Je mi dobře. Je mi tak dobře, že tomu ani nemůžu uvěřit, že pouhé tři týdny po rozchodu jsem zase na koni. Až zejtra Pilot přijede na víkend, nesesypu už se z toho. Nebudu bulet a jestli budu pít alkohol, tak jenom proto, že budu zapíjet svoje narozeniny. Možná s tím zapíjením začnu už dneska. Přijde ke mně pár kamarádů a budem smažit bramboráky, pít hruškovici a hrát deskovky.

Za moji skvělou náladu může z části letušák a z části Třešeň. :) S letušákem jsme měli rande v pondělí po práci. Řekla jsem Všeználkovi, že jdu na rande a on mě nechal jít o hodinu dřív. Sešli jsme se v baru u moře, tam jsme si dali nějaký koktejly a pak jsme si dali noční procházku po pláži. Pak jsme se líbali na molu u jachet. :D A já jsem si říkala, jak ho sakra donutím mě pozvat k němu domů, když on je tak sladce korektní a nesmělej. Rozhodně nevypadá jako někdo, kdo by zval holku domů hned na druhým rande. Trochu jsem mu masírovala ty jeho krásný široký ramena, když mi řekl, že mám šikovný ruce a že by mi určitě nebránil jít k němu. Řekla jsem si, že lepší příležitost už asi nedostanu a tak jsem se ho zeptala, jestli je to pozvánka. Řekl, že vlastně jo. A tak jsme šli. :D U něj doma už teda tak nesmělej nebyl. Po čtyřech letech tříminutového sexu jsem měla tak asi tříhodinovej. Tady už mi bylo jasný, že k tomu tříminutovýmu už se nevrátím. Že i kdybych náhodou s Pilotem zůstala, což mi příjde míň a míň pravděpodobný, věrná už mu nikdy nebudu.

Letušák letěl hned v úterý pryč a vrátí se až v neděli. Asi si ho nadělím jako dárek k narozenimám. Představuju si, že bychom se mohli s lahví vína nejdřív podívat na nějakej film a pak si ho zase hezky rozbalím. I když úplně jsme se tak jako na tu neděli nedomlouvali, tak doufám, že to klapne. Hlavně doufám, že Pilot v neděli zase odlítá do Nelsonu a ne že tu bude smrdět až do pondělí do rána. To by mohla být docela komplikace.

No a pak tady máme Třešňa. Viděla jsem ho v pondělí. Měla jsem na sobě sexy šatičky, protože jsem měla po práci rande s letušákem, to už víte. No, v práci to nikomu neuniklo, že mi to nějak víc sluší a asi to neuniklo ani Třešňovi. Zase se mě tak jako mimoděk dotknul, tentokrát na zádech a já jsem si zase lámala hlavu s tím, jak s ním mám mluvit o samotě. I když zase mluvil o nějaké Bulharce, se kterou se teď asi vídá, takže jsem si říkala, že asi nic no. Stačilo ale počkat do středy, což bylo včera. Jeden z našich kapitánů v Christchurch byl přesvědčenej, že má volno a nepřišel do práce. A protože letěl s Třešněm, tak jsem zavolala Třešínkovi, jestli by byl tak hodnej a všechno připravil k odletu sám, pač kapitán dorazí pozdě. Třešeň říkal, že už to všechno nachystal, tak jsem mu řekla, že je úžasnej. :) A on se mě zeptal, jak se mám. A já jsem řekla, že už o moc líp, že ta věc, o které mi říkal, že nefunguje (jakože spát s někým jiným, aby se člověk rychleji vylízal z rozchodu) náhodou moc dobře funguje! A on říkal, že byl v Christchurch taky s někým na "kávě", s někým s kým asi neměl, snad nějaká bejvalá někoho koho zná, a na to já jsem se ho zeptala, kdy bude řada na mně. :D A on že co, na kávu se mnou? :D A já že jo jo, na to. A on řekl prej že kdykoliv a že kdykoliv mu mám zavolat. :D :D :D Tak jsem mu pak poslala smsku, když čekali na náklad v Palmerstonu, že doufám, že si to tam v tom super městě užívá (ona je od tam jeho ex a bydlí tam i Kejta, takže my oba svorně tohle město nenávidíme a myslíme si, že tam asi přidávaj něco do vody :D) a že ať mi dá vědět příští tejden, jestli bude chtít jít na to kafe. Odepsal, že ani nemám tušení, jak moc to tam miluje. No, já si to umím představit. Pak jsme si ještě chvilku psali, ale to už nebylo až tak zajímavý.

Každopádně já jsem teď pěkně nabitá optimismem a nemůžu pochopit, že jsem se ještě asi tak deset dní zpátky chtěla zabít. :D

Pilot přiletěl v pátek na víkend. Je vidět, že se vo Kejtu asi fakt nijak nesnaží. Protože ta z toho musí úplně lézt po zdech, že se mnou ještě pořád bydlí. Zvlášť teď, když se s ní nebavím a ona nemá přehled o tom, co se tu děje nebo neděje. Je mi jí líto, ale nadruhou stranu, dobře jí tak.

V sobotu jsem jela s kamarádama na pláž a Pilot si doma dělal nějaký domácí úkoly. Na pláži jsem se rozbrečela a chudák kámoš mě musel objímat. Dva kroky dopředu, tři kroky zpět. Než přijel, tak už jsem 3 dny nebulela ani nepila alkohol. Teď jsem si cestou z té pláže musela koupit další flašku vodky. V neděli jsem se zavřela v ložnici, pustila jsem si hudbu a u toho jsem mu vyžehlila košile. Taková jsem kráva, že mu ještě vyžehlím košile, ale já jsem se nutně potřebovala nějak zabavit a nevěděla jsem coby. A jemu to fakt nejde a nemůže přece u Air NZ vypadat jak krávě z huby vytaženej.

Pak jsme jeli zase na letiště, kde jsme se potkali s jeho tetou. Ta ještě neví, co se stalo a Pilot ani nechtěl, abychom jí něco říkali, že teď fakt nemá sílu zase někomu něco vysvětlovat. Tak jsem trpělivě poslouchala, jak je teta nadšená a že teď, když Pilot dostane pořádný prachy, že konečně budu moct lítat i já. No právě, žejo?! Je pravda, že on uznává, že mi dost dluží a že snad i nějaký to lítání mi zaplatí. A že ho potřebuju, aby mě dostal zpátky do formy, protože už to budou čtyři roky, co jsem skončila školu a jsem dost zarezlá a rozhodně nemám v plánu si platit nějakýho instruktora.

Jeho let měl zpoždění a tak jsme tam tak seděli přitulení k sobě. Kámoška mi říkala, ať se na něj vy..ru (teda vlastně kdo mi to ještě neříkal, žejo), hlavně teď, když prej bude mít kolem sebe svolný letušky. To ale ještě netušila, že já jsem jaksi napřed a že už se sama vídám s jedním letušákem. Tak mě tak napadlo, jak jsem se tam tak tulila k Pilotovi, že by bylo blbý, kdyby nás tam letušák takhle viděl. Tak jsem otevřela tu seznamovací appku, protože ta vám i řekne, jak je daná osoba daleko od vás. Když jsem si přečetla 5500km, tak se mi dost ulevilo a mohla jsem se tulit dál.

Když Pilot konečně odletěl, jela jsem do krámu pro flašku vína a něco na zub a jela jsem ke Katce. Tam mi přišla smska od letušáka, že už je doma a musí zrušit naše středeční rande! Prolhaná appka!! Nikomu a ničemu se už nedá věřit. Hned mě napadlo, že nás přecejen viděl a proto teď ruší to rande. Pak jsem se donutila se uklidnit. On přece byl na mezinárodním a my na vnitrostátním. Nemohl nás vidět. No, taky že ne. Místo středy se tedy uvidíme dneska v noci. :D Protože já končím v deset v noci v práci a dřív to tím pádem nejde.

