O Glenovi a o demenci

25. září 2016 | 00.52 |
› 

Jsem minule psala, že si Pilot neškrtne, nakonec si škrtnul a ne jenom jednou, protože se se mnou po vykuchání tyčinky dějou divy. Zajímavý, že tak brzo? Tělo očividně není blbý, co by se namáhalo, když bylo neplodný? Teď si připadám, že jsem v tomhle ohledu absolutně promarnila dva a půl roku. A Pilot je z té změny samozřejmě nadšenej.

O Glenovi jsem ještě dost přemýšlela. Musela jsem se pořád kousat do jazyka, já nejsem zvyklá něco Pilotovi tajit, nebo mu neříkat. On byl z toho šťastnej, že tu Glen byl, pořád o něm mluvil a mně to dalo hroznou práci neříct, jakýho hada si hřeje na prsou. Glen je celkem zahořklej, je to docela pochopitelný, měl slušně nastartovanou pilotní kariéru, když mu diagnostikovali epilepsii a všechno mu vzali. Teď nesmí řídit ani auto, natož letadlo. Bere spoustu léků, kvůli kterým tvrdí, že přibral (ale možná je to spíš tím, že si ani nakoupit sám nezajede a žere tudíž samý fast foody s donáškou) a ze svýho těla má teď tím pádem taky depky, i když vyloženě vyžranej není. Ženskou žádnou nemá, i když by chtěl, ale pak zase tvrdí, že už je stejně moc pohodlnej, aby se takhle omezoval. Kdyby si nějakou našel, museli by mít oddělené ložnice, možná i baráky. Díky tomu, že přibral, teď tak strašně chrápe, že jsem kvůli němu musela spát v obýváku. Byl na nějaké rodinné oslavě a pak mi tady povídal, jak ho jeho rodina sere, když si stěžujou na svoje děti. Že mu to přijde od nich stašně neohleduplný si takhle stěžovat před ním, když on děti vždycky chtěl a mít je nemůže (protože není s kým je mít). Možná ho taky bolí koukat se na nás. Že Pilot má holku, co se o něj stará a je s ní šťastnej a on ne. Nejspíš má i pocit, že by si to zasloužil víc než Pilot, soudě podle toho, jak ho pouhá zmínka Kejty rozdurdila. On by se s žádnou vdanou mrchou netahal, tak proč nemůže mít holku on? Asi nechtěl Pilotovi škodit, jenom jsme se asi dotkli něčeho, co mu ubližuje. Možná když to vezmu z tohodle konce, tak se o tom můžu i s Pilotem pobavit.

Mám pocit, že se ke mně dostavuje demence. Ještě před třemi roky, když jsem začala studovat letectví, mi mozek fungoval výborně. Všechno jsem rychle pochopila a proto jsem taky udělala dojem na Pilota. Vlastně ještě i munilej rok to bylo ou kej. Jenže teď v práci? Připadám si, jak kdyby můj mozek byl někde v mlze. Mám problém složitější věci pochopit nebo si vzpomenout, co mi říkali včera. Co si nenapíšu, to nevím. A občas i když si to napíšu. Mám bobky, že mě vyhoděj. To mozek odumírá už po třicítce?? Jsem četla, že když člověk střídá dva jazyky, že se mozek cvičí a méně blbne. Já střídám jazyky tři a stejně začínám být úplně blbá nebo co. Pomóc, já chci z té mlhy ven! 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: O Glenovi a o demenci iva 27. 09. 2016 - 20:55