Blog o tom, kterak Wien do světa vyšla. Po třech letech strávených v Rakousku a dvou a půl v Austrálii, žiji nyní už 8 let na Novém Zélandu.
Já se nechci zamilovat!
1. květen 2022 | 13.50 |
Práce pořád stojí za prd a lituju, že jsem souhlasila se čtyřmi dny v týdnu. To jsem totiž nevěděla, že tam budu devět hodin denně. Moje motivace pracovat v shitózních jobech končí po dvaceti hodinách, pač to už mám vyděláno dost abych vyžila.
Aspoň manažer je fajn. Je to brácha manažerky. Mají ten podnik spolu. Manažer asi nemá rád děti. Vykládá nám docela brutální vtipy. Například: Co je tak skvělého na tom, když máš sex s dvacetiosmiletýma? ..... že jich je dvacet! OMG! Teda teď mě napadá, že možná naopak ty děti rád má... Hahaha, ale ne, věřím, že není pedofil. Každopádně je to sympaťák, ale v životě by mě nenapadlo pomyslet na nějaké namravnosti. Už jsem si začínala myslet, že mě už se tyhle věci ani netýkají. Že už se snad ze mě stává asexuálka. Jenže pak se mi zdál sen. On, já, nějaký to líbání... a víme, co se stalo posledně, když se mi někdo takhle vkradl do snu! Byla jsem z toho ráno dost vykolejená. A ještě horší to bylo v práci, kde jsem ho hned po příchodu spatřila a málem se mi podlomila kolena. A ještě k tomu se jmenuje Oliver. Jako z Románu pro ženy. Já nakonec nebudu odcházet kvůli stolům. Už mi asi narostly svalíky a už mi to nepřijde tak hrozné jako na začátku. Nýbrž odejdu kvůli Oliverovi. Olivere, ty hajzle! Celej večer jsem po něm tajně pokukovala a hrozně mě svrběly ruce, které se mu chtěly ovíjet kolem ramen a hladit ho po hrudníku. Vymyká se to kontrole! A i kdybych se nakrásně ještě nepoučila, že práce a milostný život se nemíchají, tak se mi zdá, že stejně už chodí s jednou servírkou. Ta ho totiž občas tak vezme kolem ramen (závist!) a oslovuje ho darling. Ale mohou být jen velice dobří přátelé, čert aby se v tom vyznal.
No, takže já chci Olivera a kdo chce mě? Mě chce kuchařka! Tuhle jsem koukala do jídelního lístku a nahlas si pomyslela: "tak copak si dám dneska?" nebo kdybych to měla přeložit doslovně: "co dneska dostanu?" a kuchařka mi na to se sladkým úsměvěm odpověděla, že vagínu. Hahaha. Nebo tuhle, když šla na záchod, tak se mě zeptala, jestli se chci dívat. Jsem z toho rozpačitá. Vůbec nevím, co si mám počít s ženskou pozorností.
Takže jsem kvůli manažerovi oprášila Tinder. Abych jako odvrátila pozornost jinam. Jenže na Tinderu je to tady ještě větší hrůza než v Kaikouře. Samí potetovaní nabušení fitko-závisláci, co rádi rybaří, driftujou káry a očividně mají v hlavě nasráno. A mají děti. S těma bych si nedovedla představit ani zábavu na jednu noc. Jeden tam měl, že rád vaří veganská jídla. Tak jsem mu pro tu bídu dala like. A sotva jsem mu odpověděla na otázku jak se mám, už odepisovala jeho holka, že promiň babe, ale prasklo to na něj. Lol. A to jsem si myslela, že ve větším městě už holka nemusí nutně být jeptiškou.