Hlásím se po delší době. Ještě žiju. Některým z vás se nelíbilo, že je to tady teďka zaheslovaný. No, já to chápu. Taky mě to naštve, když si někdo najednou zahesluje blog, kterej ráda čtu. I když trochu nechápu, že ten můj snad někdo rád čtě. :D Já jsem to tady předesílala, že s přechodem na youtube už to tu nebude moct být tak veřejné. Zatím mě to tam ještě pořád baví. Nemám tam totiž ještě žádný hejtery. Až se tam nahrnou, tak se zase s brekem možná vrátím sem. Každopádně, když něco natočím na youtube, tak se mi o tom tady nechce zase znova psát, tož tak. 

Co je teda novýho:

Máme nové sousedy. Rodina Indů, jejichž dítě (děti?) od brzkého rána vříská na zahradě a až do večera nepřestane. Pár metrů od našich oken od ložnice. Občas tam po něm vříská i jeho matka. V životě jsem neviděla, aby se nějaké děcko zásadně dorozumívalo jen řevem. Copak neumí mluvit? Já dělám tento týden noční, takže přes den bych ráda spala. To se ale s malým paviánem nedá. Co se s tím dá dělat? Když si s nima půjdu promluvit, akorát mě pošlou do pr...., protože přece neruší noční klid. Spánková deprivace ve mně probouzí agresivní sklony. Nejraději si teď představuju, že toho malýho smrada potkám na ulici, přejedu ho autem a bude ticho! Zbývá se snad jedině odstěhovat. V čemž nám brání jeden malý detail. Nemáme peníze na kauci. Takže kdybych se vám nějak dlouho neozvala, možná už jsem v lochu.

Pilot je teď nezaměstnanej (v nové práci začíná až za měsíc), s čímž také souvisí náš vybílený účet, protože teď domů nenosí ani to málo peněz, co nosil. Bydlíme pořád sami. Spolubydlící těžko najdeš s paviánem za plotem, takže asi začnu kolegům v práci tajně sypat nějaký sračky do pití, abych mohla nadělat nějaký přesčasy. Poslední prachy padly na Pilotův dárek ke čtyřicátinám, ale to jistě uznáte, že k takovému významnému výročí musel dostat něco lepčejšího, než obvykle. Konečně jsem mu splnila jeho přání a koupila jsem mu virtuální realitu. Hlavně proto, abych si s tím taky mohla hrát. :D 

V práci mám nového kamaráda. Je to Všeználek! To je překvapení, co? Ta vepřová hlava, co by nikdy nepozřela nic zdravého a veganské jídlo je pro něj hnůj! No, tak přesně tenhle antivegan se vsadil s nějakou kamarádkou, vegankou, která tvrdila, že prej by to nevydržel ani tejden. Všeználek se zapřel a tejden to fakt vydržel. Měl to naplánovaný tak, aby ten tejden skončil ještě před Vánocema. Aby se na Vánoce mohl zase přežírat masem. Já jsem ho potkala až po Novým roce a ptala jsem se ho, jak mu to šlo. A on řekl, že mu to ještě pořád jde! Tyjo, spadla jsem ze židle. On? To jako seděl u štědrovečerní večeře s rodinou a žral salát? No, prej jo. :D Jeho máma je prej teda pěkně naštvaná, protože se bojí, že synáček zchrtne a zdechne. On je teda teď docela tlustej a to je mu jen dvacet čtyři, neměla by se spíš strachovat o jeho cholesterol a krevní tlak, než mu vyčítat zeleninu? Bože, no nic. Takže Všeználek je teď můj nejlepší kamarád. V práci se bavíme o jídle a o vaření a já mu nosím mňaminky, aby mu to jako dlouho vydrželo.   

No, tak to by bylo z novinek asi všechno. Tak já jdu zase pracovat. :)

Když se teda blíží ten listopad, měsíc veganství, tak sem dám další recept. Tentokrát s věnováním pro Fluffíka. :) Hodně jsem se inspirovala tímto receptem, tak sem dám odkaz, ale přepíšu to tak, jak jsem to dělala já, jo? Recept je to na plněné knedlíky, já jsem ale škvarky do knedlíků neplnila. Na konci pochopíte proč. :)

Na knedlíky:

250 g jáhel

50-150 g hladké špaldové mouky

3 lžíce krupice

několik lžic bramborových vloček (použila bych klině i vařenou bramboru).

½ lžičky soli

Na zelí:

½ hlavy bílého zelí - cca 900 g

1 větší cibule

2 lžíce oleje

špetka mletého pepře

špetka soli

2-3 lžíce octa (mám jablečný)

Na škvarky:

tempeh

olej (já mám kokosový "bez vůně"- rafinovaný)

sůl

Jáhly předem propereme pod teplou tekoucí vodou a dáme vařit do dvojnásobného množství vody se špetkou soli na 20 minut. Jakmile se jáhly vaří, stáhneme oheň na minimum a dál vaříme pod poklicí. Potřebujeme získat hustou kaši. Podle potřeby můžeme během vaření přilít vodu a na závěr vařit bez pokličky, aby se přebytečná voda vypařila. Jáhly necháme chvíli chladnout. Do vlažných jáhel přidáme sůl a postupně krupici, bramborové vločky a mouku. Propracujeme těsto v jednu velkou kouli. Vytváříme kuličky a vhazujeme do mírně vroucí osolené vody. Vaříme 6-8 minut, dokud nevyplavou na povrch.

Zelí:
Na oleji osmažíme na proužky nakrájenou cibuli. Jakmile je cibule dozlatova osmažená, přidáme špetku mletého pepře. Přidáme najemno nakrájené zelí, promícháme a podlijeme vodou. Přidáme špetku soli a dusíme 20 minut. Před koncem dušení zelí dosolíme. Jakmile je vše měkké, stáhneme hrnec z plotny a zelí promícháme s octem. 

Škvarky:

Tempeh nakájíme na drobné kostičky, osolíme a do křupava osmažíme na oleji. 

Tadááááá

A proč že jsem ty škvarky jen poházela navrch? No jasný, že jsem to byla líná plnit. Ale hlavně jsem se těšila, jak si ze zbylých knedlíků udělám.....

škubánky s mákem!!!

Mimochodem jáhlové knedlíky se staly našimi oblíbenci. Zde s žampiónovo-špenátovou krémovou omáčkou...

A zde s cizrnovým segedínem!

Kruci a teď mám hlad!