Mám to za sebou

3. srpen 2021 | 23.36 |
blog › 
Jen tak › 
Mám to za sebou
Znáte takový to když se o něco snažíte, moc si to přejete, trápíte se dnem i nocí, ale vydržíte, protože pak, až to budete mít za sebou, budete šťastní. A pak když to získáte, tak zjistíte, že ta mrcha štěstí je zase za rohem. :D Nechápejte mě špatně, já jsem hrozně šťastná, že mám ty zkoušky za sebou. Že můžu jet zase navštívit kamarády, ale tentokrát nebudu mít celou dobu staženej zadek, protože nebudu myslet hlavně na to, že se neučím a jak moc se bojím té zkoušky. Spousta pilotů, i těch co už dávno létají na velkých letadlech mi řekla, že instruktorský zkoušky byly stejně ty nejtěžší, jaký kdy dělali a že když dám tohle, tak už dám všechno. A opravdu to bylo asi to nejtěžší, co jsem v životě podstoupila. A ještě k tomu v cizím jazyce. Teď jen zaslouženě odpočívám. Příští týden navštívím Dádu, která se mezitím přestěhovala z Auklandu do Christchurch, takže to zase k sobě máme blíž. Jenže co pak? Pak budu muset začít řešit moje další kroky a možný odjezd z Kaikoury. Jeden život končí a druhý začíná. Připadám si jako kočka. Už jsem měla tolik životů, v kolika jsem žila městech a zemích. Vždy je to úplně jiné. A občas si všimnu, že někdo, s kým jsem vyrůstala u nás na vesnici, stále ještě žije na té malé vesnici. A přemýšlím, jestli se také cítí jakože měli spoustu životů a nebo prostě mají jen ten jeden, jen sakra dlouhej. Práci u helikoptér pořád ještě mám, ale cítím, že už se asi brzo rozloučíme. Kovid jim vůbec neprospívá a mě to tam takhle stejně nebaví. Vydržela jsem to tam rok hlavně proto, že pracuju jen dva dny v týdnu, ale kdybych měla pracovat víc, byla bych z toho nešťastná. Možná mi stále ještě nabídnou ten jeden den v týdnu v místním aeroklubu, ale nespoléhám na to. Mám dojem, že ten můj den dali Australance, protože ta tam teď pracuje 2 dny v týdnu. Jihoafričanka odjela s jejím chlapcem do Austrálie (ach jak jí závidím), další spolustudent si domluvil něco v aeroklubu u nich v Nelsonu a další jel na výlet kolem celého Zélandu, během kterého se ptal na práci na každém letišti, až se mu podařilo usadit se až skoro úplně na severu Nového Zélandu. Tam by se mi také líbilo, tam je totiž mnohem tepleji. A já vím, že jestli chci ty moje instruktorský papíry nějak využít, tak takovou cestu kolem Zélandu budu muset podniknout i já. Tyhle pozice se totiž neinzerují. Člověk musí být ve správný čas na správném místě a každý potenciální zaměstnavatel má na stole stohy životopisů, takže nikdy inzerovat nepotřebuje. Takhle to prostě v téhle branži chodí. Často dají přednost někomu, koho už potkali tváři v tvář, než aby se prohrabovali těmi životopisy. A proto je důležité se prostě vydat na cestu a představit se každému, komu to jen jde. Jenže já možná ještě před tou cestou budu muset jít na pár měsíců sbírat třešně nebo co, protože to studium mi dost vybílilo účet.   Myslela jsem, že hned po zkouškách bych mohla i na skok do Austrálie, tolik mi chybí kamarádi tam. Ale bohužel po krátkém otevření naše bublina zase praskla, když se v Austrálii zase začal rozlejzat kovid. Ale dobrá zpráva je, že už mám zažádáno o občanství. Vidím světlo na konci tunelu.  A možná vás zajímá, jak to dopadlo s chlapcem z minulého článku. Naštěstí dobře. Už jsem si to v sobě vyřešila a už mě romanticky nezajímá. Občas mě navštíví, povídáme si, díváme se na film, tulíme se k sobě, ale žádnej sex, prostě jsme kamarádi s dotekama. On je celkem vnímavej na energie, tak si s tím občas tak hrajem, posíláme si energii a říkáme si co kde jak kdo cítí a je to fajn. Já poslední dobou cítím hodně energie v nohách a v rukách a moc bych se s tím chtěla naučit pracovat.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Mám to za sebou liška 06. 08. 2021 - 23:20
RE(2x): Mám to za sebou wien n 06. 08. 2021 - 23:44
RE: Mám to za sebou orchidejka 07. 08. 2021 - 09:37
RE(2x): Mám to za sebou wien n 13. 08. 2021 - 11:07
RE: Mám to za sebou boudicca 17. 08. 2021 - 19:36
RE(2x): Mám to za sebou wien n 29. 08. 2021 - 02:41