Tohle mohl vymyslet jenom kretén

2. červenec 2016 | 00.32 |
› 

Vymyslela jsem, že se projedu kolem Hunua parku. Tam jsou přehrady, ze kterých Auckland bere vodu, tak by přece bylo hezký se projet kolem vody a lesem. Google mi ochotně naplánoval trasu a tak když tam můžou auta, tak tam bude silnice, žejo.

hunua2

Dojela jsem autem do Hunui a od tam na kole. Ještě jsem nedorazila ani k vodě a silnice se přeměnila v štěrk. Nutno podotknout, že velmi hrubý. A tak jsem slezla z kola a škrábala jsem se nahoru a doufala jsem, že zase narazím na něco sjízdnýho. Nahoře skutečně byla sjízdnější cesta, i když to do silnice mělo pořád daleko. A tak jsem nasedla a jela jsem neskutečným sešupem dolů, ruce mě bolely, jak jsem ukrutně brzdila a zařekla jsem se, že ať mě čeká cokoliv, na tenhle sešup se zase škrábat nebudu. Čekal mě krásný pohled na přehradu a odtud lesní cesta se štěrkem. Na googlu to vypadalo, že tu auto projede, no teď jsem viděla, že by to musel bejt pěkně nabušenej teréňák. A tak jsem se zase škrábala, moje kolo křičelo, že není horský a já jsem se mu omlouvala a jen jsem čekala, kdy píchnu gumu. Dorazila jsem k bráně. Za bránou byly značky, že tam nesmějí cyklisti ani chodci, protože tam zrovna probíhá nějaká dřeverubecká činnost. Nezbývalo mi, než se otočit a smířit se s tím, že musím znova překonat všechen ten štěrk a hlavně ten prudkej krpál! Jenže tam byla taky značka, že se tam nesmí, protože tam zrovna střílejí škodnou. Asi vačice a králíky. Tuhle ceduli jsem teda viděla porvé, právě jsem prolezla územím, kde mě mohli klidně zastřelit. Takže jsem si musela vybrat, za-li chci být zabita lovcem a nebo dřevorubcem. Tudíž jsem se vydala do spárů dřevorubců. Každej zvuk mě strašil a poplašeně jsem se ohlížela, jestli něco nejede. Po asi dalších třech hodinách jsem si naopak začala přát, aby něco jelo. Aby mě to něco odvezlo někam, kde je silnice. Klidně i na policejní stanici, hlavně když tam bude silnice! Slunko pomalu zapadalo a mně bylo jasný, že za tmy v téhle divočině budu pěkně v řiti. Navíc začínala být zima a já jsem se začínala bát, cesta skončí zamčenou bránou, nebo se bude postupně zužovat, až se úplně ztratí.

Dorazila jsem k bráně. Ano, zamčené. Naštěstí nebylo nijak těžké ji přelézt. Odtud vedla lepší štěrková cesta, občas s velkými kameny, občas s menšími. A tak jsem po ní jela dolů a po pár kilometrech se hrubý štěrk změnil v asfalt! Tohle byl nejšťastnější moment z celého dne a mě hned napadlo, že si tenhle pohled pro bohy musím vyfotit.

A tak jsem v mžiku zabrzdila no a přišlo něco, čemu jsem se doposud úspěšně vyhýbala a nevím, proč se to muselo stát zrovna tady na velkých šutrech, no prostě když kolo stálo, tak jsem si uvědomila, že jsem v prdeli, protože jsem si neodemkla nohu z pedálu. Žuchla jsem tam jako pytel brambor, namlela jsem si koleno a kyčel a bolest to byla taková, že jsem ze vzteku ani tu blbou fotku neudělala. Jak se nejšťastnější okamžik může v okamžiku proměnit v ten nejnešťastnější.

Sedla jsem zpátky na oře a jela jsem do Hunui. Byla tam spousta kopců, takže ač jsem byla na asfaltu, tak jsem stejně šlapala do kopců po svých, neboť jsem již byla za posledních 6 hodin úplně vyšťavená. Nejhorších bylo posledních 7 kilometrů, to už mi fakt byla kosa, nohy nevládly, chtěla jsem volat Pilota a normálně bych brečela, kdybych všechny tekutiny v mým těle už dávno nevypotila. Do toho mi volal Pilot, asi aby mi vybil poslední zbytky baterky v mobilu a já se nemohla dostat domů. Asi 3 kilometry od auta jsem viděla na horizontu další hroznej krpál, to už jsem byla fakt na pokraji hysteriskýho záchvatu, prosím jen už ne žádnej krpál! Naštěstí horizont klamal a ten krpál nebyl na mojí cestě. K autu jsem dorazila za tmy, naložila jsem kolo a složila jsem se na sedačku.  

Domů jsem dorazila docela pozdě, takhle jsem si to neplánovala, chtěla jsem Pilotovi uvařit večeři, jenže ten už byl dávno doma a já jsem se stejně akorát tak sesypala na gauč a byla jsem ráda, že dýchám. No, ještěže existuje donáška pizzy.

Doufám, že něco podobně debilního už mě nidky nenapadne. 

hunua

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Tohle mohl vymyslet jenom kretén iva 04. 07. 2016 - 01:45
RE: Tohle mohl vymyslet jenom kretén vivien 11. 07. 2016 - 12:37