Karezza experiment

19. březen 2015 | 08.58 |
› 

Dozvěděla jsem se, že jsou dva druhy sexu a že to celej život dělám blbě. :D Většina z nás totiž provozuje rozmnožovací sex, i když se zrovna rozmnožovat nechceme. A o tom druhém, sbližovacím sexu, vlastně nikdo nic neví.

Možná jste se taky už někdy zamýšleli, čím to je, že se ze vztahů postupem času vytrácí vzrušení, lidé spolu čím dál míň spí a později jsou si buď nevěrní, nebo se rozcházejí, nebo prostě žijí bez sexu. Mě osobně chlapi skoro vždycky omrzeli maximálně do tří měsíců. Nejsem si ani jistá, jak by to teď bylo s Pilotem, kdybychom neměli za sebou několik delších odloučení, kdy jsme si měli možnost chybět a znovu pomalu oživit touhu a sexuální přitažlivost. Když jsme spolu začínali, dokázali jsme se milovat celé hodiny. Nebyl žádný problém si to dát třeba i čtyřikrát za sebou. Postupně se ale naše hrátky zkracovaly a bohužel pryč jsou ty doby, kdy to šlo čtyřikrát zasebou. Po prvním orgasmu už prostě nikomu nic nestojí a vlastně se nám stejně už ani nechce. Vždycky než Pilot odjížděl, byla jsem tak trochu ráda, že si od něj oddychnu. A když se vracel, byli jsme na sebe samozřejmě tak natěšení, že jsme se vrátili několik měsíců dozadu a zase si dosyta užívali, než to opět začalo odumírat. Trochu se bojím, co se stane, až budeme opravu žít spolu. Bez nějakých odjezdů a návratů. Nechci mít nudný sex dvakrát týdně a dále ho postupně omezovat až na nulu, jako se to u dlouhodobých párů často stává. Často mě děsila představa, že když se usadím s tím jedním jediným a budu s ním chtít zestárnout a být mu věrná, že bych už nikdy nezažila bláznivou zamilovanost a neschopnost se toho druhého nabažit. Nebylo by to smutný?!

Před dvěma lety jsem potkala kluka, který byl, jak by se anglicky řeklo, můj soul mate. Spřízněná duše. Někdo, kdo mi ve všem rozumněl a byl mi hrozně podobný. Oba jsme byli jako děti týraní, byli jsme narozeni ve stejném znamení, oba jsme byli vegani, měli stejný nejoblíbenější film. Četli jsme si myšlenky a dokončovali si navzájem věty. Být s ním bylo prostě úžasné. Mělo to akorát jeden háček. Přes to všechno, jak jsme si jeden druhého užívali, mě sexuálně absolutně nepřitahoval. Nikdy jsme neměli sex a ani jsme se nikdy nepolíbili. Jednou večer si Tim stěžoval, že ho bolí záda a já jsem mu nabídla masáž. Pěkně jsem ho namasírovala a dala jsem si záležet. Olejíček, svíčky, hudba, byl z toho chudák trochu polekanej, jestli ho nakonec přeci jenom nechci sbalit. A když už jsme byli v té posteli, tak jsme tam zůstali i po masáži. Lehli jsme si vedle sebe a dotýkali jsem se na neintimních místech. Na tváři, na rameni, na zádech. Naše ústa byla asi jeden centimetr vzdálenná, ale nikdy se nedotkla. A mezi námi proudila tak závratná energie, že se nám z toho točila hlava. Naše těla se chvěla a já jsem si připadala jako na extázi. Propadala jsem se někam hrozně hluboko. Někam, kde jsem ještě nikdy nebyla. Když jsme se z toho dostali, ani jeden jsme nechápali, co to vlastně bylo. Ale oba jsme se shodli, že to bylo lepší než sex. :)

Od té doby jsem si dala za úkol zjistit, jak tohle provozovat ve vztazích. Když to šlo s klukem, kterej mě absolutně nepřitahuje, proč by to nemělo jít s někým, do koho jsem blázen? Jako první se mi do rukou dostala kniha "Sexual secrets for men", kterou napsal australský pár zabývající se taoismem a tantrou. Velký důraz je v knize kladen na to, aby se muži naučili vyvrcholit bez ejakulace. Klasický orgasmus prý tělo i mysl hrozně vyčerpává, aniž by to vůbec stálo za to. Říkají, že potěšení má třeba nějakých devět levelů. Klasickým orgasmem vystupujeme ve čtvrtém levelu a nikdy se nedostaneme výš. Vyplýtvali jsme energii na spokojili jsme se s málem.

Tohle byla první knížka, kterou ode mě Pilot dostal na čtení. Bohužel, i když ho zaujala, nikdy se to v našem sexu moc neprojevilo a já jsem to zatím neměla moc potřebu řešit. Teď už ale cítím, že to opravdu začít řešit musím, když nechci, abychom se navzájem omrzeli. Pořídila jsem si tedy druhou knížku. Cupid´s poisoned arrow. Tahle knížka se přímo zabývá tím, jak se orgasmus podepisuje na rozpadu vztahů.

