Náš dům, náš hrad

27. červen 2015 | 14.28 |
› 

Nechce se mi o tom ani psát, protože to nechci zakřiknout. Plány na bydlení se nám zase změnily. Nejdřív jsme hledali pokoj, pak dům a pak ještě větší dům, protože Sarika se rozhodla, že chce bydlet s jejím psem a že teda bude hledat s náma, pač sem do bytu si ho vzít nemůže. Jako by to nebylo už tak dost nemožné, tak se psem to bylo ještě nemožnější. Navíc Sarika je trochu zhýčkaná a chce svoji vlastní koupelnu. Drtivá většina domů nechce žádné domácí mazlíčky a už vůbec ne psy. Pak se nás ale zželelo jedné makléřky a jeden barák nám domluvila a v pondělí snad na něj podepíšem smlouvu. Samozřejmě je s pěknou přirážkou kvůli psovi. A já z toho mám trochu vosypky, protože ten barák stojí skoro dvojnásobek Pilotova platu a na smlouvě budeme my dva (hlavně kvůli imigračnímu – papír, že spolu žijeme). Takže kdyby se všichni rozutekli, neměli bychom to jak zaplatit. Tenhle barák, kterej je tak trochu spíš hrad, má dole velkou kuchyni a obývák, prádelnu a záchod a nahoře má 4 ložnice a koupelnu. Největší ložnice má balkón, vlastní koupelnu a takovou tu místnůstku, co slouží jako velká skříň. A tenhle pokoj má být můj a Pilota. :) Na balkóně bych chtěla ubytovat špačka, ale bojím se, protože o něm jsme makléřce neřekli a byl by vidět z ulice. Další dvě ložnice obsadí instruktor Kuš, kterej je z Indie a student Pat, kterej je z Německa. Poslední ložnice je zatím prázdná a budeme se muset rozhoudnout, jestli to bude pokoj pro návštěvy, nebo tam taky někoho ubytujeme. Vedle baráku máme dvojitou garáž a nad tou garáží je garsonka – králoství Sariky. Má tam koupelnu a menší kuchyni, ale žádnej balkón. No a tahle nádhera nás bude stát 750 dolarů týdně bez energií.

Práci furt nemám. Češi se mi tu vysmívají, že pořád nemůžu nic najít, že oni našli práci hned a třeba ani ne jen jednu. Nojo, kdybych chtěla dělat někde v kuchyni, nebo servírku, tak už bych práci taky asi měla. Jenže do kuchyně já nechci, protože sahat na maso odmítám a na servírku se taky radši nehlásím, aby mě náhodou neposlali do té kuchyně. Každý den se někam hlásím, no někdy k tomu posadím Pilota, ať mě taky někam přihlásí, protože už na to nemám nervy. A tak jsem byla překvapená, když si mě pozvali na pohovor do jednoho obchodu s elektronikou. Tam já bych se sama přece nepřihlásila. :) Pohovor byl dobrej, chlápkovi jsem se líbila, akorát by se mu bývalo víc líbilo, kdybych mluvila čínsky, protože prej 75 procent zákazníků jsou Číňani. No, tak to už mi bylo jasný, že si mě stejně asi nevybere, protože říkal, že dostal strašně moc životopisů a já jsem si říkala, že to by bylo, aby tam nějakýho Číňana nevyhrabal. Mě si pozval jako úplně první, protože prej jako jediná mám na životopisu fotku. No, aspoň na někoho to zabralo. :) Dneska jsem našla úplně super práci, kde chtějí někoho, kdo mluví německy.

Tak jsem se hned přihlásila, ale uzávěrka je až za měsíc. No a to uvidíte, že měsíc budu čekat, budu se bát, abych nedostala práci někde jinde a oni si mě nakonec ani na ten pohovor nepozvou. A nebo ještě líp, nějakou práci dostanu a oni si mě pak pozvou a já je budu muset odmítnout. :D

A nakonec moje slavná licence. Musím udělat takovou prověrku, kde jako předvedu, že umím lítat a dostanu privátní licenci. Pak mám skoro dva roky na odlítání dalších 30 hodin a dostanu komerční. Prověrku jsem dělala s Pilotem. Nikdo jinej tam na té škole totiž není, kdo by to se mnou mohl udělat, když nepočítám toho dědka, co u něj Pilot bydlí. A s dědkem bych neletěla, dědků v kokpitu jsem si užila až dost a nebyla to vždycky příjemná zkušenost. Ne že by Pilot na mě nebyl přísnej, ale s ním jsem uvolněná a lítám bez chyby. Taky jsme byli lítat v noci, tam jsem byla sice jenom jako pasažér, ale Pilot mě nechal párkrát přistát a bylo to super. Nakonec je mi to i líto, že nemám instruktorský zkoušky a fakt uvažuju, že si je udělám a budu přeci jenom učit. Koneckonců učitelování mě vždycky lákalo a když mi Pilot vykládá, že jeho studenti z instruktorskýho kurzu neumějí ani lítat rovně, nebo vysvětlit, jak vzniká vztlak, tak si hned připadám, že bych i na Zélandu byla za hvězdu. Teď jenom přemýšlím, jestli mám prodat ledvinu, nebo kde seženu dalších dvacet tisíc.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Náš dům, náš hrad vivien 10. 07. 2015 - 12:32
RE: Náš dům, náš hrad wien n 19. 07. 2015 - 09:30
RE: Náš dům, náš hrad jaja 31. 08. 2016 - 16:35
RE(2x): Náš dům, náš hrad wien n 31. 08. 2016 - 21:35