V pracovnim procesu

20. únor 2015 | 12.52 | rubrika: Život

Druhy tyden v praci mam za sebou a jeste jsem poradne nic neudelala. Oni totiz jeste nezacali poradne nic vozit. A tak tam sedime a strasne se nudime. Ja jsem z te nudy i zacala psat tu knihu, kterou uz leta tvrdim, ze napisu. Konecne jsem se prehoupla pres to nejtezsi, cimz podle me je se rozhodnout, kde a jak zacit a napsat prvnich par stranek. Uz jsem tolikrat mela otevreny word, ze zacnu psat a tolikrat jsem civela na prazdnou stranku, az jsem to zase bez napsani jedine carky zavrela. Proc mi to nikdy neslo, vzdyt prece knizku muze napsat kazdej, ne? Kdyz se bestsellerem mohla stat i takova podradna literatura, jakou je padesat odstinu?! A dokonce to ted i natocili. A ja tam musim jit! Videla jsem trailer a vubec mi to neprislo tak desne uhozeny, jako ta kniha. Anastasia musela pribrat aspon 30 bodu na stupnici IQ. :D

Dneska nam ale par jablek privezli. Na tech bednach jsou i jmena, kdo ty jablka sbiral. U jedne jsem se zastavila a kricim: "Jeee hele, tuhle jsem sbirala ja!". Kolegyne rikaly, ze jsem hrozne pracovita, kdyz jeste pred praci chodim sbirat jabka. A do bedny vedle zase sbirala nejaka Lenka. Jo a moje pracovni boty, co jsem vyfasovala, jsou od Bati. Je to tady uplne jak v Cesku!

Zase jsem se spalila. Ja myslela, ze jdeme se spolubydlici na tu plaz jen na chvilku, ale pak jsem ji od tam nemohla dostat! Kdyby se o pul druhe uz ale opravdu nemusela zvednout, protoze ji na druhou meli prijit lidi slavit narozeniny, tak ja bych tam snad shorela na popel. Minule jsem si spalila zada a ted celej predek. :( Pilot to nesnasi, kdyz se spalim. Nadava mi, ze se nemazu. Jeho tata umrel na rakovinu kuze, kdyz mu bylo 36 (tatovi, Pilotovi bylo tak 10), takze on se te nemoci asi trochu pravem boji jak cert krize. Takze kdyz se me pak ptal, jakej jsem mela den a co jsem delala, tak jsem mu odepsala, ze to mu snad ani radsi nebudu rikat, ze by byl nastvanej. Jeho reakce byla: "Co? Tobe uletel spacek?!" Aha tak to je dobry, takhle hrozny to nebylo, jenom jsem se spalila. :D

Predevcirem jsem si stezovala, ze tady neni Pilot a me nebavi sama pro sebe varit. Spolubydlici rekla, ze se teda klidne muzem ve vareni stridat. Ona je vegetarianka a pry by ji nevadilo, ze by si tam ten syr kydla az potom. No akorat chudak ten jeji pritel. Nejen, ze uz ted doma nedostane maso, odted uz poradne ani syr a vajicka. :D Uplne jsem zajasala a rekla, ze teda zejtra varim a doufam, ze maji radi kopr!

Spolubydlici pritel: "Kopr? Ten mame furt!"

Spolubydlici: "Co to povidas za nesmysly?"

Ja: "Jo ty myslis ku...skej odpor k praci, co?"

Spolubydlici: "Aha"  

Ona spolubydlici je takova priserne slusna, uz me jednou napomenula, ze jsem hrozne sprosta (teda jako neslusna, kdyby to tu nahodou cetl nejaky Slovak) a ja se od ty doby pred ni bojim rict i slovo prdel. :D Jeji pritel, kdyz tam spolubydlici neni, sleduje Trampoty pána Menežerisa (ktery jsou snad jeste sprostejsi nez South Park), takze to je takova dobra dvojka. :)

No ale taky uz tady nechteji byt. Pro trech letech uz toho tu maji dost (hlavne Novozelandanu a tech nezateplenych baraku). Pilot se me tady s nima uplne bal nechat samotnou, abych to prej od nich nechytla a taky nezacala nesnaset kiwaky. No vidite, ja jsem to rikala, ze se tady dlouhodobe nikomu nelibi. Co ja si tady pocnu?!

A Pilot mi jeste nasadil brouka do hlavy. On se tam v tom Aucklandu ted bavi s jednim chlapkem, co ma takovou malou aerolinku a ted hleda kopiloty pro Cessnu Caravan, kteri co nejmin vazi, nejradi prej 55 kilo. Ja si zkousim predstavit chlapa, co ma 55 kilo. Ahmed (ten spoluzak, co jsem se mu libila) by to asi splnil, jenze ten je tak blbej, ze ho jeste nepustili ani na prvni navigacni let, takze ten jeste nema ani privatni licenci. :D Pilot tomu chlapkovi rekl, ze sice zadnyho takovyho vyzablika nezna, ale ze by pro nej mel krasnou stihlou vysokou modelku. :D A von prej vubec nevypadal, ze by mu nejak zvlast vadilo, ze mam certvou licenci a tim padem skoro zadny hodiny. :O Akorat bych si pry musela rozsirit licenci o litani na instrumentech. Coz by me vyslo na dalsich 7000 dolaru. A ja ted mam dilema. Mam si rozsirit licenci a pak MOZNA dostat praci kopilota, nebo mam ty panize radsi nacpat do podnikani a varit syr??

Miluju Te

13. únor 2015 | 06.48 | rubrika: Život

Zacala jsem se zase divat na Ulici. :D Prosvihla jsem sice za ta leta asi 2500 dilu, ale to vubec nevadi, jede se dal. No a oni si tam vsichni rikaj, ze se milujou a mne to uplne trha usi. Mne to proste nikdy neslo pres pysky. Jsou tam uplne debilni pismena a uplne pitomy rozvrzeni slabik, takze clovek chce znit romanticky, ale misto toho ze sebe vypravi nejakou zoufalost. Chapete me nekdo? Nemam zadny problem s tim, jak to zni ve slovenstine, nemcine, francouzstine, perstine, turectine, anglictine, ale cesky proste ne! Ja jsem tak rada, ze nerandim s zadnym Cechem. Jsem usetrena tehle trapnosti.