To, že muži jsou naprogramováni, aby svoje sémě rozeseli co nejvíc, je všeobecně tak nějak známo. Co až tak známo není, že i žena je přírodou hnána k promiskuitě, protože čím víc budou její děti od sebe odlišné, tím spíš alespoň některé z nich přežije, například kdyby se rozšířil nějaký nebezpečný virus. Prostě nejsme vyrobení na to, aby nás bavilo kopulovat stále dokola s tou stejnou samicí. Takový sameček potkana osouloží tu stejnou samici maximálně osmkrát, potom už je moc unavený. Ale když mu ale dáte novou samici, zázračně ožije. A takhle nějak je to i s lidma. To, že postupně ztrácíme zájem o intimitu s partnerem, je zcela přirozené a je to způsob přírody, jak nás nalákat na něco nového a ještě nepoznaného.

Vyvrcholení bylo v knize přirovnáno k užívání kokainu. Obojí způsobí vyplavení dopaminu, který nás vynese do závtarných výšin, jenže u něho platí, že co jde nahoru, musí také dolů. A to rozhodně víc dolů, než nahoru. Najednou jsem si to dokázala úplně živě představit, neboť vím z vlastní zkušenosti, jak to s kokainem chodí. Australan byl totiž jeho vášnivým uživatelem a bez něj snad už ani neuměl mít sex. A zásadně trval na tom, že si mám dávat s ním a já se tomu nijak zvlášť nebránila. Ze začátku jsem necítila vůbec žádnou "kocovinu". Pak se postupně přikrádala, ale nejdřív mě vůbec nenapadlo příznaky přisuzovat kokainu. Zhruba po roce pravidelného užívání jsem začala chápat souvislost mých stále častějších depresí s kokainem a po roce a půl jsem po každém propařeném víkendu strávila čtyři dny s depresí jako hrom, kdy se mi svíral hrudník, jako kdybych něco strašného provedla, třeba někoho omylem zabila a jediný, co jsem si přála, bylo umřít. V pátek už mi bylo zase hej a v sobotu jsem se znovu mohla vyřídit. Pokud orgasmus taktéž způsobuje vyplavení dopaminu, tak je jasné, že za to později také zaplatíme. Samozřejmě nemám tak hrozné stavy, jako pro roce a půl na kokainu, ale začínám si myslet, že to dost možná má co do činění s mými výkyvy nádlad, sebevědomí a pocitů vůči Pilotovi, přesně jak to ta kniha popisuje. Myslím si, že takové nevysvětlitelné změny prožívá spousta z nás, ale nikdo by to asi nespojoval s orgasmem.

Největší rozdíly vidím v tom, jak jsem na tom se sebedůvěrou. Někdy se hrozně těším do Aucklandu až začnu experimentovat se sýry a mám velkolepé plány, jak začnu svoje podnikání. Jsem do toho tak zažraná, že kvůli tomu někdy ani nemůžu spát, jak pořád vymýšlím, co a jak a vůbec se ničeho nebojím a věřím, že to bude super. A pak zase mám dny, kdy se do Aucklandu bojím, protože tam se fakt budu muset do něčeho dát. Jsem přesvědčená, že ze sýrů nic nebude, že to nedokážu a půjdu si tam potupně najít nějaké zaměstnání a budu zase muset dělat něco otravnýho. Mám několik neřešitelných překážek. Že nevím, jak mám udělat ty sýry hladký bez cucků. Nevím, jak je mám udělat všechny stejně těžký atd. Všechny tyhle blbosti, mě absolutně pohltí a když se mě pak Pilot zeptá, jestli už jsem hledala, kde v Aucklandu si dodělám ten druhej certifikát bezpečnosti potravin, tak mu skoro se slzami na krajíčku říkám, že žádnej sýr dělat nemůžu a nebudu. Takže když v knize psali, že se abstinence od orgasmu projevuje mimo jiné i úspěchy v práci, tak mě napadlo, že to možná fakt bude tím dopaminem. Teď třeba jsem neměla orgasmus asi týden (z toho posední tři dny se fakt musím hlídat :D) a cítím se jako mistr světa a sýr je tutovka!

A tady se dostávám na začátek, že tedy místo rozmnožovacího sexu, bychom měli raději provozovat ten sbližovací. Říká se tomu Karezza a znamená to sex bez orgasmu. Prý to opravdu funguje tak, že to i chlapa dokáže naprosto uspokojit a nikde ho nic netlačí. Při sbližovacím sexu se uvolňuje hormon oxitocin. Který narozdíl od dopaminu nezpůsobuje "kocovinu" a navíc má tu hezkou vlastnost, že co jde nahoru, jde ještě výš. Partneři tak mezi sebou upevňují pouto a nedochází k nasycení, jako při "normálním" sexu. Nedostavuje se potřeba si od partnera odpočinout. Vrací se pocity zamilovanosti a city k partnerovi jsou stabilní, ne jako na horské dráze. Nelezou si na nervy a jsou k sobě laskaví. Užívají si každý dotek a obětí a dělají to často.

Takže pokud pro mě absence orgasmu opravu může znamenat, že se Pilota už nikdy nenabažím a že se mi z jeho prostého doteku budou podlamovat kolena, skoro jako na když jsme spolu začínali, tak si myslím, že to fakt stojí za to vyzkoušet. A taky proto, že se ze mě třeba opravdu stane odvážná podnikatelka neohroženě vařící sýr. :) 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Karezza experiment jarmilka* 19. 03. 2015 - 15:46
RE: Karezza experiment wien n 19. 03. 2015 - 18:13