Achjo

16. září 2015 | 10.04 |
› 

Dostala jsem pracovní víza na další dva roky, takže mám o jednu starost míň. Teď si zase musím udělat novozélandskej řidičák. To bude taky sranda, neboť si k jízdám musíte přivézt vlastní auto, ale nesmíte ho řídit, protože by vás nechali rovnou propadnout za řízení bez řidičáku. Vůbec teda nevím, jak tam to auto dostanu. Asi jim řeknu, že jsem ho tam dotlačila.

Práce na letišti už mě přestává bavit. Já to podělaný Fidži nechci dělat! Furt musím buzerovat lidi, že maj moc báglů, že jsou moc velký a připadám si jako kretén, že jim musím zakazovat brát si do letadla zavazadla, u kterých jen malinko přečuhujou kolečka, když mně samotný to přijde jako úplná debilovina. Ta čůza manažerka pasažéry vyloženě buzeruje, rozkazuje jim, je na ně hnusná a pak jí není blbý přijít za mnou a upozornit mě, že prej si na mě stěžoval nějakej pár, že prej jsem k nim byla neslušná, když jsem jim nedovolila vzít si na palubu letadla velké krosny. Zajímalo by mě, kolik lidí si denně stěžuje na ni. A hlavně mě vytáčí, že se snažíte být k lidem vstřícní a oni si pak stejně choděj stěžovat. A to ne, že by ti dva s těma krosnama museli platit něco navíc za to, že ty krosny letěly v zavazadlovém prostoru.     

Jindy zase dostanu vynadáno, že jsem na zákazníky příliš měkká a že nemůžu chlapovi dovolit vzít si na palubu batůžek, když už jedno příruční zavazadlo má. A mně je to blbý, když ženský si můžou brát kabelky (a některý jsou fakt velký), zatímco chlap si může vzít jedině notebook, ale hlavně žádnej batůžek.

Jedna zákaznice s miminem se na mě nasrala, že má sedadlo u okna. Prostě pinda, co si myslí, že když porodila, svět se bude točit kolem ní. Já jsem jí jiný sedadlo ani dát nemohla, už tam měla tohle a ostatní sedadla byla plná, protože oni většinou prodají víc letenek, než mají sedadel a pak doufají, že nějaký lidi nepřijdou. Dneska jsme zavřeli před nosem čtyřem zákazníkům, že přišli pozdě. Což sice byla pravda, ale taky se to té čůze tuze hodilo do krámu, protože letadlo už stejně bylo plné a kdyby měla někoho požádat, aby neletěl, musela by mu zaplatit tučné odškodné. No a tak tady ta pinda s tím miminem začala s tím, že mi dá radu jakožto profesionálka v zákaznickém servisu a totiž tu, že když vidím někoho s miminem, mám se nejdřív zeptat, kde chce sedět. Ona se totiž nána nemohla zeptat sama. No tak jo, já se zeptat můžu žejo, sedadlo změnit nemůžu, ale zeptat se můžu. Tak jsem jí poděkovala a vrátila jí doklady a požádala jsem ji, ať jde o kousek dál k service desku, že jí tam třeba budou moct sedadlo prohodit s někým jiným. Načež ona začala prskat, jestli se jí jako ani nehodlám omluvit za nepříjemnosti, které jsem jí způsobila a že teď ještě kvůli mně musí jít k jiné přepážce (kde mimichodem nebyla vůbec žádná fronta). Tak jsem jí řekla, že jsem jí to s tím sedadlem nezpůsobila já a ona nasraně odkráčela, ani k tomu service desku nešla. A nejvíc mě mrzelo, že mi ukradla moji oblíbenou propisku. :(  

Dneska mě zase zastavil jeden týpek, že jestli dělám pro Fidži a ať mu laskavě vysvětlím, proč musel tlačit kolečkové křeslo svojí matky, že to jsme snad měli dělat my. On přece má kufry a jak k tomu ještě má tlačit vozík? To si opravdu stěžoval té pravé, já už totiž mám čtyři ruce a vozíky a kufry tahám furt. A tady ten mě ne a ne pustit a ať mu prej dám číslo na nadřízeného, že si chce stěžovat, no a když jsem se ho nakonec zbavila, tak jsem se dozvěděla, že oni ten vozík vůbec neměli zamluvenej, takže měl bejt rád, že vůbec nějakej dostal.  

Fakt mě to nebaví, na Havaji žádné takové problémy nemáme, tam si každej může vzít co chce, zákazníci nejsou vůbec nepříjemní a všechno je v pohodě, jenže já už žádné Havajské směny nemám a tak musím každej den dělat tuhle fidžijkou opičárnu a snášet nasraný zákazníky. :(

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře