O bordelu a traumatech z detstvi

15. listopad 2014 | 11.04 | rubrika: Život

Jsem teta! Teda jenom dokud jsem s Pilotem. Kdyz nebudu s Pilotem, nebudu nic. Je to docela vtipny. Pilotuv bratr a jeho pritelkyne se seznamili minuly rok na podzim, v uplne stejnem case, jako ja s Pilotem. V breznu jsme uplne stejne otehotnely (ja a ona) a tady pak podobnost konci, protoze oni se rozhodli, ze si to nechaji, kdezto my ne. Bratrovi je 28, Pilotovi 36. Clovek by rekl, ze na dite bude vice zraly ten starsi, ale nakonec si troufnul ten mladsi. Nebo to mozna dostal prikazem. :)

Takze kdyz jsme se vcera nahrnuli do porodnice, se na to nadeleni podivat, tak nam asi obema muselo jit hlavou, ze ted jsme mohli mit uplne stejny starosti. Pilot by touto dobou nejspis pracoval jako kontrolor letoveho provozu (rozumnej pohrbil svuj sen o praci pilota), kde by mel docela dobry penize a tak bychom nejspis meli i ten dum. A kiwimama by nas zasobila hromadou chrastitek a oblecku, ktere koupila pouzite za dolar nekde ve vyprodeji charity. Musim rict, ze kdyz mi minulej mesic ukazovala, co vsechno tak vyhodne nakoupila pro budouciho vnoucka, tak se mi v duchu zvednul kufr. Zasla chrastitka s cernou spinou ve sparach, ktere melo v puse kdejake dite ci kdejaky pes, bych se diteti stitila dat i kdybych to mesic drhla v savu. To jsou pak ty okamziky, kdy jsem opravdu rada, ze zadne dite necekame, protoze bych ty chrastitka nemohla vyhodit, abych neurazila. 

Kiwimama sice tvrdila, ze prijede az na Vanoce, ale nak se ji to rozlezelo a tak ji tu v pondeli mame jako na koni, protoze se chce na svyho prvniho vnoucka podivat. Bydlet bude taky tady na farme u strejdy (jejiho bratra), ale ji to urcite nebude delat zadne potize, narozdil ode me, protoze ona je na extremni bordel zvykla. Nekdy si rikam, jak to asi meli doma jako decka, jestli se tomu bordelareni naucili od maminky a tatinka, nebo se to nezavisle na sobe naucili sami. Pilotuv malej bratr ma doma taky peknej curbes. Mozna je to typicky novozelandsky?? Kdyz si vzpomenu na svoje detstvi, na nas barak na venkove, tak si taky vzpominam na bordel, ale ne tak hroznej jako tady a nahodou aspon ten obyvak, kam chodily navstevy, se moje matka snazila jakz takz udrzovat. Myslela jsem si, ze to je normalni, ze kdyz ma nekdo doma bordel, ze se za nej aspon stydi, ale tady to spis chodi tak, ze kdyz se to nekomu nelibi, tak je stredem vysmechu, ze je cimprlich a myslim, ze i Pilot uz mel od strejdy mluvino do duse, ze co si to dotahnul za princeznicku.

Takze i kdyz jsem vyrustala s bordelarkou, nejak se to se mnou v dospelosti netahne. Vzpominam si, jak jsem to doma nenavidela a rozhodne se nechci vracet do tech dob a bydlet jako prase. Proste chci mit doma uklizeno a hotovo. A kdyz uz o tom tak mluvim, tak s domovem a bordelem vlastne souvisi jedno moje "trauma", ze kteryho je mi spatne jeste dneska. Nas dum mel dve loznice. Moji rodice, misto aby z jedne udelali detsky pokoj, z ni udelali tzv. kocicarnu. Nejdriv tam mel muj otec kocky, ktere tam vsemozne chcaly na drevenou podlahu a pak, kdyz se otec odstehoval, se z pokoje stala popelnice. Matka tam hazela vsechno co nepotrebovala a taky tam v rohu odchovavala stenata. Cokoliv se nehodilo, nasledovalo povel: "hod to do kocicarny." Sice tam kocky uz davno nebyly, ale porad to tam po kockach smrdelo, takze tenhle nazev uz pokoji zustal.

V loznici byly dve jednoluzkove postele srazene k sobe, aby z toho byla manzelska postel. Uz si moc nevzpominam, ale myslim, ze kdyz jsem byla mala, ze jsem spala sama v loznici a moji rodice spali na rozkladacim gauci v obyvaku. Kdyz se pak otec vyparil, moje matka zacala spavat v loznici se mnou. Mozna na tom z pocatku nebylo nic divneho, bylo mi 7 let. 8. 9. 10. Jenze postupem casu uz mi to zacinalo byt fakt nejaky divny, ze musim spat s moji matkou v manzelske posteli. V puberte mi z toho zacalo byt i na bliti, protoze uz mi to prislo vylozene uchylny. Nekolikrat za ta leta jsem se snazila matce predvest navrh toho, jak by se dala loznice prestavit, aby se postele oddelily a kazda mela svou a nefunely jsme si do ksichtu. A vubec byt moji matce takhle blizko mi bylo naprosto odporny. Kreslivala jsem planky a snila jsem o tom, ze mi matka dovoli mit svou vlastni postel. Ona ale vzdycky jen mavla rukou a nikdy se tim nezabyvala. Takze ja jsem az do svych devatenacti!!! let (nez jsem odmaturovala a okamzite vypadla z baraku) musela spat s moji matkou v jedne posteli! Dnes se s matkou takrka nebavim a to jak me nutila spat s ni v jedne posteli ma na tom nemalou zasluhu. Dodnes nechapu, ze ji to samotne nevadilo. O co ji jako slo?!