Pilot me uz asi rok drazdi s tim, ze ja jsem prej byla prvni, kdo to rekl. Prej to jasne slysel, ze jsem mu to zaseptala do ucha pri sexu. Ja vim na sto procent, ze bych to prvni nikdy nerekla, ale chapu, ze mezi temi ruznymi vzdechy a vydechy mohl slyset cokoliv, co slyset chtel. Ani jeden nejsme ochotni ustoupit, takze se o tom asi budem hadat az do smrti.

A taky, podle nej, jsem mu prej uz davno vykecala, ze ho chci, jeste nez jsme se k sobe vubec priblizili. :D Ja jsem to uz uplne zapomnela! My jak jsme byli poprve spolu litat, davno pred tim, nez byl muj instruktor, tak on si me dobiral kvuli Ahmedovi. Ahmed byl muj spoluzak puvodem z Bangladeze, mladsi nez ja a hlavne byl hrozny tintitko. Malej, hubenej, no proste pro me pritazlivej asi tak jako maly dite. Sedel vedle me v lavici a problem byl v tom, ze si zrejme o mne nemyslel to, co ja o nem. I kdyz pro me to dlouho zrejme nebylo, ja jsem si niceho nevsimala. To az kluci ze tridy se me vyjevene ptali, jestli jsem si fakt nevsimla, ze za mnou Ahmed vsude chodi jako ocasek. No jako fakt ne, vzdyt vedle me vypadal jako pavouci samecek vedle velke pavouci samice! A protoze ja nejsem pavouk, tak takove samecky vubec neregistruju ba ani neocekavam, ze by za mnou nejakej lezl! No a navic uz jsem v te dobe opravu mela zalusk na Pilota, takze bych si Ahmeda nevsimla, ani kdyby stal v hangaru s velkym transparentem a s rudyma ruzema pohazenyma vsude okolo. No ale pak mi jinej kluk ze skoly (Ahmeduv kamarad) zacal vypisovat, ze co rikam na Ahmeda a pak prej "nehraj to na me ty opice, ja vim, ze ho milujes!". Rikala jsem to pak Richardovi a ten se vyborne bavil, ze jsem fakt uplne blba, kdyz mi nic nedoslo. Proc prej si myslim, ze nam spoluzaci rikaji pan Kapitan a pani Kapitanova?? No prece jenom kvuli Pilotove blbymu vtipu, nebo ne?!

To bylo totiz tak. Pri hodine jsem si potrebovala odskocit a protoze jsem si mobilem fotila prezentaci na zdi, tak jsem poprosila Ahmeda, aby fotil za me. A ten debil mezitim vyfotil sebe jak ceni zuby a sklebi se a dal mi to na pozadi. A ja kdyz jsem pak otevrela mobil, tak Pilot byl zrovna za mnou, pac casto pri vykladu chodil sem a tam, a videl to. A rekl na to, ze "ja jsem vedel, ze si s Ahmedem rozumite. Ale ze je to az takhle vazny, to jsem teda netusil!" Vsichni se smali a od ty doby jsme byli pan Kapitan a pani Kapitanova. Jenze zatimco ja jsem z toho mela srandu, Ahmed se toho asi dost chytil. :D Chudak, ja se prece vubec nesmeju.

No a tak v ten den, kdy jsme byli s Pilotem litat, si me zase, smejd jeden, dobiral. Ze prej kdy dam tomu chudakovi Ahmedovi konecne sanci. "Nikdy" rekla jsem na to ja. "A proc?" zeptal se on. A ja jsem se mu podivala hluboko do oci a rekla jsem: "Protoze mne se libi nekdo jinej." :D Vite jak se rika, ze chlapi jsou natvrdli a ze jim nikdy nic nedojde, tak Pilot mi tvrdi, ze mu to bylo hned jasny z toho zpusobu, jakym jsem se na nej podivala. A prej sel ten den domu a neustale dokala si opakoval ne to nemuzes, je to studentka, dej od ni ruce pryc! A tak kdyz jsme meli ten Vanocni vecirek, tak on byl rozhodnutej neprijit, protoze vedel, ze by se asi neudrzel a byl by maler. Zatimco ja jsem tam sla s tim, ze doufam, ze se neudrzi a budeme v maleru. :D No a jak to dopadlo uz jste si asi precetli pred rokem.

To tady zase pisu blbosti, co? Nojo, Pilot mi chybi, tak vzpominam na stary dobry casy. :)

Srdceryvne louceni na letisti

10. únor 2015 | 08.15 | rubrika: Život

... se v nedeli jaksi nekonalo, i kdyz tomu vsechno uz od rana nasvedcovalo. Pilot byl uplne nestastnej a do Aucklandu se mu vubec, ale VUBEC nechtelo. Ja nevim, jestli se mu tak nechtelo ode me, nebo se spis bal, ze to ucitelovani tam taky bude tak nesnaset jako v Australii. Pritulila jsem se k nemu a ptala jsem se, jestli pro nej muzu neco udelat, co by mu vylepsilo naladu. :) Rekl mi, ze je prilis smutnej i na to. Teda co ho tak sebralo? Vim, ze do kvetna je to hrozna doba a ze jsme takhle dlouho od sebe jeste nebyli, ale zase budem oba chodit do prace a tak doufam, ze nebudeme mit cas byt smutni. Nakonec jsme to teda s tim vylepsovanim nalady zkusili, ale efekt to melo jen velmi kratkodoby, furt se tvaril, jako kdyby nekdo umrel.

