Blog o tom, kterak Wien do světa vyšla. Po třech letech strávených v Rakousku a dvou a půl v Austrálii, žiji nyní už 8 let na Novém Zélandu.
Konečně bez práce?
16. září 2021 | 04.31 |
Já vím, že to tu říkám už od března, že mě zachvilku kvůli kovidu vyhoděj, ale tentokrát to tak fakt je. V práci jsem nebyla už několik týdnů a prej v dohledné době žádná nebude. Nedostala jsem sice vyloženě výpověď, ale taky nemám žádné směny, takže finančně to vyjde na stejno. A teď se mi to teda vůbec nehodí, když jsem se dočista vydala z peněz, abych dokončila školu. Na účtě mám posledních pár šušní a tak se poohlížím po něčem jiném. V aeroklubu mi řekli, že teď taky padaj na hubu, že možná v prosinci by něco málo mohlo bejt a že mezitím, ať tam chodím jen tak. Jako občas s něčím pomoct, umýt letadlo, zamést hangár, uklidit kuchyni, nebo pomáhat studentům s přípravou. Hmmm Australanka nemusela chodit dobrovolničit a dostala práci hned, proč já nemůžu nikdy nic dostat jen tak? Pořád můžu zpátky do obchoďáku za kasu, ale když si vzpomenu, jak mě z toho bolela záda, tak se tomu snažím vyhnout. Kámoš mě dostrkal, ať se zeptám u nich v hospodě na baru. Já se gastronomii vyhýbám, pač mám strach, aby tam po mně nechtěli šahat na maso, ale za barem by to asi šlo. Navíc by to bylo po večerech, takže bych měla čas i přes den nedobrovolně dobrovolničit v aeroklubu, případně chodit ještě k helikoptérám, kdyby se to tam zase nějak rozjelo.
Taky si říkám, že by mi vůbec neuškodilo jít na chvíli někam na sady. Jsem tady skoro jediná Češka, která to nikdy nedělala a příjde mi, že bych konečně mohla mít takovou tu ultimátní hipísáckou svobodu se vším všudy. Někde měsíc či dva makat a pak tři měsíce cestovat a dělat si co chceš. Tam nemusíš nikomu nalhávat, že se tam vidíš i za pět let. Nemusíš celá provinilá chodit za šéfem, že už toho máš po třech měsících dost a chceš skončit. Navíc práce rukama se do životopisu určitě hodí. Zvláště, když v téhle době už si nemůžeme být jistí vůbec ničím. Ale nejdřív počkám, až se mi ozve paní z práce za barem. Nejsem ještě úplně přesvědčená, že mám odjet z Kaikoury.
Tomu, že bych dělala za barem, se musím tak trochu usmívat. Kdysi dávno předávno jedna moje kámoška chodila s barmanem. A já jsem se tehdy ofrňovala, že bych asi s takovým chlapem být nechtěla. Že by mi vadilo, že nemá ctižádost a nechce to nikam dotáhnout. Hahahaha teď bych svému mladšímu já naliskala. Teď úplně vidím, jak jsem se do těch ostatních zrcadlila já sama. Že bych si nedokázala vážit chlapa, co v životě nechtěl "nic dokázat"? V první řadě jsem si nevážila sebe a byla jsem to já sama, kdo musel něco dokázat, abych si ho mohla vážit. A teď? Teď už si sebe vážím, ale prokoukla jsem to. Že o tom "něco dokázat" to vůbec není a že nakonec i ten barman může mít skvělý život. Nevím, proč jsem musela utratit všechny svoje peníze za studium, abych nakonec pochopila, že vlastně bych asi nejraději dělala na vinicích a žila jako správný hipík.
Komentáře
| RE: Konečně bez práce? | hanicezvesnice | 16. 09. 2021 - 20:15 |
 RE(2x): Konečně bez práce? |
wien n | 17. 09. 2021 - 00:46 |