Mám dojem, že do Austrálie zase nejdu. Dost jsem to zvažovala a došla jsem k závěru, že už fakt zase potřebuju začít lítat. Mladší už nebudu a pomalu ale jistě budu brzo moc stará na to, abych měla šanci získat práci někde v aerolince. A teď, když vidím Pilota, jak se mu splnil sen a jakou má před sebou budoucnost, tak si tím víc uvědomuju, že to chci taky. V Austrálii by to bylo složitý. Musela bych pracovat jako dispečer ještě několik let a kdo ví, jestli by mi tam pak jednoduše přiklepli trvalej pobyt, když to tam teď taky dost zpřísňujou. Taky by mi jednoho krásnýho dne mohli říct, že mi pracovní víza už neprodloužej a ať vypadnu. Takže prostě začnu lítat tady, teď na to budu mít peníze, když nemusím sponzorovat Pilota a jestli budu chtít jít do Austrálie ještě za 4 roky, až budu mít novozélandský občanství, tak už mi nic nebude bránit a navíc už budu mít dost odlítáno, abych tam dostala pilotní job.

Fakt nemůžu ani uvěřit tomu, že jsem se rozhodla zůstat tady. Ale rozum holt musí zvítězit nad lží a nenávistí. Tak!

No, teda to kamarádství mi nějak moc dlouho nevydrželo. Podle mě Kejta není až tak moc nad věcí, jak se tvářila. Tváří se jako kámoška, zve mě k ní do města, že půjdem zapařit, popijeme a sbalíme nějaký samečky. No jasný, ona mi tam předhodí nějakýho samečka a pak to ještě za tepla půjde naprášit Pilotovi, abych já jako byla ta mrcha, co se hned s někým vyspala a ona bude ta svatá, co na něj čeká s otevřenou náručí. Tak tohle teda ne. Ne, že bych si nevyhodila z kopýtka už minulej tejden v Brisbane. Objednala jsem si jednoho perverzního týpka až ze Sydney, aby mi vynahradil, co jsem celý ty roky od Pilota nedostávala. Nebo, že bych neměla nalajnovaných několik schůzek s borcema z takové té jedné věhlasné aplikace. Nicméně Kejta se teda o tom určitě nic nedozví. Já jsem o tom čtyři roky taky nevěděla, tak nevím, proč by to Pilot hned měl vědět. A to, že tam ještě je, mi docela pomáhá. Není to, že mu dělám krávu, ale jsem asi prostě jako opice. Nechci se pustit jedné větve, dokud nebudu držet druhou. A není mi to vůbec ani blbý, když pomyslím na to, že se ten můj opičák držel jiné větve celou dobu. Teď nemám na mysli, že ta druhá větev musí být něco perspektivního. Spíš jen něco na hraní a rozptýlení. To bude úplně stačit. Rozhodně se teď nepohrnu do dalšího vážnýho vztahu. 

Kejta si taky dost protiřečí. Jednou mi řekne, že už tři měsíce bere antidepresiva a nic necejtí. Že je prostě tak otupělá, že jí je všechno jedno. Za hodinu se jí po něm tak strašně stejská, že kdyby tam býval byl, tak by po něm skočila. A to ještě před několika hodinama tvrdila, že jestli zůstane se mnou, tak už se ho nikdy ani nedotkne. No prostě mi připadá, že vlastně vůbec nechce bejt kamarádka, ale že se spíš řídí heslem drž si kamarády blízko a nepřátele ještě blíž. Aby měla přehled, co dělám já a co dělá on. Jestli se se mnou náhodou třeba zase nevyspal. Měla jsem sto chutí jí tvrdit, že mě na kolenou odprošuje a že mě přesvědčuje, že pro něj Kejta nic neznamená. On by jí sice říkal, že to není pravda, ale jemu ona by už stejně nevěřila. 

