Sežrala jsem krevety

6. červen 2015 | 07.18 |
› 

Když si vzpomenu na svoji bývalou spolubydlící, musím uvést na pravou míru jeden fakt. Ona vůbec nebyla vegetariánka. Což by vysvětlovalo, proč měla tak málo pochopení a taktu. Jednou jsem přišla domů a ona něco vařila a lila do toho rybí omáčku. "Dáš si?” zeptala se mě. "Je v tom ale rybí omáčka teda..” "Aha a ty jíš ryby?” bože né, zas jeden vegetarián, co si myslí, že ryby rostou na stromě. "Ryby já nejím, ale rybí omáčku jo.” :D No a potom mi řekla, že ona když má na něco chuť, že si to dá. Klidně i maso. Celý tři měsíce mi lhala. A ještě se u toho tvářila jaksi povýšeně, jakože ona není takovej chudák, aby si něco nemohla dát, když má na to chuť. Chtěla jsem říct, že na to nejsem dostatečně sebestředná, ale nechala jsem si to pro sebe.

Aspoň jsem se pak už tolik nedivila, když jsme měly tenhle rozhovor.  

Wien: "Představ si, že mi v té restauraci minule lhali. Takže jsem snědla curry s krevetovou pastou!"

Spolubydla: "No vidíš a přežilas to." Řekla a protočila oči v sloup, jako by říkala, abych se neposrala.

Wien: "No já jo, ale co ty krevety?!"

Opravdu nechápu, jak by si někdo mohl myslet, že my vegani si myslíme, že když něco sníme, že to nepřežijeme. O nás tady přece vůbec nejde! Navíc krevety já jsem nejedla ani kdysi dávno, když jsem ještě jedla maso. Příliš mi připomínají červy a já bych se spíš poblila, než abych je snědla. Jak by asi bylo "normálnímu" člověku, kdyby se dozvěděl, že mu někdo do jídla tajně namíchal červy. Přežil by to? Asi jo.

No, takže v očích "normálních" lidí já zase vypadám jako úplná husička, který je líto nějakých pitomých krevet. Jenže já když se podívám na talíř krevet, nevidím tam jen ty krevety. Vzhledem k tomu, jakým způsobem je "těžíme", ty krevery, které vidím, tvoří pouze 10 až 20 procent toho talíře. Těch zbývajících 80 až 90 procent tvoří rejnoci, žraloci, delfíni, mořské želvy a stovka ryb, o kterých ani nevím, jak se jmenují. Snědli byste delfína? A pokud ne, snědli byste kuře, kdyby vám řekli, že společně s tím kuřetem zemře i delfín? Nebo ohrožená mořská želva? A co kdyby to nebylo kuře, ale krevety? Jak říká Jonathan Safran Foer ve své knize Eating Animals (Jíst zvířata), pokud bychom měli uvádět na obale, kolik zvířat bylo zabito, než se produkt dostal na náš stůl, nálepka by pak třeba říkala "Zabili jsme a hodili zpátky do moře 26 kg mořských živočichů na 1 kilogram těchto krevet." Zajímavé také je, že ačkoliv krevety tvoří pouze 2 procenta celosvětového objemu možských živočichů, které se spotřebují, jejich lov je zodpovědný za 33 procent zvířat "neúmyslně" chycených a mrtvých či umírajících hozených zpět do moře.  

Drancujeme oceány tak, že mnozí předpovídají, že v roce 2050 tam už nebude vůbec žádný život. To je další věc, na kterou myslím, když se podívám na talíř krevet. Ano, snědla jsem je a přežila jsem to. Přála bych si, abych mohla říct to samé o těch krevetách, delfínech, želvách a spoustě jiných ryb. A o našich oceánech a planetě. Sami sobě si podřezáváme větev pod zadkem. A lidé příliš nevzdělaní na to, než aby si to uvědomovali, budou dál povýšenecky kroutit očima nad těmi, kteří dohlédnou dále, než na okraj svého talíře. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře