Tyram zvirata, asi to mam po mamince

30. leden 2015 | 12.06 | rubrika: Život

Tak jsem prestehovana, bydlim u toho ceskyho paru a cekam, kdy se mi vrati Pilot z Aucklandu. Uz ted nevim, jestli to byl dobrej napad bydlet s Cechama. Leta se Cechum v zahranici spis vyhybam, protoze mam fakt potize najit nejaky, kteri by nebyli poznamenani jakymsi chytrackym syndromem. No a jak ma byvala spolubydlici ze Sydney, tak i moji novi spolubydlici se s Cechama stykaji hodne. Achjo, fakt se s tolika seznamovat nechci. A zrovna dneska jsem na spolubydlici pocitaci zahledla, ze na facebooku sdilela jeji fotku se Zvedavkou na hlave. Bylo to na terase, takze Zvedavka mela pripnute voditko. No a uz se tam hrnuly dotazy, ze proc je ten chudak ptak na "spagatu". No jo, proc jako?? A spolubydlici jim na to odepsala, ze at se neptaji ji a ze ani ji se to moc nelibi. Jesteze nejsme kamaradky na facebooku, to bych se tam v komentarich pred vsema pekne predvedla.

Jeste jsem nikoho neslysela pindat kvuli ptakum, co jsou celozivotne zavreni v kleci. Kdyz je jeden venku na voditku, tak je to hned chudak. Zajimalo by me, jestli tihle lidi taky obtezujou pejskare, ze proc maji chudaka psa na voditku. Nebo matky s detmi. Nedrzte dite za ruku, ma mit volnost! (Hlavne na silnici.)

Samozrejme nemam tuseni, jestli jsou ti tri ostatni nazivu. Jestli cele to piplani s nimi nebylo uplne zbytecne. Zvedavka je muj jediny dukaz, ze to bylo k necemu. Nechci tedy, aby se ji neco stalo. Myslim si take, ze ti ostatni meli vetsi sance na preziti. Protoze lidi je moc nezajimali. Zvedavku lidi zajimaji. I proto je na voditku. Nejeden takhle vypustenej ptak byl zabit, kdyz se snazil pratelsky sednout cizimu cloveku na hlavu. Protoze lidi na to nejsou zvykli, ze jim nejaky divoky ptak chce sedat na hlavu. Mysleji si, ze ma nejspis vzteklinu a chce jim prinejmensim vyklovat oci. A tak se ozenou a muze to snadno skoncit jednou prerazenou pateri. Nemluve o tom, ze by se mozna pokousela navazat kamaradstvi s kockami nebo se psy.

Nemohu se take zbavit dojmu, ze kdyby to byl papousek, nikoho by takovy blby dotaz ani nenapadnul. Papousek je domaci mazlicek. A stoji spoustu penez. Spacek je spacek. Ukradla jsem ho chudaka z prirody a ted ho nutim zit ve vezeni. Nehlede na to, ze volnost nikdy nepoznal a i kdyz mu byla nabidnuta, tak ji odmitnul.  

Myslim si, ze spackova neni nestastna. Ma klec velikosti velke skrine, ktera je otevrena jak jen to jde (takze ted skoro porad) a kazdy den chodi do parku. Nebo treba na plaz. V parku beha po trave a hleda brouky, koupe se v potoce a nebo jenom rozprostre kridla a chyta slunicko. Rada jezdi autem, sedi zasadne u okynka. Myslim si, ze se ma mnohem lip, nez kdejaky kanar ci andulka. Presto mi budou nejaci Cesi nadavat, ze mam chudaka ptaka pustit. Ze jestli s nami chce byt, tak bude i bez voditka. A jestli ne, tak je lepsi ho netyrat a nechat ho jit. No proste netyrejte deti a nedrzte je za ruku. Mozna vam vbehnou pod auto, ale tak kdyz to tak chteji, tak jim v tom prece nebudeme branit! Maji svobodnou vuli a mohou se samy rozhodovat. Kdo jsme, abychom rozhodovali o tom, co je dobre ci spatne pro nekoho jineho.

No neni to tak?!    

Uprimne nevim, jestli by se u me drzela, kdybych s ni sla do parku bez voditka. Dost mozna bych se domu vratila bez ni. Dost mozna by byla mrtva jeste nez bych tam dosla. Mozna by ji ostatni videli radeji mrtvou nez na voditku. Ja ji mam radsi zivou. Nejlip se chytraci o necem, s cim nemame co do cineni. Zodpovednost za ni ale mam jen ja. Kolik z tech chytrolinu by vubec bylo ochotnych vypiplat ptaci sirotky? Jeste stesti, ze jsou aspon ochotni kritizovat.

Snad se vsechno v dobre obraci

23. leden 2015 | 09.37 | rubrika: Život

Pani z balirny (Gail) mi volala v utery, ze se ji bohuzel nepodarilo pro me domluvit ten lepsi job, protoze sef je nejakej paranoidni kvuli tomu, ze jsem tady na viza a ze prej o tom nechtel slyset. Takze jestli prej chci balit jabka (skoro se mi omluvila, ze nema nic lepsiho), at se dostavim vyridit papiry. Podekovala jsem ji za snahu a vlastne mi to bylo celkem fuk, protoze jsem stejne moc nepochopila, o cem by ta jina prace byla. Rekla, ze by to bylo neco s tema nalepkama, co se lepi na jablka, ale jestli bych je tam jako lepila, nebo to jen kontrolovala, to jsem nevedela.

Ve stredu jsem teda naklusala do balirny a Gail me nechala vyplnit haldu papiru. Pak prisla jeste jina pani a ta me tak okukovala a pak rekla: "jo ta se mi libi, tu ti ukradnu". A Gail na to rekla: "no vsak si ji vem, te by bylo na baleni jablek skoda". A tak me ta druha pani popadla a odvedla na vratnici. Gail mi jeste stihla povedet, ze ted bude zase muset nekoho shanet misto me na to baleni a tak jsem ji pohotove rekla, at na to vezme Pilota a ona mu fakt zavolala a tu praci mu dala. :D Tolik k tomu, ze u nas vsechno zarizuju ja. A taky se mu omlouvala, ze pro nej uz ale opravdu zadnou lepsi praci nema. :D Pilota si ale ted objednali na pohovor do Aucklandu, takze mozna zase bude instruktor na letecke skole a do balirny nenastoupi. To bude Gail na me nastvana. :( A Auckland? No fuj! Ale jeste ho nevzali, takze si tim odmitam kazit naladu uz ted.