Cestou na letiste jsem se jen tak spis ze srandy vyptavala, co si zapomnel. "Doklady mas?" "Mam." "A kreditky mas?" "Mam.." ale pro jistotu nakouknul do penezenky, kde zadny kreditky nebyly. Prej je musel nechat doma. Tak jsem ho vyhodila u prepazky a mazala jsem zpatky domu pro karty. Karty nebyly tam kde rikal, nebyly ani nikde jinde, proste se po nich slehla zem jako po kamaradovi, kterymu pujcite penize. Pilot rekl, ze si teda vyridi v Aucklandu novou kreditku a ze se mam vratit na letiste. Tak jsem valila zpatky, akorat ze uz se lidi nalodovali na letadlo (naletadlovavali se??) a tak Pilot jen vybehnul, hodil mi otevrenym okynkem moji kreditku (ze ktery si zatim vybral nejakou tu hotovost), vlepil mi hubana a byl ten tam. Ja jsem se jen za nim divala, jak bezel zpatky do te letistni budovy a furt jsem to nejak nemohla pobrat, ze uz se ani neobejmeme?? Takhle jsem si to louceni teda nepredstavovala! 

V pondeli jsem sla na kurz o bezpecnosti potravin, kde furt mleli hlavne o mase a nejvic o kurecim, protoze to je tady prej nejvic nebezpecny, a pak nas donutili udelat sendvice s maslem, majonezou a sunkou! Div jsem se u toho nepoblila, to bylo fakt uplne uzasny skoleni pro vegany. Ted jeste nekde musim udelat jeden dalsi certifikat a pak muzu pomalu zacit myslet na zalozeni syrarny. Detskymi krucky se tam dostavam.

Sousedka ze Sydney mi konecne poslala muj zdravotni prukaz a tak jsem mohla za pet minut dvanact odnest vsechny papiry k notari a nechat si od nej vsechno podepsat. Pan notar mel stejne jmeno i prijmeni jako Pilot. :D Dneska jsem to odeslala, tak snad s tim nebudou uz zadny problemy a konecne mi vymeni australskou pilotni licenci za novozelandskou.

Po prvnim dnu v praci me boli zadek ze zidle a nohy z o cislo mensich pracovnich bot. Jsou tam se mnou jinak samy kiwacky, ktery navic vsechny kouri, takze prestavky travim sama. Sefka je ale super, strasne hezky s nama mluvi a oslovuje nas zlaticka. Zatim jeste nevozej jablka, takze tam chodime jen od deviti do tri a ucime se pracovat se SAP programem.

A Pilot mi dneska volal, ze se zase stehuje. To tady tuhle fnukal, ze uz ma toho vecnyho stehovani plny zuby. :D Ta jeho skola ho vyslala na dva mesice do Palmerstonu, takze uz vidim, jak bude jeho kamos Glen nadsenej, ze se mu Pilot zase nakvartyruje do baraku. A to jeste rikali neco o Vietnamu, ale z toho se doufam vykrouti! 

žádné komentáře | přidat komentář

On my own

3. únor 2015 | 04.47 | rubrika: Život

Pilot se predevcirem vratil z Aucklandu s tim, ze tam dneska zase musi letet na dalsi pohovor. To jsem teda nepochopila, proc ho tam tahaji na nekolikrat, kdyz vedi, ze to ma daleko. Takze jsme zaplatili dalsich 450 dolaru za letenky a rikali jsme si, ze za tolik namahy a penez, by mu fakt tu praci meli radsi dat. A protoze tady v pondeli na svy narozeniny nebyl, tak jsem ho cekala s jeho oblibenou veceri a s narozeninovym dortem! Dort se moc povedl (je nepecenej.. a vegan, samozrejme :D).

1960800_955035911175238_706889

Ale jinak jsem ho odbyla, misto dalsiho modelu letadla dostal vonavku. Musi mu holt stacit to letadylko, co dostal k Vanocum.

Mela jsem to krasne nachystany, ze po tom vic jak tydnu budeme mit romantickou veceri ve dvou, protoze spolubydlici jeli na tri dny na kajaky (cehoz jsme si se Zvedavkou velice uzily, pac jsme litaly po celem byte a hraly na babu). Takze jsem mela krasne prostreno a oblikala jsem se, ze pojedu na letiste Pilota vyzvednout, kdyz najednou kde se vzali tu se vzali, spolubydlici se vratili! To jsem si mohla myslet, ze se vratej, kdyz jim chudakum cely vikend prselo. Takze romantika o samote se nekonala, ale Pilot byl stejne tak unavenej a vyrizenej z rizeni a z kriketu, ze s nim stejne nebyla zadna zabava.

Dneska jsem ho teda zase vezla na letiste a po poledni mi psal, ze ho chteji a ze by byli nejradsi, kdyby zacal uz zitra! Z toho se nastesti vykroutil a tak pujdeme oba do prace az v pondeli. Ja v Nelsonu a on v Aucklandu. Na jednu stranu jsem rada, ze ma praci a ze je to prace pilotni, ale nadruhou stranu jsem smutna, ze budem az do kvetna od sebe. A navic vubec nevim, jestli se mi Auckland bude libit? Ja jsem chtela zustat v Nelsonu! Nelson je mnohem slunecnejsi, nez zatazenej Auckland. Taky tam zije 1,5 milionu lidi. To je tretina novozelandske populace. To je vic nez v Praze!! (Prozmenu Sydney ma skoro 5 milionu, fuj!). Ale asi bych si nemela stezovat. Porad je to lepsi, nez podelanej Dunedin! 

Tak tedy vstric samote a vecerum stravenych jen s jednim (operenym) ptakem!

