Asi půjdu k soudu

Tyjo tak jsem teď měla pět dní volna a ani jsem se nemusela učit! To je takovej nezvyk, že jsem ani nevěděla, co mám celý ty dny dělat?! Hodně foukalo, takže na moře, po té, co jsem se tam bez prdele před dvěma měsíci skoro utopila, jsem si jít netroufla a navíc, tohle je tak debilní léto, že ještě stále občas musím topit, jaká je tady kosa.

Nalítala jsem všechny ty zbývající hodiny. Dobře si pamatuju, jak jsem se manažera aeroklubu ptala, jestli to úřadu pro civilní letectví nebude vadit, že jsem nejdřív lítala sama a pak až s instruktorem. Ten to ovšem jako správný Kiwák měl úplně v číči, takže jsem si řekla, že to bude v pohodě. Konečně nastal den D. Po asi třech odkladech, dvou protože jsem byla příliš nemožná a jednom kvůli počasí, jsem konečně měla letovou zkoušku. A tu jsem udělala. To bylo radosti, všichni mě objímali, gratulovali, všem už to vykecali no a zkoušející pak kouká na moje hodiny, kterých už mám asi 320 (na obchodní licenci jich potřebujete 200) a zeptal se, jestli jsem jako vážně nejdřív lítala sama a že to se nemůže, a tu licenci mi tím pádem nemůže dát. Tyvole já jsem se tam málem sesypala, já už fakt na to nemám utratit dalších 4000 dolarů a udělat dvě letové zkoušky znova, já jsem fakt přemejšlela, že to se radši zase vydám ve vlnách na paddleboard a už se nevrátim!

Asi 3 dny jsem nevylezla z dodávky a vytáhlo mě až to, že jsem musela do práce. Čekala jsem, jestli se teda tomu zkoušejícímu podaří zatahat za nějaký nitky a oni udělají nějakou výjimku, když teda už mám licenci v Austrálii a k tomu mrtě hodin. Teď to vypadá, že mi to snad nakonec daj. Halelujah!! Jsem tak ráda, že se ještě nemusím zabít.

Takže proto jsem měla volno, protože na co bych se učila, když ani nevím, jestli tu obchodní licenci dostanu nebo ne.

Další nepříjemnost je, že tady zase přes léto mají úřednice, které kontrolují kempery. Tedy i mě. Šla jsem tuhle z práce. Na tom parkovišti, kde parkujeme, je i pár míst právě pro kempovací dodávky, ale tam já nepřespávám, já radši parkuju mimo vesnici. Nicméně, ještě jsem ani nevlezla do auta a bába už jestli prej se mnou může mluvit. Řekla bych, že už tohle byla trochu šikana, nebo harassment chcete-li, protože na cestě z/do zaměstnání mě zastavovat nemůžou, když nedělám nic nelegálního. Řekla mi, že na mě mají spoustu stížností, že o mě vědí, že se "schovávám" kolem vesnice a že si mám najít něco stálého. Jedním uchem tam, druhým ven, viď. Četla jsem zákony a dávám si bacha, abych je neporušila.

Pak jsem manažerovi aeroklubu hlídala tejden barák, ale do práce jsem chodila, žejo. Takže mi bába, zatím co jsem byla v práci, nechala za stěračem varování, že jsem tam prej nelegálně kempovala. Harassment číslo 2. Kluci v práci řekli, ať klidně parkuju vedle naší garáže na helikoptéry, že to nikomu vadit nebude a tak jsem tam strávila zbytek ledna. No a tento tejden, jsem si řekla, že když už jsem na mé oblíbené pláži nebyla skoro měsíc, přespím tam. Ráda usínám za zvuku vln. Druhej den ráno přijely báby. :D Já mám černý skla, takže mě neviděly, ale já je jo. Jak ty se chichotaly! Ty musely být tak šťastné, že mě konečně někde zastihly. Vytáhly papír, kterej už musely mít předvyplněnej, protože za těch deset sekund nemohly stihnout vyplnit celou moji adresu. :D A nechaly mi za stěračem pokutu na 200 dolarů s odůvodněním, že prej jsem tam byla víc než 4 dny za poslení 4 týdny. Jenomže já si to píšu kde spím, protože chci dodržovat vyhlášku, podle níž mám dovoleno přespat 3 noci. Takže vím jistě, že si ty báby ty 4 dny prostě vymyslely. Harassment číslo 3!

Takže to teď nechám chvilku vyhnít a tak za 3 tejdny jim napíšu, že pokutu neakceptuju a požádám o soudní přezkoumání. A to jsem se ještě do žádných soudů nechtěla pouštět, protože se bojím, že někomu, kdo chodí po soudech, nedají občanství. Ale čeho je moc, toho je příliš a šikanovat se nenechám.