Už jsem zase nemocná!

2. prosinec 2015 | 05.00 |
› 

Stres, deprese a zvýšená konzumace alkoholu a jahod způsobilo, že moje imunita šla někam do kelu a já jsem zase na hromadě. Jela jsem onehdá kolem jahodovýho pole a tam jsem zakoupila asi 3 kila jahod, z kterých jsem po příchodu domů asi kilo hned zmixovala na hustou jahodovou omáčku, kterou jsem zalila čokoládovej koláč, co jsem pekla den předtím. Čokoládovej koláč z červených fazolí, to nevymyslíš. No a tak jsem si na tom úplně nechutně pochutnala a ihned po dojezení mě začalo bolet v krku. Asi jsem se předávkovala pesticidama. No a rozjela se z toho solidní chřipajzna zrovna v ten den, co jsem měla jít na pracovní pohovor!

Pan Zelený si mě nakonec nevybral, což mě dost mrzelo, protože byl moje jediný světýlko na konci tunelu, ale taky jsem si trochu oddychla, protože já fakt nechci nikomu slibovat věrnost až za hrob. Teda až na Pilota. :D Pár dní na to mi volali z campervanové společnosti. To je taková společnost, co pronajímá obytná auta turistům. Do téhle společnosti jsem se hlásila na různé pozice už několikrát a nikdy předtím se mi ani neobtěžovali ozvat. Jenže tentokrát jsem byla vybavená zbrusu novými vízy, novozélandským řidičákem a novozélandskou praxí v zákaznickém servisu. Tak jsem se tak radovala, ale to číslo, co mi volalo, šlo rovnou na zákaznickou linku a tam hovno věděli kdo mi volal a co mi chtěl. Dostala jsem radu, že jestli mi někdo volal, zavolá mi určitě znova a nazdar. Dva týdny se nic nedělo. Já jsem se mezitím ze zoufalství přihlásila na pozici pošťáka na kole :D, která je ale překvapivě dobře placená. Teď mě chlápek z pošty pořád nahání. Takže když mi po 14 dnech volali z obytňáků, tak jsem z toho byla úplně překvapená. A ta Sabrina si toho všimla a já jí říkám no nedivte se, už jsem si myslela, že na mě serete. :D Se Sabrinou jsme si super pokecaly, ona pracovala u naší konkurence, takže moc dobře ví čím procházím a ještě se zná s jednou mojí nadřízenou. Takže jsme se domluvily na pohovor. V den pohovoru jsem šla nejdřív do práce, bylo mi blbě jako psovi, ale dalo se to. No a po práci jsem ztratila hlas. Místo mluvení jsem jenom skřípala a takhle jsem šla na pohovor. Já, co se tak pyšní tím, že je v práci vždycky včas a nikdy se nehází marod, musím přijít na pohovor jako naprostá troska, aby si každej myslel, že se budu házet marod každej tejden.

Šéfka měla spoustu záludnejch otázek, třeba se mě ptala, co pro mě znamená překonat očekávání zákazníka.

Tak jsem jí zaskřehotala, že je to něco, co člověk dělá z vlastní iniciativy, něco co nemá nikde předepsané, ale udělá to, protože chce pomoct. Jí se to moc líbilo a ptala se mě, jestli mám nějakej příklad. A já že no jasně, to já dělám každej den! :D Tak hele třeba dneska jo, z letadla vylezla taková ehm... (hodně tlustá) paní, co chtěla kolečkové křeslo, ale neměla ho zamluvený, takže můj nadřízenej se jí omluvil a řekl jí, že musí po svých. Tak šla se mnou, já tlačila křeslo s jednou babčou a tady ta paní šla strašně pomalu a sedla si na první lavičku, co jsme potkaly, že prý už nemůže a ať jdu sama, že ona se tam nějak dobelhá. Tak jsem šla a když jsem s babčou všechno vyřídila, tak jsem mohla jít domů, ale nedalo mi to a tak jsem vzala to křeslo a vrátila jsem se pro tu paní, protože mi bylo jasný, že takovou štreku by šla tejden. Našla jsem ji ne moc daleko od místa, kde jsem ji nechala a tak jsem ji naložila a jelo se. Paní byla moc vděčná, že jsem se pro ní vrátila. Šéfka obytňáků jásala, že to je přesně co chtěla slyšet. No a pak prej třeba když jsem dělala okružní cestu kolem jižního ostrova, co bych tak turistům doporučila a ať jí o tom prej nadšeně povím. :D Tak jsem jí pověděla o Nelsonu. Že je tam nejvíc slunečního záření v roce, že je tam teplý moře, do kterýho vlezu i já a že je to takové útulné malé městečko s kavárničkama, kde se lidi znají a zdraví se. A šéfka prej to je zajímavý, že většinou každej řekne Queenstown. Nojo tyvole Queenstown, na ten jsem úplně zapomněla! Nejvyhledávanější turistická destinace a já řeknu Nelson, co jsem to za debila. :D :D Ale šéfka hned dodala, že to se jí hrozně líbí, že taky konečně někdo řekl něco jinýho než Queenstown. :D :D :D  

Jediný, co se jí nelíbilo, že mám čtrnáctidenní výpovědní lhůtu v práci. No paráda, nejdřív jim to tři týdny trvá mě pozvat na pohovor a pak budou držkovat, že nemůžu skočit hned jak písknou. Kdyby to bylo jako v Čechách, že výpovědní lhůta dva měsíce, to bych byla už úplně v pr.... A tak prej že mi zavolají v pátek. To bylo úterý a volali mi hned dneska, teda ve středu, ať teda dám tu výpověď, ať nemusej moc dlouho čekat. :D Já jsem zrovna měla školení na Jetstar, který jsem měli mít už tak před čtyřma měsícema. Tak jsem na kus papíru ručně naškrábala výpověď a šla jsem domů, pač teď už mě školit fakt nemusej. Měla jsem z toho bobky, jít ke Korimu a dát mu ten papír, ale on byl překvapivě úplně milej!! Jsem z toho byla vyjevená, ale ta nadřízená, co nám dělala to školení řekla, že to asi bylo proto, že v té kanceláři byli i jiní lidi. :D Čekám, že můj rozpis služeb na příští dva týdny bude pěknej masakr. No a pak? Sbohem vstávání ve dvě ráno! Sbohem šílené neplacené pauzy. Sbohem spaní v autě! A v neposlední řadě: Vítej pořádná výplato!! 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Už jsem zase nemocná! iva 02. 12. 2015 - 07:31
RE: Už jsem zase nemocná! jarmila 02. 12. 2015 - 21:47
RE: Už jsem zase nemocná! wien n 04. 12. 2015 - 02:43