Menstruační kalíšek

22. březen 2015 | 07.43 | rubrika: Život

Sedím si takhle v práci, s menstruačním kalíškem víte kde, když nám najednou jedna z kolegyň začne ukazovat časopis (zakázali nám totiž v práci telefony, tak místo něj čumí do časáků a luští křížovky), kde je obrázek růžového kalíšku s popiskem. Ty dvě kozy se na tom začaly ujebávat, že to ještě v životě neviděly a jak to asi funguje a tak. Smích jsem jim zarazila, když jsem jim řekla, že já ho mám a je super. :D

Kalíšek je taková docela záhada. Každý o něm ví (až na přihlouplé Novozélanďanky) a přitom ho nikdo nepoužívá. Nebo já jsem aspoň nikdy nikoho takovýho nepotkala. Asi proto mi to tak trvalo si ho pořídit. Už několik let jsem kupovala pouze organické, bavlněné tampóny, protože jsem si přečetla, co za kvanta chemikálií si člověk dává do těla, když používá ty klasické chemicky vybělené. Jsou sice o dost dražší, ale stálo mi to za to. Kámen úrazu přišel s přestěhováním na Zéland. Najednou jsem měla problém, kde organické tampóny koupit. A když mi došla australská zásobička, rozhodla jsem se, že zkusím ten kalíšek. Teď se mlátím do hlavy, že jsem na to nepřišla už dřív! Za cenu pár krabiček organických tampónů mám kalíšek, který vydrží pět až deset let. To budou úspory! A těch odpadků, co nenadělám!

Nejvíc mě vždycky od kalíšku odrazovalo, jak bych ho jako myla na veřejných záchodech. Naštěstí u nás v práci máme umyvadlo na záchodě. Ale nikdy jsem ho nepotřebovala. Kalíšek je super v tom, že může být uvnitř třeba i dvanáct hodin. Takže když si ráno a večer dám sprchu, kde kalíšek umyju, nemusím se celej den o nic starat. A narozdíl od tampónu se nemusím cítit nechutně, že si nechávám hnít krev v těle, neboť ta je v kalíšku a zpátky do těla vůbec nejde. Proto s používáním kalíšku také není spojován syndrom toxického šoku.

Jsem ráda, že mi nikdo dopředu neřekl, že ten kalíšek sedí hrozně nízko. Asi mám nízko děložní čípek. V podstatě skoro kouká ven. Určitě bych si ho pak nekoupila, protože bych byla přesvědčená, že mi to bude vadit. Tampóny jsem vždy zasunovala co nejdál a pak jsem je otočila napříč, protože se mi jinak posunovaly dolů a bylo mi to hodně nepříjemný. Zajímavý je, že ten kalíšek mi ale vůbec nepříjemnej není. Když pominu prvních deset minut. :)

No, prostě jsem opravdu spokojená a pokud jste o něm taky už někdy přemýšlely, tak se nebojte a zkuste ho. Nebo už ho taky máte?

Romantický víkend s Pilotem

21. březen 2015 | 05.57 | rubrika: Život

Nakoupila jsem spoustu jídla, dobré víno, upekla karamelové řezy, uvařila spoustu sýru a malovala jsem si, jak se s Pilotem v sobotu půjdeme pěkně projít na pláž a večer si dáme dobrou večeři a se skleničkou vína a brambůrkami shlédneme nějaký film. Prostě pohodička.

Pilot už na mě čekal, když jsem v pátek přišla domů z práce, tak jsme se přivítali ;), uvařili jsme večeři a užívali si večer, když Pilotovi zavolal jeho šéf. Věc se má tak, že tam kde teď Pilot je, je šéfem Pilot. Má tam dva další instruktory a šest studentů z Číny, kterým má za úkol do osmi týdnů vybavit privátní pilotní licenci. Je to pěkně tvrdý. My jsme ve škole měli na privátní licenci dvanáct týdnů a už to byl záhul. Chudáci Číňani. Ale daří se to a už teď po třech týdnech jsou skoro v polovině, takže když se to tak sešlo, že jedna Pilotova instruktorka potřebovala volno a studenti už stejně byli vyčerpaní, tak se rozhodl, že jsou dost napřed na to, aby mohli mít tenhle víkend volno. Normálně totiž lítají i o víkendu a i přes to, že Pilot maká šest dní v týdnu, pořád nosí domů úplně stejnou almužnu, protože mu platí paušálem a ne podle odpracovaných hodin. On si tudíž nevydělá ani zákonem stanovenou minimální mzdu. Proto já mám vždycky víc než on. :D No a tak šéf volal a rozčiloval se, že jak si to představuje dát všem na víkend volno?! Pindal, že ho vůbec nezajímá, že už toho mají studenti i učitelé plné kecky a že ať si uvědomí, že jakožto pilot musí lítat pokaždý, když je na to počasí a že nějakej osobní život musí jít stranou. Mám takovej dojem, že k pilotům se lidi chovají ještě mnohem hůř, než k prostitutkám. Ty aspoň dostanou slušně zaplaceno. Myslela bych si ale, že když má Pilot už dvě frčky a skoro 1500 hodin k tomu, že to už bude lepší. Nechápu, proč mu to tam teda dali na povel, když nemůže ani sám zvážit a rozhodnout, jestli si studenti a personál zaslouží volný víkend. Ten namistrovanej Ilja s ním mluvil jak s nějakým retardem a řekl mu, že ho vůbec nezajímá, že je v Nelsonu a že jestli v sobotu ráno nebude v práci, že tam prostě pošle někoho jinýho a bude to vyřešené. Zakončil to dotázáním, jestli tomu Pilot rozumí, že zítra bude škola otevřená.

Byli jsme z toho voba celkem vykolejení, já jsem ten hovor poslouchala a nechápala jsem, jak si tohle může nějakej Rusák Ilja dovolit. Pilot nejdřív říkal, že na to kašle, že to stejně nemá šanci stihnout, ale když vychladnul, tak jsme přebookovali letenku a šli jsme spát. Celou noc jsme se jenom převalovali, jak jsme byli oba nasraní a já jsem si furt představovala, jak se tomu Iljovi pomstím za moje zkažený víkendový plány! Ráno jsem odvezla Pilota na letiště. Ten tvrdil, že jenom dodělá tenhle kontrakt a pak od tam odejde, že tohle si líbit nenechá. Já jsem se ho snažila uklidnit, že to třeba nebude tak horký, že třeba až jim předá těch šest hotových studentů, tak budou všichni spokojení a všechno bude ok. Tohle Pilotovo přespání v Nelsonu nás stálo 600 dolarů. :D A to jsem si ještě vzala v sobotu volno z práce, takže k těm šesti stovkám můžeme navíc připočítat, že teď zbůhdarma sedím sama doma na prdeli. Teď nevím, jestli se mám pořád ještě chystat do Aucklandu, když ani Pilot neví, jestli tam ještě vůbec bude.