Ta druha pani, Ann, mi rekla, ze budu pracovat na vratnici, kontrolovat nakladaky, zaznamenavat co dovezli a pak to hazet do pocitace. Budu mit 15 dolaru na hodinu (o 50 centu vic nez v balirne) a budu pracovat vic hodin. Balirna pracuje 8 hodin denne, ja budu pracovat 10 az 12 hodin 6 dni v tydnu. Ale predpokladam, ze tam nebude takovej frmol jako u beziciho pasu, takze se i na Facebook dostanu. Akorat je mi dost lito Zvedavky, ze bude doma takhle dlouho sama. Ale ja zase budu mit penez jako zelez (vic nez Pilot lol), takze ji aspon muzu koupit velikanskou klec. Ty tri mesice to bude muset vydrzet.

A taky uz se nam blizi cas vystehovani, takze hledame bydleni jinde. Problem je, ze vetsinou nechteji pary a kdyz uz jsou ochotni vzit par, tak nechteji zadne domaci mazlicky. Zatracenej spacek! Byli jsme se podivat na uplne uzasnej dum. Meli bychom v prizemi vlastni loznici, obyvak a koupelnu. Uplnej sen! Nahore krasna terasa a ten vyhled na more, to nemelo chybu! No ale na spacka se prej budou muset zeptat majitele, jestli by tam mohl byt, takze to tak vidim, ze z toho nic nebude. Dneska jsem jeste uplne nahodou narazila na jeden ceskej par, co taky hleda spolubydlici. Tam bychom meli hodne velikou loznici. A vyhled z terasy taky na more. Skoda jen, ze clovek to pres stromy skoro nevidi. Taky to nebyl spatnej domecek a tak doufam, ze jeden z nich vyjde. I kdyz samozrejme ten prvni by byl naprosto luxusni.   

S Pilotem si zase zaciname byt bliz a konecne tady na tom Zelandu zacinam byt spokojena. 

Wien v Nelsonu

18. leden 2015 | 05.43 | rubrika: Život

Konecne jsme ve ctvrtek ve dve rano vyrazili. Pred polednem, nevyspali a vyrizeni, jsme dorazili do Nelsonu a sli jsme se podivat k jednomu chlapkovi na pronajem. Jako jedinej mi odepsal, ze pokoj ma jeste volnej a mame dorazit se podivat. Nakonec mel pokoje dva, do kterych hledal po jednom cloveku a z nas jako paru moc nadsenej nebyl, protoze proste chce dva lidi, aby platili plnej najem, coz ale po paru, kterej sdili jeden pokoj, chtit nemuze. Rekl nam teda, ze treba na dva tydny si nas tu necha, kdyz nic lepsiho ted nema a my tim padem nemusime spat ve stanu, mame neomezenej internet a muzeme vesele hledat ubytovani i praci.

V patek jsem mela hned pohovor v balirne jablek. :D Pani hnedka na zacatku podotkla, ze uz toho mam dost za sebou. A pry ma pro me mozna i trochu lepsi job, nez baleni jablek. Ze by to bylo i trochu lip placeny, ale nejdriv si o tom musi promluvit s chlapkem, kterej by mel byt muj nadrizeny. Tahle prace ale nezacne driv nez na konci unora. A bude to jen na par mesicu, pac jablek letos moc nebude, kvuli krupobiti. Nojo, nejak zacit v nove zemi se musi. Bohuzel tady se hodne sazi na reference, ktery ja nemam, takze musim zacit pekne od piky. Pilot tam taky vyplnil prihlasku, pak jsme po ceste na letiste potkali jeste jednu balirnu a tak jsme to vyplnili i tam.  

Na letisti jsme chteli mluvit s chlapkem, co jsme se u nej ve firme vochomitali uz minule (ti jak maji tu nalestenou Cessnu). A on tam zase nebyl, ze prej zrovna odjel na dovolenou a vrati se az za tyden. Tak jsme tam navstivili jeste jednu pilotni skolu a tam byli super lidi, ale praci pro Pilota taky ted hned nemeli.

Konecne jsem se i ja dozila leta!! Je tady asi 30 stupnu a more je krasne teply, takze do nej i vlezu! V Australii jsem vetsinou do more nevlezla i kdyz venku bylo 40. :D Tady se mi libi!

Zbylym dvoum spackum jsme dali svobodu. Desne vyvadeli a uz jsem z toho byla psychicky vyrizena, jak je furt musim hlidat a honit, aby nesrali na koberec (proc maji skoro vsichni Kiwaci doma koberce? Co treba plovouci podlahy??). A tak jsem jednoho dopoledne otevrela okno a rekla jsem jim, ze jestli chteji delat bordel, at jdou ven. Spacci sedeli na bidylku pred oknem a koukali se ven, jako kdyby premysleli, jestli tam ted to sklo opravdu neni. Zpevacka nakonec vyletela a za ni i Zvedavka. Jenze zatimco Zpevacka proste vzala roha, Zvedavka se po pul metru otocila a pristala zpatky uvnitr na bidylku a koukala se ven se stejne blbym vyrazem jako my. To jako fakt Zpevacka odletela a ani se neohlidla, jestli Zvedavka leti taky? To se pro ni nevrati? Chvili jsme vsichni tri takhle cumeli a pak jsme se s Pilotem na sebe podivali a rekli jsme si, ze tenhle ptak se asi rozhodl, ze je nas.

