Blog o tom, kterak Wien do světa vyšla. Po třech letech strávených v Rakousku a dvou a půl v Austrálii, žiji nyní už 8 let na Novém Zélandu.  

liška: To je fakt zajímavý!
Já věřím, že se takové věci dít mohou, i když mně se to stalo jen v mnohem menším: jednou jsem si řekla, že chci, aby se mi zdálo o mým dědovi, kterýho jsem nikdy neviděla, umřel dřív, než jsem se narodila. A tu noc to nebyl sen, probudila jsem se a on tam chodil podíl postele ve tmě a působil silně nazlobeně na mě, že jsme ho tam zavolala. Nezdálo se mi to, nespala jsem. Ale taky mě to vylekalo, tak jsem zase zavřela oči a v duchu se omlouvala a chtěla, aby šel zase pryč.

Nevím o žádných látkách nic, ale vzpomínám si, že některé drogy můžou zaměňovat vjemy sluchové za vizuální, propojí v mozku skupiny neuronů, které normálně propojené nejsou, takže uživatel něco vidí, nějaké věci nebo barvy, a přitom je to vlivem sluchového podnětu.
Možná tohle je taky nějaké zase jiné propojení, hmatové..? Plus ovšem něco navíc!