Konkurence

Sedím v práci a je tu mrtvo! Podělanej kovid, díky němu ani nevím, jestli budu mít v březnu stále ještě práci. Ani už mě netěší, že se tu můžu učit, protože jsem tak znuděná a cejtím se tak blbě, že beru peníze za nic, že ani to učení mě nezajímá. Nedávno jsem tu dokonce z nudy myla okna! Už se mě jeden z našich pilotů dokonce ptal, co budu dělat v zimě. No super, takže já abych se tady z té vesnice snad na zimu pakovala někam za prací. Moje česká kámoška odtud odchází do Nelsonu, což je asi 4 hodiny jízdy, takže ještě abych si hledala nové kamarádky. Naštěstí v aeroklubu jsou teď dvě nové kočky, které si také dělají instruktorskej kurz. Jedna je Australanka a druhá Jihoafričanka. Hlavně ta Australanka je taková moje krevní skupina. Už byla se mnou i na paddleboardu plavat s delfínama a narozdíl od mý český kámošky nekňučí už 200 metrů od břehu, že už jsme moc daleko a že se bojí žraloků. A den před tím jsme spolu letěly do Hokitiky. Šly jsme tam na procházku, našly jsme tam nějakou stezku a Australanka řekla, že to vypadá dobře, a že to určitě vede někam, kde je hezky. A tak jsme tou stezkou došly na hřbitov a hrozně jsme se tomu smály. Ale na druhým konci hřbitova byl báječný výhled na moře.

Jenže holky se budou muset příští 3 měsíce hodně učit, takže si jich asi moc neužiju. No a učit bych se měla i já, ale já pořád ještě nemám tu obchodní licenci v ruce. Ale už si strhli poplatek za vyřízení, tak snad do týdne budu vědět, jestli mi ji teda daj.

Fakt, že jsou teď v aeroklubu samé slečny, zázračně prospívá manažerovi. Jak ten se najednou tetelí blahem! Už jsem asi stokrát od něho slyšela větu: "To je tak super, když je tu tolik žen." Dokonce pozval reportéry a nechal o nás napsat článek do novin. Je očividné, že Australanka je i jeho favoritka. Takže jestli někdo od něj dostane práci, tak to bude dřív ona, než já. Ještě tady nebyla ani týden a už ji zval, ať jde s jeho rodinou plavat k řece. Mě nikdy takhle nikam nepozval! Pak nás dokonce všechny vzal na svoji loď! Už jsem tu rok a půl a nikdy předtím mě na loď nepozval. Ale teď, když je tu Australanka, tak se překonává. Byli jsme plavat s delfínama a jen tak mimochodem jsme viděli i tři velryby. Mám naprosto fantastické záběry, ale nesmím je nikde sdílet, protože jsme byli až moc blízko, což se nesmí. Nevím, co je horší. Video nemít, nebo ho mít a muset si ho nechat jen pro sebe? :D A když jsme tuhle jely s Australankou na ten paddleboard, tak jí zrovna zase volal, že má půjčenou jetski a jestli si chce přijít zajezdit. Mně samozřejmě nevolal. Docela by mě zajímalo, jak dlouho bude trvat, než vezme Australanku na výlet jeho letadlem. Mně se té pocty dostalo až po roce a čtvrt tady, ale vsadím se, že Australanka poletí nejpozději zítra. Nebudu lhát, docela mě mrzí, že je pořád zvaná někam za zábavou a já ne. Já bych tak šla na jetski, až bych brečela! Hlavně nechci, aby tahle rivalita ohrozila naše přátelství. Jí já samozřejmě nemám nic za zlý. Přesto to, že je tady, asi znamená, že já tady nakonec práci jako instruktorka nedostanu. Takže nějak nevím, co dál.