Moc jsem si tim padem teda nepomohla, protoze to porad znamena, ze kazdej den musim umyvat klec, chystat krmeni, uklizet bordel a honit ptaka, aby se zdrzoval jen na mistech, kde jsou pod nim noviny. Z cehoz by mi asi zase brzo ruply nervy. Zavrena v kleci byt proste nemuze. Z toho bychom se zcvokli vsichni. Ona z toho, ze je zavrena a my z toho, jakej dela kraval. A tak jsem nakonec prehodnotila svuj nazor na ptaci oblecky/plenky, ci jak se tomu cesky rika. Nejdriv jsem si myslela, ze ten ptak by byl chudak a ze bych to na ni ani nedostala. I kdyz je Zvedavka s nama rada, stejne na sebe nerada nechava sahat. Ona nam muze lezt po hlavach, hrabat se ve vlasech, koukat co mame v nose, prozkoumavat kazdy zahyb naseho obleceni a zobakem davat od sebe prsty na rukou i na nohou, ale beda jak by ji nekdo chtel pohladit. To velmi nadava a vetsinou zdrhne. Ale zkusit jsem to proste musela, aby mela vic volnosti a ja min nervu a tak jsem ji oblecek spichla, protoze jsem nemohla najit, kde bych ho tady honem rychle koupila. Stejne ten prvni, udelanej podle komercne prodavaneho nefungoval, protoze ona nas nenecha prostrcit kridla. Musela jsem vymyslet jiny system zapinani, abych ji na kridla nemusela sahat. Moc se ji v tom zatim jeste nelibi, ale cim dyl v nem je, tim min oblecek hloda a tim vic se zacina chovat jakoze nic. Dneska v noci spala na volno na bidylku na okne a kdyz me o pul osme priletela probudit, tak dostala oblecek a vubec mi tim padem nevadilo, ze leze po cele posteli a hraje si s myma vlasama. Nakonce usla sedic mi na hlave.

Vzala jsem ji pak na chvilku i ven na terasu, protoze oblecek ma ocko a da se na nej pripnout voditko, aby se s ptakem dalo chodit na prochazky. Spousta ptaku prej rada chodi ven a kouka a posloucha, co se venku deje. Cetla jsem o papouskovi, co vylozene nosi majitelum svuj oblecek, tak jako pes voditko, kdyz chce jit ven. No a ona si venku na slunicku lehla do opalovaci pozy. To znamena, ze rozprostre kridla a ocas na co nejvetsi plochu a "chyta" slunicko. To bylo prodruhe, co jsem ji to videla udelat. Vzdycky me ohromuje, co vsechno tahle stvoreni umi i pres to, ze je to nemel kdo naucit.

Dneska jsme s Pilotem navlikali koralky. Protoze jsem se uplne zastydela, kdyz jsem videla, kolik maji chovatele papousku pro svy ptaky hracek a tak jsem ji dneska nejaky koupila, plus jsme ji nejaky vyrobili. Prikladam obrazek Zvedavky (na bidylku na okne), jak okukuje nami vyrobenou hracku. Fakt se s ni docela vyblbne. :D  

zvedavka

Jak (ne)jedeme do Nelsonu

14. leden 2015 | 01.26 | rubrika: Život

V pondeli jsme dali auto do servisu a dozvedeli jsme se, ze mu nic neni. Tyden tady na to cekame a pak se dozvime tohle. To se nam asi jenom zda, ze ma tak vysoky otacky, ze se nam na krizovatkach snazi skocit na auta pred nami. Asi se jim to nechtelo spravovat, protoze ted by to bylo na jejich naklady, kdyz to nespravili na poprve. No nic, nema smysl se rozcilovat, domluvila jsem se s Pilotem, ze utery budeme mit na baleni a uklid a ve stredu vyrazime.

V utery rano jsem se pustila do uklizeni a baleni, zatimco Pilot se k nicemu nemel. Sedel u pocitace a cetl si o kriketu, misto aby se taky zapojil. Nakonec se vymacknul, ze mu to neprijde rozumny zitra nekam vyrazet, kdyz nic nemame. Nemame domluveny ubytovani ani praci a ve stanu prej bydlet nemuzem, protoze stan nemuzeme jen tak opustit, nekdo by nam ukradnul veci. Vymluvy vymluvy vymluvy. Zavrsil to to tim, ze bychom meli zustat jeste aspon pres vikend, ze tak bychom meli cas se rozloucit s lidma a hledat ubytovani. Uz mam toho vecnyho oddalovani po krk. Nejdriv me ukecaval, abychom zustali do Vanoc. Pak do Noveho Roku, pak nez se spravi auto a ted jeste dalsi tyden?? A kdyz ho tak trapi, ze nemame nic domluvenyho, proc se neobtezoval neco hledat? Zase cekal, ze se o to postaram ja?! No, porafali jsme se, rekla jsem mu, ze to ani omylem a at si tady teda klidne zustane, ale ja uz se tady dalsi tyden psychicky nicit nebudu. Nacez zase knucel, ze bych klidne jela sama, ze ho ani snad uz nemam rada a ze si mam rozmyslet, jestli teda s nim jeste vubec chci byt. Uz jsem se skoro rozhodla, ze teda vyrazim jeste dneska vecer, protoze na tohle fakt nemam nervy. Navic pro Star a Ling bude cestovani urcite lepsi v noci, kdyz to prospi. Nakonec me ale presvedcil, ze se zitra rozloucime s brachou a vyrazime az zitra v noci. Zase me ukecal, achjo. :(

Snazim se drzet co nejdal od strejdy. Kdyz chci jit dolu myt nadobi nebo varit, tak se vzdycky nejdriv zeptam Pilota, jestli je tam strejda. Naposledy me obvinil, ze mu kradu zradlo pro kocku. Jednak mu na jeho zradlo nesaham, ptakum jsem koupila svoje. A druhak jsme mu nakoupili tolik krabic, jen tak, protoze jsme mu chteli usetrit cestu do mesta a penize, ze i kdybych si nahodou nejaky vzala, tak bych si stejne brala zradlo, co jsem koupila ja. Vetsiho nevdecnyho debila jsem fakt dlouho nevidela.

Strejda me ale zvlada nasirat i na dalku. Koupila jsem na farmarskym trhu pro ptaky vajicka od slepic chovanych volne na louce a hadejte, kdo si je zcela neomalene bez zeptani dela kazde rano k snidani? A vcera rypal do Pilota, ze co delame s tema spackama a jestli si nemysli, ze by meli mit volnost a ne byt zavreni v kleci. Jesteze jsem u toho nebyla, protoze to bych po nem asi vyjela, ze od kdy ho zajima spacci blaho, kdyz si jeste zive vzpominam, jak je chtel nechat umrit hlady. Budiz mu polehcujici okolnosti, ze nema ani tuseni, ze spacci jsou vetsinu casu na volno, protoze to jsme mu tak nejak zamlceli. On by se totiz bal, ze mu tady po nich zbyde bordel a smrad. Dodnes jsem nepochopila, jak bychom ten bordel, co tu mel, mohli jeste zhorsit. Naopak to tady opoustime v mnohem vetsim poradku. A ze mi to dalo fakt prace povysavat koberce vysavacem, ktery nevysava.

