První týden v práci

13. srpen 2015 | 01.56 |
› 

První den byl takovej docela vtipnej, protože se nás tam sešlo hned pět pilotů. Sesedli jsme si k sobě a byli jsme hned jedna ruka. Jeden z nich na tom byl podobně jako Pilot. Taky už měl docela dost hodin a taky se zrovna vrátil z Austrálie, kde dělal instruktora. A teď nastoupil sem, aby mohl nakládat kufry a uklízet letadla. Pilot měl asi fakt kliku, když dostal práci jako pilot. Ptala jsem se ho, jestli ho to instruktorování bavilo, protože sama jsem pořád na vážkách, jestli by to bylo pro mě. Protočil oči a zhnuseně odfrknul, že to úplně nenáviděl. No, asi to fakt musel nenávidět, když teď bude radši tahat těžký kufry. Hned druhej den jsem ale o moje nový kamarády přišla, protože ti se šli učit jak nakládat kufry a já jsem skončila ve třídě pro zákaznický servis. Myslela jsem si, že začneme na vnitrozemských letech pro JetStar a pak časem nás povýší na mezinárodní lety a pak třeba i na Fiji Airways, který se jim nedávno podařilo získat. Místo toho jsem se dozvěděla, že také nově získali Hawaiien Airlines a že budeme trénovat pro ně. Aloha! No jasně, proč nezačít tím nejtěžším. Takže jsem týden chodila do školy, což moc nehrálo do noty mému odporu k učení se a tak jsem se několikrát přistihla, jak přemýšlím, jestli by mi nebylo líp v nějaký nekvalifikovaný práci, u které bych nemusela vůbec myslet. Koho by vůbec napadlo, že takovej check-in agent toho musí tolik vědět?!

Ve třídě máme jednoho kluka a jinak jsme samý holky. Jaký nemilý obrat oproti mým studiím v Austrálii. Musíme být namalované, nosit drdol, frančipán ve vlasech a ten kluk, Roman, musí nosit korále. Jako by už i tak nepůsobil docela přihřátě. Já si umím dát vlasy do culíku a tím to končí. Teď se musím srát s nějakým drdolem, takže než jdu do práce, tak mi hodinu trvá, než vytvořím drdol, půl hodiny se maluju a pak tam třeba i hodinu jedu, protože dálnice jsou věčně ucpaný. To máte dvě a půl hodiny zabitý a to třeba jedete jen na jednu čtyřhodinovou směnu. :D A nejvíc to zabíjí Roman, kterej si stěžuje, že se musí před prací holit. To je ale fakt chudák!

Máme firemní parkoviště, ale je tak daleko od letiště, že nás musej svážet autobusy. Takže ač jezdím autem, stejně každej den mrznu na autobusové zastávce! Moje kolegyně a kolega, jsou převážně z Filipín a nebo z Fiji. No zrovna na Filipínky je asi každá ženská, které někdy chlap utekl s jednou takovou vyčůranou, co se nechala zbouchnout během pánovi dovolené na Filipínách, docela alergická. Na můj vkus těch pánů znám nějak moc. Jediný štěstí je, že si nepamatuju kdo je odkud, takže předsudky musejí jít stranou.   

Už než jsem nastoupila, tak mě docela trápilo, jak to bude s uniformou. Teda konkrétně s botama. Jednak až zjistěj, že mám nohu jako slon a žádný boty na mě nemají a druhak až se budu vymrčovat, že nebudu nosit kůži. Velmi se mi ulevilo, když nám řekli, že boty si máme koupit sami. Boj to ale byl i tak takřka marný. Obchodů s nadměrnýma velikostma tu sice pár je, všechny ale mají všechno z kůže. To by z ní člověk vyletěl, fakt že jo. Nakonec jsem našla obchod s brazilskýma botama pro letušky a tam mají boty až do velikosti 43. O číslo menší, než mám já. Takže teď trpím v o číslo menších botách, ale vítězoslavně se usmívám, že nemusím nosit mrtvoly. No a pak přišel šéf a dal mi kožený opasek. Prý ten a žádný jiný. Kurva to se fakt člověk v téhle společnosti nevyhne nošení mršin?

No a dneska večer budeme poprvé v historii odbavovat hawaiskou aerolinku na ostro. Bude to přesně ta podělaná čtyřhodinová směna, která mě bude stát dvě a půl hodiny příprav. Trochu se bojím, ale zároveň se na to docela těším. Snad to dobře dopadne a nebudu vyhozená za nějakou botu! 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: První týden v práci princezna®svetu.cz 13. 08. 2015 - 07:58
RE: První týden v práci orchidejka 13. 08. 2015 - 09:40
RE: První týden v práci bos. 13. 08. 2015 - 17:49
RE: První týden v práci wien n 14. 08. 2015 - 00:36
RE: První týden v práci bos. 18. 08. 2015 - 01:41