Víkend s Pilotem

Pilot přiletěl v pátek na víkend. Je vidět, že se vo Kejtu asi fakt nijak nesnaží. Protože ta z toho musí úplně lézt po zdech, že se mnou ještě pořád bydlí. Zvlášť teď, když se s ní nebavím a ona nemá přehled o tom, co se tu děje nebo neděje. Je mi jí líto, ale nadruhou stranu, dobře jí tak.

V sobotu jsem jela s kamarádama na pláž a Pilot si doma dělal nějaký domácí úkoly. Na pláži jsem se rozbrečela a chudák kámoš mě musel objímat. Dva kroky dopředu, tři kroky zpět. Než přijel, tak už jsem 3 dny nebulela ani nepila alkohol. Teď jsem si cestou z té pláže musela koupit další flašku vodky. V neděli jsem se zavřela v ložnici, pustila jsem si hudbu a u toho jsem mu vyžehlila košile. Taková jsem kráva, že mu ještě vyžehlím košile, ale já jsem se nutně potřebovala nějak zabavit a nevěděla jsem coby. A jemu to fakt nejde a nemůže přece u Air NZ vypadat jak krávě z huby vytaženej.

Pak jsme jeli zase na letiště, kde jsme se potkali s jeho tetou. Ta ještě neví, co se stalo a Pilot ani nechtěl, abychom jí něco říkali, že teď fakt nemá sílu zase někomu něco vysvětlovat. Tak jsem trpělivě poslouchala, jak je teta nadšená a že teď, když Pilot dostane pořádný prachy, že konečně budu moct lítat i já. No právě, žejo?! Je pravda, že on uznává, že mi dost dluží a že snad i nějaký to lítání mi zaplatí. A že ho potřebuju, aby mě dostal zpátky do formy, protože už to budou čtyři roky, co jsem skončila školu a jsem dost zarezlá a rozhodně nemám v plánu si platit nějakýho instruktora.

Jeho let měl zpoždění a tak jsme tam tak seděli přitulení k sobě. Kámoška mi říkala, ať se na něj vy..ru (teda vlastně kdo mi to ještě neříkal, žejo), hlavně teď, když prej bude mít kolem sebe svolný letušky. To ale ještě netušila, že já jsem jaksi napřed a že už se sama vídám s jedním letušákem. Tak mě tak napadlo, jak jsem se tam tak tulila k Pilotovi, že by bylo blbý, kdyby nás tam letušák takhle viděl. Tak jsem otevřela tu seznamovací appku, protože ta vám i řekne, jak je daná osoba daleko od vás. Když jsem si přečetla 5500km, tak se mi dost ulevilo a mohla jsem se tulit dál.

Když Pilot konečně odletěl, jela jsem do krámu pro flašku vína a něco na zub a jela jsem ke Katce. Tam mi přišla smska od letušáka, že už je doma a musí zrušit naše středeční rande! Prolhaná appka!! Nikomu a ničemu se už nedá věřit. Hned mě napadlo, že nás přecejen viděl a proto teď ruší to rande. Pak jsem se donutila se uklidnit. On přece byl na mezinárodním a my na vnitrostátním. Nemohl nás vidět. No, taky že ne. Místo středy se tedy uvidíme dneska v noci. :D Protože já končím v deset v noci v práci a dřív to tím pádem nejde.

Mám dojem, že do Austrálie zase nejdu. Dost jsem to zvažovala a došla jsem k závěru, že už fakt zase potřebuju začít lítat. Mladší už nebudu a pomalu ale jistě budu brzo moc stará na to, abych měla šanci získat práci někde v aerolince. A teď, když vidím Pilota, jak se mu splnil sen a jakou má před sebou budoucnost, tak si tím víc uvědomuju, že to chci taky. V Austrálii by to bylo složitý. Musela bych pracovat jako dispečer ještě několik let a kdo ví, jestli by mi tam pak jednoduše přiklepli trvalej pobyt, když to tam teď taky dost zpřísňujou. Taky by mi jednoho krásnýho dne mohli říct, že mi pracovní víza už neprodloužej a ať vypadnu. Takže prostě začnu lítat tady, teď na to budu mít peníze, když nemusím sponzorovat Pilota a jestli budu chtít jít do Austrálie ještě za 4 roky, až budu mít novozélandský občanství, tak už mi nic nebude bránit a navíc už budu mít dost odlítáno, abych tam dostala pilotní job.

Fakt nemůžu ani uvěřit tomu, že jsem se rozhodla zůstat tady. Ale rozum holt musí zvítězit nad lží a nenávistí. Tak!