Myslim, ze v Dunedinu me uz nikdo nikdy neuvidi. 

Jak jsem se stala farmarkou a prisla o dve deti

9. leden 2015 | 01.41 | rubrika: Život

Prezila jsem i Silvestra. Pripravila jsem pro lidi jednohubky, vytahla z mrazaku tac s karamelovymi rezy od Vanoc a v deset jsem se nenapadne vyparila a sla jsem spat. V pondeli byl ten den, kdy jsme se meli s Pilotem sbalit a vyrazit do Nelsonu. Koupili jsme dvoupokojovej stan, jeden pokoj pro nas a jeden pro ptaky, pro pripad, ze bychom rychle nesehnali ubytovani. Nechci byt pod tlakem a vzit neco, kde se mi zase nebude libit, protoze nemame kde slozit hlavu. Jenze se nam na aute opet objevila porucha, kterou jsme pred mesicem nechali spravit (Kiwimama to nastesti zacalovala, nebot to bylo desne drahe) a tak jsme nikam nevyrazili, protoze nejdriv se na to tady v servisu musej znova podivat a ti na nas maji cas az pristi pondeli! Nejradsi uz bych se fakt zastrelila. Od strejdy je to vnimano jako laskavost, ze nas tu nechava a tak mu z vdecnosti prece musime pomahat na farme. Seno, stavba kurniku, starost o zvirata. Ja mu ale za nic vdecna nejsem. On moc dobre vi, ze Pilot se k nicemu sam nedokopa. Kdyby nas strejda uz davno vyhodil, Pilot by musel jednat a snad uz bychom meli bydleni i penize. Takhle nemame nic a ja mam jeste bejt vdecna. Navic furt ma nejaky pindy, jakoze treba mame samy zbytky jidla v lednici a ze se tam neda hnout a at stary veci vyhazime. Lednici jsem otevrela, byl tam jeden kelimek s necim, co uz asi nikdo nebude jist (dala ho tam Kiwimama), tak ten jsem vyndala. Meli jsme tam jeste asi 3 veci, s kteryma varim a jinak vsechny ty stary hnusny sracky byly jeho!

Spacci uz nam pekne vyrostli, uz jsou temer tak velky jako dospelci, jen jeste nemaji dospelacky peri. Nekolik dni jsem litala kolem farmy s kelimkem a chytala kazdej hmyz, kterej se nedokazal z kelimku vyskrabat. Nejvic to tim padem schytaly stinky, kterych jsem nasbirala jednoznacnou prevahu a i jsem si zalozila stinkovou farmu (litani s kelimkem me nebavi). Aby toho nebylo malo, objednala jsem 2000 moucnych cervu a tak mame i cervi farmu. Ptaci nejdrive nechteli jist neco, co se hejba v zobaku, ale ted jsou cervi jejich nejoblibenejsi soucasti jidelnicku.

Pilot me vcera dostrkal k tomu, ze jsme dva z nich vypustili na svobodu. Dokud jsme jeste tady a muzeme je prikrmovat pro pripad, ze by se vratili pro jidlo. Ja jsem to vcera obrecela, mela jsem je tady vsechny pusteny, vybirala kteri zustanou a kteri pujdou a pripadala jsem si, jak kdybych mela vybrat, kdo pujde na popravu. Nakonec tady zustala zvedavka, co se zive zajima o to co delame, takze jako jedina presne vi, kde jsou cervi a jak se nekdo priblizi k farme (plastovym suplikum), tak uz je tam nastartovana, pro pripad, ze by se suplik otevrel, aby tam mohla vlitnout a rychle vyzobat co nejvic cervu, nez ji od tam nekdo zase vynda. A taky zustala zpevacka, co rada posloucha muziku a snazi se do toho sama zpivat. To sice meli radi vsichni, ale tahle se nam zdala nejvic hudebne nadana. Pojmenovala jsem je Star a Ling (Spa a Cek), zatimco Pilot jim rika Mustang a Spitfire. Nase favoritka se nakonec do tohodle vyberu nedostala. Nevim, jestli jsme ji postupem casu popletli se zvedavkou (oni jsou si vsichni desne podobni), nebo se fakt tak zmenila, ale posledni dobou uz k nam byla dost odmerena. Zrovnatak krikloun, ten zase porad nadaval a nejvic mlatil do klece, protoze nechtel bejt zavrenej. I kdyz to se trochu zlepsilo, kdyz jsme je premistili k nam do pokoje, kde jednak meli nasi spolecnost a druhak jsme jim udelali na kazde strane pokoje jedno bidylko, takze se mohli vyblbnout a vylitat. Pak vzdycky sedeli zpusobne na bidylkach a podrimovali. Krikloun stejne ale vzdycky nejvic protestoval, kdyz jsme chteli zavrit klec, abychom mohli otevrit okno.

Takze jsme vzali kriklouna a favoritku a klec, ve ktere vyrostili a odnesli jsme je do patra ve stodole. Stodola nema jednu bocni a jednu predni stenu, takze je pekne otevrena do prirody a presto kryta pred destem a nerizni prirody. Dostali misku cervu na posilnenou pred odletem a pak se vznesli a sedli si na tram pod strechou. Nechali jsme klec tam. S jidlem a s vodou, kdyby meli hlad a vratili se. Pilot pod nima prochazel a byl sestrelen ptacim hovnem. "Vybrali jsme ty spravny!" rekl na to, ale mne moc do smichu nebylo, tekly mi slzy, protoze jsem se bala, ze se jim neco stane, ze nebudou vedet, jak najit jidlo, ze se ztratej a nedokazou priletet zpatky ke krmitku. Pilot me objimal a uklidnoval me, ze jsme udelali spravnou vec, ze budou v pohode, ze jim to jini ptaci ukazou a taky ze maj instinkty a ze az budou mit vlastni deti, ze jim budou vykladat o jejich ruzove mame (jo, mam ruzovy pyzamo).  