Tyram zvirata, asi to mam po mamince

30. leden 2015 | 12.06 | rubrika: Život

Tak jsem prestehovana, bydlim u toho ceskyho paru a cekam, kdy se mi vrati Pilot z Aucklandu. Uz ted nevim, jestli to byl dobrej napad bydlet s Cechama. Leta se Cechum v zahranici spis vyhybam, protoze mam fakt potize najit nejaky, kteri by nebyli poznamenani jakymsi chytrackym syndromem. No a jak ma byvala spolubydlici ze Sydney, tak i moji novi spolubydlici se s Cechama stykaji hodne. Achjo, fakt se s tolika seznamovat nechci. A zrovna dneska jsem na spolubydlici pocitaci zahledla, ze na facebooku sdilela jeji fotku se Zvedavkou na hlave. Bylo to na terase, takze Zvedavka mela pripnute voditko. No a uz se tam hrnuly dotazy, ze proc je ten chudak ptak na "spagatu". No jo, proc jako?? A spolubydlici jim na to odepsala, ze at se neptaji ji a ze ani ji se to moc nelibi. Jesteze nejsme kamaradky na facebooku, to bych se tam v komentarich pred vsema pekne predvedla.

Jeste jsem nikoho neslysela pindat kvuli ptakum, co jsou celozivotne zavreni v kleci. Kdyz je jeden venku na voditku, tak je to hned chudak. Zajimalo by me, jestli tihle lidi taky obtezujou pejskare, ze proc maji chudaka psa na voditku. Nebo matky s detmi. Nedrzte dite za ruku, ma mit volnost! (Hlavne na silnici.)

Samozrejme nemam tuseni, jestli jsou ti tri ostatni nazivu. Jestli cele to piplani s nimi nebylo uplne zbytecne. Zvedavka je muj jediny dukaz, ze to bylo k necemu. Nechci tedy, aby se ji neco stalo. Myslim si take, ze ti ostatni meli vetsi sance na preziti. Protoze lidi je moc nezajimali. Zvedavku lidi zajimaji. I proto je na voditku. Nejeden takhle vypustenej ptak byl zabit, kdyz se snazil pratelsky sednout cizimu cloveku na hlavu. Protoze lidi na to nejsou zvykli, ze jim nejaky divoky ptak chce sedat na hlavu. Mysleji si, ze ma nejspis vzteklinu a chce jim prinejmensim vyklovat oci. A tak se ozenou a muze to snadno skoncit jednou prerazenou pateri. Nemluve o tom, ze by se mozna pokousela navazat kamaradstvi s kockami nebo se psy.

Nemohu se take zbavit dojmu, ze kdyby to byl papousek, nikoho by takovy blby dotaz ani nenapadnul. Papousek je domaci mazlicek. A stoji spoustu penez. Spacek je spacek. Ukradla jsem ho chudaka z prirody a ted ho nutim zit ve vezeni. Nehlede na to, ze volnost nikdy nepoznal a i kdyz mu byla nabidnuta, tak ji odmitnul.  

Myslim si, ze spackova neni nestastna. Ma klec velikosti velke skrine, ktera je otevrena jak jen to jde (takze ted skoro porad) a kazdy den chodi do parku. Nebo treba na plaz. V parku beha po trave a hleda brouky, koupe se v potoce a nebo jenom rozprostre kridla a chyta slunicko. Rada jezdi autem, sedi zasadne u okynka. Myslim si, ze se ma mnohem lip, nez kdejaky kanar ci andulka. Presto mi budou nejaci Cesi nadavat, ze mam chudaka ptaka pustit. Ze jestli s nami chce byt, tak bude i bez voditka. A jestli ne, tak je lepsi ho netyrat a nechat ho jit. No proste netyrejte deti a nedrzte je za ruku. Mozna vam vbehnou pod auto, ale tak kdyz to tak chteji, tak jim v tom prece nebudeme branit! Maji svobodnou vuli a mohou se samy rozhodovat. Kdo jsme, abychom rozhodovali o tom, co je dobre ci spatne pro nekoho jineho.

No neni to tak?!    

Uprimne nevim, jestli by se u me drzela, kdybych s ni sla do parku bez voditka. Dost mozna bych se domu vratila bez ni. Dost mozna by byla mrtva jeste nez bych tam dosla. Mozna by ji ostatni videli radeji mrtvou nez na voditku. Ja ji mam radsi zivou. Nejlip se chytraci o necem, s cim nemame co do cineni. Zodpovednost za ni ale mam jen ja. Kolik z tech chytrolinu by vubec bylo ochotnych vypiplat ptaci sirotky? Jeste stesti, ze jsou aspon ochotni kritizovat.

Snad se vsechno v dobre obraci

23. leden 2015 | 09.37 | rubrika: Život

Pani z balirny (Gail) mi volala v utery, ze se ji bohuzel nepodarilo pro me domluvit ten lepsi job, protoze sef je nejakej paranoidni kvuli tomu, ze jsem tady na viza a ze prej o tom nechtel slyset. Takze jestli prej chci balit jabka (skoro se mi omluvila, ze nema nic lepsiho), at se dostavim vyridit papiry. Podekovala jsem ji za snahu a vlastne mi to bylo celkem fuk, protoze jsem stejne moc nepochopila, o cem by ta jina prace byla. Rekla, ze by to bylo neco s tema nalepkama, co se lepi na jablka, ale jestli bych je tam jako lepila, nebo to jen kontrolovala, to jsem nevedela.

Ve stredu jsem teda naklusala do balirny a Gail me nechala vyplnit haldu papiru. Pak prisla jeste jina pani a ta me tak okukovala a pak rekla: "jo ta se mi libi, tu ti ukradnu". A Gail na to rekla: "no vsak si ji vem, te by bylo na baleni jablek skoda". A tak me ta druha pani popadla a odvedla na vratnici. Gail mi jeste stihla povedet, ze ted bude zase muset nekoho shanet misto me na to baleni a tak jsem ji pohotove rekla, at na to vezme Pilota a ona mu fakt zavolala a tu praci mu dala. :D Tolik k tomu, ze u nas vsechno zarizuju ja. A taky se mu omlouvala, ze pro nej uz ale opravdu zadnou lepsi praci nema. :D Pilota si ale ted objednali na pohovor do Aucklandu, takze mozna zase bude instruktor na letecke skole a do balirny nenastoupi. To bude Gail na me nastvana. :( A Auckland? No fuj! Ale jeste ho nevzali, takze si tim odmitam kazit naladu uz ted.