Jo antidepresiva bere od tý doby, co se dozvěděla, že dostal práci u Air NZ. Zatímco já jsem byla šťastná za něj, protože to byl jeho velkej sen, tak ona to obulela, protože by prej nikdy nežila s pilotem. Protože prej ojedou každou letušku. Fascinuje mě, co on na ní teda vidí. Absolutně ho nepodporuje a nepřeje mu jeho sen. To, že šel znova na pohovor už jí raději tajil, protože kvůli tomu vyváděla už minulej rok. Nesnáší počítačový hry a o všem se s ním pořád hádá. Může to být klidně náboženství nebo politika, klidně se dohádaj do krve. Mně to tak připadá, že si v podstatě v ničem nerozumnějí. Asi se mu líbí právě to. Že si z něho nesedá na zadek a že pohrdá vším, co má rád. Nechápu.  

My máme v práci jednoho pilota, jmenuje se pan Třešeň, kterej by mě z tohodle mohl vysekat. Zase nemluvím o vážným vztahu, to zase ne. Já už dlouho vím, že mezi náma je jakási chemie, ale nikdy jsem to nechtěla nějak dál zkoumat, protože jsem měla chlapa. A on měl ženu. No, jemu žena utekla s jiným tak před půl rokem a teď se to stalo mně. Takže já teď mám náramnou chuť to zkoumat začít. Předevčírem se mě ptal, jak se mám, tak jsem řekla, že na hovno. On se samozřejmě zeptal, že co se stalo, tak jsem mu řekla, že se stalo to, co jemu pár měsíců zpátky. Ihned pochopil a politoval mě. :D A včera mi dal dokonce ruku na rameno a řekl, že to bude dobrý. Poprvé v životě se mě dotknul! Jo kua, bylo by to dobrý, kdyby kolem mě nebyli nejméně ještě dva lidi a já se ho mohla narovinu zeptat, jestli chce jít se mnou na večeři či na drink! Doprdele jak to mám jako udělat? Mám mu napsat smsku a riskovat, že mě kvůli tomu vyhoděj z práce za zneužívání pravomoci letového dispečera? Ale aspoň nemám v hlavě tolik smutku po Pilotovi, když teď dost myslím na to, jak mám sakra odchytit Třešňa někde o samotě.  

Pilot je teďka v Nelsonu, začal trénink na letadle a přijede na víkend. To jsem na to zvědavá. 

Tenhle článek se mi ani nechce psát. Jednak proto, že to ku...sky bolí a druhak proto, že mě stejně nikdo nepochopí. A já to nemám nikomu za zlý. Vím, že bych to taky nechápala, kdyby na mým místě byl někdo jinej.

Kdysi jsem tu psala o Pilotově kamarádce Kejt. Že si někdy připadám, že tam je něco víc. No, nechtěla jsem být žárlivka nebo stíhačka, tak jsem přehlížela červené vlajky. Před týdnem jsem si to konečně spojila. A pak s ní i mluvila. Měl nás obě. Celý ty 4 roky. Nikdy jí o mně neřekl, přesto že jsem se ho na to vyloženě ptala, jestli ona o mně ví a on řekl, že jo. Kejt odešla tři roky zpátky od manžela a myslela si, že teda Pilot bude s ní. Ale on zůstal se mnou a jí jen krmil výmluvama. Dost jí prej tenkrát ranil a celou dobu přemýšlela, proč mu není dost dobrá. Vídali se ale dál. Občas. Kdykoliv přijela do Aucklandu nebo on měl cestu do Palmerstonu. Já se teď s ní dost bavím a možná budem i dobrý kamarádky. Je to dobrá holka a nakonec mi ani nevadí, že mě s ní podváděl. Já vím, tohle je asi dost divný. Úplně se mi od základu otřáslo moje přesvědčení, že jsem monogamně založená. Možná že nejsem. Tak dva roky zpátky byl v Aucklandu Australan a chtěl se potkat. Já jsem to odmítla, protože jsem se bála, kam by to vedlo a nechtěla jsem být Pilotovi nevěrná. Teď si připadám jako největší kráva, že jsem chtěla být věrná někomu, kdo mě celou dobu podváděl.

