Všechno je na pytel!

4. červen 2015 | 06.19 |
› 

Jsem psychicky úplně v háji. Asi jsem neměla přerušovat ten můj Karezza experiment. Dva měsíce jsem to celkem v pohodě zvládala, jenže pak mi přišlo, že se přecijen nic moc nezměnilo a že je to asi zbytečné. Tak jsem popustila uzdu svému chtíči a teď jsem zase úplně v řiti. Aha! Možná to fakt nebylo k ničemu. Nechci prožívat tyhle stavy, takže odteď už zase budu hodná holčička.

Pořád nemáme žádnej barák. Podali jsme žádost a čtyři. Na tom prvním s náma bylo na prohlídce hrozně moc lidí, takže jsem se ani nedivila, že nám to nedali. U druhýho nám volali, že ať se tam radši ani nepřibližujem, že tam žijou nějaký gangy a že by nám určitě něco ukradli nebo rozbili. Byli dokonce naštvaní, že se nám makléřka o tom nějak zapomněla zmínit. Přitom ten dům by uvnitř hezkej a měl i alarm. :( Třetí dům patřil Indům a protože s námi na prohlídku přišel ještě i jeden indickej pár, tak jsme ho samozřejmě zase nedostali, protože švitořit si s nimu v hindi jsme fakt neuměli. No a ten poslední barák je kapitola sama pro sebe. Makléř je vyčůranej jako veverka a taky je dost nevychovanej. Měli jsme v sobotu podepsat smlouvu, ale vůbec se nám neozval, telefon nebral a když jsem mu dneska ve čtvrtek zavolala, tak tvrdil, že to majitel ještě neschválil. Podle mě určitě hledá někoho, z koho by vyrazil víc peněz (na nás to zkoušel taky) a nás si nechává jako zálohu. Takže jsme tam, kde před dvěma týdny. Úplně na začátku!

Sarika nás poslala za jednou postarší paní, že prý má doma něco jako garsonku a že to u nich ve škole mají s ní domluvený jakože pro studenty. A že je to levný, prý asi 160 dolarů. Tak jsme se tam vydali. Vyšlo najevo, že ta garsonka je obsazená, a že nám paní chce pronajmout něco jiného. Byl to pokoj vedle jiného pokoje, kde prý občas má studenty z Hong Kongu. Kuchyni bychom si dělili s ní. Koupelnu má prý svoji, ale občas se chodí sem k podnájemníkům naložit do vany. Prý v létě bychom to tam měli super, protože bychom se mohli cákat v bazénu. Jen škoda, že je začátek zimy. No a pak se zeptala, kolik chceme platit. Pilot se kroutil, ať nám radši řekne, kolik chce ona. Paní se v očích zaleskly zlaťáky. Asi si myslela, že když je Pilot pilot, že musí být strašně bohatej. Asi by to taky vysvětlovalo, jak sbalil takovou modelku, no ne?! A tak si řekla o 350. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. Za to už bychom mohli bydlet sami někde v dvoupokojovém bytě. Pilot jenom přikývnul jakože dobrý, ale ani jeden z nás se pak už ani neobtěžoval zeptat, jestli by tam mohl bydlet i špaček. Doma jsem se ještě dodatečně vytočila, když jsem si vzpomněla, jak se mě babizna vyptávala, jak myju nádobí. Jako aby věděla, jestli u toho nevyplácám moc vody. Za 350 dolarů týdně mám šetřit vodou a mýt nádobí v malé misce?! Určitě by nám i stopovala, jak dlouho se sprchujeme!   

Práci taky pořád nemám, všude jenom samé ne ne ne, peníze docházejí takovým tempem, že už ani nevím, jak bychom zaplatili kauci, pokod bychom náhodou konečně dostali nějakej barák a na sýr to taky nevypadá, když pronájem komerční kuchyně tady stojí 25 dolarů na hodinu a to je teda fakt dost. Nadruhou stranu jsem se seznámila s holkou, co chce vyrábět čokoládu a ta by do toho šla se mnou. Víc hlav víc ví! Jenže já jsem z toho i přes to zoufalá. Ani Pilot mě teď moc nezajímá a dokonce mě napadá, jestli bych se radši neměla sbalit a vrátit se do Evropy, nebo se třeba rovnou zabít. Jsem plná negativity a vůbec si nevěřím. Příště si snad dám radši přes hubu, než abych přerušovala Karezzu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Všechno je na pytel! liška 04. 06. 2015 - 17:24
RE: Všechno je na pytel! wien 05. 06. 2015 - 01:13