Znáte poradnu, která zná odpověď na každou otázku? Zapamatujte si www.poradte.cz Určitě se vám bude hodit.
Lyžovali jsme v lednu.

Lyžovali jsme v lednu.

6. únor 2016 | 05.51 |
› 

Jak neslýchané!

Pilot měl narozeniny. Nechtělo se mi mu dávat zase letadlo, neboť už dvě dostal k Vánocům a taky jsem ho chtěla něčím překvapit a letadlo by žádný překvapení nebylo. A když jsem pak zjistila, že na sever od Aucklandu se dá lyžovat v kryté hale, rozhodnutí bylo učiněno během minuty. Věděla jsem, že Pilot z toho bude nadšenej, protože ty letní vedra špatně snáší a v té hale je pod mrazem. A tak jsem tajně sbalila věci na lyže a vyrazili jsme. Není to tak daleko od Waiwery, takže jsem ho nejdřív vzala do hot pools, o kterých už několikrát mluvil. Co čert nechtěl, po cestě jsme míjeli Snowplanet a Pilot si toho všimnul a hned ho to začalo zajímat. Prej jé hele tady se dá lyžovat! A já na to že ale prosím tě, takovej malej kopeček, to musí bejt nuda! A on že né a jestli se můžu podívat na internet kolik stojí vstupný. Já jsem řekla, že telefon potřebuju na navigaci a že se podívá doma. A urychleně jsem se snažila změnit téma, aby si nevšimnul, jak se na té situaci v duchu ujebávám. No a tak jsme si užili odpoledne v bazénech a pak jsem ho vzala zpátky ke Snowplanet. A on si myslel, že se tam jen tak ze zvědavosti zastavuju, když to máme po cestě a do poslední chvíle mu nic nedošlo! Tak tam tak stojíme za tím sklem v žabkách a letním oblečení a koukáme jak se tam lidi válej ve sněhu. "Tak co, jdem se převlíct?” zetala jsem se a on se úplně šokovaně na mě podíval a že to je to překvapení?? Tohle se mi teda fakt povedlo.

Řekla jsem si, že když je to jen takovej kopeček a jsme tam jen na pár hodin, že poprvé v životě stoupnu na snowboard. Já debil. Tak jsem s tou věcí na noze dohopsala ke sjezdovce pro děcka a vyvezla se nahoru na běžícím pásu. Nahoře jsem do toho musela zapnout druhou nohu a jela jsem. Sjezdovka byla tak mírná, že jsem spíš musela hopsat a tak sem se rozhodla, že na to seru a jdu na pomu. Pilot mi ukázal, jak se poma drží vedle těla. No netrvalo to ani sekundu a už jsem jela v předklonu, křečovitě se držící pomy daleko předemnou. Chvílemi jsem jela jako na koloběžce, protože jsem nemohla uržet rovnováhu a musela jsem si pomáhat volnou nohou. Byla jsem na sebe fakt pyšná, že jsem se zvládla nechat dovláčet až nahoru. Ruce jsem měla namožený ještě tejden. Nahoře jsem vůbec nemohla popadnout dech. Ještě jsem si nic nesjela a už taková dřina! Zase jsem si musela sednout a uvázat druhou nohu. Že to ty snowboarďáky baví! No a pak jsem jela dolů.

Většinou po prdeli a občas taky po zádech. Sníh jsem měla všude. Zjistila jsem, že když člověk leží na zádech, tak je skoro nemožné překulit se na břicho. Posledních patnáct metrů jsem jela! Jela jsem rovnou na recepci a s psíma očima jsem toho kluka tam prosila, aby mi radši dal lyže. Přišel Pilot a taky si vzal lyže. Že prej to teda po spoustě let zkusí.