Myslela jsem si, že na naší škole v Austrálii se k instruktorům chovali hrozně, ale Ilja teď našeho ředitele strčil s přehledem do kapsy. Mně zase vrátili žádost o převedení licence z australské na novozélandskou, protože prej si musím nejdřív dodělat nějaké lítání mezi horama. Což se v Austrálii neučí, protože ta je placatá. To by znamenalo další dva až tři tisíce dolarů a já teď vůbec nevím, co jako s tím, protože někde se za pár stovek nechat takhle ponižovat fakt nechci a na co by mi pak byla licence? A navíc Pilot se teď víc a víc otvírá možnosti, že by přecijen hledal práci zase v Austrálii a tam už licenci mám.

Karezza experiment

19. březen 2015 | 08.58 | rubrika: Život

Dozvěděla jsem se, že jsou dva druhy sexu a že to celej život dělám blbě. :D Většina z nás totiž provozuje rozmnožovací sex, i když se zrovna rozmnožovat nechceme. A o tom druhém, sbližovacím sexu, vlastně nikdo nic neví.

Možná jste se taky už někdy zamýšleli, čím to je, že se ze vztahů postupem času vytrácí vzrušení, lidé spolu čím dál míň spí a později jsou si buď nevěrní, nebo se rozcházejí, nebo prostě žijí bez sexu. Mě osobně chlapi skoro vždycky omrzeli maximálně do tří měsíců. Nejsem si ani jistá, jak by to teď bylo s Pilotem, kdybychom neměli za sebou několik delších odloučení, kdy jsme si měli možnost chybět a znovu pomalu oživit touhu a sexuální přitažlivost. Když jsme spolu začínali, dokázali jsme se milovat celé hodiny. Nebyl žádný problém si to dát třeba i čtyřikrát za sebou. Postupně se ale naše hrátky zkracovaly a bohužel pryč jsou ty doby, kdy to šlo čtyřikrát zasebou. Po prvním orgasmu už prostě nikomu nic nestojí a vlastně se nám stejně už ani nechce. Vždycky než Pilot odjížděl, byla jsem tak trochu ráda, že si od něj oddychnu. A když se vracel, byli jsme na sebe samozřejmě tak natěšení, že jsme se vrátili několik měsíců dozadu a zase si dosyta užívali, než to opět začalo odumírat. Trochu se bojím, co se stane, až budeme opravu žít spolu. Bez nějakých odjezdů a návratů. Nechci mít nudný sex dvakrát týdně a dále ho postupně omezovat až na nulu, jako se to u dlouhodobých párů často stává. Často mě děsila představa, že když se usadím s tím jedním jediným a budu s ním chtít zestárnout a být mu věrná, že bych už nikdy nezažila bláznivou zamilovanost a neschopnost se toho druhého nabažit. Nebylo by to smutný?!

Před dvěma lety jsem potkala kluka, který byl, jak by se anglicky řeklo, můj soul mate. Spřízněná duše. Někdo, kdo mi ve všem rozumněl a byl mi hrozně podobný. Oba jsme byli jako děti týraní, byli jsme narozeni ve stejném znamení, oba jsme byli vegani, měli stejný nejoblíbenější film. Četli jsme si myšlenky a dokončovali si navzájem věty. Být s ním bylo prostě úžasné. Mělo to akorát jeden háček. Přes to všechno, jak jsme si jeden druhého užívali, mě sexuálně absolutně nepřitahoval. Nikdy jsme neměli sex a ani jsme se nikdy nepolíbili. Jednou večer si Tim stěžoval, že ho bolí záda a já jsem mu nabídla masáž. Pěkně jsem ho namasírovala a dala jsem si záležet. Olejíček, svíčky, hudba, byl z toho chudák trochu polekanej, jestli ho nakonec přeci jenom nechci sbalit. A když už jsme byli v té posteli, tak jsme tam zůstali i po masáži. Lehli jsme si vedle sebe a dotýkali jsem se na neintimních místech. Na tváři, na rameni, na zádech. Naše ústa byla asi jeden centimetr vzdálenná, ale nikdy se nedotkla. A mezi námi proudila tak závratná energie, že se nám z toho točila hlava. Naše těla se chvěla a já jsem si připadala jako na extázi. Propadala jsem se někam hrozně hluboko. Někam, kde jsem ještě nikdy nebyla. Když jsme se z toho dostali, ani jeden jsme nechápali, co to vlastně bylo. Ale oba jsme se shodli, že to bylo lepší než sex. :)

Od té doby jsem si dala za úkol zjistit, jak tohle provozovat ve vztazích. Když to šlo s klukem, kterej mě absolutně nepřitahuje, proč by to nemělo jít s někým, do koho jsem blázen? Jako první se mi do rukou dostala kniha "Sexual secrets for men", kterou napsal australský pár zabývající se taoismem a tantrou. Velký důraz je v knize kladen na to, aby se muži naučili vyvrcholit bez ejakulace. Klasický orgasmus prý tělo i mysl hrozně vyčerpává, aniž by to vůbec stálo za to. Říkají, že potěšení má třeba nějakých devět levelů. Klasickým orgasmem vystupujeme ve čtvrtém levelu a nikdy se nedostaneme výš. Vyplýtvali jsme energii na spokojili jsme se s málem.

Tohle byla první knížka, kterou ode mě Pilot dostal na čtení. Bohužel, i když ho zaujala, nikdy se to v našem sexu moc neprojevilo a já jsem to zatím neměla moc potřebu řešit. Teď už ale cítím, že to opravdu začít řešit musím, když nechci, abychom se navzájem omrzeli. Pořídila jsem si tedy druhou knížku. Cupid´s poisoned arrow. Tahle knížka se přímo zabývá tím, jak se orgasmus podepisuje na rozpadu vztahů.

