Nas..la mě Kejta

No, teda to kamarádství mi nějak moc dlouho nevydrželo. Podle mě Kejta není až tak moc nad věcí, jak se tvářila. Tváří se jako kámoška, zve mě k ní do města, že půjdem zapařit, popijeme a sbalíme nějaký samečky. No jasný, ona mi tam předhodí nějakýho samečka a pak to ještě za tepla půjde naprášit Pilotovi, abych já jako byla ta mrcha, co se hned s někým vyspala a ona bude ta svatá, co na něj čeká s otevřenou náručí. Tak tohle teda ne. Ne, že bych si nevyhodila z kopýtka už minulej tejden v Brisbane. Objednala jsem si jednoho perverzního týpka až ze Sydney, aby mi vynahradil, co jsem celý ty roky od Pilota nedostávala. Nebo, že bych neměla nalajnovaných několik schůzek s borcema z takové té jedné věhlasné aplikace. Nicméně Kejta se teda o tom určitě nic nedozví. Já jsem o tom čtyři roky taky nevěděla, tak nevím, proč by to Pilot hned měl vědět. A to, že tam ještě je, mi docela pomáhá. Není to, že mu dělám krávu, ale jsem asi prostě jako opice. Nechci se pustit jedné větve, dokud nebudu držet druhou. A není mi to vůbec ani blbý, když pomyslím na to, že se ten můj opičák držel jiné větve celou dobu. Teď nemám na mysli, že ta druhá větev musí být něco perspektivního. Spíš jen něco na hraní a rozptýlení. To bude úplně stačit. Rozhodně se teď nepohrnu do dalšího vážnýho vztahu. 

Kejta si taky dost protiřečí. Jednou mi řekne, že už tři měsíce bere antidepresiva a nic necejtí. Že je prostě tak otupělá, že jí je všechno jedno. Za hodinu se jí po něm tak strašně stejská, že kdyby tam býval byl, tak by po něm skočila. A to ještě před několika hodinama tvrdila, že jestli zůstane se mnou, tak už se ho nikdy ani nedotkne. No prostě mi připadá, že vlastně vůbec nechce bejt kamarádka, ale že se spíš řídí heslem drž si kamarády blízko a nepřátele ještě blíž. Aby měla přehled, co dělám já a co dělá on. Jestli se se mnou náhodou třeba zase nevyspal. Měla jsem sto chutí jí tvrdit, že mě na kolenou odprošuje a že mě přesvědčuje, že pro něj Kejta nic neznamená. On by jí sice říkal, že to není pravda, ale jemu ona by už stejně nevěřila. 

Jo antidepresiva bere od tý doby, co se dozvěděla, že dostal práci u Air NZ. Zatímco já jsem byla šťastná za něj, protože to byl jeho velkej sen, tak ona to obulela, protože by prej nikdy nežila s pilotem. Protože prej ojedou každou letušku. Fascinuje mě, co on na ní teda vidí. Absolutně ho nepodporuje a nepřeje mu jeho sen. To, že šel znova na pohovor už jí raději tajil, protože kvůli tomu vyváděla už minulej rok. Nesnáší počítačový hry a o všem se s ním pořád hádá. Může to být klidně náboženství nebo politika, klidně se dohádaj do krve. Mně to tak připadá, že si v podstatě v ničem nerozumnějí. Asi se mu líbí právě to. Že si z něho nesedá na zadek a že pohrdá vším, co má rád. Nechápu.  

My máme v práci jednoho pilota, jmenuje se pan Třešeň, kterej by mě z tohodle mohl vysekat. Zase nemluvím o vážným vztahu, to zase ne. Já už dlouho vím, že mezi náma je jakási chemie, ale nikdy jsem to nechtěla nějak dál zkoumat, protože jsem měla chlapa. A on měl ženu. No, jemu žena utekla s jiným tak před půl rokem a teď se to stalo mně. Takže já teď mám náramnou chuť to zkoumat začít. Předevčírem se mě ptal, jak se mám, tak jsem řekla, že na hovno. On se samozřejmě zeptal, že co se stalo, tak jsem mu řekla, že se stalo to, co jemu pár měsíců zpátky. Ihned pochopil a politoval mě. :D A včera mi dal dokonce ruku na rameno a řekl, že to bude dobrý. Poprvé v životě se mě dotknul! Jo kua, bylo by to dobrý, kdyby kolem mě nebyli nejméně ještě dva lidi a já se ho mohla narovinu zeptat, jestli chce jít se mnou na večeři či na drink! Doprdele jak to mám jako udělat? Mám mu napsat smsku a riskovat, že mě kvůli tomu vyhoděj z práce za zneužívání pravomoci letového dispečera? Ale aspoň nemám v hlavě tolik smutku po Pilotovi, když teď dost myslím na to, jak mám sakra odchytit Třešňa někde o samotě.  

Pilot je teďka v Nelsonu, začal trénink na letadle a přijede na víkend. To jsem na to zvědavá.