O te doby jsme je nevideli. Chodime kontrolovat klec, jestli tam treba nesedej na bidylku, nebo jestli neubylo jidlo, ale jakoby se po nich zem slehla. A tak vubec nevim, jestli jsou v poradku a jeste stale fnukam. 

Prezila jsem Vanoce

27. prosinec 2014 | 03.17 | rubrika: Život

Hura mam to za sebou! Ted jeste prezit Silvestra. Jak jsem psala, navarila jsem spoustu jidla a byla jsem az prekvapena, jak ochotne si to lidi brali a jak jim to smakovalo. Nacpali si pupky veganskyma mnamkama tak, ze ze strejdove sunky a jehneciho ani moc neubylo. Z toho jsem samozrejme mela skodolibou radost. Zvlast kdyz byl strejda den pred tim opilej a kdyz me videl chystat krem na dort, tak rekl, ze vsechno co varim prej vypada uplne stejne (asi myslel jako sracka?!) a ze to prej je to co ho na veganskym jidle odpuzuje. Ja zadne sracky nevarim?! To asi myslel ty smoothies, co delam sobe i Pilotovi k snidani? A jak si nakonec pochutnaval i strejc.  

Tajnej Santa nakonec nebyl az takovej pruser, jak jsme si mysleli. Dokonce se to i celkem povedlo. Nekteri se teda nedrzeli zadani a koupili darky, ktere se z cele skupiny mohli libit jen jednomu cloveku. Nastesti se nestalo, ze by tam takovych specifickych darku bylo vic pro jednu a tu samou osobu. Pilot ma asi rentgenove oci, jinak si neumim vysvetlil, ze hnedka vytahnul darek, ktery skryval knizku Spitfire Strikes. Doted svato svate prisaha, ze mu nikdo nedal zadnej tip, ze mel proste stesti. Protoze jsme meli moznost ukradnout nekomu darek, kterej uz byl rozbalenej, kazdej dalsi Pilota popichoval, ze by se jim ta knizka taky mozna libila. Pilot byl pripraven branit svuj darek s vidlickou v jedne ruce a prazdnou lahvi od piva v druhe. Nebylo to ale nutne, Spitfire tady opravdu nikoho jinyho nezajima.

Budouci svagrova si vytahla darek, ve kterym byly kosti. Jeste i s masem. Vsichni se podivali na strejdu, protoze nikdo jinej to tam dat nemohl. Svagrova smirena s kostma rekla, ze kocka bude mit radost. Strejda se zasmal a rekl, ze to tam vlastne dal pro svyho psa a at si vytahne jinej darek. Vrhla jsem na nej vycitavej pohled, protoze to tam urcite dal jenom pro to, abych to vyhmatla ja a nebo jeho dcera a vsichni pak meli srandu z toho, jaky bychom udelaly protahly oblicej.

Svagrova tedy tahala znova, tentokrat si vytahla knizku 200 veganskych receptu. To se samozrejme muselo vyfotit, jak svagrova drzi v jedne ruce kosti a v druhe tuhle knizku.

Ja jsem sla skoro az na konci. Na stole byly uz jen dva darky, z toho jeden ode me a ten druhej tak chytre zabalenej, ze kazdymu muselo byt jasny, ze je tam nejakej servirovaci talir. Po potezkani jsem naznala, ze talir nepotrebuju a ukradla jsem od svagrove knizku s recepty. Beztak ji tam strejdova dcera dala pro me.

Po mne sel strejduv syn, kterej se slitoval nad svoji sestrou a ukradl jeji balik orechu se susenym ovocem. Nektere ty kousky totiz byly v jogurtu, coz znamena, ze by to nejedla. Ona za to ukradla strejdovi CDcko. No a na strejdu tim padem zbyl ten posledni darek, trhaci kalendar s citatem na kazdej den, kterej jsem koupila ja a kterej jsme s Pilotem tajne doufali, ze strejda dostane, protoze motivaci on potrebuje a citaty ma rad. Polepuje si s nima stenu na zachode.  

Tak jsem z toho az prekvapena, ze kazdej dostal co se k nemu celkem hodilo a nikdo nesel domu s brekem. :D Dneska jsem jak prastena palici a to jsem ani neponocovala. Uz dva tydny v kuse totiz vstavam pred sestou hodinou (takze spim tak 5 hodin), abych nakrmila spacky. A pak uz to nedospim, protoze chcou krmit kazdou hodinu. Posledni dva dny je sice intenzivne ucim, aby si vzali jidlo do zobaku sami, oni si ale zobnou dva kousky a pak zase rvou, ze chcou krmit. Uz aby se to konecne naucili!

Prikladam fotku jednoho z miminek. :) 

spacek

žádné komentáře | přidat komentář

Rok 2014 aneb Jak se sen v nocni muru promenil

26. prosinec 2014 | 00.36 | rubrika: Život

Zachvili zacne ta dlouho ocekavana vanocni parba a ja jen doufam, ze se mi podari nejak nenapadne zdejchnout. Varila jsem vcera jak silena, udelala jsem taky tresnovej dort, protoze to je prej tady naka tradice, ale jinak se nemam chut nejak zvlast zapojovat. Kiwimama prisla s napadem, ze udelame tajnyho Santu. Ze proste kazdej koupi jeden darek za 20 dolaru a to se pak da pod stromek (kterej asi nebudeme mit) a pak se vylosuje poradi a kazdej si jeden darek vybere. Samozrejme na slepo, protoze darky budou zabaleny a nikdo nebude vedet, co je v nich. Pripadne, kdyz nekdo bude chtit darek, co si uz nekdo vybral (ted uz rozbalenej), tak ho prej smi "ukradnout" a okradena osoba dostane jinej. Kdyz jsme sli s Pilotem ty darky nakoupit, tak jsme u toho nadavali jak spacci (ctyri doma mame a tak konecne chapu, proc se to tak rika). Podle nas jsme si meli vylosovat dopredu pro koho darek kupujeme, abychom mohli koupit neco na miru. Takhle jsme videli spoustu veci, kde jsme hned mysleli na konkretni osobu, ale koupit jsme to nemohli, protoze co kdyz si to vybere nekdo jinej? Proste jsme museli vybrat neco naprosto neutralniho, co neurazi ale asi ani nepotesi. Chtela jsem koupit nejaky pekny puzzle, ale to se ukazalo jako zhola nemozne, tak jsem nakonec vybrala trhaci kalendar, kde je na kazdej den nejakej povzbuzujici citat. A Pilot koupil nejaky CDcka, ale odmitnul mi ukazat jaky.

