Fantomas a já

Fantomas mi momentálně hodně chybí. Je na jižním ostrově na svátky u maminky a já sedím v práci. Zajímavé je, že mu bylo líto, že nemůžu jet taky. To jako, že by mě představil mamince? Když to všude tutláme? Ale nemyslete si, taky si dokážeme lézt na nervy a to pořádně. Někdy mi přijde, že mu to vůbec nemyslí. Taháme se spolu už nějaký čtyři měsíce a on mi ještě stále nabízí neveganský jídlo. Tuhle zmrzlinu, támhle nutelu. A já na něj v úžasu čumím a čekám, jestli mu to dojde a on zase čumí na mě a nechápe, proč tak čumím.

Jeli jsme na výlet do Rotorui, já s Venoušem a Fantomas s autem, co po něm chtěla maminka, aby jí v Aucklandu koupil a tak to cestou na jih vzal přes tu Rotoruu a strávili jsme tam dva dny. Poštěkali jsme se velmi záhy. Fantomas vytáhnul žrádlo pro jeho psa. Ale ne suchý granule, nýbrž mokrý žrádlo, který se tady prodává v takový velký štangli, jako třeba u nás šunka. Chápete, my nemáme lednici, je vedro jako kráva a on mu koupí mokrý žrádlo, aby nám to smrdělo a hnilo. Jsem mu řekla, že to ve Venoušovi nechci a že to ten pes bude žrát venku. To už začínal bejt nasranej a dorazila jsem ho, když se zeptal, jestli mám nůž a já jsem mu řekla, že na tohle teda ne. :D Obrátil oči v sloup, řekl "for fuck sake!" a pak se nadechnul, vydechnul a řekl, že to je v pořádku, ať si nedělám starosti a nasraně odešel i se štanglí pryč. Jako já vím, že on si myslí, abych se neposrala, protože tomu absolutně nerozumí. Že je mi z té štangle na blití jen se na ni podívám a že si nechci krájet jídlo nožem, kterým krájel ten humus, ale tak to prostě je. Takže jsme byli nějakou chvíli oba nafučení a já jsem měla sto chutí se otočit a odjet zpátky do Aucklandu. Musela jsem si připomínat, že tomu prostě nerozumí a nedělá to schválně a že je na mě jinak moc hodnej. Nainstaloval mi tu elektřinu a pumpu na vodu. Bez něj bych byla v číči. Nevím, kdy mi naposledy nějakej chlap tolik pomáhal. Tak jsem ho obejmula, řekla jsem mu ať přestane bručet, že krámy tady mám já a né on a pak jsme se udobřili a ty dva dny pak byly moc fajn a tu hnusnou štangli už jsem nikdy neviděla. 

Sdílela jsem na instagramu nějaký fotky krajiny a vačice a tak a bavili jsme se o tom, že ten jeho spolubydlící, před kterým to nejvíc tajíme, mě sleduje na insta a Fantomas řekl, ať teda radši nesdílím jednu takovou fotku z drónu, která se mi dost líbila, ale když se to hodně nazoomovalo, tak tam byl vidět Venouš a před ním zaparkovaný malý bílý auto, co Fantomas vezl mamince. A Fantomas řekl, že spolubydlící by si toho určitě všimnul a bylo by mu jasný, že Fantomas tam byl taky, takže jsem tu fotku nesdílela. No a teď se dostáváme k tomu, jak to Fantomasovi občas vůbec nemyslí. Spolubydlící se ho zeptal, kde prej je tak dlouho a jestli náhodou se se mnou nepotkal v Rotoruře.

A Fantomas z toho byl tak vyveden z míry, že vůbec nevěděl, co na to říct a tak řekl, že jo!?! A pak se mě zeptal, jak spolubydlící ví, že jsem v Rotoruře a jestli prej ho mám na Facebooku?? Jako chápete to? My se o tom den předem bavíme, že mě sleduje na insta, Fantomas mi kvůli tomu zakáže zveřejnit fotku s bílým autem a druhej den si nic z toho nepamatuje a ještě mi přišlo, že mě skoro chtěl obvinit, že jsem ho nevarovala?? No a takových momentů už bylo pár, kdy jsem prostě nechápala, jestli už má alzheimera, nebo mě prostě jen absolutně neposlouchá. 

Fantomas odvezl auto na půl cesty, pak celej víkend pracoval a když se v pondělí ráno vrátil, tak hned odlítal zase na jih vyzvednout to auto a pokračoval na trajekt a k mamince. No a pes musel jet s ním, protože by to bez něj tak dlouho nevydržel. Psa jsem přes víkend hlídala já, takže jsme se v pondělí ráno sešli kousek od letiště a já jsem toho psa chtěla hodit k terminálu, ale Fantomas řekl, že ho radši vezme k sobě do auta a zeptá se někoho u nás v práci, ať ho tam i se psem odvezou. Na to jsem řekla "nojo, aby nás náhodou někdo neviděl!!" Asi pochopil, že jsem byla docela otrávená a řekl, že tak to není, že jemu je to vlastně docela jedno a že teda jak chci já. :O :D Nechala jsem ho odjet a udělat to jak chtěl nejdřív on, ale překvapilo mě, že jemu by snad už ani nevadilo, kdyby lidi u nás věděli, že spolu randíme. Tak třeba se za mě přecijen nestydí? :D