Ta druha pani, Ann, mi rekla, ze budu pracovat na vratnici, kontrolovat nakladaky, zaznamenavat co dovezli a pak to hazet do pocitace. Budu mit 15 dolaru na hodinu (o 50 centu vic nez v balirne) a budu pracovat vic hodin. Balirna pracuje 8 hodin denne, ja budu pracovat 10 az 12 hodin 6 dni v tydnu. Ale predpokladam, ze tam nebude takovej frmol jako u beziciho pasu, takze se i na Facebook dostanu. Akorat je mi dost lito Zvedavky, ze bude doma takhle dlouho sama. Ale ja zase budu mit penez jako zelez (vic nez Pilot lol), takze ji aspon muzu koupit velikanskou klec. Ty tri mesice to bude muset vydrzet.

A taky uz se nam blizi cas vystehovani, takze hledame bydleni jinde. Problem je, ze vetsinou nechteji pary a kdyz uz jsou ochotni vzit par, tak nechteji zadne domaci mazlicky. Zatracenej spacek! Byli jsme se podivat na uplne uzasnej dum. Meli bychom v prizemi vlastni loznici, obyvak a koupelnu. Uplnej sen! Nahore krasna terasa a ten vyhled na more, to nemelo chybu! No ale na spacka se prej budou muset zeptat majitele, jestli by tam mohl byt, takze to tak vidim, ze z toho nic nebude. Dneska jsem jeste uplne nahodou narazila na jeden ceskej par, co taky hleda spolubydlici. Tam bychom meli hodne velikou loznici. A vyhled z terasy taky na more. Skoda jen, ze clovek to pres stromy skoro nevidi. Taky to nebyl spatnej domecek a tak doufam, ze jeden z nich vyjde. I kdyz samozrejme ten prvni by byl naprosto luxusni.   

S Pilotem si zase zaciname byt bliz a konecne tady na tom Zelandu zacinam byt spokojena. 

Wien v Nelsonu

18. leden 2015 | 05.43 | rubrika: Život

Konecne jsme ve ctvrtek ve dve rano vyrazili. Pred polednem, nevyspali a vyrizeni, jsme dorazili do Nelsonu a sli jsme se podivat k jednomu chlapkovi na pronajem. Jako jedinej mi odepsal, ze pokoj ma jeste volnej a mame dorazit se podivat. Nakonec mel pokoje dva, do kterych hledal po jednom cloveku a z nas jako paru moc nadsenej nebyl, protoze proste chce dva lidi, aby platili plnej najem, coz ale po paru, kterej sdili jeden pokoj, chtit nemuze. Rekl nam teda, ze treba na dva tydny si nas tu necha, kdyz nic lepsiho ted nema a my tim padem nemusime spat ve stanu, mame neomezenej internet a muzeme vesele hledat ubytovani i praci.

V patek jsem mela hned pohovor v balirne jablek. :D Pani hnedka na zacatku podotkla, ze uz toho mam dost za sebou. A pry ma pro me mozna i trochu lepsi job, nez baleni jablek. Ze by to bylo i trochu lip placeny, ale nejdriv si o tom musi promluvit s chlapkem, kterej by mel byt muj nadrizeny. Tahle prace ale nezacne driv nez na konci unora. A bude to jen na par mesicu, pac jablek letos moc nebude, kvuli krupobiti. Nojo, nejak zacit v nove zemi se musi. Bohuzel tady se hodne sazi na reference, ktery ja nemam, takze musim zacit pekne od piky. Pilot tam taky vyplnil prihlasku, pak jsme po ceste na letiste potkali jeste jednu balirnu a tak jsme to vyplnili i tam.  

Na letisti jsme chteli mluvit s chlapkem, co jsme se u nej ve firme vochomitali uz minule (ti jak maji tu nalestenou Cessnu). A on tam zase nebyl, ze prej zrovna odjel na dovolenou a vrati se az za tyden. Tak jsme tam navstivili jeste jednu pilotni skolu a tam byli super lidi, ale praci pro Pilota taky ted hned nemeli.

Konecne jsem se i ja dozila leta!! Je tady asi 30 stupnu a more je krasne teply, takze do nej i vlezu! V Australii jsem vetsinou do more nevlezla i kdyz venku bylo 40. :D Tady se mi libi!

Zbylym dvoum spackum jsme dali svobodu. Desne vyvadeli a uz jsem z toho byla psychicky vyrizena, jak je furt musim hlidat a honit, aby nesrali na koberec (proc maji skoro vsichni Kiwaci doma koberce? Co treba plovouci podlahy??). A tak jsem jednoho dopoledne otevrela okno a rekla jsem jim, ze jestli chteji delat bordel, at jdou ven. Spacci sedeli na bidylku pred oknem a koukali se ven, jako kdyby premysleli, jestli tam ted to sklo opravdu neni. Zpevacka nakonec vyletela a za ni i Zvedavka. Jenze zatimco Zpevacka proste vzala roha, Zvedavka se po pul metru otocila a pristala zpatky uvnitr na bidylku a koukala se ven se stejne blbym vyrazem jako my. To jako fakt Zpevacka odletela a ani se neohlidla, jestli Zvedavka leti taky? To se pro ni nevrati? Chvili jsme vsichni tri takhle cumeli a pak jsme se s Pilotem na sebe podivali a rekli jsme si, ze tenhle ptak se asi rozhodl, ze je nas.

