12. květen 2022 | 23.39 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Nabídla jsem na Facebooku ve veganské skupině, že pár lidem udělám andělské reiki zdarma. Je to možná trochu kontraproduktivní. Já chci nasbírat zkušenosti a sebedůvěru, ale byly jsme varovány, že když příjemce nic neplatí, že to nemusí úplně dobře fungovat. Člověk to musí opravdu chtít a zpravidla, když do toho investuje peníze, tak to úměrně vyjadřuje jeho odhodlání skutečně od vás něco přijmout. Jenže mně je fakt blbý si říkat o peníze, když sama ještě bojuju s vlasním skepticismem. A tak našlapuju velmi opatrně. Zatím jsem navštívila dvě ženy, které se mi ozvaly. Byla jsem zvědavá, jak to zvládnu mimo dohled mojí učitelky. Ale šlo to jako vždycky. Spousta energie a tepla v mých rukách. Akorát ta první u toho usínala (píšu si, že je lepší to nedělat někde, kde je člověk zvyklý spát). Ta druhá, asi osmdesátiletá babča, měla trošku lepší zpětnou vazbu. Celkově to ale nebylo pro mě úplně povzbuzující, ale já věřím, že i tak se jim nějakého léčení dostalo. Koneckonců, ani já nejsem zrovna ukázkový příjemce. Mně víc baví tu energii předávat. Řekla jsem si, že skutečně uvěřím léčivým účinkům, když si vyléčím migrény. Na ty trpěla babička i matka a trpím na ně i já. Poslední dobou jsem musela brát prášky na hlavu každý týden. Občas mě někdo chce buzerovat, že kvůli takový blbosti, jako bolest hlavy, beru jedovatý prášky. Ale já mluvím o migrénách, kdy zvracíte, svíjíte se v bolestech a modlíte se, ať radši umřete. Kurz skončil v neděli a hned v pondělí nastoupila migréna. A já jsem si řekla, že to vyléčím reiki, když jsem teď ten léčitel. Hahaha. Skončila jsem s hlavou v záchodě a bylo mi strašně. Nakonec jsem to zahnala práškama, který jsem musela brát opakovaně, pač několikrát skončily v hajzlu. Když se další den opět dostavila bolest hlavy, poslušně jsem radši slupla prášek. Jako celý život. A už vím, co se myslí tím, že se po reiki nežádoucí stavy občas zhorší, než se zlepší. Protože klepu na dřevo, klep klep klep, ale teď už měsíc nic! A to je pro mě moc velkej úspěch!
Začala jsem chodit na jógu. Teď každý den, protože tady ve studiu mají balíček na zkoušku, kde za 40 dolarů můžete chodit neomezeně po dobu dvou týdnů. Jinak každá ta hodnina stojí 20 dolarů. Takže z toho chci vyždímat co nejvíc! Inspirovala mě k tomu knížka, kterou mi doporučila ta osmdesátiletá babča. Příště vám o ní chci napsat. Až ji dočtu. Možná vás to překvapí, ale já jógu nenávidím. Moje tělo vůbec není ohebné, jóga mě bolí a ještě jsem vždycky nejhorší účastník z celé skupiny. Připadám si tam vždyzky jako postižená, když se kouknu kolem sebe a vidím, že všichni v pohodě dělají cviky, který já nezvládám. Nechci si dobrovolně chodit někam pošramotit moje již pošramocené sebevědomí. A přitom asi právě proto bych tam měla chodit. Abych to rozcvičila. Abych se zbavila tady toho pocitu méněcennosti. A kdo ví, možná se v mých krátkých s ztuhlých svalech skrývají nezpracované emoce a traumata, kterých se ráda zbavím. Nedávno mě napadlo, že možná proto mě vesmír drží v práci, která se mi nelíbí.
Protože tam se dost nachodím. A teď s těma stolama si i zaposiluju. Vždyť já bych se jinak sotva hýbala. A tak si říkám, že když se začnu hýbat sama, třeba mi osud přihraje nějakej lepší job.
Další věc, kterou mi ta knížka docela objasnila je, proč ještě nemám pilotní práci. Mám dojem, že někde hluboko uvnitř ji asi nechci. Bojím se toho být uvázaná někde na jednom místě. Mě víc a víc zajímá rozvoj mého ducha. Chtěla bych strávit nějaký čas na Bali, v Indii, v Africe, v jižní Americe.. Jak bych to asi mohla skloubit se seriózní kariérou? Já se pořád vymlouvám na kovid, že kvůli němu není práce. Ale kdybych měla spočítat, kam všude jsem poslala svůj životopis, tak by mi na to stačily prsty jedné ruky. Jenže dokud nebudu mít novozélanský pas, tak se odtud nehnu. Ten český už mi neplatí. Takže přemýšlím, co bych mohla udělat tady s tím co mám. A opět ke mně dorazila myšlenka na Vipassanu. Když jsem o ní slyšela poprvé, tak mi to přišlo jako způsob sebetýrání. A přesto se teď tou myšlenkou víc a víc zabývám. Přemýšlela jsem o tom včera a dnes ráno jsem se probudila a moje první myšlenka byla Vipassana! Okamžitě to zruš! Jo Ty ses ještě nepřihlásila, tak to je dobře, protože já tam nechci ani za nic! Ale část mě tam chce. Ne nadarmo se říká, že štěstí je na druhé straně strachu. Co je deset dní, když má člověk celý život před sebou. Deset nejtěžších dní v životě..
Pokud nevíte, co je Vipassana, tak vám to zkusím krátce popsat. Vipassana je druh meditace a dělá se nejmíň deset dní. Center Vipassany je po světě mraky a já teď mám jedno necelý dvě hodiny ode mě. Ten pobyt je zdarma, dají vám tam najíst, ubytujou vás atd. I když úplně zdarma to asi nebude, protože po pobytu máte možnost jim dát příspěvěk, když to uznáte za vhodné. A slušný člověk, který nemá nouzi, to za vhodné asi uzná. Každopádně během těch deseti dní vy každý den deset hodin meditujete. Každý den vstáváte ve 4 ráno a deset hodin sedíte na zemi a pozorujete svůj dech. Z toho se zblázním už po dvaceti minutách. Zvlášť, když si představím, jak moc mě z toho budou bolet záda a nakonec i celej člověk. Po příjezdu odevzdáte svůj mobil. Celou dobu mlčíte. Nesmíte se s nikým bavit ani navázat oční kontakt. Nemůžete si číst ani nic psát. Deset dní jste absolutně odříznutí a jste jen sami se sebou. Spousta lidí to nevydrží. Ale ti, co to vydrželi popisují, jak jim Vipassana změnila život a jsou za to strašně rádi, že to nevzdali. Čím víc se o tom dozvídám, tím víc mě to láká. Asi se nemám ráda. Haha.
Zpět na hlavní stranu blogu