Wien planuje

12. listopad 2014 | 05.59 | rubrika: Život

Novej Zeland mi byl cert dluznej. Samozrejme jsem se diky studenymu odchovu a vymrznuti ve sprse pekne nachladila a lehla jsem s chripkou. Strejdovi je hnedka jasny, ze to je pro to, ze nezeru maso. A chudak Pilot musi snaset nevrlou nachcipanou Wien. Ted uz je mi konecne zase lip a zjistuju, ze cim dyl se clovek pohybuje v bordelu, tim min si toho asi vsima. Postupne si troufam i na veci, ktere by pro me byly na zacatku nemyslytelne. Treba uvarit veceri. Varim ale jenom nam, protoze strejda vari sobe a synovi "opravdove jidlo". Jak je videt, tak jsem se teda zatim nikam nestehovala, protoze se mi nechce nekde platit, kdyz stale jeste nemame zadne prijmy. Ale pocitam, ze tak stovku budu muset strejdovi na stul polozit. Na elektrinu. On to sice nevi, ale ve vedlejsim pokoji jsem nasla malej elektrickej radiator a tak v nasem pokoji topim ostosest. Kdyby radiatoru nebylo, fakt bych uz tady davno nebyla. I kdyz pozor, uz nemame deset stupnu, o vikendu bylo uz i 17! Nicmene od te doby teplota opet upada.

Pristi tyden snad Pilot dodela zkousky a vydame se trochu procestovat jizni ostrov. A kde se nam bude libit, tam se treba i na nejaky cas usadime a najdeme nejakou prozatimni praci, pac s pilotovanim to zrovna nevypada moc ruzove. No a protoze me tady ta nevedomost a nejistota desne depta, tak jsem se rozhodla, ze si aspon udelam kolaz z obrazku toho, co bych chtela dosahnout/ziskat a budu se na to kazdej den divat a snazit se ty obrazky promenit ve skutecnost. Kdo vi, treba to zabere. :)

love

Prvni a nejdulezitejsi bod je zachovat harmonii ve vztahu. Musim se priznat, ze to, ze jsme s Pilotem jeste porad spolu, neni moc moje zasluha. Ja jsem celkem dobre naslapovaci a kdyz se vytocim, normalni reakce od chlapu byla, vytocit se na oplatku. A taky casto trucuju. :D Teda ono to jen vypada, ze trucuju. Pravda je, ze kdyz jsem nastvana, ze casto nevim jak slovne vyjadrit, co me podrazdilo a jak se citim a proc. A tak proste nechci mluvit. Potrebuju tak hodinku dve na to, abych si to srovnala v hlave a dokazala veci pojmenovat. Coz taky lidi normalne dost vytaci. Pilot je jinej. On se malokdy vytoci. Budto mi rekne, ze prekracuju hranice a nebo to zvrhne na nejakou srandu. A hlavne me nenecha dusit veci v sobe. Nikdy by nesel spat s tim, ze se s nim nebavim a budu spat zady k nemu. Nikdy by neodesel do prace bez objeti a bez toho, aby mi rekl, ze me miluje.

Co bych si prala je, abych se naucila lepe komunikovat a mene se nastvavat. Jednak pro to, ze nevim, jak dlouho to Pilota bude bavit byt ten rozumnejsi z nas dvou. Aby mi jednoho dne nerekl, ze uz me ma dost. A druhak pro to, ze si to zaslouzi. Zaslouzi si, abych na nej byla mila, i kdyz jsem zrovna treba nemocna a nenavidim celej Novej Zeland.

floatplane

Prace. Miluju vodu, plaze, a jeste vic me bavi nad nima litat. Kdyz jsem zacinala pilotni skolu, tak jsem si myslela, ze mym cilem bude nejaka letecka spolecnost a mezinarodni lety. Dneska si rikam, ze vetsi nudu bych asi nezazila. Ja chci byt ten pilot na obrazku. Brat turisty na nadherna mista a sdilet s nimi jejich nadseni. Ted mam ale trosku obavy, ze tenhle sen o bilych plazich a letadlu se mi nejak vzdaluje. Konkretne tahle plaz je totiz v Australii a ja jsem... no, vite kde. Svetylko nadeje jeste blika. Kdo vi, treba Pilot dostane praci na Fiji, v Indonesii, nebo treba i v te Australii. Hlavne kdyz to nebude Sydney. :D

cheese

Asi si ted rikate, co tady dela syr, kdyz ho nezeru. Souziti s clovekem, kterej ji vsechno, mi stavi do cesty soustu prekazek, ktere se snazim preskakovat. Tim spis, ze Pilot respektuje, ze jsem vegan a tudiz nic zvireciho domu netaha, se citim byt zavazana mu doprat jidlo, ktere je v souladu s moji etikou a jeho chutovymi bunkami. Coz se mi vicemene dari a Pilot je celkem spokojeny. Zvlaste pak kdyz v nedeli chodivame na snidani do mesta, kde si da svoje milovana michana vajicka (od bio slepic z vybehu). Kdyz se ho zeptate, jestli mu chybi maso, tak rekne, ze ani ne. Ale ze kus syra by si dal! 

V Australii jsme meli par fakt dobrych syru. Notzarelu na tousty a na pizzu a Bio Cheese, kterej se dovazi az z Recka, na chleba s maslem. Vegansky maslo delam domaci a to ma od Pilota za jedna. Bio Cheese ma od nej taky za jedna, ale jednak to tady nemaji a druhak vozit to az z Recka je trochu pitomy. A tak jsem prisla na to, ze vlastne chci vyrabet a prodavat maslo a syry! Je to pro me vyzva vyrobit syr, ktery dostane od Pilota zelenou. A s tim pak vyrazim na trh.

house

Chceme dum. Prostorny, vzdusny, s velkymi okny, s terasou. A podlahovym vytapenim! Kiwimama prislibila deposit na hypoteku, ted jen zajistit nejake ty prijmy. Asi bych mela pohnout s tim syrem!

greenhouse

Chci si pestovat svoje jidlo!! Zni to divne, zejo, ze zrovna ja bych se chtela hrabat nekde v zahone. Jenze mam problem, kdyz chci svoji zeleninu kvalitni, cerstvou a bez chemie. Utracim spoustu penez za bio kvalitu a pritom si vubec nemuzu byt jista, ze je ta zelenina cista. Fascunuji me projekty, kde na minimalnim prostoru lidi pestuji jidlo pro celou rodinu a jeste jim zbyde pro sousedy. Kolikrat to maji tak vychytany, ze se to o sebe stara skoro samo! Libi se mi, jak lidi vypestujou spoustu brambor v jednom sudu. Libi se mi vertikalni zahony. Chci svuj vlastni kaderavek. Ten jim kazdej den. A chci pestovat cerstve bylinky a klicky primo v kuchyni. A mozna bychom taky mohli mit pet stastnych slepic. Protoze veganska vajicka pro Pilota nevim jak vyrobit. 

car

A na zaver stare zname otrepane Mondeo. Jo ja vim, ze uz jsem ho mela. Taky jsem na to sazela, ze za ty dva roky jsem si s nim snad uz dost uzila, ze se snad uz muselo i trochu okoukat a ze tedy muzu dat prednost rozumu a nizsimu rozpoctu a presedlat na Subaru. Opak je pravdou! Za kazdym okolo projizdejicim Mondeem se otacim a mnohdy i slzicka ukapne. Chybi mi moc a i Pilot rika, ze jsem hrozna a ze pristi auto, co koupime, teda bude Mondeo pro me. :D Ale momentalne jsme oba radi za kombika, protoze i tak do nej nejsme schopni narvat vsechny nase kramy. 

Wien v Dunedinu

5. listopad 2014 | 03.26 | rubrika: Život

Do Wellingtonu jsme dorazili az v sobotu vecer, protoze Pilot si chtel jeste v sobotu zahrat kriket a tak jsme rano Danovi predali kocky a barak a pekac strudlu jako podekovani a vyrazili na kriket a pak do Weillingtonu k Philovi, Pilotovu kamaradovi z detstvi. Dorazili jsme k nemu driv nez se on a tak jsme se nakvartyrovali do pokoje pro hosty a cekali na ne. Barak se mi libil, bylo tam cisto, kdyz teda pominu mistni casty zvyk, ze se doma chodi v botach.

Kdyz prisli domu, tak jsem mela mirny sok. Nechci nejak urazet lidi s nadvahou, ale kdyz ma nekdo dvojnasobnou vahu, nez by mel mit, tak to je proste na me moc. Byli si ve meste pro veceri, takze si nesli pytliky z mekace a stale jeste v botach si sedli v obyvaku ke stolu a zacali se ladovat hranolkama a burgerama. Naprosto nechutnej pohled. Pak zacali sledovat rugby a ruzne se o tech hracich bavili, Philova pritelkyne nezustavala pozadu a tak mi byla jeste vic nesympaticka, protoze ja proste nechapu, jak by se nejake holce mohlo neco tak stupidniho libit. Osobne si myslim, ze jsou dve skupiny zen, ktery se rady divaji na fotbal. Ty, co se rady pokochaji pohledem na svalnate zadecky a ty, co se chteji zavdecit chlapum. Neco jako jsem tlusta a oskliva, ale narozdil od tebe se se mnou chlap muze bavit o fotbalu, hec. No zkratka a dobre byla jsem rada, ze tam stravime jen jeden den a budem pokracovat v ceste.

V nedeli jsme sli na veceri s Kiwimamou a Pilot mel jasne instrukce ode me i od cele rodiny. Konecne oznamit mame, co uz vsichni vedeli! Pri veceri se ale vubec nevymacknul a ja uz jsem z toho zacinala byt nervozni ze z toho zase nic nebude. Nakonec ji to oznamil v aute. On ridil, ona sedela v zadu, on koukal na silnici a u toho prohlasil: "Jo a mimochodem Wien bude tvoje snacha". No myslela jsem, ze ho zabiju, ale mama asi ani nebyla zpusobem sdeleni prekvapena, vsak uz ho nejakou dobu zna. Mama rekla, ze nam teda obema gratuluje, ja jsem na ni zamrkala, ze nevim, jestli mi ma k cemu gratulovat a ona se smala, ze to je fakt a ze mam co delat, abych dala Pilota do late. :D

V pondeli rano jsme se nalodili na trajekt a v poledne uz jsme byli na jiznim ostrove a po devate vecer jsme dorazili do Dunedinu ke strejdovi. U strejdy v chalupe se taky chodi v botach. To znamena, ze vysavanim nebo mytim podlahy se tu nikdo nezdrzuje a podle toho to taky vypada. Na zachode se stitim dat prkynko dolu a k my smule ho stejne vzdycky zase nekdo zvedne. Sprchy se stitm taky. V kuchyni se stitim upatlane mastne lednice. Stitim se na ni sahnout a otevrit a chce se mi zvracet, kdyz kouknu dovnitr. Stitim se rychlovarne konvice a te mastne houbicky na nabobi. Vrcholem mych kuchynskych kreaci je nakrajet si ovoce (na mym vlasnim prkynku a s mym vlastnim nozem) a udelat si smoothie (v mym vlastnim mixeru). To se bude hubnout jedna radost!

No a nesmim zapomenout rict, ze je tu deset stupnu (v noci pak tak dva) a ze je tu tim padem desna kosa! Kdyz jsme se strejdou a jeho synem (12 let) a dcerou (20 let, taky vegan. :D) pokecali a odebrali jsme se do maleho bordel pokojicku na kute (na matraci polozene na spinavem koberci), tak jsem vubec nenachazela slova, co na to Pilotovi rict, jen se mi po tvarich koulely slzy jako hrachy. Byla mi desna zima a po te dlouhe ceste jsem fakt touzila po sprse, jenze do tehle bych nevlezla ani za milion. S Pilotem jsem se tudiz nebavila az do druheho dne, protoze me navic jeste nasral, kdyz jsem mu rekla, ze chci jit bydlet nekam jinam, ale on at tu klidne zustane, kdyz chce a on na to rekl, ze nekdy mluvim, jak kdyby nebylo zadne my ale jenom ja. Ja za nim letim na Zeland, litam z jednoho koutu zeme na druhej, kamkoliv si pan Pilot zamane, bydlim v podminkach, ve kterych bych nebydlela a cekam, kde si Pilot najde praci, abych si mohla zacit neco hledat v okoli, abychom byli spolu. Kdyby bylo jenom ja a ne my, tak jsem si velice jista, ze touto dobou bych mela uz davno nekde nejakej teplej a utulnej bytecek a praci jakbysmet. A to ani nechci mluvit o tom, ze ted zijeme z mych uspor a jezdime mym autem. Ale hlavne, ze ja jsem ta sobecka.

Druhej den se teda omluvil a vytahnul me na obhlidku farmy. Jsou tu ted jen dva kone a par ovci. Jedna tam lezi chcipla a pekne smrdi, ale strejda rika, ze v prirode by ji taky nikdo neuklizel. A taky je tu pes a kocka. A ve stajich je sprcha! Protoze je docela nova, tak ani nevypada nechutne, ma spravnej tlak vody, tak jsem se tesila, ze si i vlasy umyju. Tak jsem se tam vecer vydala, zima jako v marnici, ale pod teplou vodou bylo fajn. Jen jsem si nedovedla dost dobre predstavit, jaka mi bude kosa, az tu vodu vypnu. No ani jsem ji vypinat nemusela, vypla se sama. Ja byla cela namydlena a nasamponovana a najednou jen studena voda. Tak jsem tam asi deset minut sedela vedle te sprchy, mokra a studena a cekala, jestli se tepla voda vrati. Pak jsem vystrcila hlavu ze staje a mohutnym revem zavolala Pilota, at mi zase zapne teplou vodu. Pilot prisel, vymenil plynovou bombu a dal si sprchu se mnou. Rano jsem se probudila s bolavym krkem, cemuz se ani nedivim a to, ze jsem zmrzla az na kost mymu stavu nejak nepridava. Nasla jsem na Airbnb pokoj v peknem domecku, kde se pry topi 24/7, maji podle fotek krasnou a cistou koupelnu a kuchyni, tak premyslim, ze se tam odstehuju. Uz pokorne vzpominam na Australii a na to jaky tam ted maji vedro a ze uz tam maji zase mango a jakou jsem tam mela skvelou sprchu a moji vlastni kuchyn a ze se doma nechodilo v botech a je mi smutno. :(

Uz zase klepu kosu

27. říjen 2014 | 02.34 | rubrika: Život

Uz jsem se tesila, ze zimu mam za sebou. V Australii je ted tricet stupnu a ja klepu kosu na Zelandu. Zima v baraku me fakt nebavi. V Australii jsem se zarekla, ze uz mrznout nebudu a tak jsem tu posledni zimu topila elektrickym topenim, i kdyz mi bylo jasne, ze se nedoplatim. Pilot me nabada, at si oblecu tlusty ponozky a teplej svetr. Jenze mne je zima i tak! Cekam kdy mi poradi, at si taky navlecu kulicha a palcaky. Tedka sedim u krbu, kterej Pilot kvuli mne musel zapalit, aby se mnou vydrzel a kazdej den si nechavam desetkrat svato svate slibit, ze az si najdem svoje bydleni, ze to bude s vytapenim!  

Bydlime ted u kamarada Dana, kterej jel na dovolenou a tak mu hlidame velkej barak a krmime kocky. Pilot me vzal na vylet do Taupa, kde maji prima kabinky s minibazenkama, kde se muzete pekne v soukromi vyslict do naha a ponorit do ctyriceti stupnove vody. Konecne jsem se zahrala! No a ted o vikendu jsme byli na rodinne oslave narozenin nedaleko mestecka New Plymouth. Poprve jsem videla plaz s cernym piskem.

blacksand

Take jsem se poprve seznamila s vetsi skupinkou Pilotovy rodiny. Byla tam jeho mama, jeho strejda (tatuv bratr), strejdova manzelka (oslavenkyne) a pak spousta lidi z jeji strany. Pilot opet musel celit obvyklym dotazum, jak si takovej nevzhlednej chlap dokazal najit modelku. :D A teta se me nekolikrat ptala, jestli je tak strasidelna, jak mi ucite Pilot rikal. :D Ale mne se nahodou teta hrozne libila, je hodne prostoreka a je s ni sranda. Klidne bych ji brala za tchyni. Veceri jsme meli v takove velke klubovne, kde na tabuli bylo kridou napsano: "Stastne narozeniny ty starej prde!” A Pilot kazdyho obtezoval, at tam jdeme a pripiseme neco svyho, ze to pak tete vyfotime na pamatku. A tak se tam zacali sunout lidi a psat svoje pranicka a Pilot tam pak dotahnul i me, ale co ja tam mam tete psat, kdyz jsem ji teprve potkala?! Tak jsem se naladila na jeji prostorekou notu a napsala jsem "nejsi tak strasidelna, jak rikaji” :D Cela rodina vybuchla v rehot a v mziku se na tabuli objevily dalsi hlasky jako "no to urcite” a "hahaha”. Teta me objala a rikala, ze to je to nejsladsi, co ji tam kdo napsal. :D

Po veceri se sel kazdej opit k nim do chaty. Byla jsem tam asi jedina strizliva. A kdyz sel Pilot s tetou a par dalsima ven na cigaretu, tak jsem vedela, ze uz ma fakt dost, protoze Pilot kouri jenom kdyz je docista opilej. Skrz otevreny okno jsem slysela utrzky toho, co tam ve svym podrousenym stavu vykladal. Jak byl muj instruktor, jak jsme se dali dohromady a tak dale.. Kiwimama se pak sebrala, ze uz je unavena a sla do nasi chaty spat. Pilot chtel vyrazit za ni, ze s ni chtel jeste o necem mluvit a pak ani nevim jak z neho vypadlo, ze ji chtel rict, ze si me chce vzit. :D Teta ho hned zpacifikovala, at se ji proboha nechodi ptat, ze ji to proste mame spolu oznamit, ale urcite ne ted, kdyz je na plech. Pak se pul hodiny spolu dohadovali, on ze se mamy ptat nechtel, ze ji to jen chtel rict a teta trvala na tom, ze kdyz by tam sel sam, tak to je ptani a at to nedela. :D No proste pulka rodiny to vedela uz od te doby, co se Pilot opil na oslave strejdovych narozenin pred dvema mesici a ta druha pulka se to dozvedela ted. A mame jeste porad nikdo nic nerekl!  

