V sedmém nebi

14. únor 2016 | 20.40 |
› 

Tohle bude na první pohled směska nesouvisejících odstavců, ale kdo si počká, ten se souvislostí dočká!

Ještě jsem se nezmínila o tom, že jsem si tu před pár měsíci našla jednu kamarádku z Austrálie. Narazily jsme na sebe ve veganské skupině a protože jsme zjistily, že jsme skoro sousedky, tak jsme se hned začaly bavit. Katka si pořád stěžovala, že jí z Austrálie ještě nedorazil kontejner, ve kterém má mimo jiné svoje kuchyňské spotřebiče a že si tím pádem ani smoothie neudělá. Tak jsem jí pozvala, že může vařit u nás a taky jsem jí občas nosila svoje cukrářské výtvory. Brala jsem to jako investici do budoucna, že až Katka bude mít svoje mixéry, taky mi určitě občas něco donese. No, dodnes jsem nic nedostala.

Zase jsem začala experimentovat se sýry. Vymámila jsem od jedné firmy 1 kg zázračného škrobu, že prý vzorek zdarma. A ten škrob je fakt výbornej. Výrábím teď super sýr, kterej bych přirovnala k hermelínu, ale bez plísně, s tou se zatím bojím experimentovat. Ale aby byl ten sýr pořádně tvrdej a dal se pěkně strouhat, potřebuju ještě jinej škrob, kterej tahle firma neměla. Našla jsem jednu firmu ve Francii. A taky jsem zjistila, že tahle firma má distributora v Aucklandu a tím je firma A. Napsala jsem firmě A email, jenže neodepsali. Takové firmy prodávají zázračné prášky na tuny a kvůli někomu, kdo chce kilíčko na vyzkoušení, se nepodělaj, žejo. Tak jsem tam volala. Nejdřív mě přepojili na nějakýho Johna. Ten tam nebyl a tak jsem mu nechala vzkaz na záznamníku, ale zpátky nezavolal. Tak jsem to zkusila znova, tentokrát to vzala nějaká Megan a ta mi slíbila, že se domluvíme po mailu a že by mi ten vzorek dali. No, na ten mail čekám dodnes.

Každej měsíc máme v Aucklandu veganský sraz, kde přijde asi 100 veganů, každej donese nějaký jídlo a máme z toho obrovskej raut. Byla jsem poprvé a naposledy v říjnu, protože jsem jinak nemohla kvůli práci. A teď v únoru jsem myslela, že taky nepůdu, protože jsem šla do práce a musela bych tam jet rovnou po práci a nemohla bych nic vařit. Pak mě ale osvítil duch svatej nebo co a já jsem přišla na to, že tam donesu sýr! Sto veganů ho ochutná a sto veganů mi řekne, jak jim chutnal, co vylepšit, jestli by to kupovali.. že mě to nenapadlo dřív! Tak jsem na poslední chvíli psala Katce, jestli jde taky a ona že o tom prej vůbec nevěděla a tudíž nejde. Tak jsem jí řekla, že jí teda nějakej sýr donesu a ona nadšeně souhlasila a že mi za to dá pytlík čokolády, že to v práci dostávají zadarmo. Tak jsem se hned zeptala kde jako pracuje, jestli v nějaké čokoládovně a ona že ne, že v takové firmě, co prodává kdeco, že dokonce i různá potravinová éčka, co my vegani prej vůbec nemusíme a já na to hned hele a nemáte E1450? (Jako ten zázračnej škrob, co se snažím vymámit z firmy A).

A ona že se zeptá a já že a hele a nepracuješ náhodou pro firmu A?? A ona že jak to víš?? To teda byla síla, já to tady pracně hledám a ona tam celou dobu pracuje?! A tak jsem se hned zeptala, jestli zná Johna a ona mi řekla, že sedí vedle něho. A Megan? No to je prý její šéfová. To mě fakt poser! Tak doufám, že Katka v pondělí dovalí prášek!!  

Tak jsem se na ten veganskej sraz domluvila s Triceraptorkou, s kterou jsem se tam seznámila minule a se kterou se občas vídám. Když jsem tam dorazila, Triceraptorka tam ještě nebyla. Tak jsem si sedla vedle jednoho kluka, co tam byl s ještě jednou holkou. Když dorazila kámoška a přisedli si další lidi, tak jsme zjistili, že je nás většina z jižního Aucklandu, bydlíme kousek od sebe a to jsme si všichni mysleli, že na jihu vegani snad ani nežijou. A já jsem se pořád divila, kdo mi vykupuje ten veganskej páj na naší benzínové stanici! Fakt jsem si vybrala úplně super stůl, tolik srandy už jsem dlouho nezažila. No a pak jsem se dali do jídla, nabrali jsme si spoustu věcí a každej si ukrojil kousek mýho sýra. Slyšela jsem lidi říkat, jak je ten sýr úžasnej, aniž by věděli, že jsem ho dělala já. Když bylo všechno snědený, na mý cedulce od sýru jsem měla úplně krásnej vzkaz. Kluci, co to organizovali, mi přišli říct, že moje sýry byly nejlepší ze všeho tam a pak přišla i Saša s jedním klukem a oba mi doslova políbili ruce. :D Sašu jsem viděla poprvé, ale z Facebooku už ji nějakou dobu znám, ona taky vaří jídlo a prodává ho na trzích. Takže tady ta legendární a úspěšná Saša přišla a sklonila mi poklonu a políbila mi ruku. Takovej úspěch jsem fakt nečekala a ani že mi tolik lidí řekne, že by ten sýr z fleku kupovali a ať jim dám vědět, až otevřu sýrárnu. Tohle bylo fakt hodně povzbuzující, přesně to co jsem potřebovala.  

A hned druhej den jsme otevřeli novou skupinu pro vegany z jižního Aucklandu a tak to vypadá, že se teď budu socializovat častěji, už se něco i plánuje na víkend. Začínám se tady v tom Aucklandu zabydlovat a přestávám si stěžovat a brečet po Austrálii. Určitě teď nastoupí nějakej zákon schválnosti a Pilot dostane práci někde v Christchurch nebo ve Wellingtonu, to by mě fakt nas.alo!

vzkaz

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: V sedmém nebi iva 14. 02. 2016 - 22:38
RE: V sedmém nebi wien 14. 02. 2016 - 22:49
RE: V sedmém nebi iva 15. 02. 2016 - 13:42
RE: V sedmém nebi orchidejka 20. 02. 2016 - 09:31