To, že muži jsou naprogramováni, aby svoje sémě rozeseli co nejvíc, je všeobecně tak nějak známo. Co až tak známo není, že i žena je přírodou hnána k promiskuitě, protože čím víc budou její děti od sebe odlišné, tím spíš alespoň některé z nich přežije, například kdyby se rozšířil nějaký nebezpečný virus. Prostě nejsme vyrobení na to, aby nás bavilo kopulovat stále dokola s tou stejnou samicí. Takový sameček potkana osouloží tu stejnou samici maximálně osmkrát, potom už je moc unavený. Ale když mu ale dáte novou samici, zázračně ožije. A takhle nějak je to i s lidma. To, že postupně ztrácíme zájem o intimitu s partnerem, je zcela přirozené a je to způsob přírody, jak nás nalákat na něco nového a ještě nepoznaného.

Vyvrcholení bylo v knize přirovnáno k užívání kokainu. Obojí způsobí vyplavení dopaminu, který nás vynese do závtarných výšin, jenže u něho platí, že co jde nahoru, musí také dolů. A to rozhodně víc dolů, než nahoru. Najednou jsem si to dokázala úplně živě představit, neboť vím z vlastní zkušenosti, jak to s kokainem chodí. Australan byl totiž jeho vášnivým uživatelem a bez něj snad už ani neuměl mít sex. A zásadně trval na tom, že si mám dávat s ním a já se tomu nijak zvlášť nebránila. Ze začátku jsem necítila vůbec žádnou "kocovinu". Pak se postupně přikrádala, ale nejdřív mě vůbec nenapadlo příznaky přisuzovat kokainu. Zhruba po roce pravidelného užívání jsem začala chápat souvislost mých stále častějších depresí s kokainem a po roce a půl jsem po každém propařeném víkendu strávila čtyři dny s depresí jako hrom, kdy se mi svíral hrudník, jako kdybych něco strašného provedla, třeba někoho omylem zabila a jediný, co jsem si přála, bylo umřít. V pátek už mi bylo zase hej a v sobotu jsem se znovu mohla vyřídit. Pokud orgasmus taktéž způsobuje vyplavení dopaminu, tak je jasné, že za to později také zaplatíme. Samozřejmě nemám tak hrozné stavy, jako pro roce a půl na kokainu, ale začínám si myslet, že to dost možná má co do činění s mými výkyvy nádlad, sebevědomí a pocitů vůči Pilotovi, přesně jak to ta kniha popisuje. Myslím si, že takové nevysvětlitelné změny prožívá spousta z nás, ale nikdo by to asi nespojoval s orgasmem.

Největší rozdíly vidím v tom, jak jsem na tom se sebedůvěrou. Někdy se hrozně těším do Aucklandu až začnu experimentovat se sýry a mám velkolepé plány, jak začnu svoje podnikání. Jsem do toho tak zažraná, že kvůli tomu někdy ani nemůžu spát, jak pořád vymýšlím, co a jak a vůbec se ničeho nebojím a věřím, že to bude super. A pak zase mám dny, kdy se do Aucklandu bojím, protože tam se fakt budu muset do něčeho dát. Jsem přesvědčená, že ze sýrů nic nebude, že to nedokážu a půjdu si tam potupně najít nějaké zaměstnání a budu zase muset dělat něco otravnýho. Mám několik neřešitelných překážek. Že nevím, jak mám udělat ty sýry hladký bez cucků. Nevím, jak je mám udělat všechny stejně těžký atd. Všechny tyhle blbosti, mě absolutně pohltí a když se mě pak Pilot zeptá, jestli už jsem hledala, kde v Aucklandu si dodělám ten druhej certifikát bezpečnosti potravin, tak mu skoro se slzami na krajíčku říkám, že žádnej sýr dělat nemůžu a nebudu. Takže když v knize psali, že se abstinence od orgasmu projevuje mimo jiné i úspěchy v práci, tak mě napadlo, že to možná fakt bude tím dopaminem. Teď třeba jsem neměla orgasmus asi týden (z toho posední tři dny se fakt musím hlídat :D) a cítím se jako mistr světa a sýr je tutovka!

A tady se dostávám na začátek, že tedy místo rozmnožovacího sexu, bychom měli raději provozovat ten sbližovací. Říká se tomu Karezza a znamená to sex bez orgasmu. Prý to opravdu funguje tak, že to i chlapa dokáže naprosto uspokojit a nikde ho nic netlačí. Při sbližovacím sexu se uvolňuje hormon oxitocin. Který narozdíl od dopaminu nezpůsobuje "kocovinu" a navíc má tu hezkou vlastnost, že co jde nahoru, jde ještě výš. Partneři tak mezi sebou upevňují pouto a nedochází k nasycení, jako při "normálním" sexu. Nedostavuje se potřeba si od partnera odpočinout. Vrací se pocity zamilovanosti a city k partnerovi jsou stabilní, ne jako na horské dráze. Nelezou si na nervy a jsou k sobě laskaví. Užívají si každý dotek a obětí a dělají to často.

Takže pokud pro mě absence orgasmu opravu může znamenat, že se Pilota už nikdy nenabažím a že se mi z jeho prostého doteku budou podlamovat kolena, skoro jako na když jsme spolu začínali, tak si myslím, že to fakt stojí za to vyzkoušet. A taky proto, že se ze mě třeba opravdu stane odvážná podnikatelka neohroženě vařící sýr. :) 

Zákaz orgasmu!

17. březen 2015 | 09.18 | rubrika: Život

V dnešní době se hodně propaguje, že nejenom muž, ale i žena by měla mít orgasmus. Internet je přeplněn návody, jak ho dosáhnout a muži si připadají jako nemehla, pokud ho s nimi partnerka nemá. Několik chlapů se se mnou nemohlo přenést přes skutečnost, že orgasmus prostě nemám. Nepřipadali si jako muži. Mysleli si, že potřebuji větší penis. Taky jsem potkala pár naivů, kteří zase byli přesvědčení, že jsem orgasmus měla, protože cítili, jak se mi stahují svaly. Člověk ani neměl to srdce jim říct, že poševní svaly já umím zatáhnout na povel a hlavně to dělám, když už mě to nebaví. :) Taky jsem potkala pár chytráků, kteří měli plnou hubu rad. O tom, že mám chlapovi ukázat, co se mi líbí. Že mu mám pomoct. Tohle mě vždycky děsně vytčilo. Nevěděla jsem, jak mám lidem vysvětlit, že fakt nejsem úplně blbá a že kdyby fakt stačilo jen něco ukázat, tak jsem to už dávno udělala.

