou nádobu. Aby mi ji ta číča mohla zase vyhodit. :( Chci si na ní stěžovat, jenže se bojím, že mi Bobík akorát tak řekne, že má na práci důležitější věci, než řešit nějakej můj posranej mixér!