Za dobrotu na žebrotu

14. říjen 2015 | 00.01 |
› 

Když jsem přišla do Aucklandu, tak jsem bydlela asi 8 týdnů u Sariky, než jsme našli dům. Dávala jsem jí nějaké peníze, vařila jí večeře, uklízela, prostě snažila jsem se být jí nějak užitečná, když už byla tak hodná a vzala mě k sobě. Tehdy jsme spolu docela dobře vycházely. No a pak jí pěstouni, u kterých měla na dočasce jejího psa řekli, že jestli si ho hned nevezme, tak se ho zbaví. Takže začala s náma hledat dům. Já jsem měla z toho psa trochu obavy. Nedovedla jsem si představit lenošnou princezničku Sariku, jak chodí každý den se psem na dlouhé procházky. Pilot mě ale přesvědčoval, naiva jeden, že Sarika má psa fakt moc ráda a že se o něj bude vzorně starat. Nakonec dům, kde by nám dovolili psa jsme našli jenom jeden a byl nad náš rozpočet. A Sarice teklo do bot a tak souhlasila, že my a ostatní budeme platit nájem a ona bude kromě nájmu platit také složenky za internet, elektřinu, plyn. A my jí na to dáme 40 dolarů týdně. Chtěla si elektřinu a plyn přihlásit na sebe, že prý tam má bonusy a tak. Já jsem s tím sice nesouhasila, ale Pilot stál při ní, takže se to přihlásilo na ni.

Sarika neměla peníze na kauci a tak jsme souhlasili, že nám jí dá později, až dostane zpět kauci z jejího bytu. Museli jsme si na to půjčit od tchýně. Platili jsme 3000 a její část měla být 750. A taky neměla na první nájem a tak jsme ho zaplatili, i když to už jsem skřípala zubama, ale byla jsem vděčná, že jsem u ní mohla bydlet, tak jsme se o tom nedohadovali.

Záhy jsme zjistili, že čokl je naprosto neposlušnej a že když ho člověk začne k něčemu nutit, začne vyhrožovat pokousáním, načež Sarika ustoupí, protože se bojí a čokl vždy dosáhne svého. Je to kříženec huskyho a labradora, takže je docela velkej. Sarika, jak jsem předpokládala, na procházky nechodí. Čokl žije 24/7 zavřenej v její garsonce a protože je tam na podlaze koberec, celá garsonka smrdí jako chcanky. Dveře jsou doškrábané a naše miniaturní zahrada je plná hoven, neboť si tam ten čokl běží hnedka ulevit, když ho Sarika pustí dvakrát denně na dvě minuty ven. Vodítko nemá, takže s ním nemůžeme chodit ven ani my. Je nám toho čokla líto. Strašně se tam musí nudit, proto taky štěká na všechno, co se mihne pod oknama. A protože tam má soused terasu a zahradu, tak nám onen soused chodí věčně nadávat.

No a pak přišly složenky! Bylo toho asi 1500 dolarů.

Podle dohody bychom měli dát Sarice našich 40 dolarů, což by bylo 320 za těch 8 týdnů a ona by měla zaplatit zbytek. Sami od sebe jsme přišli s tím, že to po ní nemůžeme chtít a tak jsme jí navrhli, že zaplatí 50 týdně, tedy 400 a my zaplatíme 1100. Fakt mi to přišlo jako hodně férová nabídka, vzhledem k tomu, že v takovým předraženým baráku bydlíme jenom kvůli ní a že dohoda byla úplně jiná. Sarika ale začala tropit děsnej cirkus, že nic platit nebude, že nemá peníze. Pořád platí o dost míň, než platila v tom jejím bytě. Tak jsem jí řekla, že taky nemáme peníze, že jsme museli zaplatit celou kauci a imigrační a její odpověď byla, že "promiň, ale každej má svoje výdaje a budeš se s tím muset poprat jako každej z nás”. Řekla ta, co nezaplatila kauci a nechce platit složenky, protože prý nemá peníze. Tak jsem jí řekla, že mě teda taky nezajímá, jestli nemá peníze, protože výdaje má přece každej z nás. Souhlasila teda, že zaplatí 200 za složenky, trvale jí prý snížíme nájem o 25 dolarů týdně a kauci prý platit nebude, pokud ji nezaplatí každý, kdo tady bydlí, protože to není fér, aby platila jen ona. Ono je totiž nejvíc fér, když úplně celou kauci včetně jejího podílu zaplatíme my, žejo! Když jí teklo do bot, tak souhlasila bez mrknutí oka, že kauci zaplatí, protože má psa, ale najednou to není spravedlivé. Jako kdyby ostatní taky srali po zahradě, škrábali dveře a okna a jejich pokoje páchly jako chcípliny. Mně je to úplně jasný, že kauci nechce zaplatit, protože už si hledá jinej podnájem a že odtud hodlá ze dne na den vypálit a nechat všechny ty škody a nezaplacenej nájem na nás.

Ještěže ty složenky byly na její jméno, protože to bychom z ní fakt nic nevytáhli. Ale zas nadruhou stranu kvůli tomu, že nezaplatila včas, museli jsme zaplatit 200 penále. Samozřejmě to musíme zaplatit my s Pilotem, přestože Sarice trvalo měsíc nám ty složeny vůbec přeposlat. Ještě se píča urazila, že jsme je vůbec chtěli vidět. No a tak má teď u nás 466 dolarů plus, 700 už jsme jí dali, takže podle mě dluží ještě skoro tři stovky na kauci, kdežto podle ní jí dlužíme 666 a máme to hned přeposlat a kauci platit nebude. No, je mi jasný, že ta pinda v pátek nezaplatí nájem a že jí budu psát e-mail, aby se okamžitě vystěhovala i s tím jejím smradlavcem.

A samozřejmě mi nezapomněla omlátit o hlavu, že mi kdysi pomohla a že na to mi prej byla dobrá a teď když mám práci a víza a dům, že jsem najednou na koni a už s ní nechci kamarádit. Achjo, jak dlouho mám ještě za tu její laskavost platit, vždyť to už by mě vyšlo levněji, kdybych bývala šla bydlet na hotel.  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Za dobrotu na žebrotu vivien 14. 10. 2015 - 13:39