Nutno dodat, že nemám žádnou anorgasmii. Patřím mezi lidi, co si přivádějí orgasmus od velmi útlého dětství. Samozřejmě jsem zpočátku neměla tušení, co to vlastně dělám. Jenom jsem věděla, že je to super a navíc se mi potom přestane chtít jít na velkou! (Tu jsem si totiž musela schovávat do školky, protože do naší kadibudky jsem se bála kvůli pavoukům.) No, jenže to už pak tuplem nikdo nechápal, že sama si to dokážu udělat a s chlapem ne?? Nakonec to asi opravdu nemá logiku a pravdou je, že tomu chlapovi s tím pomoct umím. Pokud má tedy dostatečně velké náčinní, aby s ním mohl pracovat, i když ležím na břiše a mám nohy u sebe. Několikrát jsem takhle pánovi pomohla. Pilotovi asi jednou. :) V těchto několika případech jsem totiž opravdu chtěla mít orgasmus. V drtivé většině případů to tak ale prostě vůbec necítím! I když si ten sex užívám, toho chlapa fakt hrozně chci, většinou tam prostě není takové to mravenčení tam dole, které cítím, když jsem sama. Jako kdyby mě tam ten chlap rušil. A já vím, že bez toho mravenčení se prostě nemá smysl snažit. Bez toho by to nešlo, ani kdybych se na hlavu stavěla.

Často jsem si myslela, že obsence orgasmu s chlapem je důvodem mé přelétavosti. Že mě každý chlap omrzí, protože prostě z toho sexu nemám tolik, kolik bych mít měla. Tvrdila jsem, že zůstanu až s tím, s kým budu mít vyvrcholení. Dneska to ale vidím tak, že jsem byla úplně zblblá tou propagandou. Tím, jak se za tím každej žene a jak se tím měří kvalita sexu. Ale vlastně mi to nikdy vyloženě nechybělo. Sex mě bavil bez ohledu na to, že pro mě vždycky vrcholil až druhý den, když byl drahý v práci. :D Celou tu dobu jsem si neuvědomovala, že absence orgasmu neznamená, že jsem nějak pozadu. Možná je to právě naopak. Podle starobylých textů (taoismus, karezza..) je právě orgasmus viník toho, že se od sebe partneři oddalují. Vlastně to do sebe i super zapadá, že právě v době, kdy jsme orgasmem nejvíce posedlí, se nám vztahy rozpadají nejrychleji. Tudíž jsem teď sama sobě dala takovou výzvu. Žádnej orgasmus! Musím říct, že je to hrozně těžký. Skoro už lezu po zdi! Ale jsem odhodlaná to vydržet, jak to jen půjde. Pilot bude určitě nadšenej, protože pro toho to platí taky! V pátek přijede na víkend a tak to můžeme hned vyzkoušet, jestli se nám podaří sex bez orgasmu. :) No a proč se takhle týrám napíšu zase příště.   

Premyslim, ze dam vypoved

9. březen 2015 | 10.16 | rubrika: Život

Myslela jsem, ze to tady ty tri mesice dam. Jenze veci nejsou tak, jak mely byt. Mela jsem pracovat 60 hodin tydne. Coz melo byt skoro 800 dolaru tydne cisteho. S tolika penezi jsem si myslela, ze nam to vynahradi placeni dvou najmu, protoze porad jeste dost zbyde. Jenze prace neni zdaleka tolik, kolik slibovali, takze ja muzu byt rada, kdyz mam 500, z cehoz po odecteni najmu a jidla uz moc nezbyde (a to stejne jeste porad mam vic nez Pilot. :D) Skoro si pripadam jako charita, ze chodim do prace, abych vydelala na najem, kterej musim platit, abych mohla chodit do prace. Kterej bych platit nemusela, kdybych bydlela s Pilotem. Kdybych delala nekde v Aucklandu jen na polovicni uvazek misto na celej, zbylo by mi asi stejne a jeste bych mohla byt s Pilotem.

No, ale uz jsem takova, ze kdyz neco slibim, tak to vydrzim a nenecham nikoho ve stychu. Jenze ja si v te praci vubec nepripadam ani potrebna! Jsme tam na to ctyri a pul a vetsinu casu nemame co delat. Oni nam porad rikaji, ze se to zvedne a budeme fakt hodne vytizeny, ale uz jsme tam patej tejden a furt se tam jen nudime. Ja si pripadam, ze me teda vubec nikdo nepotrebuje, ze kdybych tam nebyla, nikomu moje sporadicky pracovni vykony nebudou chybet a ze by se kolegyne aspon nemusely sest z osmi hodin hryzat nudou, kdyby te prace mely trochu vic. Nudily by se pak treba jenom pet hodin. :D Nakonec ani nechapu, ze se jim chce nas takhle zbytecne platit? Treba by si sefka dokonce oddychla?!

No proste to moje utrpeni tady se zda byt uplne pro nic za nic! Ja si nevydelam ty super penize, co slibovali a jeste jsem tady jako paty kolo u vozu. Oni sice furt rikaji jak to bude sileny, az to poradne zacne, jenze ja uz jim to neverim. Spousta sadu letos ani nesklizi, protoze jim urodu znicily kroupy a vubec je to asi takovy hodne klasicky kiwacky, ze prava ruka nevi, co dela leva, nikdo nevi jakej je vlastne plan a kolik ceho bude. Vlastne co jsem na Zelandu, tak porad jenom posloucham, ze veci nejsou tak, jako normalne. Zima normalne nebejva takhle dlouha. Leto normalne nebejva takhle teply. A normalne touto dobou makame o106! Kazdej je porad prekvapenej a zaskocenej, jako cesti cestari v zime, takze bych se vubec nedivila, kdyby byl kazdej v kvetnu taky prekvapenej, ze jsme celou dobu skoro nemeli praci.

Asi si zitra u obeda prisednu k nasi podsefce a zkusim se ji zeptat, co si o tom mysli. Jestli opravdu veri, ze tam nekdy fakt budu potreba, nebo to maj na haku a muzu jit.     

Proc uz nechci psa

4. březen 2015 | 10.18 | rubrika: Život

Kdysi jsem doslova zila pro psy. Meli jsme jich doma vzdycky tak dvacet a nebyt jich, asi bych spis skocila pod auto, nez snaset tyranii moji matky. Kolikrat jsem u te silnice stala a premyslela o tom. Jeste na vysoke skole mi psi hrozne chybeli. Vrhala jsem se na psy na ulici a musela jsem si je aspon pohladit. Pak se to postupne otupovalo a dneska, kdyz Pilot rika, ze si chce poridit psa, tak jsem z toho uplne rozhozena. Fakt zadnyho nechci. Uz davno si zadny na ulicich nehladim. Navic on chce vylozene nejakyho velkyho. Nejlepe labradora a nebo aspon nemeckyho ovcaka. Co jsem komu udelala?!

Musela jsem fakt dlouho premyslet, proc se mi psi takhle zhnusili. A uz to asi mam. Kdyz si vzpomenu na detstvi, tak musim rict, ze nasi psi byli s prominutim kreteni. Vlastne jsem vubec nemela rada vsechny, jen tech nekolik, co nebyli tak zavisli na moji matce. Ti ostatni proste byli uplne mimo. Cim vic na ne moje matka rvala, cim vic je mlatila, tim vic oddani ji byli!? Vlastne jsem to nikdy nechapala, proc ji ti coklove meli radsi nez me, kdyz ja jsem si s nima hrala, zatimco matka je vecne mlatila. Nejvic me mohlo vytocit, kdyz jsem vzala nejakyho psa ven na prochazku za ves a on, hned jak jsem ho pustila z voditka, utikal nejkratsi cestou honem domu, protoze tam byla moje mama a ten cokl to bez ni nemohl vydrzet.    

Nakonec uz chapu milovniky kocek, kdyz rikaji, ze kocka je lepsi nez pes. Ono je hezky poridit si psa a vedet, ze vas bude bezmezne milovat. Jenze to pomysleni, ze by takhle klidne miloval i nejaky uplny hovado, mi opravdu nelichoti. Kocka by nikdy nemilovala nekoho, kdo by na ni vztahnul ruku. Kocka ma totiz hrdost. Pes ne.

No a nakonec to mam asi tem psum i trochu za zly. Ze to matce v hlave trochu pomotali a ona si pak nejspis myslela, ze s ditetem to bude jako se psem. Cim vic revu a vyprasku, tim vic oddanosti a lasky? Tak vam teda pekne dekuju, idioti. Vim, ze nekteri lide ji nekolikrat varovali, ze jestli se ke mne bude dal tak chovat, ze nakonec zustane sama. Ona se tomu vzdycky akorat vysmala. Vsak ti coklove by ji nikdy neopustili, proc by se dite melo chovat jinak. Dnes ziju nejdal jak muzu a nehodlam se vracet. To musi byt ale prekvapeni.

Pilot po psovi fakt touzi a ja jsem schopna myslet jen na to, ze chce domu pritahnout nejakyho debila. Kterymu jeste navic budeme muset kupovat maso. Kralicek by mu pry nestacil. :( 

Komu se neleni, tomu se cerveni

1. březen 2015 | 10.44 | rubrika: Život

calenderTak takhle ja se bavim v praci, kdyz se nudim. Vybarvuju si policka a cumim, jak dlouho to tady jeste budu muset vydrzet. V praci me zneuzivaji. Protoze jsem tam nejvyssi a dosahnu i na bedny s jabkama, na ktery ostatni nedosahnou, tak jsem to ja, kdo na ne musi pribijet carovy kody. Jinak je tam takova ulicka, kam ten nakladak zajede a kde se da pak vzlezt na specialni kontrukce a pribijet stitky i nahore. Jenze to se nikomu nechce, kdyz je tam zirafa, takze zatimco ostatni pribijeji dolni stitky, ja si stoupam na spicky a vytahuju se jak muzu, abych pribila ty horni. Boli me z toho zada a navic se bojim, ze se z toho natahovani jeste vytahnu a v kvetnu budu mit uz rovny dva metry! To by me zabilo, uz ted je Pilot o pul hlavy mensi a ja se kvuli nemu musela rozloucit s milovanymi podpatky. :(

Pristi tyden mam narozeniny. Bude mi tricet!! To zni tak hrozne. Dokud to zacinalo na dvojku, clovek se jeste mohl citit mladej. Ale ted? Ted uz to fakt zacina byt vazny a ja premyslim, jestli stale jeste spadam do kategorie "girl", nebo uz to zni smesne. Samozrejme cim jsem starsi, tim vic se cloveku vnucuje potreba vyresit tu zapeklitou otazku, jestli se teda rozmnozit a nebo ne. Driv to bylo jednoduche, mohla jsem hrde a bez velkeho premysleni tvrdit, ze deti nechci. Jenze ted, kdyz se blizi cas s nazvem "ted a nebo nikdy", uz to rozhodnuti nevypada tak jednoduche jako driv. Precijenom si clovek na stara kolena nechce nic vycitat.

Az nedavno, kdyz jsem cetla Jarmilcin clanek o materske dovolene, mi docvaklo par veci. Nikdy jsem moc nechapala, proc nekteri lide touzi po detech, kdyz mne se vzdycky jenom z te predstavy delalo soufl. Mozna je to uplne ocividne, ale az tehdy me napadlo se zamyslet, jestli to nesouvisi s detstvim. Pokud nekdo mel stastne detstvi, milujici rodice, jezdil s nimi na vylety a uzil si spoustu srandy, tak se mozna nemuze dockat, az tohle bude prozivat s vlastnimi detmi. No a pak jsme tady my. My, co jsme byli pro rodice pritezi a trestem. Rvani, biti, psychicke i fyzicke stradani, touha se zabit. To je prece nad slunce jasne, ze jsme radi, ze to mame za sebou a znova se nam do toho nechce. I kdyz ted bychom byli na opacne strane. V roli rodice, ktery si prilis pozde uvedomil, ze udelal chybu. Ktereho obtezuje jeho ditete tak, ze ho zavira do jineho pokoje a odchazi, aby ho neslysel brecet. Rodice, kteremu je uplne ukradene, ze je jeho dite surove mlacene spoluzaky ve skole a naopak nabada ucitele, ze si urcite nebude stezovat, kdyz budou jeho ratolest vychovavat fackami. Moje matka byla nestastna. A taky lhostejna a zla. A ja se cely zivot bojim, ze bych byla taky takova. Jednim peklem jsem si uz prosla a to mi bohate stacilo.

