Přehnaná očekávání matek

9. prosinec 2016 | 05.05 |
› 

Návštěva Kiwimámy nakonec nebyla jen jeden velkej opruz. Všimla si, že se snažím pěstovat bylinky na okně v kuchyni a koupila mi na ně pěkný květináče a pak mi pomáhala je přesazovat. Taky jsme ji vzali do našeho oblíbenýho budhistickýho kláštera, kterej na ni udělal fakt velkej dojem. Sami jsme byli prvně v šoku, protože když jsme tam jeli poprvé, tak jsme očekávali restauraci, co se jmenuje Fo Guang Shan Temple a místo toho jsme našli opravdovej Temple. Teď tam bereme každou návštěvu, protože je tam fakt výborný jídlo a k tomu taková mírumilovná, klidná atmosféra. Objednali jsme snad všechno z jídelního lístku, náš stůl se prohýbal, přežrali jsme se jako prasata a přesto to vyšlo jen na necelých dvacet dolarů na osobu.

Přesto mě Kiwimáma fakt nasrala. Prej kolik teď vydělávám. Tady je to takový jiný, ptát se kolik kdo vydělává tu není tolik neslušný jako u nás. Tak jsem řekla 25 dolarů na hodinu, i když vlastně je to víc, když tam zas tolik hodin netrávím. Nicméně Kiwimáma na to řekla, že teda nic moc. Si děláš prdel, ne? Chápu, že ona má asi dvakrát tolik, jenže jí je šedesát a v té jejich firmě je už aspoň třicet let, tak se nediv. Já jsem cizinka s ne zrovna bezchybnou angličtinou a ještě donedávna jsem neměla ani pořádná víza, přesto mám o deset dolarů víc než její syn a jí to není dost dobrý? Zajímavý, že když partnerka jejího druhýho syna nedávno dostala práci někde u šicího stroje a radovala se jako malá holka, že dostane 21 dolarů na hodinu a že je to nejvíc, co jí kdy kdo dal, tak té Kiwimáma neřekla, že teda nic moc. Kiwačka s perfektní angličtinou a zahanbí ji nějaká naplavenina z východní Evropy. Ale porodila jí vnoučka, takže ta má asi plusy jinde.

Jako moje matka, té jsem taky nikdy nebyla dost dobrá. Ať jsem udělala cokoliv, vždycky to bylo blbě. Věčně ječela (zatímco mě surově bila), proč se jí musela narodit zrovna taková blbá píča, jako jsem já. Často jsem si představovala, že se zabije v autě a už nikdy se nevrátí domů. Moc jsem si to přála, i když teď zpětně nechápu, jak přesně se měla zabít, aby se nepoškodilo auto, protože to jsem si chtěla nechat a jezdit s ním do školy. Nadruhou stranu jsem zase často snila o tom, že budu mít hrozně moc peněz a koupím mámě nový auto, nebo jí slavnostně předám klíče od novýho domu. Nechápala jsem, proč by mi mělo něco takovýho udělat dobře, proč bych tu pindu měla chtít dělat šťastnou? Teď chápu, že o jejím štěstí to fakt nebylo. Bylo to o zadostiučinění. Chtěla jsem, aby mi matka řekla, že jsem fakt dobrá. Aby mi konečně taky řekla něco jinýho, než jen jaká jsem neschopná kráva. Aby byla ráda, že mě má.  

I teď, a to už se s ní dva roky nebavím, si občas představím, jaký by to asi bylo, kdyby přijela na návštěvu. Jak by koukala jak si tady žiju. Ne, že bych si žila jako v pohádce, ale přesto si myslím, že je můj život mnohem lepší, než kdy byl ten její. Musela by prostě uznat, že se ve mně spletla a že jsem třída. Jenže proč mi na tom vůbec záleží? Copak se s tím nedokážu sžít i bez jejího uznání? Proč bych vůbec měla stát o poplácání na rameno od člověka, který klesnul tak hluboko? Tohleto mě vážně sere. Chci zapomenout, že vůbec kdy existovala.

Nemusím a nebudu se nikomu zavděčovat. Ani mojí matce, ani Pilotově. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Přehnaná očekávání matek iva 09. 12. 2016 - 18:01
RE: Přehnaná očekávání matek atraktivnistrasilka 09. 12. 2016 - 19:56
RE: Přehnaná očekávání matek milan2 14. 12. 2016 - 14:46
RE(2x): Přehnaná očekávání matek wien n 14. 12. 2016 - 15:59