Blog o tom, kterak Wien do světa vyšla. Po třech letech strávených v Rakousku a dvou a půl v Austrálii, žiji nyní už 8 let na Novém Zélandu.  

eithne: Já z tvých příspěvků pořád nemůžu, a to už tě sleduju takovou dobu! Ty žiješ úplně románovej život. Koupit si jetski a jezdit na něm za delfíny, to je taková pecka! Ach ach. Naprosto očekávám, že za pár týdnů napíšeš, jak ses na tom naučila tak dobře, že na těch vlnách skáčeš, jako to bývá v televizi

---
eithne.pise.cz

wien n: Dekuju, no ja se na tom skakat bojim, vzdycky to udela takovyho placaka, ze se bojim, ze ten polykarbonat prorazim.

ela*: Díky za sdílení, ani nevíš jakou úlevu tvé řádky přinášejí. Ne že bych se snad ráda viděla na jetski, na tohle prostě nemám, ale já nedávám bohužel ani tu trávu a že těch důvodů pro ní by bylo.. jak jinak ten nekonečný teror s \\\"deltama, omicrounama\\\"..., nedostupným bydlením a ještě dražšími energiemi a hon na čarodějnice kvůli očkovacímu statusu vydržet!?!\\rUžívej, jseš ve správný čas na správném místě!\\rZdravím, ela

wien n: Diky Eli, ja si toho moc vazim, ze jsem v teto dobe tady a ne nekde jinde, ale v dost vecech to tu mame podobne. Nemovitosti jsou tu nedostupne uz hodne dlouho, jesteze se tu da zit celorocne v dodavce. Oba moji zamestnavatele pozaduji ockovani, v praci beham po place s rouskou a od prosince bez ockovaciho prukazu ani do hospody nezajdes, takze si myslim, ze buzerace tu bude skoro stejna jako u vas.

ela*: vím co znamená makat celej den přidušená plastovým náhubkem, přes kterej musíš navíc zřetelně mluvit,no..
Přeji, ať je těch šťastných chvilek na moři co nevic