Vidim jisty pokrok v tom, ze jsem si konecne dokazala uvedomit, co za tou mou nechuti stoji. S odpovedi na otazku, jestli bych s ditetem nebyla nestastna, mi to ale nepomaha. Tak byla bych a nebo nebyla? Myslite, ze to mam risknout a pri nejhorsim vzit roha a nechat smrada tatinkovi?

Kdybych prisla do jinyho stavu letos a ne pred rokem, asi by vubec nepripadalo v uvahu, ze bych sla na nejakej potrat. Zrovna vcera mi kolegyne v praci rekla, ze zrovna zjistila, ze je tehotna. Cela jeji rodina i pritel z toho byli nadseni. A ja jsem si uvedomila, ze ji snad mozna trochu i zavidim. Jenze nebyla bych to ja, aby to nebylo komplikovany. Jak ma jako vegan vychovat dite s neveganem? Samozrejme bych dite chtela naucit, ze zvire je kamos a ne zradlo. Coz ale dost dobre nepujde, pokud bude vidat tatinka, jak se laduje mrtvolami. Taky nechci, aby tchyne cpala vnouce za mymi zady masem, protoze mu to chudackovi jeho zla matka nedopreje.

Pilot rika, ze pokud je to pro me dulezity, ze jemu to nebude vadit, kdyz budu dite krmit vegansky. On sam ji doma pouze vegansky a maso si dava jenom venku. Obcas bohuzel i kdyz je se mnou. Kdyz muzu, vyberu veganskou restauraci a nemusim si pak delat starosti, ze na neho budu muset koukat, jak ji maso. Horsi to je, kdyz jdeme do nejake "normalni" restaurace, kde sice maji nekolik chutnych veganskych a vegetarianskych jidel, ale on si stejne da kure. Vi, ze mi to neni prijemny, ale vysvetluje mi, ze se to neda zmenit ze dne na den. Ze jist vegansky je strasne tezky. Rika ten, co dostane kazdy vecer teply jidlo az po nos a nemusi hnout prstem. Od holky, co zmenila jidelnicek ze dne na den a varit si musela sama. Ja bych si tak prala, abych to tenkrat mela tak tezky jako on. :)

Ja vim, ze tady asi brecim na spatnym hrobe, ze vetsina z vas jsou masozravci a ze si ted rikate, jaka jsem semetrika a ze by mel Pilot radsi utikat, dokud je cas. :D Ja se snazim lidi nesoudit. Vetsina lidi nema tuseni, jak se maso dostava do obchodnich retezcu a budiz jim to omluvou. Taky jsem to nevedela. Jenze Pilot se se mnou o tom uz pres rok bavi a taky uz videl Earthlings, takze vi vic, nez vetsina lidi. A z toho jsem pak netrpeliva, protoze pokud nekdo videl, jak to opravdu chodi a stejne je schopen strcit do pusy kus masa, tak si nejsem jista, jestli se s nim chci vubec dal bavit.

Pilot o techhle mych myslenkach moc nevi. Snazim se byt trpeliva, laskava a dobre varit, aby mu nic nechybelo. V duchu jenom pocitam, jak dlouho mu to asi jeste bude trvat, aby se me deti jednou neptaly, jaktoze tatinek ji kamarady, kdyz maminka rika, ze se to nedela. Vubec nevim, co bych na to rekla. Nemuzu prece rict, ze tatinek je sobec a vrazdeni zviratek mu nevadi.

No a reseni? Ani vlastne poradne nevim. Nemit deti? Vymenit chlapa? Cekat, ze tam Pilot dojde? Nebo to neresit a pak se vztekat a hadat, az se to vyhroti? Nekdy si preju, abych stravila min casu premyslenim o tom, co by kdyby, pac mi to akorat bere chut k zivotu.   

V pracovnim procesu

20. únor 2015 | 12.52 | rubrika: Život

Druhy tyden v praci mam za sebou a jeste jsem poradne nic neudelala. Oni totiz jeste nezacali poradne nic vozit. A tak tam sedime a strasne se nudime. Ja jsem z te nudy i zacala psat tu knihu, kterou uz leta tvrdim, ze napisu. Konecne jsem se prehoupla pres to nejtezsi, cimz podle me je se rozhodnout, kde a jak zacit a napsat prvnich par stranek. Uz jsem tolikrat mela otevreny word, ze zacnu psat a tolikrat jsem civela na prazdnou stranku, az jsem to zase bez napsani jedine carky zavrela. Proc mi to nikdy neslo, vzdyt prece knizku muze napsat kazdej, ne? Kdyz se bestsellerem mohla stat i takova podradna literatura, jakou je padesat odstinu?! A dokonce to ted i natocili. A ja tam musim jit! Videla jsem trailer a vubec mi to neprislo tak desne uhozeny, jako ta kniha. Anastasia musela pribrat aspon 30 bodu na stupnici IQ. :D

Dneska nam ale par jablek privezli. Na tech bednach jsou i jmena, kdo ty jablka sbiral. U jedne jsem se zastavila a kricim: "Jeee hele, tuhle jsem sbirala ja!". Kolegyne rikaly, ze jsem hrozne pracovita, kdyz jeste pred praci chodim sbirat jabka. A do bedny vedle zase sbirala nejaka Lenka. Jo a moje pracovni boty, co jsem vyfasovala, jsou od Bati. Je to tady uplne jak v Cesku!

