Pracovně

15. duben 2016 | 18.42 |
› 

Tak jsem ten pracovní maraton přežila a teď mám tři dny volna! Hell yeah! Moje pracovní nasazení je úplně v řiti. Přišla za mnou vedoucí, ona je taková milá a správňácká, vždycky nám podstrojuje, moc nás nehoní, no a ta do mě začala rýpat, že co mi je, proč vypadám tak sklesle a jestli mě to v práci nebaví. A já jsem se s ní o tom nechtěla bavit, ona ale naléhala, že jí to přece můžu říct a tak jsem jí řekla, že ne, nebaví! Za hodinu mi přešel email, kterej byl mimo mě adresován i mýmu druhýmu vedoucímu o tom, že nemám co být nespokojená se svou prací, když dělám jen to, co jsem posepsala ve smlouvě. :D Krysa jedna podrazácká! To jsem se teda zase poučila! A ona? Chodila kolem mě úplně jako mílijus, tak starostlivě se mě ptala, jestli jsem ok (jako jestli mě ten její email nepoložil?) a pak dokonce mi i donesla jídlo, co vařila! To si jako myslí, že tu zradu vyžehlí trocha rajčatové omáčky?? Pak jedno ráno jsme všichni šli hromadně k šéfce. Jebala nás za to, že všichni do jednoho jsme zpruzený. Že ta práce žádnýho z nás nebaví a že jsme špatní zaměstnanci. Samozřejmě to vůbec není jejich vina, že jsme všichni demotivovaní targetem, kterej nemáme šanci dosáhnout a tak každej druhej sere na prodeje a vůbec celkově na všechno. Šéfka asi taky stojí za starou belu, když si vlastnoručně vybrala pouze špatné zaměstnance. Škoda, že moje Maorská kolegyně tohle propásla, na tu by to pasovalo nejvíc. Minule dostala za úkol vytřídit nefunkční GPSky a protože byla líná je zapojovat do elektřiny, tak na ně lepila papírky s vymyšlenýma důvodama nefunkčnosti a pak je všechny nasypala do krabice na vyhození. :D A když se jí ptali, kolik jich v té krabici je, tak samozřejmě neměla tušení, ale aby to nemusela počítat, tak bez mrknutí oka vymyslela číslo. No a co já s tím, mám tam jako žalovat? A pak mi přišel mail od šéfky, ať za ní příjdu do kanclu si popovídat o té mojí přihlášce na seniora. Sakra! Jsem tam byla ty poslední dny na pokraji pláče, furt jenom v práci, žádnej osobní život a teď ještě tohle do toho. Já chci snížit úvazek a ne povýšit! Vyhýbala jsem se její kanceláři jak čert kříži a doufala jsem, že půjde brzo domů. Další den mi řekla, že si promluvíme zítra. A zítra nepřišla do práce. :D A teď tam tři dny nebudu já, tak třeba se to nějak promlčí.

Měla jsem sraz se Sašou. Ta ještě společně s dalšíma týpkama chce pronajmout sklepní prostory v samém centru Aucklandu a chtějí tam každej den něco pořádat. Mně nabídla, že jeden den v týdnu tam budu moct být já a můj sýr. Hell yeah! Do toho já teda jdu! Což by ale znamenalo, že nebudu mít čas chodit do práce. Nebo aspoň ne na plnej úvazek. Už chápete, proč jsem šéfce radši nešla na oči? Oni to chtějí rozjet už za měsíc!

Moje brblání do rádia se nakonec nedostalo do vysílání. Asi se jim nelíbil můj přízvuk. Zato ale moje fotka je na profilu toho článku na stránkách rádia, takže pokaždý, když to někdo na facebooku sdílí, tak vidím svůj nefotogenickej ksicht!

Neuváženě jsem na facebooku zavtipkovala, že až moje sýrová stránka bude mít 1000 lajků, že dám výpoveď v práci a budu dělat sýr. To jsem ještě netušila, že se toho někteří chytnou a začnou mi ty lajky vyloženě nahánět. :D A víte co mi řekla Birgit, když jsem si jí postěžovala, že mě šéfka zve do kanceláře? Byla úplně vyjevená, že prej jestli nemám radost, že mě možná chce povýšit. Ta mě asi poslouchá zadkem a ne ušima!

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Pracovně hroznetajne 15. 04. 2016 - 22:11