Na lyžích už mi bylo blaze, ale byla mi pěkná kosa, protože jsem pod hadrama měla spoustu rozpuštěnýho sněhu. Pilotovi bylo taky blaze a moc si to pochvaloval, že prej ani nevěděl, jak moc jsou lyže lepší než prkno. Takže Pilot si svoje narozeniny fakt užil a bylo to pro něj opravdu velký překvapení, pač by ho ani ve snu nenapadlo, že někdy bude uprostřed léta lyžovat. Líbilo se mu to tak, že jsme tam pak o pár dní později museli jet znova. 

Mám novou kamarádku, je o dost starší, ale co už, moje maďarsko-vídeňská kamarádka byla taky o dost starší. Je to Němka a nedávno odešla z firmy, ve které pracuju. A protože teď nemá práci, tak má přes týden čas a tak když mám volno, tak něco podnikáme a já nemusím sedět doma. Mluvíme spolu anglicky, protože já i přes pokroky v poslední době stejně pořád raději mluvím anglicky, i když vím, že bych neměla a spíš bych se měla víc snažit.

Takže přesto, že fakt nesnáším svojí práci, tak to tu přestává být až tak hrozný. Až na našeho debilního souseda, kterej nám dělá naschvály, aby pak mohl k nám chodit bušit na dveře a řvát na nás. Posledně si naschvál opřel jeho popelnice o naše auto a pak přišel k nám řvát, že jsme mu pohli s popelnicemi a že mu na ně nemáme co šahat. Tuhle večer mu otevřel Kuš a blbec tam jen tak stál a poslouchal to kázání, já jsem o tom pak musela přemejšlet, že kdybych tam byla já a ne Kuš, že bych mu asi zabouchla dveře před nosem. No trvalo to jen do druhého dne do rána, než jsem si to mohla vyzkoušet na vlastní kůži, protože Pilot když šel do práce, tak odstavil popelnice od auta. :D Takže ráno děsnej buchot na dveře, já otevřu a tam náš soused. Ještě než otevřel hubu, tak jsem se ho zeptala, jestli by k nám mohl přestat chodit opruzovat. A on že ne, že jsme mu ráno zase sahali na popelnice a že je to jeho pozemek a bla bla bla. Nojo, popelnice jsou na jeho pozemku, auto na našem a stejně je vždy zvládne postavit tak, aby byly opřený o to auto. Já jsem mu řekla, že se o takových dětinských věcech s ním nebudu bavit, že se mnou nebude mluvit jako s jeho fakanem a že to není naše vina, jestli není šťastnej se svým životem. A on že zná majitele našeho baráku a že nás nechá vystěhovat, tak jsem mu řekla, že to by bylo super, že mít takovýho souseda je stejně za trest a ať už se u nás neukazuje, nebo že to bude muset řešit policie. Mně by fakt nevadilo se stěhovat, tenhle barák je stějně moc velkej a drahej. Pak jsem ho slyšela na zahradě někomu volat (asi majitelovi?) a stěžovat si na nás, jak jsme prej k němu hrubý a že mu šaháme na popelnice a že jeho dcera má teď kvůli nám panickou hrůzu ze psů (kvůli Saričinýmu čoklovi, kterýho to děcko nikdy nepotkalo a kterej už tu dva měsíce nežije).

Včera večer jsem se vracela z města od mojí německé kamarádky a napadlo mě, že si vystřelím z lidí doma. Přišla jsem ke dveřím a prudce jsem na ně zabouchala, tak jako to dělá náš soused. Po chvíli se dveře váhavě otevřely a za nima stál vystrašenej Kuš. "Tadá! Já jsem soused!” Křikla jsem a vešla jsem do domu. Pilot seděl u počítače a společně s Kušem se začali řehtat na Pata, kterej se utekl schovat do prádelny. Pat opatrně vylezl z prádelny a když mu došlo, že jsem to jen já, tak na mě začal křičet, že tohle už NIKDY!! nemám dělat. No a pak jsme se tomu smáli všichni.    

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Lyžovali jsme v lednu. iva 06. 02. 2016 - 21:09