Druhej den se chlapi vydali hrat golf, zensky jely nakupovat a ja jsem sla s tetou do klubovny ji pomoct s uklidem po te oslave. Cestou jsme potkaly jednu starsi pani a teta me predstavila, ze "to je Pilotova snoubenka”. Ja na ni ze "teto to nemuzes rikat!” A teta na pani zamrkala a rika "jo my to nesmime rikat, protoze maminka to jeste nevi.” Ach boze, jenom doufam, ze Kiwimama bude nastvana jenom na Pilota a ne i na me. :(

V patek se vraci Dan, tak vyrazime do Wellingtonu obtezovat kamarada Philla a jeho pritelkyni a pak nekdy asi v pondeli vyrazime na jizni ostrov. Tak doufam, ze to pres ten vikend Pilot mamince konecne vyklopi, at to mame z krku, protoze priste ji uvidime asi az na Vanoce a do te doby by ji to urcite uz vykecal nekdo jinej a ja fakt nechci mit nasranou tchyni!  

Wien v Kiwilandu!!!

12. říjen 2014 | 01.47 | rubrika: Život

Ke Krisovi jsem se nakonec nestehovala, protoze se klasicky zase na posledni chvili vymluvil, tak jsem musela u sousedky zustat. Kreslila jsem ji ukoly do skoly a tak nakonec byla jeste rada, ze me tam ma. Zkousku jsem konecne dokoncila a tak jsem hned druhej den sedla na letadlo a opustila Australii.

V letadle jsem se tematicky koukala na Hobita. A obcas mi u toho bylo do breku, proste takove nejake pitome dojeti, kdyz po delsi dobe neco opoustite a jdete nekam ani poradne nevite kam. Ve Welingtonu to ze me celkem opadlo, protoze tam na me uz cekal Pilot s usmevem od ucha k uchu. Byla uz skoro pulnoc, tak jsme rovnou vyrazili na hotel a asi nemusim popisovat, co se po sesti tydnech abstinence odehravalo tam.

Druhej den jsme sli na obed s kiwimamou. S timhle rychlym spadem udalosti jsem ocekavala, ze prsten dostanu uz pri veceri. :D Mama byla v pohode, ma snad 160 centimetru, takze proti mne vypada jako hobitka a Pilot se tomu celou dobu chechtal. Tak jsme se pobavily na Pilotuv ucet, coz se mu vubec nelibilo, ale aspon my s mamou jsme nasly rychle spolecnou rec. Mama pak valila zase do prace a my jsme valili k ni do baraku, kde si Pilot chtel neco vyzvednout a navrhoval, ze tam muzu nechat aspon jeden z mych kufru, at furt vsechno netahame v aute.

Pilot me varoval, ze jeho mama hromadi veci. A ja jsem si myslela, ze to urcite nebude tak hrozny a kdyz mi rika, ze jsou tam jen uzke ulicky vytvorene mezi hromadami harampadi, ze prehani. Prvni co me zaujalo bylo, ze dvere nebyly zamcene. Pry se tu moc nezamyka. Druhy dojem byl cichovy. Smrad stareho, plesniveho baraku. To uz mi bylo jasny, ze tam si kufr nenecham. Tredi dojem, vizualni, dal Pilotovi za pravdu. V obyvaku vedla ulicka mezi kramama do pracovny. Byla tam televize, ale nebylo by si k ni kam sednout, pac i sedaci souprava byla zaskladana. Z pracovny byl krasny vyhled na zatoku a Wellington. Pokoje byly vsechny zabordelene, nejvic me ale prekvapilo, ze i kiwimamy loznice byla absolutni bordel a i postel byla zaskladana tak, ze dodnes nechapu, kde mama vubec spi. A jako bonus byla vsude letita vrstva prachu. Byla jsem moc rada, ze se nemusime moc zdrzovat a vyrazili jsme do Palmerstonu, kde Pilot prebyva u kamarada Glena.

U Glena to vypadalo jako v domacnosti dvou chlapu. Koberec nevidel vysavac ani nepamatoval a to samy by rekla podlaha v kuchyni o hadru. No jeste ani nevypadli na trenink kriketu a ja uz jsem nenapadne pokukovala, kde asi bude mit Glen vysavac a kybl. Sotva za nima zaklaply dvere, tak jsem se do toho pustila a nez se vratili, tak aspon ty podlahy byly cisty. Kuchyne bude ukol na delsi dobu a docela z toho mam osypky tam varit a vubec pouzivat nacinni, se kterym se bezne vari maso, to uz jsem si uplne odvykla a docela s tim mam problem. Ale jinak to tady celkem ujde a kdyz si vzpomenu na kiwimamin dum, tak si rikam, ze jsem na tom mohla byt mnohem hur.

Zeland se mi ale jinak dost libi! Kdybych sem jela rovnou z Evropy, tak bych asi nebyla moc nadsena, protoze clovek je chtivy nejake exotiky a tak to muze byt trochu zklamani, kdyz preleti pul sveta, aby vystopil nekde, kde to vypada jako v Evrope. Ale ja po dvou a pul letech v Australii jsem uplne nadsena, ze zase vidim kosy a vrabce a ze ptaci tu stebetaji a zpivaji, misto aby hnusne vriskali a stekali jako u klokanu. A taky tu vidim stare zname stromy a obcas dokonce i jehlicnate!! Proste je to tu vic jako doma a zatim nemam pocit, ze by mi tu mohlo neco chybet.

Tak to jsou moje zacatky na Zelandu. Vesela histoka na konec, byla jsem poucena o tom, ze nesmim rikat, ze jdu snist kiwi (I´m gonna eat a kiwi), protoze se na me Pilot s Glenem vydesene podivali, ze kteryho z nich teda chci sezrat. Prej kiwi je kiwi fruit a ne kiwi. :D   

Prezivam

4. říjen 2014 | 04.08 | rubrika: Život

Kazdy den jsem volala na urad, jestli uz mi muzou poslat ten zdravotni certifikat. Tak dlouho jsem jim lezla na nervy, az se ucho utrhlo a certifikat mi ve stredu poslali! Tak jsem cela natesena volala Warrenovi, ze mam certifikat a kdy ze mam prijet vyplnit ty papiry. A milej Warren mi rekl, ze neni ve skole a mam priletet pristi stredu. Jo, priletet, protoze on porad jeste nema vhodne letadlo, tak prej at jedu do Bankstownu, pronajmu tam letadlo a priletim do Wollongongu. Kdyz jsem se ho zeptala, jestli by nechtel do Bankstownu prijet on, tak prej to ani nahodou. Takze ja zase znova budu platit transport letadla do Wollongongu, za ten cas co se mnou poleti on a uz to tak vidim, ze dedkovi nebude blby ani to, aby mi nauctoval tu petistovku za testovaci poplatek. Znova. Jako kdyby mu nedochazelo, ze to, ze mi test neuznali je jeho vina a ze spravne bych to teda ted mela mit zadarmo. Jenze se nechci hadat, protoze to uz fakt chci mit za sebou, tak si pockam na licenci a pravnika na nej poslu az potom. Taky si pripadam jak uplna p....ca, ze ten urad tak uhanim a milostpan ma na me cas az za tejden.

