Jak jsem byla Pilotovi nevěrná

21. říjen 2016 | 06.27 |
› 

Než vám napíšu, jak jsem zklamala Pilota (teda zklamala bych, kdyby o tom ovšem věděl), tak se vám musím svěřit, jak mě zklamala Saša. Saša mě pozvala na oslavu svých narozenin, které pořádala ve své nově otevřené kavárně. Přirozeně jsem nechtěla přijít s prázdnou a tak jsem se rozhodla, že jí udělám můj velkolepý kávový dort. Dokonce se mi i noc před tím o tom zdálo, jak ho zdobím karamelem a vytvářím kytičky z dýňových semínek a goji bobulí. To byl náhodou docela dobrej nápad, jsem ráda, že jsem si to po probuzení pamatovala.

sasascake2

Takže jsem si s tím pěkně vyhrála a čekala jsem, že Saša z toho bude nadšená a že to jako kuchařka určitě dokáže ocenit, kolik jsem si s tím dala práce. No, jenže když jsem jí dort předala, tak mi poděkovala a zeptala se, zda-li jsem ho přinesla na oslavu, nebo si ho může vzít domů. Já jsem jí řekla, že je to na ní, jestli se chce dělit nebo ne. Mně to bylo fakt jedno, prozíravě jsem udělala ještě jeden pro mě a pro Pilota, abych nebyla nešťastná, že jsem nic nedostala. A tak ho Saša strčila do lednice bez toho, aby se na tu mojí piplačku vůbec podívala! Byla jsem z toho docela smutná. Čekala jsem, že se teda ozve druhej den, až to konečně uvidí. Jenže se neozvala ani druhej. Ani třetí. Ani čtvrtej! Napsala mi po týdnu, že ho konečně rozbalila a že je úplně senzační a že odteď bych měla dělat dorty pořád a kdesi cosi. A já se zmohla jen na to se zeptat, jestli to myslí vážně, že jí to trvalo tejden a jestli ten dort ještě není zkaženej. Totiž já sama bych nejedla dort, co byl v lednici víc než tři dny. Když vidím, že to nestihneme sníst, tak ho dám do mrazáku. Takže tohle mě fakt urazilo, taková neúcta k mýmu snažení a drahým surovinám! Ona ho klidně nechá shnít v lednici. Řekla mi, že dřív nemohla, že ještě dojídala ten dort, co objednala na tu oslavu. Což byl ten nejhnusnější dort, co jsem kdy jedla a ani Pilot ho nechtěl žrát a to už je co říct, protože ten normálně sní všechno. Možná má Saša pravdu, že bych měla dělat dorty pořád, nicméně já přísahám, že už nikdy žádnej neudělám pro Sašu. A taky si k ní asi teď nějakej čas nepůjdu koupit jídlo.     

Minulej tejden jsem byla v práci bez dozoru, protože Hlína si vzal dovolenou. Říkám mu Hlína, protože přesně to jeho jméno v překladu z angličtiny znamená. Třebaže je to čínské jméno a já pochybuju, že ho rodiče doopravdy pojmenovali Hlína. Od šéfa jsem si na konci toho týdne vysloužila fakt velkou pochvalu, jak jsem to tam pěkně zvládla a taky říkal, že se mu strašně líbí, jak si všechno připravuju pěkně s předstihem a ne že všechno dělám na poslední chvíli jako třeba Hlína.

Hlína si od Bobíka vysloužil fakt velkýho sprďáka, že si klidně jel na dovolenou a mě tam nechal bez dozoru. My prej nesmíme pracovat bez dozoru, když ještě nemáme ukončenej trénink. Ale mně to pomohlo, trochu mi povyrostlo sebevědomí, mám teď víc pocit, že to zvládám. Částečně to může být i tím, že si teď hlídám příjem Omega 3, abych si pořád nepřipadala tak vygumovaná. Pořád jsem měla dojem, že ten Mladej, co začal týden předemnou, je o dost napřed. Ten je do toho úplně zažranej, vo každým pilotovi všechno ví a dokonce když nemaká, tak se aspoň doma dívá na aplikaci na mobilu, jak nám lítají letadla. To já teda, jakmile za mnou zaklapnou dveře, tak o práci nic nevím. Teď už si až tak méněcenná nepřipadám, jelikož včera Mladej udělal pěknou botu. A to tam dokonce měl Hlínu, aby na něj dohlížel, jenže Hlína nic moc nekontroluje, ten spíš dělá, že tam vůbec není. To až když mělo odlítat letadlo z Perthu, tak piloti volali, že řídící letovýho provozu nemůžou najít plány. No, než noční směna přišla na to, co odpolední směna podělala, tak letadlo mělo 15 minut zpoždění, což sice nevypadá jako moc, ale pro nás dispečery je to docela průser, zvlášť když to byla naše vina. Hlína měl fakt kliku, že to nebylo o minutu víc, protože to už by se do toho obul i zákazník. Takhle půjde na kobereček jenom k Bobíkovi. Mladej totiž dal do těch plánů místní čas místo univerzálního, což je teď 13 hodin rozdíl.

