Stres ze stěhování

25. leden 2022 | 23.35 |
blog › 
Jen tak › 
Stres ze stěhování
Jsou tu asi dva dny zpátky, co jsem se rozhodla, že další zimu v Kaikouře už nestrávím. Od té doby je mi fyzicky špatně a zvažuju, jestli si to fakt mám udělat. Opět a zase opustit vybudované zázemí a kamarády a rozjet se do neznáma. Je jedno, kolikrát už jsem se v životě stěhovala, tohle je prostě něco, co je proti naší lidské přirozenosti. Je prokázané, že homo sapiens nemá rád drastické změny. Ale těch důvodů k nevolnosti je ještě víc. Dost se nám to tady na tom Zélandu sype. Když před dvěma lety zavřeli hranice, tak prodloužili víza těm, co už tu byli, aby tu měl kdo pracovat. Jenže i přesto, že už ta víza za tu dobu prodložili mnohokrát, pracovníků stále ubývá, jak se lidé vracejí zpátky do svých domovin a novým není umožněn přístup. Poslední kapkou bylo zavedení v podstatě povinného očkování, kvůli čemuž nastala velká vlna odjezdů. Pro nás to znamená, že tu prostě není, kdo by makal. Občas, když míjím prázdné regály v obchoďáku, tak si říkám, že už je to tady skoro jako u nás za komunistů. Všechny podniky v Kaikouře brečí, že nemají pracovníky. A v téhle situaci já mám říct šéfce, že odcházím. Myslím si, že to bude její poslední hřebíček do rakve. Je mi fakt hrozně, ale když mám dělat blbou práci za barem, tak bych ji mohla dělat aspoň někde, kde v zimě tolik nemrzne. K tomu teda nemám nic našetřeno, takže nemůžu být bez práce víc než pár týdnů. Ale pokud je situace všude taková, jako v Kaikouře, tak si myslím, že práci bych mohla mít hned druhý den po příjezdu kamkoliv. Pak je tu ještě problém s jetski, neboť ji nevlastním sama. Na vyplacení druhé poloviny nemám a prodej takhle na konci léta se mi jeví jako naprosto nemožný. A kámoška ji nechce, takže ji asi budu muset nějak splácet. Zatím mě nejvíc asi táhne Tauranga. Což je vlastně docela divné, protože by se dalo jet ještě mnohem víc na sever do ještě většího tepla, ale v Tauranze taky mají delfíny a občasné kosatky a velryby a já bych tam stále mohla za nimi jezdit na jetski nebo na paddleboardu. Zároveň je to dost velké město, aby se tam dalo nerušeně žít v dodávce a konečně bych zase byla někde, kde jsou i veganské restaurace. Jo a je tam i letiště, kde bych třeba taky mohla sehnat nějakou práci. Kdyby moje finanční situace nebyla tak vypjatá a kdybych se necítila příšerně provinile, že nechávám šéfku ve štychu, asi bych z toho neměla takovej stres, jakej z toho mám. Možná je na čase oprášit ukulele. Jen tak, kdyby mi náhodou nezbyla jiná možnost, než hrát a zpívat někde na ulici a žebrat do klobouku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Stres ze stěhování radus 26. 01. 2022 - 07:16
RE(2x): Stres ze stěhování wien n 26. 01. 2022 - 09:46
RE(3x): Stres ze stěhování radus 26. 01. 2022 - 10:13
RE(4x): Stres ze stěhování wien n 26. 01. 2022 - 10:52
RE(5x): Stres ze stěhování radus 26. 01. 2022 - 11:49
RE: Stres ze stěhování lvice 31. 01. 2022 - 20:28