Blog o tom, kterak Wien do světa vyšla. Po třech letech strávených v Rakousku a dvou a půl v Austrálii, žiji nyní už 8 let na Novém Zélandu.  

mow: Pro mě dost smutnej článek. Napadlo mě, jestli nemáš moc velký nároky. A nebo si prostě chodila s ne úplně vyzrálýma jedincema. Docela dobře to vystihuje věta "dokud k chlapovi vzhlížim". Vždycky na začátku k někomu vzhlížíme, někdo nás fascinuje, ale když jsme s ním pak dýl, opadne taková ta zamilovaná poblázněnost, najednou se začnou objevovat věci, který nás iritujou. Podle mě je to normální, myslím, že těch věcí ale nesmí být moc. Ty příklady mi přijdou jako prkotiny, jasně, když je toho moc, jednoho to umoří. Já mám názor, že lidi by se měli brát takoví, jací jsou. Nejspíš každý má nějakej zlozvyk. Nemyslím si, že neschopnost manžela zacouvat do garáže bez ukazování manželky je něco, co by mělo nějak zásadně ubírat kvalitě toho vztahu.

Ale abych nepsal jen kriticky vůči tobě. Četl jsem jen pár článků od tebe. Ono se totiž tvrdí, že dlouhodobě jsou ti chlapi čím dál méně použitelní pro život. Možná máte jako ženský moc velký nároky na chlapy, nevím. Nicméně v posledních letech se tvrdí, že ty dnešní muži jsou na hony vzdálení mužům, jako byli jejich otcové, třeba ve smyslu manuální zručnosti. Tím ale nechci říct, že chlap, co má obě ruce levý, nemůže být skvělej partner. Ale občas se v různých článcích dočteš, jak jsou ti kluci dneska zženštělí, neumí řešit problémy, extrémně špatně snáší stresy a psychickou zátěž, často bydlí do 30 s matkou. Když se rozejde s holkou, musí často po rozchodu vyhledat psychoterapeuta, jsme tak trochu generace sněhových vloček.

Ženský se taky změnily. Spousta z nich se snaží chlapům vyrovnat, v rámci emancipace, takže chlapi tvrdí, že ženský ztratily ženskost, možná je ale spíš štve, že ženskou už nejde přikovat k plotně a k péči o rodinu, že se role vyrovnávají, a proto chlapi ztrácí půdu pod nohama, možná je i štve, že už na nás nejste tak závislé, de facto nás nepotřebujete.

Za komunistů to bylo jednodušší. Ne lepší, ale jednodušší. Každá, která nebyla do pětadvaceti vdaná, byla divná. Takže se drtivá většina snažila spárovat, v dost případech čistě jen kvůli tomu, aby nevypadaly blbě.

Dneska máme svobodu, chceš vztah, dítě? Nechceš, nemusíš. Nikdo nikoho do ničeho nenutí, ale občas mám pocit, že si spousta lidí neví s tou bezbřehou svobodou rady. A klukům chybí mužský vzory - jak balit, jak se dvořit. Dnešní kluci 20-30 většinou sedí u PC a mastí hry nebo čumí na Youtube, často jsou líní, sobečtí, pohodlní. Dnešní doba je neučí se za něco rvát. Oni za to nemůžou, můžou za to jejich rodiče, kteří se snaží, aby měly jejich děti co nejdelší dobu co nejvíce bezstarostný a pohodlný život. Vtipný je, že často ti samí rodiče si u svých dospělých dětí stěžujou, jak nepoužitelní pro život jsou.

A následně se to zrcadlí i ve vztahu k vám, ženám, protože spousta týpků je pro vztahy nepoužitelná, a proto potkáváte kretény nebo máte na chlapy smůlu, případně jste moc náročné, popřípadě kombinace všech tří faktorů. Ale souhlasím, že najít chlapa a ženskou pro život je náročný. Část se nechce vázat a mít někoho vedle sebe jen proto, abych někoho měl, když s ním nejsem spoko, je blbost.