V nedeli mi vyprsi ta lhuta, co mam na opusteni Australie, tak se jeste bojim, abych na hranicich nemela nejake opletacky a nedostala zakaz vstupu na pristi tri roky. To by mi obzvlast vadilo, kdyby Pilot dostal v Australii praci a nemohl to vzit, protoze ja mam ban!

Vsechno uz jsem prodala, nemam auto, nemam byt a tak jsem se nouzove nastehovala k sousedce, ze na par dni. Sousedka hromadi veci a taky ma porad pravdu, takze se tady pres jeji hadry, vazy, knizky, svicny, krabice a krabicky a moji nafukovaci postel a pet kufru skoro nehneme a navic jeste se furt musim kousat do jazyka, kdyz se se mnou zacne o necem dohadovat, protoze to by se pekne vytocila, kdybych trvala na tom, ze nema pravdu. A zrovna ona mi tuhle rekla, ze vubec nechape, jak to s Pilotem muzu vydrzet, kdyz on musi mit vecne pravdu. Jenze s Pilotem ja se klidne muzu pustit do diskuze a nemusim se bat, ze se promeni v arogantni priseru, nebo ze me vyhodi z domu!

Fakt se to se sousedkou uz sotva da vydrzet, navic jsme rekly na par dni a ja uz tady smrdim vic jak tejden. Takze dneska me snad prijde vyzvednout kamarad Kris (Pilot by urcite byl nadsenej :/) a stravim ten zbytek casu u nej na gauci. On ma psa, tak muzu chodit na prochazky a zase aspon budu mit trochu co delat. A navic je v Surry Hills spousta veganskyho zradla! A Kris je vegetarian, takze kdyz neco uvarim, tak se v tom nebude frfnat jako sousedka.   

Odjezd na Zeland je pro me tudiz porad neco jako vzdalenej sen a porad se trochu bojim, protoze ac me bavi cist blogy lidi, co se tam ruzne protloukaji na turistickych vizech, zda se mi, ze kazdej po tom roce odjizdi domu. Kazdej to ma jako dobrou zkusenost, ale nikomu se tam nechce zustat? A ja tam mam jako zit?!

Nadruhou stranu se docela tesim, az se seznamim s rodinou a Pilotovyma kamaradama. Prej uz i celej jeho kriket team ceka az prijedu, aby me mohli poznat! Ja jsem byla vzdycky spis samotar a to mnozstvi lidi, co tam na me ceka, je trochu desivy, ale zase treba poprve v zivote budu mit neco jako rodinu. A Pilot tam beha a ukazuje vsem muj zasnubni prsten, kterej jsem jeste nedostala, protoze prej nejdriv musim poznat kiwimamu. Ja jsem to chapala, ze nechtel, aby se mama citila nejak jako vynechana pri takovym dulezitym zivotnim rozhodnuti, ale ted to uz vubec nechapu, kdyz kazdej uz to vi a kazdej druhej videl prsten a kiwimama je jedina, komu jeste nic nerekl! Jak se asi nebude citit vynechana, az se dozvi, ze je posledni, kdo se to dozvedel?!

Priznani a vyznani

23. září 2014 | 01.53 | rubrika: Život

Docela me bavi se s Pilotem bavit na tema, co jsme si mysleli nebo citili v dobach, kdy jsme jeste oba byli plni pochyb a nebyli k sobe otevreni jako dneska. Ja jsem se citila jako ta, co ho musi uhanet, pritom jsem ho uz davno pry mela v hrsti.

Jedno z mych priznani bylo o tom, co jsem si myslela, kdyz mi Pilot jednoho vecera volal po te, co ve skole "nedopatrenim” zahlednul moji nahatou fotku u me v mobilu – jak jsem tu o tom psala. Rekla jsem mu, ze kdyby se mi hlavou nehonilo, kde je asi jeho pritelkyne, ze mi muze takhle vecer volat (to jsem jeste nevedela, ze ji tady vubec nemel), tak ze bych mu rekla, at si s tim nedela starosti, ze me muze videt nahatou kdykoliv bude chtit! Pilot tak trochu zcervenal a rekl, ze "mozna” me pak videl znova. "Jak jsi me videl znova??” nechapala jsem. A on na to ze "no tys nebyla ve tride, tak jsem si dal zalezet, aby mi tentokrat nikdo nekoukal pres rameno a poradne jsem si ten obrazek prohlidnul..” A to jsem si myslela, ze me uz nic neprekvapi. "Coze ty ses vazne sel na tu fotku podivat znova?!” furt jsem tomu nejak nemohla verit. "No ja vim, ja jsem se hrozne stydel, ale nemohl jsem si pomoct!”

Tak to se mi pan ucitel pekne vybarvil!

