Jak nejlépe oslavit Valentýna

15. únor 2017 | 05.21 |
› 

Pokud jde o novozélandská média, tak ta mají už několik měsíců jasno a pilně nám celou dobu vštěpují, že na Valentýna se MUSÍ jít do kina na druhý díl Padesáti odstínů šedi. Muži jsou prostě na nás tak hodní, že i tohle přetrpí a média to dobře vědí. Pilot se na to taky nejdřív netvářil, ale udělala jsem na něj psí oči a on vyměknul. Dneska v poledne jsem mu psala smsku, jestli teda můžu koupit lístky na večer. Odepsal, že můžu. Když dorazil z práce, hned mezi dveřma mě pozdravil: "co já pro tebe všechno neudělám." A tak jsme šli. Koupili jsme popkorn, usadili jsme se a čekali jsme. Občas přišli další diváci, někteří dokonce s dětma. Pilot se chytal za hlavu, že co to je za lidi, že vezmou děti na takový film? Když konečně začal film, byla tam malá černošská holčička, Pilot stále nic netušil. Až když se na plátně objevil název "Hidden figures", tak se zhrozil. "Jsme ve špatném sále!" Ha ha ha, tak tohle mi vyšlo, přece si nemyslel, že bych ho fakt s sebou táhla na Padesát odstínů? :D Ta úleva v jeho obličeji fakt stála za to! Ale ani tak jsme nechápali rodiče, co na takovej film jdou s dětmi. Pro ně to musela být nehorázná nuda. Pro nás to ale byl super zajímavý film inspirovaný skutečným životním příběhem tří matematiček, černošek, pracujících v roce 1962 pro NASA. Na Padesát odstínů se někdy podívám sama. Měla jsem tu čest přečíst všechny tři knížky, když jsem ještě neuměla moc anglicky a tohle bylo tak na hranici zvládnutelnosti. Půlka druhé knihy byla o tom, jak Anastázia dovolila Kristiánovi jí konečně oholit toho jejího hroznýho bobra. Člověk musel přemýšlet, ve kterém století se ten děj vlastně odehrává. No a já se samozřejmě musím přesvědčit, jestli půlka filmu taky bude o tom.

Když jsme přišli domů, Kuš se hned Pilota škodolibě ptal, jak se mu líbil film. Předpokládám, že si Pilot pěkně postěžoval, že má Valentýna nejspíš za trest a Kuš ho v tom chtěl ještě vymáchat. I on skočil na špek a věřil, že bych byla taková čůza. 

V práci už jsem přes půl roku! Ani se tam moc nedusím. Je pravda, že nejraději ma mé práci mám, když jdu domů a mám před sebou tři a nebo čtyři dny volna. Za tohle tam prostě ty čtyři dny nějak překlepu. Kleknu si na kolena a požebrám, aby piloti šli lítat. Naši australští piloti totiž vesměs lítat nechtějí a člověk se musí sám sebe ptát, proč se sakra stali piloty. Nejvíc nesnášejí BSMB (Brisbane-Sydney-Melbourne-Brisbane), protože je to skoro deset hodin ve službě a je to na celou noc. Ještě se nás nasraně ptají, jestli si dokážeme představit, jak je to únavné, pracovat třeba tři noci v týdnu. Jo, protože my v noci asi nepracujeme. Hned jsem našemu manažerovi říkala, že by měl dát práci mýmu Pilotovi. Toho bych prosit nemusela, ten by prostě dělal, co bych mu řekla, jinak by měl doma dusno a hotovo! Taky si navykli nás hrozně vydírat. Jakože vezmou službu, ale jen když jim zaplatíme dvakrát tolik. No a protože my máme vážný nedostatek pilotů, který se vedení nesnaží vyřešit, většinou nám nic jinýho nezbyne, než jim to zaplatit.

A mě to vytáčí doběla. Každýho takovýho zm*da bych okamžitě vyhodila a ne že bych jim cpala peníze. A Bobík nedokončil náš výcvik, jak nám sliboval, takže já a Šprt pořád bereme míň než ostatní a přitom děláme stejnou práci jako každej jinej. Už mě to fakt začíná srát. Bobík to odhadoval na tři měsíce, ještě bych byla ochotná čekat půl roku, ale víc než to? A kvůli čemu, jen proto, že nikdo nemá čas si s náma sednout a dva dny nám něco lejt do hlavy? Nasrat! Chci jít za manažerem a říct mu, že je mi to úplně jedno, jestli mám podepsaný všechny papíry, ale že výplatu chci mít konečně plnohodnoutnou, když odvádím plnohodnotnou práci. Protože jestli ne, tak já jinak.... jinak.... jinak co? Co kua mám jinak dělat? Odejít a být bez práce? Jít někam, kde zas budu makat pět dní v týdnu? Co sakra mám dělat? Jak ho mám donutit? :D Tyjo, i Idiotovi dali po půl roce už plnohodnotnej plat a přitom ničemu nerozumí. 

Za dva týdny už budu sedět v letadle do Austrálie. Jedu tam jednom na týden, ale i tak je to prostě splněnej sen. Návrat domů. Hodlám se tam tak přežrat manga, že mi z něho bude po zbytek roku na blití. Tam koupíte krabici manga za hubičku, ale tady stojí tak šest dolarů za kus a dopřeju si ho tím pádem tak dvakrát za rok. Už se mi o tom i zdálo. Byla jsem v Brisbane na trhu a prodávali tam manga velký jako vodní melouny!! Konec února nemůže přijít soon enough! 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak nejlépe oslavit Valentýna tlapka 16. 02. 2017 - 16:34
RE: Jak nejlépe oslavit Valentýna radus 14. 03. 2017 - 07:40