Zase jsem se spalila. Ja myslela, ze jdeme se spolubydlici na tu plaz jen na chvilku, ale pak jsem ji od tam nemohla dostat! Kdyby se o pul druhe uz ale opravdu nemusela zvednout, protoze ji na druhou meli prijit lidi slavit narozeniny, tak ja bych tam snad shorela na popel. Minule jsem si spalila zada a ted celej predek. :( Pilot to nesnasi, kdyz se spalim. Nadava mi, ze se nemazu. Jeho tata umrel na rakovinu kuze, kdyz mu bylo 36 (tatovi, Pilotovi bylo tak 10), takze on se te nemoci asi trochu pravem boji jak cert krize. Takze kdyz se me pak ptal, jakej jsem mela den a co jsem delala, tak jsem mu odepsala, ze to mu snad ani radsi nebudu rikat, ze by byl nastvanej. Jeho reakce byla: "Co? Tobe uletel spacek?!" Aha tak to je dobry, takhle hrozny to nebylo, jenom jsem se spalila. :D

Predevcirem jsem si stezovala, ze tady neni Pilot a me nebavi sama pro sebe varit. Spolubydlici rekla, ze se teda klidne muzem ve vareni stridat. Ona je vegetarianka a pry by ji nevadilo, ze by si tam ten syr kydla az potom. No akorat chudak ten jeji pritel. Nejen, ze uz ted doma nedostane maso, odted uz poradne ani syr a vajicka. :D Uplne jsem zajasala a rekla, ze teda zejtra varim a doufam, ze maji radi kopr!

Spolubydlici pritel: "Kopr? Ten mame furt!"

Spolubydlici: "Co to povidas za nesmysly?"

Ja: "Jo ty myslis ku...skej odpor k praci, co?"

Spolubydlici: "Aha"  

Ona spolubydlici je takova priserne slusna, uz me jednou napomenula, ze jsem hrozne sprosta (teda jako neslusna, kdyby to tu nahodou cetl nejaky Slovak) a ja se od ty doby pred ni bojim rict i slovo prdel. :D Jeji pritel, kdyz tam spolubydlici neni, sleduje Trampoty pána Menežerisa (ktery jsou snad jeste sprostejsi nez South Park), takze to je takova dobra dvojka. :)

No ale taky uz tady nechteji byt. Pro trech letech uz toho tu maji dost (hlavne Novozelandanu a tech nezateplenych baraku). Pilot se me tady s nima uplne bal nechat samotnou, abych to prej od nich nechytla a taky nezacala nesnaset kiwaky. No vidite, ja jsem to rikala, ze se tady dlouhodobe nikomu nelibi. Co ja si tady pocnu?!

A Pilot mi jeste nasadil brouka do hlavy. On se tam v tom Aucklandu ted bavi s jednim chlapkem, co ma takovou malou aerolinku a ted hleda kopiloty pro Cessnu Caravan, kteri co nejmin vazi, nejradi prej 55 kilo. Ja si zkousim predstavit chlapa, co ma 55 kilo. Ahmed (ten spoluzak, co jsem se mu libila) by to asi splnil, jenze ten je tak blbej, ze ho jeste nepustili ani na prvni navigacni let, takze ten jeste nema ani privatni licenci. :D Pilot tomu chlapkovi rekl, ze sice zadnyho takovyho vyzablika nezna, ale ze by pro nej mel krasnou stihlou vysokou modelku. :D A von prej vubec nevypadal, ze by mu nejak zvlast vadilo, ze mam certvou licenci a tim padem skoro zadny hodiny. :O Akorat bych si pry musela rozsirit licenci o litani na instrumentech. Coz by me vyslo na dalsich 7000 dolaru. A ja ted mam dilema. Mam si rozsirit licenci a pak MOZNA dostat praci kopilota, nebo mam ty panize radsi nacpat do podnikani a varit syr??

Miluju Te

13. únor 2015 | 06.48 | rubrika: Život

Zacala jsem se zase divat na Ulici. :D Prosvihla jsem sice za ta leta asi 2500 dilu, ale to vubec nevadi, jede se dal. No a oni si tam vsichni rikaj, ze se milujou a mne to uplne trha usi. Mne to proste nikdy neslo pres pysky. Jsou tam uplne debilni pismena a uplne pitomy rozvrzeni slabik, takze clovek chce znit romanticky, ale misto toho ze sebe vypravi nejakou zoufalost. Chapete me nekdo? Nemam zadny problem s tim, jak to zni ve slovenstine, nemcine, francouzstine, perstine, turectine, anglictine, ale cesky proste ne! Ja jsem tak rada, ze nerandim s zadnym Cechem. Jsem usetrena tehle trapnosti.

Pilot me uz asi rok drazdi s tim, ze ja jsem prej byla prvni, kdo to rekl. Prej to jasne slysel, ze jsem mu to zaseptala do ucha pri sexu. Ja vim na sto procent, ze bych to prvni nikdy nerekla, ale chapu, ze mezi temi ruznymi vzdechy a vydechy mohl slyset cokoliv, co slyset chtel. Ani jeden nejsme ochotni ustoupit, takze se o tom asi budem hadat az do smrti.

A taky, podle nej, jsem mu prej uz davno vykecala, ze ho chci, jeste nez jsme se k sobe vubec priblizili. :D Ja jsem to uz uplne zapomnela! My jak jsme byli poprve spolu litat, davno pred tim, nez byl muj instruktor, tak on si me dobiral kvuli Ahmedovi. Ahmed byl muj spoluzak puvodem z Bangladeze, mladsi nez ja a hlavne byl hrozny tintitko. Malej, hubenej, no proste pro me pritazlivej asi tak jako maly dite. Sedel vedle me v lavici a problem byl v tom, ze si zrejme o mne nemyslel to, co ja o nem. I kdyz pro me to dlouho zrejme nebylo, ja jsem si niceho nevsimala. To az kluci ze tridy se me vyjevene ptali, jestli jsem si fakt nevsimla, ze za mnou Ahmed vsude chodi jako ocasek. No jako fakt ne, vzdyt vedle me vypadal jako pavouci samecek vedle velke pavouci samice! A protoze ja nejsem pavouk, tak takove samecky vubec neregistruju ba ani neocekavam, ze by za mnou nejakej lezl! No a navic uz jsem v te dobe opravu mela zalusk na Pilota, takze bych si Ahmeda nevsimla, ani kdyby stal v hangaru s velkym transparentem a s rudyma ruzema pohazenyma vsude okolo. No ale pak mi jinej kluk ze skoly (Ahmeduv kamarad) zacal vypisovat, ze co rikam na Ahmeda a pak prej "nehraj to na me ty opice, ja vim, ze ho milujes!". Rikala jsem to pak Richardovi a ten se vyborne bavil, ze jsem fakt uplne blba, kdyz mi nic nedoslo. Proc prej si myslim, ze nam spoluzaci rikaji pan Kapitan a pani Kapitanova?? No prece jenom kvuli Pilotove blbymu vtipu, nebo ne?!

To bylo totiz tak. Pri hodine jsem si potrebovala odskocit a protoze jsem si mobilem fotila prezentaci na zdi, tak jsem poprosila Ahmeda, aby fotil za me. A ten debil mezitim vyfotil sebe jak ceni zuby a sklebi se a dal mi to na pozadi. A ja kdyz jsem pak otevrela mobil, tak Pilot byl zrovna za mnou, pac casto pri vykladu chodil sem a tam, a videl to. A rekl na to, ze "ja jsem vedel, ze si s Ahmedem rozumite. Ale ze je to az takhle vazny, to jsem teda netusil!" Vsichni se smali a od ty doby jsme byli pan Kapitan a pani Kapitanova. Jenze zatimco ja jsem z toho mela srandu, Ahmed se toho asi dost chytil. :D Chudak, ja se prece vubec nesmeju.

No a tak v ten den, kdy jsme byli s Pilotem litat, si me zase, smejd jeden, dobiral. Ze prej kdy dam tomu chudakovi Ahmedovi konecne sanci. "Nikdy" rekla jsem na to ja. "A proc?" zeptal se on. A ja jsem se mu podivala hluboko do oci a rekla jsem: "Protoze mne se libi nekdo jinej." :D Vite jak se rika, ze chlapi jsou natvrdli a ze jim nikdy nic nedojde, tak Pilot mi tvrdi, ze mu to bylo hned jasny z toho zpusobu, jakym jsem se na nej podivala. A prej sel ten den domu a neustale dokala si opakoval ne to nemuzes, je to studentka, dej od ni ruce pryc! A tak kdyz jsme meli ten Vanocni vecirek, tak on byl rozhodnutej neprijit, protoze vedel, ze by se asi neudrzel a byl by maler. Zatimco ja jsem tam sla s tim, ze doufam, ze se neudrzi a budeme v maleru. :D No a jak to dopadlo uz jste si asi precetli pred rokem.

To tady zase pisu blbosti, co? Nojo, Pilot mi chybi, tak vzpominam na stary dobry casy. :)

Srdceryvne louceni na letisti

10. únor 2015 | 08.15 | rubrika: Život

... se v nedeli jaksi nekonalo, i kdyz tomu vsechno uz od rana nasvedcovalo. Pilot byl uplne nestastnej a do Aucklandu se mu vubec, ale VUBEC nechtelo. Ja nevim, jestli se mu tak nechtelo ode me, nebo se spis bal, ze to ucitelovani tam taky bude tak nesnaset jako v Australii. Pritulila jsem se k nemu a ptala jsem se, jestli pro nej muzu neco udelat, co by mu vylepsilo naladu. :) Rekl mi, ze je prilis smutnej i na to. Teda co ho tak sebralo? Vim, ze do kvetna je to hrozna doba a ze jsme takhle dlouho od sebe jeste nebyli, ale zase budem oba chodit do prace a tak doufam, ze nebudeme mit cas byt smutni. Nakonec jsme to teda s tim vylepsovanim nalady zkusili, ale efekt to melo jen velmi kratkodoby, furt se tvaril, jako kdyby nekdo umrel.

Cestou na letiste jsem se jen tak spis ze srandy vyptavala, co si zapomnel. "Doklady mas?" "Mam." "A kreditky mas?" "Mam.." ale pro jistotu nakouknul do penezenky, kde zadny kreditky nebyly. Prej je musel nechat doma. Tak jsem ho vyhodila u prepazky a mazala jsem zpatky domu pro karty. Karty nebyly tam kde rikal, nebyly ani nikde jinde, proste se po nich slehla zem jako po kamaradovi, kterymu pujcite penize. Pilot rekl, ze si teda vyridi v Aucklandu novou kreditku a ze se mam vratit na letiste. Tak jsem valila zpatky, akorat ze uz se lidi nalodovali na letadlo (naletadlovavali se??) a tak Pilot jen vybehnul, hodil mi otevrenym okynkem moji kreditku (ze ktery si zatim vybral nejakou tu hotovost), vlepil mi hubana a byl ten tam. Ja jsem se jen za nim divala, jak bezel zpatky do te letistni budovy a furt jsem to nejak nemohla pobrat, ze uz se ani neobejmeme?? Takhle jsem si to louceni teda nepredstavovala! 

V pondeli jsem sla na kurz o bezpecnosti potravin, kde furt mleli hlavne o mase a nejvic o kurecim, protoze to je tady prej nejvic nebezpecny, a pak nas donutili udelat sendvice s maslem, majonezou a sunkou! Div jsem se u toho nepoblila, to bylo fakt uplne uzasny skoleni pro vegany. Ted jeste nekde musim udelat jeden dalsi certifikat a pak muzu pomalu zacit myslet na zalozeni syrarny. Detskymi krucky se tam dostavam.

Sousedka ze Sydney mi konecne poslala muj zdravotni prukaz a tak jsem mohla za pet minut dvanact odnest vsechny papiry k notari a nechat si od nej vsechno podepsat. Pan notar mel stejne jmeno i prijmeni jako Pilot. :D Dneska jsem to odeslala, tak snad s tim nebudou uz zadny problemy a konecne mi vymeni australskou pilotni licenci za novozelandskou.

Po prvnim dnu v praci me boli zadek ze zidle a nohy z o cislo mensich pracovnich bot. Jsou tam se mnou jinak samy kiwacky, ktery navic vsechny kouri, takze prestavky travim sama. Sefka je ale super, strasne hezky s nama mluvi a oslovuje nas zlaticka. Zatim jeste nevozej jablka, takze tam chodime jen od deviti do tri a ucime se pracovat se SAP programem.

A Pilot mi dneska volal, ze se zase stehuje. To tady tuhle fnukal, ze uz ma toho vecnyho stehovani plny zuby. :D Ta jeho skola ho vyslala na dva mesice do Palmerstonu, takze uz vidim, jak bude jeho kamos Glen nadsenej, ze se mu Pilot zase nakvartyruje do baraku. A to jeste rikali neco o Vietnamu, ale z toho se doufam vykrouti! 

žádné komentáře | přidat komentář