Good bye my friend

20. září 2014 | 09.19 | rubrika: Život

Prodala jsem moje milovane Mondejicko. :( Byla to trochu kovbojka. Nejdriv me uhanel jeden chlapek, ze se prijede podivat. Ja kvuli nemu vzdycky cekala doma jako trubka a on se dycky ozval hodinu az dve po tom, co tam mel bejt a rikal ze ma zpozdeni a ze tam bude za hodinu. Ani se neptal jestli muze, proste mi to rozkazal a bylo. Vsadim boty, ze to byl nejakej muslimskej kteren, co je zvyklej, ze zensky delaj co on poruci. To me dycky vytocil a tak jsme se pokazdy se sousedkou sebraly a sly jsme nekam na veceri nebo na obed a chlapkovi jsem napsala, ze nebudu doma a hotovo. Treti den mi opet psal, ze se stavi v poledne. Nemela jsem co delat, tak jsem teda rekla ze jo, i kdyz uz se mi fakt nechtelo ho zase zvat, kdyz uz mi bylo jasny, ze to bude nejakej vykuk, co by mi nabidnul tak dva tisice. On se tradicne ozval s hodinovym zpozdenim, ze prijede za hodinu. Ja na to odepsala, ze jedeme na obed a vyrazily jsme se sousedkou do Newtownu. Cekaly jsme na obed, kdyz mi prisla smska, ze chlapek vyrazi. Ignorovala jsem to. Za dvacet minut psal, ze uz je tam. Odepsala jsem mu, ze ja ne. On na to ze kdy se vratim? Ze jestli do hodiny, ze pocka. Odepsala jsem mu, ze ted kdyz se konecne uracil prijet, ze se nepretrhnu a ze se vratim tak za tri hodiny. On mi zacal nadavat, ze co to mam za pristup, on tam jel celou hodinu a ja se takhle chovam! Odepsala jsem, ze to od takovyho nespolehlivyho debila sedi, ze jsem na nej cekala 3 dny v kuse a ze s takovym idiotem stejne nehodlam delat zadnej business. A ze mu to netrvalo hodinu, ale jen dvacet minut!! Fakt jsme z toho se sousedkou nemohly, co to je dneska za lidi.

Pak se prisel podivat chlapek puvodem z Fiji. Ja mam Fiji rada, tak jsem hnedka na nej zvolala BULA! a von byl hrozne z toho paf jaka jsem pratelska. Nasoukali se i s jeho panickou do auta a jeli jsme na projizdku. Fijijec rekl, ze auto je fajn, ale chci moc penez a tak jestli to budu chtit prodat levnej, ze mu mam zavolat. Od te doby mi porad volal, ja jsem si rikala, ze to auto asi fakt chce, nez se me zacal ptat, jestli bych nechtela jit na kafe, nebo jestli by mohl prijit on ke mne!!! Nemohla jsem verit te mire drzosti. Zeptala jsem se ho, co ho jako vede k myslence, ze bych podvedla myho snoubence (a to jeste prave s nim?!) a von na to, ze muj snoubenec tu ale ted neni a ze mi to urcite musi chybet a ze on vi ze to chci a ze jsem krasna a kdesi cosi. Pak prej jesli ho odmitam, protoze se bojim co sousedi, ze se muzem sejit i jinde. Rekla jsem mu, at mi priste zavola pouze v pripade, ze to bude o aute. Uz se neozval. 

Potom prisel chlapek, co mi byl nejakej povedomej. No, nakonec jsme prisli na to, ze od dela ochranku v jednom podniku a ze jsme se tam dost casto videli. On kdyz si to uvedomil, tak me objal a dost jsme se te nahode nasmali. Mel teda spoustu pindu, ze prej tomu autu odchazi turbo a ze bude muset spravit tohle a tamto a tak me nakonec ukecal na uplne smesnou cenu. Ale co by clovek mohl chtit za auto s pretocenym tachometrem a bez servisni knizky, zejo. Dala jsem mu to auto s tim, ze pokud jeste nekdy budu muset jet do skoly do Wollongongu, ze me tam odveze! Jenze ted se ho bojim zeptat, protoze to auto ma uplne genialni (po.ranej!) fordovskej patent v nadrzi a posledni dobou mi kazde tankovani zabralo pul hodiny (neprehanim!). A ja se bojim, ze kdybysme jeli do Wollongongu, ze bysme museli brat naftu a on by na to prisel a ja byla u toho! Mela jsem teda z toho trochu vycitky, ale s tim jak malo za to auto zaplatil, fakt nemuze ocekavat, ze to necham jeste spravit. Tak jsem mu to predala s plnou nadrzi a doufam, ze na to prijde, az kdyz budu na Zelandu! Musim rict, ze se mu se mnou nejak nechtelo loucit. Rikal mi, ze kdykoliv cokoliv budu potrebovat, ze se na nej mam obratit (a ja furt myslela na tu nadrz a ze se na neho radsi obracet nebudu :D), ze ma vsude kontakty, i na imigracnim a tak, se vsim pomuze. A tak jsem mu podekovala, zase jsme se objali a on odjel. I s mym Mondejickem. :´(

Trochu me dneska vydesila sousedka. Ta se me v poledne zeptala, jestli moje poznavaci znacka je ta a ta. A ja rikam ze jo, proc? A ona ze no byla jsem asi pred hodinou na balkone a tvoje auto projizdelo nasi ulici! Tyvole vim kde bydli a vim kde pracuje a tam neni proste vubec zadna sance, ze by nase zapadla mala ulicka byla na nejake jeho trase. Proste stalker!! Premejslela jsem, jestli uz stihnul projet celou tu nadrz a chce mi dat pres hubu, nebo jen chce to co ten Fijijec! Abych se tady uz bala jit ven!

Takze jsem se tim padem s koupi auta na Zelandu nemohla moc rozsoupnout a musela jsem se spokojit se starsim a mene vybavenym modelem. :( Sbohem tempomate, sbohem parkovaci senzory, automaticka svetla a sterace.. Holt si zase musim zvyknout parkovat od oka a mit nohu furt na plynu. No a protoze je to Novej Zeland a kazdej tam cestuje a spi v aute a mozna taky nekdy budem chtit nalozit kola nebo lyze, nebo nedejboze deti, tak jsem si nakonec vybrala svyho prvniho kombika. Jednu velkou vyhodu oproti Mondeu ale asi ma. A to je pohon na vsechny ctyri, coz se mi na zelandske pomery zda vice nez uzitecne. Timto se tedy loucim s moji laskou (v levo) a predstavuji vam moji novou Subaru Legacy (v pravo).

cars   

Jak se mi zhroutil svet

19. září 2014 | 23.40 | rubrika: Život

Ve stredu byl den D a ja jsem skladala zaverecnou letovou zkousku. Moc jsem nebyla nadsena, ze tam bylo 30 uzlu vetru, protoze to pak naplanovane trasy nikdy nesedi a clovek vzdycky skonci nekolik mil jinde, nez chtel byt. Ja jsem ale mela asi desnou kliku, ze to co me chtel najit bylo presne tam kde jsem to chtela mit, jeste vypadal docela, ze to na nej udelalo dojem. :) Takze u zkousky jsem prospela a byla jsem z toho nepopsatelne stastna. Vsechny ty slzy, trapeni a pochybovani bylo pryc a ja jsem se neuveritelne tesila, az prijdu domu a koupim si letenku na co nejdriv a konecne se zase stastne shledam s Pilotem.

