Jak se pracuje na NZ

30. leden 2016 | 08.28 |
› 

Možná někoho bude zajímat, co vlastně teda dělám, tak jsem se rozhodla, že o tom napíšu. Jak už jsem psala, pracuju v půjčovně karavanů a moc mě to nebaví! První věc, co dělám hned po ránu, je zároveň ta, co nejvíc nenávidím. To se má pak člověku chtít do práce, když hnedka v 7 ráno ještě napolo spící musí jít a dělat přípravu vozidel. Ke každému autu musím vyplnit formulář, kam se píšou čísla z všemožných samolepek na čelním skle, stav kilometrů, jestli je nádrž na naftu plná, lednice zapnutá, záchod vyprázdněnej, odpadní voda zavřená, návod přítomen... pak to auto musím znova obejít a zakreslit nabouraniny a škrábance. Většinou to trvá tak pět minut, nic hroznýho, žejo? No, jenže tuhle činnost nenávidí úplně všichni, takže každej hledá, co by dělal jinýho, aby tam nemusel, nebo předstírá, že je strašně busy na počítači. Jenom já starej debil teda vylezu a snažím se mít to co nejdřív za sebou. Což mi ale sakra nejde, když je tam řada padesáti aut a já jsem tam na to sama! Padesátkrát pět minut, už to zní jako řádnej opruz? Za dvě hodiny úplně zpruzená a nasraná na všechny vlezu zpátky dovnitř, kde už se kupí turisti. Hned nějaký vyfasuju, zpravidla nějaký Němčoury, a tak vezmu tablet a jdu k nim. Oni taky mají tablet, kde už většinu věcí předvyplnili, takže zkuntroluju údaje, řidičáky a co si vybrali za pojistku. Pokud si nevybrali tu nejdražší, tak je na ni přemluvím. Nabídnu jim vstupenky na nějaký atrakce a chemikálie do záchodu. Zkasíruju peníze z jejich kreditky a podepíšeme smlouvu. Vytisknu smlouvu, řeknu jim, kde nesmějí s karavanem jezdit, kde je nejbližší supermarket a v jakým stavu mají auto vrátit. Pak se jdeme podívat na auto. Řeknu nebo ukážu jim jak se to řídí, kolik s tím můžou jet, jak to řadí, kde se nabíjí baterka, jak se vyprazdňuje záchod a odpadní voda, kde je plynová bomba, kempingové židle a stůl, jak se používá markýza. Zaženu je dovnitř, ukážu jim kontolní panel, vysvětlím všechny vypínače, jak se dělá postel, jak se staví stůl, jak se používá záchod, jak se uvolňuje ruční brzda (protože to, že je dole, ještě neznamená, že není zabržděná), ukážu jim, kde je návod a kde lékarnička. Zeptám se, jestli mají nějaký dotazy, často jsou spokojení, jindy se zas ptají pomalu i na to, jak si mají s prominutím vytřít prdel. Někdy zjistíme, že je něco rozbitý, nebo to chybí, takže lítám pro mechaniky nebo pro uklízečky, tahám peřiny a stoly a nosím nový nádobí. Někdy jsou zákazníci pěkně nasraní, protože na internetu viděli ilustrační obrázek a teď najednou to auto vypadá jinak. Postel není taková ale maková a stůl není tady ale támhle, nemá to markýzu nebo gril. Jedněm vadí, že to není Mercedes a zlostně dupou, že VW řídit nebudou. Jiní zase dupou, že nebudou řídit Mercedes. Těm, co si objednali to nejlevnější auto na skladě vadí, že je starý a plný škrábanců. Stěžujou si, že zaplatili tááák moc peněz a teď jim chceme dát tohle. S některýma zákazníkama je to prostě fakt na nervy, někteří dokonce i křičí nebo brečí, spíš ale převažujou ti pohodoví, co se těší na dovolenou a mají dobrou náladu.

Když kolem jedné hodiny skončí blázinec, tak jdu na obědovou pauzu. Po pauze je většinou docela mrtvo, takže skenujeme smlouvy, chystáme balíčky s chemikáliemi a s letáky a sem tam dostaneme nějaký další zákazníky. Kolem čtvrté nás vyženou ven dělat přípravu vozidel na další den. Většinou tam ale zase jdu jenom já! Jedině ti dva, co začínali se mnou, jdou pomáhat, ale s těma se spíš střídám, takže většinou nepracujeme ve stejné dny. Bože, jak já tuhle práci nenávidím! Navíc ti dva jsou tam jen na dobu určitou, takže v dubnu už mi nepomůže nikdy nikdo! Aspoň že mimo sezónu tam bude míň aut. Každé vozidlo mi teď zabere asi deset minut, protože tam vždy chvíli sedím a čumím do papírů, na kterých mám položenej mobil s facebookem a počítám minuty. O půl šesté mám padla a když je všední den, tak ještě další hodinu smrdím v zácpě. Přijdu domů, tam je většinou bordel jako v tanku, protože Pilot je nemožnej, takže poklidím, uvařím večeři a oběd na druhej den a jdu spát, abych ráno zase mohla začít a tou pos.anou přípravou vozidel.

Jsem ráda, že tohle mám jen 4 dny v tejdnu. Bohužel, po sezóně se to asi změní na 5 dní po osmi hodinách, což bude ještě větší kekel, ale tak daleko dopředu snad ani nemyslím, vždyť to bych nebyla já, kdybych tam po půl roce pořád ještě pracovala. :)  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak se pracuje na NZ hroznetajne 30. 01. 2016 - 20:39
RE: Jak se pracuje na NZ tlapka 31. 01. 2016 - 15:51