Moc jsem si tim padem teda nepomohla, protoze to porad znamena, ze kazdej den musim umyvat klec, chystat krmeni, uklizet bordel a honit ptaka, aby se zdrzoval jen na mistech, kde jsou pod nim noviny. Z cehoz by mi asi zase brzo ruply nervy. Zavrena v kleci byt proste nemuze. Z toho bychom se zcvokli vsichni. Ona z toho, ze je zavrena a my z toho, jakej dela kraval. A tak jsem nakonec prehodnotila svuj nazor na ptaci oblecky/plenky, ci jak se tomu cesky rika. Nejdriv jsem si myslela, ze ten ptak by byl chudak a ze bych to na ni ani nedostala. I kdyz je Zvedavka s nama rada, stejne na sebe nerada nechava sahat. Ona nam muze lezt po hlavach, hrabat se ve vlasech, koukat co mame v nose, prozkoumavat kazdy zahyb naseho obleceni a zobakem davat od sebe prsty na rukou i na nohou, ale beda jak by ji nekdo chtel pohladit. To velmi nadava a vetsinou zdrhne. Ale zkusit jsem to proste musela, aby mela vic volnosti a ja min nervu a tak jsem ji oblecek spichla, protoze jsem nemohla najit, kde bych ho tady honem rychle koupila. Stejne ten prvni, udelanej podle komercne prodavaneho nefungoval, protoze ona nas nenecha prostrcit kridla. Musela jsem vymyslet jiny system zapinani, abych ji na kridla nemusela sahat. Moc se ji v tom zatim jeste nelibi, ale cim dyl v nem je, tim min oblecek hloda a tim vic se zacina chovat jakoze nic. Dneska v noci spala na volno na bidylku na okne a kdyz me o pul osme priletela probudit, tak dostala oblecek a vubec mi tim padem nevadilo, ze leze po cele posteli a hraje si s myma vlasama. Nakonce usla sedic mi na hlave.

Vzala jsem ji pak na chvilku i ven na terasu, protoze oblecek ma ocko a da se na nej pripnout voditko, aby se s ptakem dalo chodit na prochazky. Spousta ptaku prej rada chodi ven a kouka a posloucha, co se venku deje. Cetla jsem o papouskovi, co vylozene nosi majitelum svuj oblecek, tak jako pes voditko, kdyz chce jit ven. No a ona si venku na slunicku lehla do opalovaci pozy. To znamena, ze rozprostre kridla a ocas na co nejvetsi plochu a "chyta" slunicko. To bylo prodruhe, co jsem ji to videla udelat. Vzdycky me ohromuje, co vsechno tahle stvoreni umi i pres to, ze je to nemel kdo naucit.

Dneska jsme s Pilotem navlikali koralky. Protoze jsem se uplne zastydela, kdyz jsem videla, kolik maji chovatele papousku pro svy ptaky hracek a tak jsem ji dneska nejaky koupila, plus jsme ji nejaky vyrobili. Prikladam obrazek Zvedavky (na bidylku na okne), jak okukuje nami vyrobenou hracku. Fakt se s ni docela vyblbne. :D  

zvedavka

Jak (ne)jedeme do Nelsonu

14. leden 2015 | 01.26 | rubrika: Život

V pondeli jsme dali auto do servisu a dozvedeli jsme se, ze mu nic neni. Tyden tady na to cekame a pak se dozvime tohle. To se nam asi jenom zda, ze ma tak vysoky otacky, ze se nam na krizovatkach snazi skocit na auta pred nami. Asi se jim to nechtelo spravovat, protoze ted by to bylo na jejich naklady, kdyz to nespravili na poprve. No nic, nema smysl se rozcilovat, domluvila jsem se s Pilotem, ze utery budeme mit na baleni a uklid a ve stredu vyrazime.

V utery rano jsem se pustila do uklizeni a baleni, zatimco Pilot se k nicemu nemel. Sedel u pocitace a cetl si o kriketu, misto aby se taky zapojil. Nakonec se vymacknul, ze mu to neprijde rozumny zitra nekam vyrazet, kdyz nic nemame. Nemame domluveny ubytovani ani praci a ve stanu prej bydlet nemuzem, protoze stan nemuzeme jen tak opustit, nekdo by nam ukradnul veci. Vymluvy vymluvy vymluvy. Zavrsil to to tim, ze bychom meli zustat jeste aspon pres vikend, ze tak bychom meli cas se rozloucit s lidma a hledat ubytovani. Uz mam toho vecnyho oddalovani po krk. Nejdriv me ukecaval, abychom zustali do Vanoc. Pak do Noveho Roku, pak nez se spravi auto a ted jeste dalsi tyden?? A kdyz ho tak trapi, ze nemame nic domluvenyho, proc se neobtezoval neco hledat? Zase cekal, ze se o to postaram ja?! No, porafali jsme se, rekla jsem mu, ze to ani omylem a at si tady teda klidne zustane, ale ja uz se tady dalsi tyden psychicky nicit nebudu. Nacez zase knucel, ze bych klidne jela sama, ze ho ani snad uz nemam rada a ze si mam rozmyslet, jestli teda s nim jeste vubec chci byt. Uz jsem se skoro rozhodla, ze teda vyrazim jeste dneska vecer, protoze na tohle fakt nemam nervy. Navic pro Star a Ling bude cestovani urcite lepsi v noci, kdyz to prospi. Nakonec me ale presvedcil, ze se zitra rozloucime s brachou a vyrazime az zitra v noci. Zase me ukecal, achjo. :(

Snazim se drzet co nejdal od strejdy. Kdyz chci jit dolu myt nadobi nebo varit, tak se vzdycky nejdriv zeptam Pilota, jestli je tam strejda. Naposledy me obvinil, ze mu kradu zradlo pro kocku. Jednak mu na jeho zradlo nesaham, ptakum jsem koupila svoje. A druhak jsme mu nakoupili tolik krabic, jen tak, protoze jsme mu chteli usetrit cestu do mesta a penize, ze i kdybych si nahodou nejaky vzala, tak bych si stejne brala zradlo, co jsem koupila ja. Vetsiho nevdecnyho debila jsem fakt dlouho nevidela.