Ale jak říkám, Kejt pro mě momentálně není problém. Problém je, že on ode mě stejně odchází. Ne kvůli Kejt. Očividně se nás zbavuje obou. Najednou učinil objev, že by chtěl děti. Jako kdybych se ho 100krát neptala, jestli je to OK, když je mít nebudem. Furt to bylo OK a najednou není. On se vždycky dojímá, když vidí malýho synovce, protože naše dítě by bylo úplně stejně starý. Kejt už dvě děti má a další už taky nechce. Dokonce s ním v březnu otěhotněla, ale nechala si to vzít. Řekla mu to ale až v prosinci, to taky pro něj musela být rána. Já jsem teď úplně nalomená. Možná bych to dítě s ním měla, až bych se s ním cítila bezpečně. Až by měl dobrou práci a peníze. Abych si s tím nemusela dělat starosti. Ale celý ty 4 roky nosím peníze domů hlavně já. A teď, když se to konečně mělo otočit, v pondělí začíná pracovat pro Air NZ, tak mi najednou bere tu naději, kterou jsem si chovala.

Nejvíc mě nasral náš postelovej problém. Protože s ní on ho nemá. S ní je dominantní a se mnou je jako štěně. A když jsem se ho ptala, proč nemůže bejt takovej i se mnou, tak řekl, že to prostě není, kdo se mnou je. Že lidi jsou různí s různýma lidma. Takže tam zřejmě není naděje na zlepšení a to pak opravdu asi nemá cenu se k sobě vracet.

Tenhle tejden jsem strávila v Brisbane. Práce mě tam vyslala se podívat na naši pobočku, seznámit se s lidma, který znám jenom po telefonu, proletět se v kokpitu a tak. Je to tam takové zvláštní, vlastně máme pár lidí v budově našich zákazníků, jedné přepravní společnosti. A tak nějak tam všichni pracují i nepracují pospolu, i když jsme dvě rozdílné společnosti. No a ředitel operací té druhé firmy mi hned žertem oznámil, že hledají dispečera a že mám zůstat. Já jsem žertem odpověděla, že co víza a on že to by nebyl problém. Znáte takový ty žerty, který jsou vlastně neprosto reálný a říkají se žertem jenom proto, aby se vidělo, jak by ten druhej byl tomu otevřenej. Já už nemám důvod zůstávat na Zélandu a celou tu dobu jsem chtěla zpátky do Austrálie. Takže no, ať se mě neptá dvakrát, žejo. No, on ten žert pak udělal i podruhý. Smutný je, že moje nej kámoška se zrovna stěhuje zpátky do Sydney. Takže já bych v Brisbane byla zase sama jako kůl v plotě. Kolikrát ještě budu znovu začínat od nuly? Je mi 33 a jsem z toho už unavená. I když, mohla bych lítat do Sydney na našich letadlech klidně každej tejden, to by nebyl problém.

Vrátit se zpátky mě hrozně láká. I když mě děsí, jak zas budu stěhovat všechny moje krámy. Mám jich asi desetkrát tolik, něž co jsem měla, když jsem přišla sem. Brisbane mě zase nadruhou stranu až tak moc neláká, protože je tam fakt dost vedro. A hlavně se mi o tom ani nechce moc přemýšlet, protože se mi nechce vyrovnávat s myšlenkou, že Pilot už je minulost. Vzpomenu si, jak jsme se poznali a brečím. Uvidím letadlo a brečím. Vlastně teď brečím pořád.

On je pořád tady. Nemá prachy a nemá kam jít. Já nemám sílu ho vyhodit a být tu sama. Takhle se aspoň pořád můžu přitulit a vybrečet. Říkal, že by si klidně vzal ten pokoj pro hosty, aby mi pomohl platit nájem. Zatím se tam ale ještě neodstěhoval. Vlastně se skoro nic nezměnilo. Věci jsou pořád tam kde byly. Pořád hrajeme hry, díváme se spolu na filmy, chodíme na jídlo, možná půjdem dneska i na pláž. Tulíme se k sobě, když jdeme spát. Když jsem přijela z Austrálie, vzal mě na letišti i za ruku. Zase si říkáme že I love you. Jenom už prostě není můj. Už spolu nemáme budoucnost a už spolu nebudeme spát. A mně je to tak strašně líto, že se nedokážu s tím racionálně vyrovnat. Někdy člověk fakt neví co měl, dokud to neztratí.  

