Ubulená

19. prosinec 2021 | 22.37 |
blog › 
Jen tak › 
Ubulená
Poslední dobou pořád jenom bulím. Už jsem si i googlila, jestli je normální, s přibývajícím věkem být víc víc emocionální. Začínám se podobat své babičce, která se vždy rozbrečela, když byla v televizi nějaká svatba. Nevím, jestli jí to přišlo tak krásný a nebo naopak tak smutný, protože ona sama to s naším dědkem moc nevyhrála. My jsme se jí za to vždycky smáli a teď v tom jedu taky. Teda spíš se jí smála moje matka a snažila se, abychom se všichni přidali. Ta se totiž absolutně necítila pohodlně, když někdo projevoval svoje emoce. Vždy je ze mě vymlátila, jenže to u babičky nešlo, tak se jí aspoň debilně posmívala. Jestli jste viděli Shitt's Creek, jak tam David tancuje na usmířenou Patrikovi, tak u toho jsem bulela v poslední době asi úplně nejvíc. To byla jedna z nejkrásnějších věcí, které jsem kdy viděla. Ten seriál mi poradila Fantomasova ségra. A já jsem se úplně zamilovala do Dana Levyho, který tam hraje Davida. Sice je gay, ale je tak strašně roztomilý, že kdyby mě chtěl, tak se pro něj snad nechám předělat na chlapa. A ten Patrik je vlastně taky moc hezký, má nádherný úsměv a já si říkám, proč radši nežiju v Kanadě, jestli tam mají takhle sympatický chlapy. Taky tam hraje Catherine O'Hara, která hrála Kevinovu mámu v Sám doma a vůbec jsem ji nepoznala. Konečně jsem si zplatila Gaiu, což je takovej Netflix pro spirituálně založené lidi. U toho se taky pořád dojímám, jakoby moje duše byla šťastná, že konečně odkrývám smysl tohodle všeho. Měla jsem teď nedávno zase pár podivných epizod. Jako tradičně mě zase něco probudilo strkáním do mých nohou a já už se toho nebojím. Naopak si užívám tu příjemnou masáž, ať už mi ji dává kdokoliv. Kolikrát jestě poprosím o poškrábání zad. Ale tuhle mě to najednou zkusilo zvednout do vzduchu a já jsem se zase málem podělala strachy, takže jsem se zapřela a odpudila jsem to. Pak jsem o tom přemýšlela, že třeba mi to ukazuje, že můžu v tomto stavu vystoupit z těla. Vlastně už se mi to dvakrát předtím povedlo a místo užívání si masáže bych já blbka asi měla spíš trénovat astrální cestování. Takže při další příležitosti jsem si prostě sedla na posteli. Chvíli jsem přemýšlela, jestli jsem si fakt fyzicky sedla, nebo si sedlo jen moje astrální tělo. Pak jsem hrozně bojovala s tím, že jsem se nemohla dostat z nohou. Drala jsem se z nich jako z mokrýho neoprenu a byla to fakt fuška. Ten boj s nohama mi zabral tak dlouho a byla to taková dřiva, že se pak už na nic jiného ani nedostalo. Při dalším takovém probuzení jsem si zase sedla. A pak jsem si úplně jednoduše i stoupla. Zajímavé, že minule to byl takovej problém a teď nic. Jenže jsem zase nic neviděla. A já potřebuju vidět. To je to co mi chybí, abych si potvrdila, že moje zážitky jsou opravdu počátkem astrálního cestování. Potřebuju prostě vidět to moje tělo, jak tam leží a spí, zatímco já jsem venku. A já blbec jsem si řekla, že otevřu oči. A tak jsem je otevřela. A byla jsem zpátky ve svém těle a koukala jsem do zdi. To snad ne, to jsem si fakt myslela, že abych viděla, tak musím otevřít oči? Jako kdyby astrální tělo nějaké mělo. Ale prostě to byla úplně automatická reakce. Celý život jsem zvyklá, že abych viděla, tak musím otevřít oči a teď to najednou tak nefunguje. Takže úkol na příště je najít způsob jak vidět, ale za žádnou cenu neotvírat oči! Od posledka jsem byla jen dvakrát na jetski, protože moře bylo minulej tejden dost divoké, pak práce a tak. Jednou jsem byla sama a bylo to super, protože se mi to samotné mnohem líp vyvažovalo a tak jsem si to docela i užila. Přestala jsem se podělávat kdykoliv se ta jetski trochu nahne. A pak jsem vzala i kámoše, se kterým se mi taky jelo dost dobře. Tak nevím, jestli jsem se to už naučila, nebo prostě kámoška nevyvažuje. To se dozvím, až zas pojedeme spolu. S kámošem jsme potkali fakt velký stádo delfínů a tak si s nima šel zaplavat a pak jsme spolu s delfínama závodili. V helikoptérách už to zase stojí za starou belu, ani už nemáme rozpis služeb, jen nám občas zavolají, když někoho potřebují v kanclu, což je tak jedou za 10 dní. Tak jsem ráda, že k tomu mám tu hospodu. I když teď když hosti musejí ukazovat očkovací průkaz, tak chodí o dost míň lidí. Kiwáci jsou rebelové! Spousta z nich veří každé konspirační teorii a tvrděj, že to co tu teď máme, je fašismus či komunismus. Někomu, kdo zažil skutečný komunismus, se chce jen mlátit hlavou do zdi, když něco takového slyší. Odešla nám jedna moc milá Francouzska, která teď bude generální manažerkou v novém podniku šéfova bratra. Moc ráda jsem s ní pracovala a bez ní se mi tam ani nechce zůstávat. Naše šéfová jí v podstatě vyštípala, protože na ní byla v poslední době vyloženě zasedlá. Všechno, co Francouzska udělala, bylo špatně. Dokonce ji prý i chtěla udat za sexuální harasment, protože mi prý sáhla na zadek, když kolem mě procházela (jen já si toho nevšimla). A taky jí prej chtěla obvinit, že krade peníze. Jednou dokonce za něco, co Francouzska podle jejího názoru udělala špatně, seřvala i mě. Tohle udělá ještě jednou a já jdu za Francouzskou do toho novýho podniku. Jinak je ale ke mně většinou hrozně milá a chce být kamarádka. Francouzska mi dala její uniformy, protože už nechtěla šéfovou potkat a šéfová se tvářila, že vůbec nechápe, proč by se nemohla zastavit s těma věcma sama a jestli prej je nějaká naštvaná a proč.  Evča je taková hodně vánočně založevá, tak to vypadá, že i letos budeme mít české Vánoce v Kaikouře. Už se pečou perníčky a chystá stromeček, ale stejně Vánoce v létě u mě nikdy nebudou Vánoce.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Ubulená lvice 20. 12. 2021 - 17:17
RE: Ubulená wien n 20. 12. 2021 - 19:46