Strejda me ale zvlada nasirat i na dalku. Koupila jsem na farmarskym trhu pro ptaky vajicka od slepic chovanych volne na louce a hadejte, kdo si je zcela neomalene bez zeptani dela kazde rano k snidani? A vcera rypal do Pilota, ze co delame s tema spackama a jestli si nemysli, ze by meli mit volnost a ne byt zavreni v kleci. Jesteze jsem u toho nebyla, protoze to bych po nem asi vyjela, ze od kdy ho zajima spacci blaho, kdyz si jeste zive vzpominam, jak je chtel nechat umrit hlady. Budiz mu polehcujici okolnosti, ze nema ani tuseni, ze spacci jsou vetsinu casu na volno, protoze to jsme mu tak nejak zamlceli. On by se totiz bal, ze mu tady po nich zbyde bordel a smrad. Dodnes jsem nepochopila, jak bychom ten bordel, co tu mel, mohli jeste zhorsit. Naopak to tady opoustime v mnohem vetsim poradku. A ze mi to dalo fakt prace povysavat koberce vysavacem, ktery nevysava.

Myslim, ze v Dunedinu me uz nikdo nikdy neuvidi. 

Jak jsem se stala farmarkou a prisla o dve deti

9. leden 2015 | 01.41 | rubrika: Život

Prezila jsem i Silvestra. Pripravila jsem pro lidi jednohubky, vytahla z mrazaku tac s karamelovymi rezy od Vanoc a v deset jsem se nenapadne vyparila a sla jsem spat. V pondeli byl ten den, kdy jsme se meli s Pilotem sbalit a vyrazit do Nelsonu. Koupili jsme dvoupokojovej stan, jeden pokoj pro nas a jeden pro ptaky, pro pripad, ze bychom rychle nesehnali ubytovani. Nechci byt pod tlakem a vzit neco, kde se mi zase nebude libit, protoze nemame kde slozit hlavu. Jenze se nam na aute opet objevila porucha, kterou jsme pred mesicem nechali spravit (Kiwimama to nastesti zacalovala, nebot to bylo desne drahe) a tak jsme nikam nevyrazili, protoze nejdriv se na to tady v servisu musej znova podivat a ti na nas maji cas az pristi pondeli! Nejradsi uz bych se fakt zastrelila. Od strejdy je to vnimano jako laskavost, ze nas tu nechava a tak mu z vdecnosti prece musime pomahat na farme. Seno, stavba kurniku, starost o zvirata. Ja mu ale za nic vdecna nejsem. On moc dobre vi, ze Pilot se k nicemu sam nedokopa. Kdyby nas strejda uz davno vyhodil, Pilot by musel jednat a snad uz bychom meli bydleni i penize. Takhle nemame nic a ja mam jeste bejt vdecna. Navic furt ma nejaky pindy, jakoze treba mame samy zbytky jidla v lednici a ze se tam neda hnout a at stary veci vyhazime. Lednici jsem otevrela, byl tam jeden kelimek s necim, co uz asi nikdo nebude jist (dala ho tam Kiwimama), tak ten jsem vyndala. Meli jsme tam jeste asi 3 veci, s kteryma varim a jinak vsechny ty stary hnusny sracky byly jeho!

Spacci uz nam pekne vyrostli, uz jsou temer tak velky jako dospelci, jen jeste nemaji dospelacky peri. Nekolik dni jsem litala kolem farmy s kelimkem a chytala kazdej hmyz, kterej se nedokazal z kelimku vyskrabat. Nejvic to tim padem schytaly stinky, kterych jsem nasbirala jednoznacnou prevahu a i jsem si zalozila stinkovou farmu (litani s kelimkem me nebavi). Aby toho nebylo malo, objednala jsem 2000 moucnych cervu a tak mame i cervi farmu. Ptaci nejdrive nechteli jist neco, co se hejba v zobaku, ale ted jsou cervi jejich nejoblibenejsi soucasti jidelnicku.

Pilot me vcera dostrkal k tomu, ze jsme dva z nich vypustili na svobodu. Dokud jsme jeste tady a muzeme je prikrmovat pro pripad, ze by se vratili pro jidlo. Ja jsem to vcera obrecela, mela jsem je tady vsechny pusteny, vybirala kteri zustanou a kteri pujdou a pripadala jsem si, jak kdybych mela vybrat, kdo pujde na popravu. Nakonec tady zustala zvedavka, co se zive zajima o to co delame, takze jako jedina presne vi, kde jsou cervi a jak se nekdo priblizi k farme (plastovym suplikum), tak uz je tam nastartovana, pro pripad, ze by se suplik otevrel, aby tam mohla vlitnout a rychle vyzobat co nejvic cervu, nez ji od tam nekdo zase vynda. A taky zustala zpevacka, co rada posloucha muziku a snazi se do toho sama zpivat. To sice meli radi vsichni, ale tahle se nam zdala nejvic hudebne nadana. Pojmenovala jsem je Star a Ling (Spa a Cek), zatimco Pilot jim rika Mustang a Spitfire. Nase favoritka se nakonec do tohodle vyberu nedostala. Nevim, jestli jsme ji postupem casu popletli se zvedavkou (oni jsou si vsichni desne podobni), nebo se fakt tak zmenila, ale posledni dobou uz k nam byla dost odmerena. Zrovnatak krikloun, ten zase porad nadaval a nejvic mlatil do klece, protoze nechtel bejt zavrenej. I kdyz to se trochu zlepsilo, kdyz jsme je premistili k nam do pokoje, kde jednak meli nasi spolecnost a druhak jsme jim udelali na kazde strane pokoje jedno bidylko, takze se mohli vyblbnout a vylitat. Pak vzdycky sedeli zpusobne na bidylkach a podrimovali. Krikloun stejne ale vzdycky nejvic protestoval, kdyz jsme chteli zavrit klec, abychom mohli otevrit okno.

Takze jsme vzali kriklouna a favoritku a klec, ve ktere vyrostili a odnesli jsme je do patra ve stodole. Stodola nema jednu bocni a jednu predni stenu, takze je pekne otevrena do prirody a presto kryta pred destem a nerizni prirody. Dostali misku cervu na posilnenou pred odletem a pak se vznesli a sedli si na tram pod strechou. Nechali jsme klec tam. S jidlem a s vodou, kdyby meli hlad a vratili se. Pilot pod nima prochazel a byl sestrelen ptacim hovnem. "Vybrali jsme ty spravny!" rekl na to, ale mne moc do smichu nebylo, tekly mi slzy, protoze jsem se bala, ze se jim neco stane, ze nebudou vedet, jak najit jidlo, ze se ztratej a nedokazou priletet zpatky ke krmitku. Pilot me objimal a uklidnoval me, ze jsme udelali spravnou vec, ze budou v pohode, ze jim to jini ptaci ukazou a taky ze maj instinkty a ze az budou mit vlastni deti, ze jim budou vykladat o jejich ruzove mame (jo, mam ruzovy pyzamo).  

O te doby jsme je nevideli. Chodime kontrolovat klec, jestli tam treba nesedej na bidylku, nebo jestli neubylo jidlo, ale jakoby se po nich zem slehla. A tak vubec nevim, jestli jsou v poradku a jeste stale fnukam. 

Prezila jsem Vanoce

27. prosinec 2014 | 03.17 | rubrika: Život

Hura mam to za sebou! Ted jeste prezit Silvestra. Jak jsem psala, navarila jsem spoustu jidla a byla jsem az prekvapena, jak ochotne si to lidi brali a jak jim to smakovalo. Nacpali si pupky veganskyma mnamkama tak, ze ze strejdove sunky a jehneciho ani moc neubylo. Z toho jsem samozrejme mela skodolibou radost. Zvlast kdyz byl strejda den pred tim opilej a kdyz me videl chystat krem na dort, tak rekl, ze vsechno co varim prej vypada uplne stejne (asi myslel jako sracka?!) a ze to prej je to co ho na veganskym jidle odpuzuje. Ja zadne sracky nevarim?! To asi myslel ty smoothies, co delam sobe i Pilotovi k snidani? A jak si nakonec pochutnaval i strejc.  

Tajnej Santa nakonec nebyl az takovej pruser, jak jsme si mysleli. Dokonce se to i celkem povedlo. Nekteri se teda nedrzeli zadani a koupili darky, ktere se z cele skupiny mohli libit jen jednomu cloveku. Nastesti se nestalo, ze by tam takovych specifickych darku bylo vic pro jednu a tu samou osobu. Pilot ma asi rentgenove oci, jinak si neumim vysvetlil, ze hnedka vytahnul darek, ktery skryval knizku Spitfire Strikes. Doted svato svate prisaha, ze mu nikdo nedal zadnej tip, ze mel proste stesti. Protoze jsme meli moznost ukradnout nekomu darek, kterej uz byl rozbalenej, kazdej dalsi Pilota popichoval, ze by se jim ta knizka taky mozna libila. Pilot byl pripraven branit svuj darek s vidlickou v jedne ruce a prazdnou lahvi od piva v druhe. Nebylo to ale nutne, Spitfire tady opravdu nikoho jinyho nezajima.

Budouci svagrova si vytahla darek, ve kterym byly kosti. Jeste i s masem. Vsichni se podivali na strejdu, protoze nikdo jinej to tam dat nemohl. Svagrova smirena s kostma rekla, ze kocka bude mit radost. Strejda se zasmal a rekl, ze to tam vlastne dal pro svyho psa a at si vytahne jinej darek. Vrhla jsem na nej vycitavej pohled, protoze to tam urcite dal jenom pro to, abych to vyhmatla ja a nebo jeho dcera a vsichni pak meli srandu z toho, jaky bychom udelaly protahly oblicej.

Svagrova tedy tahala znova, tentokrat si vytahla knizku 200 veganskych receptu. To se samozrejme muselo vyfotit, jak svagrova drzi v jedne ruce kosti a v druhe tuhle knizku.

Ja jsem sla skoro az na konci. Na stole byly uz jen dva darky, z toho jeden ode me a ten druhej tak chytre zabalenej, ze kazdymu muselo byt jasny, ze je tam nejakej servirovaci talir. Po potezkani jsem naznala, ze talir nepotrebuju a ukradla jsem od svagrove knizku s recepty. Beztak ji tam strejdova dcera dala pro me.

Po mne sel strejduv syn, kterej se slitoval nad svoji sestrou a ukradl jeji balik orechu se susenym ovocem. Nektere ty kousky totiz byly v jogurtu, coz znamena, ze by to nejedla. Ona za to ukradla strejdovi CDcko. No a na strejdu tim padem zbyl ten posledni darek, trhaci kalendar s citatem na kazdej den, kterej jsem koupila ja a kterej jsme s Pilotem tajne doufali, ze strejda dostane, protoze motivaci on potrebuje a citaty ma rad. Polepuje si s nima stenu na zachode.  

Tak jsem z toho az prekvapena, ze kazdej dostal co se k nemu celkem hodilo a nikdo nesel domu s brekem. :D Dneska jsem jak prastena palici a to jsem ani neponocovala. Uz dva tydny v kuse totiz vstavam pred sestou hodinou (takze spim tak 5 hodin), abych nakrmila spacky. A pak uz to nedospim, protoze chcou krmit kazdou hodinu. Posledni dva dny je sice intenzivne ucim, aby si vzali jidlo do zobaku sami, oni si ale zobnou dva kousky a pak zase rvou, ze chcou krmit. Uz aby se to konecne naucili!

Prikladam fotku jednoho z miminek. :) 

spacek

žádné komentáře | přidat komentář