Hlásím se po delší době. Ještě žiju. Některým z vás se nelíbilo, že je to tady teďka zaheslovaný. No, já to chápu. Taky mě to naštve, když si někdo najednou zahesluje blog, kterej ráda čtu. I když trochu nechápu, že ten můj snad někdo rád čtě. :D Já jsem to tady předesílala, že s přechodem na youtube už to tu nebude moct být tak veřejné. Zatím mě to tam ještě pořád baví. Nemám tam totiž ještě žádný hejtery. Až se tam nahrnou, tak se zase s brekem možná vrátím sem. Každopádně, když něco natočím na youtube, tak se mi o tom tady nechce zase znova psát, tož tak. 

Co je teda novýho:

Máme nové sousedy. Rodina Indů, jejichž dítě (děti?) od brzkého rána vříská na zahradě a až do večera nepřestane. Pár metrů od našich oken od ložnice. Občas tam po něm vříská i jeho matka. V životě jsem neviděla, aby se nějaké děcko zásadně dorozumívalo jen řevem. Copak neumí mluvit? Já dělám tento týden noční, takže přes den bych ráda spala. To se ale s malým paviánem nedá. Co se s tím dá dělat? Když si s nima půjdu promluvit, akorát mě pošlou do pr...., protože přece neruší noční klid. Spánková deprivace ve mně probouzí agresivní sklony. Nejraději si teď představuju, že toho malýho smrada potkám na ulici, přejedu ho autem a bude ticho! Zbývá se snad jedině odstěhovat. V čemž nám brání jeden malý detail. Nemáme peníze na kauci. Takže kdybych se vám nějak dlouho neozvala, možná už jsem v lochu.

Pilot je teď nezaměstnanej (v nové práci začíná až za měsíc), s čímž také souvisí náš vybílený účet, protože teď domů nenosí ani to málo peněz, co nosil. Bydlíme pořád sami. Spolubydlící těžko najdeš s paviánem za plotem, takže asi začnu kolegům v práci tajně sypat nějaký sračky do pití, abych mohla nadělat nějaký přesčasy. Poslední prachy padly na Pilotův dárek ke čtyřicátinám, ale to jistě uznáte, že k takovému významnému výročí musel dostat něco lepčejšího, než obvykle. Konečně jsem mu splnila jeho přání a koupila jsem mu virtuální realitu. Hlavně proto, abych si s tím taky mohla hrát. :D 

V práci mám nového kamaráda. Je to Všeználek! To je překvapení, co? Ta vepřová hlava, co by nikdy nepozřela nic zdravého a veganské jídlo je pro něj hnůj! No, tak přesně tenhle antivegan se vsadil s nějakou kamarádkou, vegankou, která tvrdila, že prej by to nevydržel ani tejden. Všeználek se zapřel a tejden to fakt vydržel. Měl to naplánovaný tak, aby ten tejden skončil ještě před Vánocema. Aby se na Vánoce mohl zase přežírat masem. Já jsem ho potkala až po Novým roce a ptala jsem se ho, jak mu to šlo. A on řekl, že mu to ještě pořád jde! Tyjo, spadla jsem ze židle. On? To jako seděl u štědrovečerní večeře s rodinou a žral salát? No, prej jo. :D Jeho máma je prej teda pěkně naštvaná, protože se bojí, že synáček zchrtne a zdechne. On je teda teď docela tlustej a to je mu jen dvacet čtyři, neměla by se spíš strachovat o jeho cholesterol a krevní tlak, než mu vyčítat zeleninu? Bože, no nic. Takže Všeználek je teď můj nejlepší kamarád. V práci se bavíme o jídle a o vaření a já mu nosím mňaminky, aby mu to jako dlouho vydrželo.   

No, tak to by bylo z novinek asi všechno. Tak já jdu zase pracovat. :)