Další ubrečenej víkend?

Jsem se teda trochu přecenila, samozřejmě, že jsem to o víkendu zase ořvala. Kdyby letušák nebyl v Houstonu, tak bych se rozjela za ním, ale takhle mi nezbylo, než se to prostě jenom snažit nějak přežít do neděle a Pilota přitom nezabít. Byla jsem na něj dost nepříjemná, vracím se do fáze vzteku. V něděli jsem kolem poledne vypadla k letušákovi, Pilot se mě sice ptal kam jedu, ale řekla jsem mu, ať se nestará, když už nejsme spolu. U letušáka jsem byla až do večera a když jsem přijela domů, Pilot už naštěstí byl zpátky v Nelsonu. S letušákem jsem se měla vidět ještě v pondělí, ale na poslední chvíli to zrušil, že prej zapomněl, že něco slíbil nějakejm kamarádům. Přišlo mi to trochu divný, ale vlastně mě to ani nemrzelo, protože jsem sexu měla po té neděli až až. V pondělí jsem souhlasila se setkáním hlavně proto, že bude mít teďka 4 týdny dovolenou a viděla jsem to jako poslední šanci ho ještě vidět. Nemyslím si, že na něho budu čekat. Teď prostě potřebuju blízkost někoho, hlavně když je to Pilotův poslední týden v Nelsonu a já to pak dost možná zas nebudu dávat, až tady zase bude na dýl. Takže nevím no, kapitola s letušákem se možná uzavírá.

Určitě si říkáte, proč ho teda konečně nevyhodím, no jednak o víkendu začnem znova s mým lítáním a druhak já vážně zvažuju, že vypadnu na 3 měsíce do Austrálie. Takže ho potřebuju, aby se staral o ptáka, o dům a platil nájem.

Zejtra jdu na oběd s Třešněm. Nevím, co si od toho mám slibovat, protože přecijen pracujeme pro stejnou firmu, on má dvě děti a vůbec, prostě vztah je vyloučen a zábava snad ani není povolená. Takže možná budem jenom kamarádi? Jako já bych to brala, je mi dobře, když je blízko, ale přitulit bych se taky chtěla. :D No, uvidíme, co by vlastně rád on.