Tedka trochu bilancuju a premejslim, jestli tenhle rok byl dobrej a nebo ne. Do roku 2014 jsem mela velmi pekne nakroceno. Ty dva mesice, ktere roku 2014 predchazely, povazuju za nejstrastnejsi obdobi meho dosavadniho zivota. Pronajala jsem si byt, ktery byl cerstve po rekonstrukci a vsechno v nem bylo nove, nepouzite. Poprve v zivote jsem bydlela sama a citila jsem se tak krasne volna a dospela. Jezdila jsem svym vysnenym Mondeem a chodila na vysnenou skolu, na kterou me bavilo chodit, protoze za prve jsem si uzivala hodiny s ucitelem/Pilotem a za druhe jsem tam excelovala a to zase hrozne bavilo moje ego. Kdyz jsme se pak s ucitelem pred Vanocemi spolu spustili, mela jsem nakroceno do krasne a romanticke love story.

Stastne obdobi tedy pokracovalo i prvnich par mesicu tohoto roku, kdy jsme s Pilotem k sobe pomalu nachazeli cestu a bylo to krasne dobrodruzstvi. Kazit se to zacalo v prubehu komercni licence, kdy jsem sice stale byla stastna s Pilotem, ale skola me pomalu drtila. Sice jsem spolecne s Norem byla porad v cele tridy, musela jsem ale o dost vic makat. A to Wienka nerada. Kolikrat jsem s tim chtela prastit, ale bylo mi jasne, ze po zbytek zivota bych to brala jako svoji prohru a tak jsem zatla zuby a i pres spoustu slz jsem skolu dodelala.

To byla doba, kdy jsem mela zase zacit byt stastna, protoze ta obrovska tiha byla pryc a ja jsem si zase mohla zacit naplno uzivat zivota s Pilotem. A to by se asi i stalo, kdybychom se neodstehovali na Zeland. Zeland se mi zatim jevi jako jedna velka chyba. Vymenila jsem svuj sen za nocni muru. Krasny byt, Mondeo, romantika, to vsechno je pryc. Misto toho ziju jako prase v hnusne chalupe a ruzove bryle mi spadly kamsi do kanalu. Asi naivne jsem si myslela, ze kdyz je tady Pilot doma, ze nebude mit problem se zase chvili o zivobyti starat on, abych mela klid a cas na rozjeti sveho podnikani. Misto toho penize, co jsem si odlozila na podnikani, se pomalu ztraci v nenavratnu a ja si pripadam, jako kdybych mela na krku pubertaka a ne chlapa vedle sebe. Divam se na to jak je neschopnej, jak se nesnazi, jak ho nic netlaci, protoze prece mame jeste nejake penize a rikam si tohle neni ten chlap, se kterym jsem byla v Australii. Jenze kdyz se rozhoduju, jestli ho opustit, tak se mi vybavi, jak jsme spolu byli stastni a jak moc jsem ho milovala a je mi to neskutecne lito, ze ten chlap tady ted se mnou neni. Porad doufam, ze se ty dobry casy zase vrati az si najdeme praci a nejaky pekny bydleni a nechci to nejakym rozchodem podelat. A tak lezim v Pilotove naruci a pritom je mi do breku, protoze mi strasne chybi.  

Doufam, ze jako na spravne houpacce se po tomhle sesupu zase pekne vysvihnu nahoru a pristi rok bude zase bajecnej. Uz nam hledam ubytovani v Nelsonu na leden a tesim se tam. Jo, zase to zarizuju ja. Ubytovani, letenky, ucty a jine sracky vzdycky shanim ja, protoze jinak by nic z toho nebylo. Nekdy premyslim, jestli Pilot vubec nekdy oblece kalhoty a postavi se k zivotu jako chlap.  

Mame ctyri deti a hadame se

17. prosinec 2014 | 08.47 | rubrika: Život

Strejda se rozhodl, ze vyrobi stul. Uz o tom dva mesice mluvi, tak se konecne dokopal. A protoze ta deska, kterou pouzil, byla tezka jako krava, dovezl si ji traktorem. Z traktoru se ozyvalo nejake piskani a pri blizsim prozkoumani jsme zjistili, ze si tam ptaci postavili pod strechou hnizdo a strejda jim s nim ujel. Pozadala jsem ho, jestli muze traktor zaparkovat zpatky, ale strejda namital, ze traktor potrebuje, ze ho nejaci ptaci nezajimaji a jestli prej neverim na prirodni vyber?! Co je na tom prirodniho ukrast ptakum hnizdo?

Resila jsem s Pilotem, jestli si je teda vezmeme, nebo je tam nechame chcipnout? Pilot se zacal poohlizet po necem, z ceho bychom mohli vyrobit klec. "Hele tohle by slo, jen tam dame pletivo." Prohlasil Pilot u hromady harampadi, kde zrovna strejda hledal neco pro svuj stul a myslel si, ze mu jako Pilot pomaha. "Vo cem to mluvis?" rekl na to strejda. "O kleci na ptaky prece." Rekl Pilot. "Tak ja se tady bavim o stolu a ty myslis na klec pro nejaky blby ptaky?" rekl strejda, na pul jakoby ze srandy. To uz jsem ho fakt chtela nakopnout do prdele. Co to je kua za cloveka, kterymu je uplne lhostejny, ze ctyri zivi tvorove kvuli nemu vyhladovi k smrti?

Zkusila jsem dat ptaky do krabice a umistit je pobliz mista, kde staval traktor. Z dalky jsem je pozorovala, ptacata volala rodice jak nejhlasiteji umela (jecak maji vybornej), ale nikdo nepriletel. A tak jsem je vecer vzala domu. Nevyhla jsem se pobavenyho pohledu strejdy, kterej kdyby mluvil, tak by rikal, ze jaka jsem outlocitna chudinka, ze je mi lito nejakych pitomych ptaku.