Jak možná už víte, mám takovou úchylku, že se zamilovávám do chlapů, co jsou jaksi nademnou. Nedosažitelní, příliš chytří, vtipní a úžasní. Proto jsem se vždycky zamilovávala do učitelů a co si budeme povídat, hlavně do instruktorů. Můj nejoblíbenější film jako náctileté byl Kantor ideál. :D Zajímavé je, že když jsem v podřízené pozici v práci, že tam to takhle nefunguje. Šéfové mě nerajcujou, protože zatímco učitelé mě oslňují svými vědomostmi, tím jak se ke mně pěkně chovají a s jakou trpělivostí dokážou věci vysvětlovat, šéfové byli většinou kreténi, co mě akorát buzerovali a ani nebyli tak chytří, jak si sami mysleli. Měla jsem akorát dva hrozně cool šéfy. Pana Prudíka a teď Bobíka. Nicméně ani pan Prudík, ani Bobík mě nijak nepřitahovali, pan Prudík nebyl vůbec vůdčí typ a podle mě se na šéfa moc nehodil, no a Bobík je na mě už moc starej a taky je dost zakrslej. Když jsem ho poprvé potkala, tak jsem si hned říkala, že to je v číči, že se vedle takové žirafy jako já bude cítit méněcennej a práci mi tím pádem nedá. Takže jsem byla dost vyšokovaná, když se mi dneska v noci zdálo, že se s Bobíkem líbám! A ještě k tomu dost vášnivě! Největší prdel byla, že jsem si uvědomovala, že spím. Takže když mě napadlo, co to k sakru dělám, že jsem takhle Pilotovi nevěrná, tak hned vzápětí mě napadlo, že tohole je přece jenom sen tak sakra nebuď blbá a koukej si to užít! Takže jsem si to jako fakt užila. :D No, jenže nic víc se nestalo, myslím, že mi pak zazvonil budík.  

Normálně jsem se tomu zážitku musela furt usmívat jako nějaká potrhlá puberťačka. Asi bych se usmívala ještě teď, kdyby mě během dopoledne nevytočila naše pinda recepční. Hledala jsem moji nábobu k NutriBulletu (k mixéru), protože zmizela. A ona mi řekla, že je nejspíš vyhozená (rozuměj vyhodila ji ta číča), protože prej se válela na odkápávači už několik týdnů a tam je napsaný, že se tam nesmí nic nechávat přes noc. Já bych fakt brečela, jasně že ji vidí každej den na odkapávači, já si totiž každej den dělám smoothie a pak ji umyju! A než jdu domů, tak ji z toho odkapávače odklidím, jenže někdy na ni zapomenu, no. A tady ta číča určitě ani po třech měsících nezjistila, že ten mixér patří mně a tak to klidně vyhodí. A já teď musím jít a koupit si za 50 dolarů novou nádobu. Aby mi ji ta číča mohla zase vyhodit. :( Chci si na ní stěžovat, jenže se bojím, že mi Bobík akorát tak řekne, že má na práci důležitější věci, než řešit nějakej můj posranej mixér!  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak jsem byla Pilotovi nevěrná epona 22. 10. 2016 - 08:54
RE(2x): Jak jsem byla Pilotovi nevěrná wien n 22. 10. 2016 - 19:41
RE: Jak jsem byla Pilotovi nevěrná epona 23. 10. 2016 - 11:46
RE: Jak jsem byla Pilotovi nevěrná tlapka 23. 10. 2016 - 12:27
RE: Jak jsem byla Pilotovi nevěrná hroznetajne 23. 10. 2016 - 14:13
RE: Jak jsem byla Pilotovi nevěrná liška 31. 10. 2016 - 21:10