Vyplnovali jsme pak uz jen formality na zaslani licence, kdyz komisar zamrznul. Prej tady pisou, ze mas mit zdravotni certifikat prvni tridy. On si myslel, ze blbe vidi a ja ze blbe slysim. Zakon rika (a to vim, protoze zkousku z leteckyho prava mam taky za sebou), ze na to, aby clovek mohl podstoupit tuhle zkousku, musel nekdy drzet certifikat prvni tridy a musi mit aktualni certifikat druhe tridy. Tudiz kdyz mi vyprsela platnost prvni tridy, tak mi to bylo uplne jedno, protoze po zkouskach hned odjizdim a prvni tridu nepotrebuju. Co jsme ja ani komisar nevedeli, ze od prvniho zari plati jiny zakon. Komisar se dopustil poruseni zakona, ze se mnou vubec ten test podstoupil a muj test byl diskvalifikovan.  

Byla jsem z toho v silne depresi dva dny. Jak mam tedka kua narychlo sehnat prvni tridu? A to jako fakt budu muset ten test delat a nedejboze jeste i platit znova?! A jak to mam asi jako stihnout, kdyz mi konci viza?! Hlavne me nejvic rozciluje, jaky jsou to hajzlove a jak nas zahranicni studenty zase diskriminujou. Pilotni licence ma rikat, ze mam dostatecne znalosti a dovednosti. Jestli i moje zdravi je dostatecne, by mela posoudit ta zeme, ve ktere se rozhodnu vykonavat pravomoci mne tou licenci dane! Jenze to se jim asi nelibilo, ze studenti odjizdi, aniz by znova zaplatili spoustu penez za zdravotni prohlidku. Vubec je to nezajima, ze si to musime vyridit v jine zemi, proste musime zaplatit dvakrat. Ja mam takovou strasnou chut si najmout pravnika a zalovat je za diskriminaci. A navic nechapu kde to videli, zmenit zakon dva tydny pred zavereckama a posuzovat podle neho studenty, kteri studovali podle jinych pravidel? Navic kdyz tu zmenu zrejme nepropagovali dost na to, aby o ni skoly a instruktori vubec vedeli!

Ja jsem taaaak nasrana a bezmocna, ze je mi z toho spatne! 

žádné komentáře | přidat komentář

O dobrych a spatnych snech

12. září 2014 | 03.01 | rubrika: Život

Uz je to pres dva tydny, co Pilot odjel. Skoro kazdou noc se mu o mne zda. Nekdy delame prasecinky, jindy jsme pro zmenu manzele, mame dve deti a mame se hrozne radi. Vzdycky kdyz jdem spat, tak si z neho delam legraci a rikam mu, at pozdravuje nase deti. Je to fakt sweet, ze se mu o tom takhle zdava. Asi me fakt miluje.

Mne se taky o nem casto zdava. Nekdy to ani neni on, ale pointa snu je vzdycky stejna. Zda se mi, ze jsem s nim (nebo proste s nekym), ze me hrozne miluje, ze jsme si slibili, ze se vezmeme, mozna i zalozime rodinu a takovy veci. A ja pak najednou zjistim, ze k nemu uz vubec nic necitim, ze mi ani neni prijemny, kdyz se ke mne priblizi a ze se ho zoufale chci zbavit. Nekdy je mi ten clovek vylozene odpornej a ja nechapu, jak jsem mu kdy mohla neco slibit nebo na nej sahnout. Nekdy celej ten sen probrecim, protoze si pripadam hrozne, ze mu rikam at odejde po tom, co jsem mu v dobre vire naslibovala, jak spolu budem uz naporad. Nenavidim se za to, ze mu takhle ublizuju, ale nedokazu se uz na nej pomalu ani podivat. Nekdy mu ani nedokazu rict, ze chci aby odesel. Saha na me a ja si jen rikam tak ale rychle at to mam za sebou. Vnitrne u toho hrozne trpim, je mi skoro jako kdyby me znasilnoval. A zase myslim na to, jak se z toho vyvliknu, jak odejit a pritom ho nezranit. Jako kdyby to slo!

Taky jsem hrozne smutna, ze se mi to stalo zase. Tolikrat uz jsem v tehle situaci byla, ze uz jsem verila, ze chyba je ve mne. Ze proste nedokazu milovat. Ze ani pan pravy to nevyresi, protoze to mam rozbity. A pak prisel Pilot a s nim jsem zase zacala verit, ze rozbita nejsem a ze to dokazu, protoze on proste je ten pravej chlap pro me. A ted v tom snu prichazim o tyhle iluze, je mi strasne lito, ze mam zase byt sama, zase hledat a zranovat lidi, protoze po odchodu Pilota je veskera nadeje, ze jsem opravdu schopna s nekym vazne byt, zase ta tam. Vyhlidka na to, ze se v tomhle budu placat az do doby, nez budu uz prilis stara, nez aby me jeste vubec nekdo chtel, me dohani k zoufalstvi.

Probouzim se vetsinou uplne rozrusena, v depresi, mam nutkani brecet, nez mi dojde, ze to byl jen sen. Porad jsem s Pilotem, porad ho miluju a porad se chystam si ho vzit. Mam strasnou chut se k nemu pritulit, chci aby me hladil po vlasech a rekl, ze vsechno bude dobry. Ale on tady neni. A tak premyslim, proc se mi do haje museji zdat takove sny. Jsou to sny, co mi rikaji budoucnost, nebo jenom zpracovavaji moje vnitrni strachy a hruzy? Proc se mi sakra nemuze zdat to co Pilotovi?!