Doma

18. říjen 2012 | 11.50 |
› 

Teda ty 4 tydny ne a ne utyct a najednou kdyz takhle sedim zase zpatky doma, tak si rikam, ze to precijenom nejak rychle uteklo! Byla jsem v Las Vegas a nestacila jsem kulit oci. Mam od tam krasnou fotku s osmi krasnyma svalnatyma polonahyma stripterama, to jsem zase byla ve svym zivlu. Akorat taxikar mi to docela kazil, no nemela jsem tahat drivi do lesa! 


Ten kurz, co jsem si delala v LA, jsem uspesne zakoncila ziskanim certifikatu a to i pres to, ze jeste furt neumim poradne anglicky. Ja nevim, jestli je ta rec fakt tak tezka, nebo uz debilnim. No na letisti jsem byla pekne smutna, Taxikar plakal a ja nevedela jestli mam plakat taky a nebo jasat ze zase brzo uvidim Australana. 

Jenze to jsem jeste nevedela, ze ho uz asi nikdy neuvidim. Tak to jsem se asi celou dobu tesila uplne zbytecne. A nejhorsi je, ze si to delam uplne sama.. On by me rad videl, ale ja jsem se proste zabejcila. Uz se nepoustim do beznadejnych vztahu s tim, ze nadeje umira posledni. Boli to boli, ale pozdeji by to asi bolelo mnohem vic.. I kdyz ruce me dost zebou, abych ten telefon nevzala do ruky. Tak kdo vi kdo nakonec vyhraje. Rozum nebo chtic?

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře