Blog o tom, kterak Wien do světa vyšla. Po třech letech strávených v Rakousku a dvou a půl v Austrálii, žiji nyní už 8 let na Novém Zélandu.
Čím budu až vyrostu?
14. leden 2022 | 21.38 |
Nedávno jsem se dívala na film s Ivanou Chýlkovou a od té doby vzpomínám si na tu její větu: "Já nechápu, že už mi bude 40 a já pořád nevím, čím chci být až vyrostu." Kolik pravdy se skrývá v takové krátké větě! Já totiž také nevím. Ideálně bych měla pokračovat v létání a kdyby mi někdo nabídnul práci, tak ji hned beru. Protože to bych sakra měla, když jsem do toho investovala tolik úsilí a peněz! Ale vlastně jsem ráda, že si od toho můžu odpočinout. Fakt toho minulej rok bylo už moc, toho šprtání a stresu. Jsem ráda, že je to za mnou. Nadruhou stranu pinglovat v hospodě za minimální mzdu také není to pravé ořechové. Zvlášť teď, když nám odešel uklízeč a my teď úplně každý den musíme všechno uklízet, včetně hajzlíků! To není nic pro Wienku. Wienka ještě stále chce na kurz andělského reiki. Jenže v říjnu to nevyšlo, protože to paní kvůli matkám s dětma rozdělila na dva víkendy a to jsem šéfce nechtěla udělat. Už tak ten jeden víkend by ji bolel. Už jsem se tu zmiňovala, jak moc mi děti pijou krev? :D My jim v hospodě dáváme omalovánky, aby se zabavily a neotravovaly rodiče a neběhaly po celé restauraci. Ale ony jsou tam v tom i nálepky, nějaký vyloupávací kolečka, takže když pak rodinka odejde, tak já pak musím uklízet stovky koleček po zemi, rozdrobené voskovky a nálepky nalepené po stole a po podlaze. Když to ti rodiče po nich nechtějí uklízet, tak já bych jim prostě nic nedávala, ať si hezky užijí, jak jim jejich ratolesti skáčou po hlavách.
No ale to jsem odbočila. Takže já teď pořád otravuji tu ženskou co dělá ty kurzy, ona že něco vymyslí, že má ještě jednu vážnou zájemkyni v Christchurch a jinou v Timaru a že bychom se možná mohly sejít napůl cesty, takže možná i u mě tady v Kaikouře?? No, jenže furt se nic nerýsuje, tak přemýšlím, že nakonec poletím na konci března do Aucklandu, kde se taky jeden kurz bude konat. Ale být bez dodávky se mi úplně nechce. Jedině, že bych se zeptala Fantomase, jestli by mi nepůjčil na pár dní tu svoji.
Pořád mám takové nutkání dělat něco, co by bylo užitečné ostatním lidem. Onehdá mě napadlo, že bych ráda pomáhala umírajícím lidem. Protože téma smrti a co se děje po ní mě moc zajímá a mám toho hodně načteno. Jenže vůbec nevím, kde začít. To bych se musela stát regulérní sestrou a vystudovat na to bakaláře? Nebo se přihlásit jako pečovatelka do nějakého hospicu. Jenže v Kaikouře žádný nemáme, takže bych se musela odstěhovat jinam. Tam se ale bojím, že moje romantická představa o tom, jak pomáhám lidem připravit se na to, co je čeká a jak jim třeba předčítám z mých oblíbených knížek, nebo poslouchám jejich životní příběh, by byla rozcupovaná tím, jak by mě někdo neustále honil, ať jdu něco uklízet, povlíkat postele, přebalovat staříky nebo tak. Haha! Semínko je ovšem zasazené, tak jsem zvědavá, jestli z něj něco vyklíčí.