Doted jsem se strejdu snazila brat s rezervou. Furt rype, ze nezeru maso. No dobre, je blbej, ale nemysli to nejak zle. Rype, ze se mi nelibi zit v bordelu. Ale tak co, at si tady klidne shnije. Ale tohle proste byla posledni kapka. Rypani unesu, ale sobeckost a necitlivost k zivym tvorum proste ne. Pohadali jsme se s Pilotem. Nelibilo se mu, kdyz jsem rekla, ze strejda je kreten. :D Prej ho musim pochopit, ze traktor potrebuje a prece ho kvuli ptakum nebude nepouzivat. Az na to, ze strejda traktor potrebuje jednou za mesic, takze by se snad nezblaznil, kdyby ho zaparkoval zpatky kde byl, nez aby tady stal pred barakem.

Nejvic me na tom ale stve, ze je mu to uplne jedno. Ze ani neni rad, ze jsem se tech ptaku ujala (a ze to je peknej vopruz krmit je kazdou hodinu) a ze kvuli nemu nemusej chcipnout. Sice se me kazdej den pta co ptaci, ale ma u toho ten svuj blbej skleb, jenom si me zase dobira. Ze by se na ne treba podival, nebo se nabidnul, ze nam nekde pujci klec, to nehrozi. Vsak je to moje blbost, ze jsem si je vzala, prece mi rikal, at je tam necham.   

Po Silvestru jsme dohodnuti, ze pojedem do Nelsonu a zkusime si tam najit ubytovani a praci. To se ptaci budou teprve ucit litat a urcite je nebudeme do ty doby schopni vypustit. Myslela jsem, ze na zacatku budem klidne bydlet nekde v kempu ve stanu, ale co sakra s tema ptakama? Asi je muzeme po ceste vyhodit v Christchurchu, kde je zachranna stanice pro ptaky (tady v Dunedinu ani hovno). Jenze Bosorka mi rekla, ze to snad mozna budou spacci a ja se ted modlim, aby to spacci nebyli, protoze to jsou strasne vtipni a chytri ptaci, co se naucej mluvit a zpivat a ja bych si je tim padem hrozne chtela nechat. Nebo aspon jednoho nebo dva. :D Tak mi prosim vas drzte palce, at to nejsou spackove, nebo s nama budou bydlet ve stanu. Pilot uz ted neni zrovna dvakrat nadsenej, vzdycky o pul sesty rano do me dloube, ze se MI vzbudili ptaci a at se jim jdu venovat, ze chce jeste spat. :D

Moje detatka  :) 

ptaci

Na cerstve slame, kterou zhruba jednu sekundu po vyfoceni opet posrali. :D

Varim syr!

12. prosinec 2014 | 10.11 | rubrika: Život

Chvilkama jsem plna elanu a optimismu, nic neni problem a syry se budou prodavat tak dobre, ze je nebudu stihat vyrabet! A pak mam slabe chvilky, kdy jsem naprosto zahlcena kvanty prekazek, bojim se a pochybuju, ze to s tim syrem vubec zvladnu na trh. Dyt ja ani nevim, jak mam urcit dobu trvanlivosti!

Dneska jsem se byla pozeptat na urade, protoze jsem doufala, ze tam zjistim, ze veci budou jednodussi, nez se obavam. No a taky ze jo. Fakt jsem se bala, jak jako utahnu nejakou prumyslovou kuchyn, protoze doma se jidlo na prodej varit nesmi. A pritom pani mela seznam registrovanych komunitnich kuchyni, kde clovek muze za vyhodny peniz varit spolecne s podobnyma blaznama. Na spoustu veci mi nedovedla odpovedet, to prej mam jit tam za jednim chlapkem, ale byla mila a rekla mi, at zacnu tema povinnyma skolenima, protoze musim mit nejaky potravinove-hygienicky certifikaty. Doufam, ze to do Vanoc sezenu a aspon se tady tim padem nebudu citit tak necinna, nez se konecne odstehujem nekam do tepla.

A tak piluju recepty a varim syry o sto sest. (Zachvili uz to ani Pinda nebude zrat :D). Syry chutnaji o moc lip, nez jsem cekala. Od te doby, co nejim prave syry, jsem takhle dobrej syr-nesyr nejedla! Mam z toho hroznou radost a doufam, ze ostatnim veganum, pripadne alergikum na laktozu, budou taky takhle smakovat.

Tohle je muj vytvor cislo 2 (kdyz nepocitam ten uplne prvni cheddar, kterej vypadal spis jak pastika).

dill

Je s koprem a je uplne bajecnej. Sorry lepsi foto nemam. Syr cislo tri mel byt americky muenster, takovy krasny bily syr s cervenou kurkou (vyvalenej v paprice). Vareni tohoto syru jsem ale tak trochu zvorala, takze na zaver musel zpatky do mixeru a nakonec poradne neztvrdnul. Mame tedy syr, ktery drzi tvar, ale na platky se moc krajet neda. Na chleba ho proste namazeme. Ale vsichni jsou z neho uplne hotovi. I strejda, kterej vzdycky pri kazde ochutnavce mych jidel rekne, ze by to chtelo kus masa, rekl, ze by si tenhle syr i koupil! Chapete jaka je to pocta? :D Ja jsem proste vyrobila tavenak! Zeletavsky Apetito, ktery jsem kdysi mela tak rada. Dokonce to i uplne stejne lepi hubu!

Pilot me furt otravoval, at mu vyrobim tvrdyho sejra a ted se furt dokola cpe tim tavenym a chce ho znova. Pruser je, ze az tu vyrobu budu chtit priste zase zkazit, ze to urcite zkazim a syr bude jako naschval tvrdej jako emental!  

Toz toto jsou slibne zacatky meho zbohatnuti, pokud se tedy uspesne poperu s urednickym simlem. 

