Jak jsme se stěhovali

28. říjen 2016 | 00.00 |
› 

Chcete si vyzkoušet kvalitu svýho vztahu? Přestěhujte se! Já jsem byla asi dva týdny pernamentně vzteklá a málem jsem Pilota kopla do zadnice. S tím, že všechno musím zařizovat já, se tady nijak netajím. Pilot na náš barák pořád jenom nadával, jenže kdyby měl přestěhování organizovat on, tak tam budeme bydlet až do smrti, či dokud by nás majitel nevyhodil. Nejvíc jsem to tam ale odsírala já, hledat stále nové spolubydlící, hlídat aby každej platil, uklízet po nich, o tom Pilot neměl ani šajnu.

Abychom dostali kauci zpět (3000 dolarů), museli jsme samozřejmě celej barák vyčistit. Měli jsme s Pilotem obrovské neshody v tom, co považujeme za čisté. Já jsem na to objednala uklízečky a firmu na čištění koberců a Pilotovi se to vůbec nezamlouvalo, že prej to kolik peněz utratím, abychom dostali zpět 3000. Opravdu mě sral. Já mám stěhovat, chodit do práce, vařit mu a ještě umýt asi sto oken, tři koupelny, dvě kuchyně, prádelnu a záchod vedle prádelny... nasrat! Navíc já jsem na to měla fond z peněz, co jsem vybrala na nájmu a nespotřebovala na složenky, takže mně to žíly netrhalo, že utratím 700 za úklid.

Závěsy byly ze spoda plesnivý, protože ač jsme měli dva odvlhčovače vzduchu, ten barák byl furt vlhkej. Pilot tvrdil, že je nemusíme prát, že to tak necháme. Tak to určitě. Já jsem je narvala do pračky (asi pět plných praček), plíseň se teda moc nevyprala (ani na 95 stupňů) a navíc jsem je pak musela všechny vyžehlit. Pilot nejdřív sliboval, že jich pár vyžehlí, zatímco budu v práci. Pak s tím asi po deseti minutách seknul, že prý je to absolutně nemožný a šel si hrát na počítač. Tohle dělá vždy. Buďto o něčem řekne, že to nejde, nebo to udělá blbě, abych to po něm už příště nechtěla. Což se dá v normálním životě nějak překousnout, ale né v krizových podmínkách, kdy chodíte utahaní do práce, protože po práci stěhujete a uklízíte a není tomu konce. V práci mi říkali, že nikdy neviděli nikoho takhle vyřízenýho. :D Byla jsem už tak nalomená k rozchodu, že jsem si v práci na stránkách imigračního zjišťovala, jestli bych mohla spadnout do kategorie skilled migrant, když už bych neměla partnera. A ono asi jo! Tak aspoň něco.

Teď už jsme přestěhovaní. I tady jsem musela poklízet, i když to správně mělo být všechno čistý. Tenhle dům není tak moderní jako ten minulej, taky pěkně páchnul po kari, neboť tu předtím bydleli Indové, ale mnohem líp se tu cítíme. I na zahrádku vylezeme a přemýšlíme, že tam dáme stůl a židle a na léto menší bazén. Jo začíná léto, mám mnohem lepší náladu. Tohle léto tady prý bude úplně nejvíc horký, na to se těším.

Hlavně když se naše ložnice nebude měnit v saunu jako v minulým baráku.

Včera mi schválili trvalej pobyt tady. Takže mám o další stres míň. Už tu můžu zůstat až do smrti a nemusím se bát, že mě vykopnou. Nevím, jestli to chci, ale můžu a to je hlavní. Sice na Zéland pořád nadávám, ale horší než Česká Republika to určitě není. Bylo to tak za pět minut dvanáct, protože imigrační politika Nového Zélandu se zpřísňuje. Sice to teď nezpřísnili až tak moc, ale občané začínají na imigranty hodně nadávat a budou asi stát tlačit, aby imigraci utnul víc. Jako imigrantovi se mi to moc nelíbí, ale kdybych byla Kiwačka, chtěla bych určitě to samé. Proudí sem záplavy Asiatů a velkým problémem jsou i Indové. Ti tady vystudujou vysokou, aby mohli zůstat a pak jdou pracovat jako obsluha fast foodů, benzínových stanic nebo jako taxikáři. Ani s vysokou jich tu strašná spousta nezvládne najít kvalifikovanou práci a pak skutečně zabírají práci těm méně chytrým a vzdělaným a ti pak končej na sociálce. Takže pokud jste někdo chtěli vyrazit na NZ, tak to raději udělejte hned, než bude pozdě.  

Já si od tohodle léta slibuju, že si ho fakt užiju. S bydlením a s prací jsem teď spokojená a hlavně mám tři dny v týdnu volný, takže se můžu chodit válet na pláž a nebo šnorchlovat. Někdy máme i pět volných dní, vůbec se to nedá srovnat s normální prací, kde makáte pět dní v týdnu a když chcete volno, musíte si vzít dovolenou. Co je tohle za život? Každý tři měsíce chci někam jet. Myslím si, že když se budu mít na co těšit, bude se mi to v práci méně zajídat. A já bych tam chtěla aspoň dva roky vydržet. V březnu plánuju výlet do Brisbane a v červenci jsem chtěla konečně vyrazit na Tongu, jenže všechno je zase úplně jinak. Kolega v práci mi říkal, že na tom ostrově, ze krerého pochází jeho máma, se taky dá plavat s velrybama. A tak jsem si ho očíhla a jako seru na Tongu! Jede se na Niue!

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak jsme se stěhovali tlapka 31. 10. 2016 - 12:39
RE: Jak jsme se stěhovali liška 31. 10. 2016 - 21:15
RE(2x): Jak jsme se stěhovali wien 18. 11. 2016 - 18:42
RE: Jak jsme se stěhovali liška 13. 11. 2016 - 19:21
RE: Jak jsme se stěhovali vivien 13. 11. 2016 - 19:51
RE: Jak jsme se stěhovali tlapka 13. 11. 2016 - 21:35
RE: Jak jsme se stěhovali wien n 13. 11. 2016 - 21:37
RE: Jak jsme se stěhovali iva 14. 11. 2016 - 12:13
RE(2x): Jak jsme se stěhovali wien 18. 11. 2016 - 18:41