Nevím co chci

30. květen 2016 | 03.01 |
› 

Měli jsme poslední trh. Protože takhle to bylo původně plánovaný, že budou jenom tři. Mě ta příprava tentokrát vůbec netěšila. Všechno jsem dělala na poslední chvíli, protože se mi do toho vůbec nechtělo a byla jsem ráda, že je to snad na dlouhou dobu na posled. Hodně jsem přemýšlela o tom, jakej by to musel bejt vopruz, kdybych to měla dělat pořád. Každej tejden. No a co teď? Saša se mnou počítá, chce si se mnou pronajmout kuchyni, hlavně po tom, co se týpci rozhodli, že oni chtějí začít až někdy za rok, tak teď má na to jenom mě a já co? Já uteču? No tyjo, ta bude nasraná! Zejtra máme sraz ještě s dalšíma lidma a budem rokovat o tom, zda a kde budem pokračovat v těch trzích. A já jsem teď na vážkách, co vlastně chci?!

U nás v práci se nic neutají. Přihlásila jsem se na jednu pozici v jedné letecké společnosti a kolega to hnedka věděl. Že prej tam má nějakýho kámoše. To by bylo asi dost dobře placený a hlavně bych využívala svoje vzdělání. O sobotách platěj o půlku víc peněz a o nědělích dva krát tolik! A z ušetřených peněz bych si mohla platit lítání.

Taky jsme se byli podívad do společnosti, co tu lítá s vodníma letadlama. Už o tom mluvíme asi tři měsíce, že bych tam mohla začít jako recepční a postupem času se mohla cpát víc a víc do toho lítání. Tak jsme tam konečně došli a oni zrovna přijali novýho recepčního před dvěma týdny. Já jsem vždycky všude minutu po zvonění! Pilot se hned s tím klukem zdravil, protože ten kluk se byl před měsícem ptát na práci u Pilota a nakonec dostal práci tady, protože Pilot pro něj nic neměl. Asi by ho teď měl přetáhnout, aby se uvolnilo to místo pro mě. :D No, kluk má větší ambice než já, ten chce lítat pro Air New Zealand, takže asi nebude vyhazovat peníze za výcvik na vodní letadlo a pozici uvolní, jakmile dostane práci jako instruktor. Takže už dva dny sepisuju motivační dopis, aby byl takovej, aby nemohli říct ne a pak budu jen čekat jako sup na mršinu. Je ale těžký psát takovej dopis, když zrovna fakt nevím co chcu.

A moje šéfka mi napsala, že u mojí přihlášky na seniora chybí motivační dopis. Našla ho, když jsem jí řekla, že tam musí bejt. No ale to po jaký době se tím začíná zabývat? Snad si mě na ten pohovor nepozve, to bych snad radši přemáhala ten opruz se sýrem, než abych tam ještě zůstávala.

No, tak mám tady z toho všeho zase deprese. Marním svůj život a nemám žádnej cíl, žádný světlo na konci tunelu. Naštěstí jsem našla nový (přírodní!) antidepresivum, takže ušetřím spoustu peněz za vodku. Jmenuje se muškátovej oříšek. Půlku lžičky toho prášku si dám do pusy a zapiju vodou. Následuje oblblost podobná opilosti a sladká ospalost. Tak dobrou noc. Teda vlastně ještě ne, musím jít vařit sýr. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Nevím co chci iva 31. 05. 2016 - 21:36
RE: Nevím co chci wien n 08. 06. 2016 - 22:53
RE(2x): Nevím co chci iva 13. 06. 2016 - 14:37