Dalsi traumata z detstvi

9. prosinec 2014 | 07.06 | rubrika: Život

Lidsky mozek je, rekla bych, velmi milosrdny. Povazuju se za tyrane dite a to bohuzel beze srandy. Vim, ze jsem byla mlacena jak zito, ze mi matka casto nadavala ty kravo nebo ty p.co a taky vim, ze jsem se jako dite chtela zabit, protoze jsem to nemohla vydrzet. Ale popravde receno, si vetsinu tech hruz uz nepamatuju. Jenom nekdy, kdyz neco delam, tak se mi vybavi utrzky meho detstvi. Dneska jsem myla nadobi a vzpomnela jsem si na jedno z mych prvnich myti nadobi. Jak jsem se citila dulezita, ze jakozto maly dite uz muzu delat takovou dopelackou vec. :D Dobry pocit mi ale vydrzel jen do chvile, nez to po mne sla matka zkontrolovat. Ve svym hloupym detskym mozecku jsem si totiz vydedukovala, ze talire je prece zbytecne myt ze spoda, kdyz se stejne pokladaji na spinavy stul. Matka vbehla do obyvaku a za neustaleho jeceni me zmlatila, ze jsem to neumyla poradne. Rekla bych, ze uz tady jsem se lekci naucila, talire je proste treba myt i ze spoda. Jenze to by nebyla moje matka, aby do te kuchyne nesla jeste asi tak pet krat znova a pokazdy mi neprinesla ukazat dalsi takovej talir a znova me za kazdej neservala a nezmlatila.

Pak jsem si vzpomnela, jak jsem mela svetle triko, na kterym byl flek. Pokazde jsem ho vratila zpatky do pradla a doufala, ze se vypere. Kdyz jsem ho tam davala asi potreti, tak me matka chytila a zacala rvat, ze proc to davam do pradla, kdyz je to vyprany? Rekla jsem, ze se nevypral flek, nacez na me zase jecela, ze to teda asi vyprat nejde a at se neopovazuju to strkat zpatky do pradla. O par mesicu pozdeji jsme sly na nejakou slavnost, snad na svatbu a matka v mym satniku hledala neco slavnostniho na me. Vytahla triko s flekem a rekla at si oblecu to. Na to jsem ji rekla, ze to nosit nemuzu, ze je na tom flek. Kdo myslite, ze dostal pres drzku za to, ze nedal triko s flekem na vyprani?!

A pak si jeste vzpomenu na Jiriho, matky odpornyho samstra, kteryho chtela uctit jahodami se slehackou a mne dala za ukol v rucnim slehaci uslehat slehacku. A tak jsem ji uslehala, ale matka na me rvala, ze to neni uslehany, ze to prece nedrzi na dne vzhuru nohama a at sleham dal. Chtela jsem rict, ze slehacka nejsou bilky, aby drzela vzhuru nohama, ale to bych zase byla servana, tak jsem slehala. Kdyz jsem matce oznamila, ze uz se tam delaj hrudky, rvala na me dal at nekecam a sleham. A kdo pak asi dostal pres hubu za to, ze uslehal maslo?!

Bych si na tuhle historku uz snad ani nevzpomnela, kdyby mi maminka sveho ex-pritele nedavno nepripomnela. On totiz Jiri letal ultra lehkym letadlem, takovou parodii na letadlo, a jednou me vzal na kratky let nad vesnici. A matka se me zeptala, jak me vubec napadlo se stat pilotkou a jestli se mi to tenkrat tak moc s tim Jirim libilo?! Ach boze, malem jsem se poblila. Ano mami, uplne jsem se nadchla tim uchylem, co s tebou chodil jenom proto, aby se mnou mohl zustavat sam doma a presvedcovat me, at mu ukazu svou vaginu, protoze on chudacek jeste nikdy nevidel pannu, pac vsechny zensky se k nemu dostanou pouzity!!

Vetsinu myho detstvi jsem se citila bezmocna, protoze matka mi davala protichudne rozkazy a pak na me vzdycky jecela a mlatila me (viz neper triko/vyper triko). At jsem udelala cokoliv, vzdycky to bylo spatne. Stacilo uz jen, aby ji nekdo vytocil v praci, mlacena jsem za to byla ja. Vzdyt ona me byla schopna zmlatit i za to, kdyz jsem rekla, ze az budu velka, ze budu mit (jednoho!) kone. Dodnes si pamatuju, jak na me jecela, ze jsem psychopatka, ze chci kone. Domnivam se, ze mit dvacet psu, jako mela ona, to je uplne normalni, ale chtit kone je znamka dusevni choroby. Mlatila me nejlepe obrovskou varekou nebo tlustym hasicskym paskem, hlava nehlava, jak nejsuroveji jen umela. A ja jsem z ni byla vydesena k smrti. Vzdycky, kdyz se ke mne blizila s tim kozenym remenem, tak jsem se snazila zdrhnout. Dnes uz se tomu skoro smeju, jak jsem litala kolem stolu s rozzurenym bejkem v patach. Vedela jsem, ze kdyz budu zdrhat, tak me matka stejne chyti a pak me bude mlatit o to dyl a o to suroveji, jenze ja jsem se ji tak strasne bala, ze jsem tam proste nedokazala stat a cekat na vyprask.

Taky si pamatuju, jak jsem se po takovem vystupu bala vystrcit nos z loznice, abych nedostala pres drzku znova. Rozzurene sani nebylo radno chodit na oci. Bala jsem se jit na zachod, protoze bych musela projit kolem ni a tak jsem v pokoji curala do sklenic. Jeste i leta po tom se mi zdavaly sny o tom, jak me nekdo pronasleduje a jak vyskakuju oknem v loznici.

Pilot mi rika, ze to je vsechno minulost a ze se v tom nemam vrtat. Jenze ja to resim pokazdy, kdyz mi matka napise. Mam ji vubec odepisovat? Chci se bavit s clovekem jako je ona? A hlavne, kolik zverstev si uz radsi nepamatuju? Bavila bych se s ni, kdybych si to vsechno pamatovala? A to jsem se tu jeste ani nerozepsala o krutostech, ktere provadela/provadi na zviratech. Ona se vzdycky urazi, kdyz ji reknu, ze neni zadna milovnice zvirat. Ze milovnici zvirat nerozbiji nechtenym stenatum hlavu o beton a netyraji lisky a psy v soubojich v umelych norach. Jakozto vegan tomu ted zpetne ani nemuzu uverit, k cemu jsem to vlastne byla vedena a co mi bylo vtloukano do hlavy jako normalni, potrebne, nebo snad dokonce i zabavne.

Sama od sebe uz matce davno nepisu. A kdyz pise ona, tak musim poslouchat, jak ze me vsechno musi tahat jako z chlupate deky, protoze ja se fakt nemam chut se ji s necim sverovat. Jenze, jak mam rict svoji vlastni mame, aby mi prestala psat?