Na ostrově!

Mám dojem, že jsem asi našla domov na léto. Sice jsem se chtěla na léto vrátit do Kaikoury, ale nějak mi dochází, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky a navíc si stále připadám trochu podvedená, když jsem tam po dvou letech nedostala práci v aeroklubu, zatímco Australanka to měla už po týdnu jasné. Prostě si mě tam asi nevážili tak, jak bych chtěla. Pro mě by sice bylo jednodušší obnovit si instruktorák na letadle a v místě, které znám jako své boty, ale zase bych se ochudila o možnost dělat to někde, kde potkám nový lidi a možná získám nové užitečné konexe.

Už jsem prostě taková, že musím být pořád v pohybu. Když se mě numeroložka ptala, jestli se hodně nudím, tak jsem na ni nejdřív koukala jako puk. Jak já bych se mohla nudit? Já mám pořád co dělat, pořád co objevovat. Musela jsem se nad odpovědí dlouho zamyslet. Nebo snad... "vy myslíte takový to, že jakmile se něco naučím, něco objevím, tak mě to přestane bavit a jdu dělat něco jinýho?" Jo, tak přesně o tom mluvila. Já mám totiž číslo osudu i číslo osobnosti 5. To jsou dobrodruhové, kteří milují svobodu, navštěvování nových míst, potkávání nových lidí, učení se nových věcí. Prý žijeme pestré a proměnlivé životy. A zde trčí i můj problém. Už jsem toho tolik dělala, tolik jsem se toho naučila, ale jsem tak roztěkaná, že se na nic nezaměřím na sto procent a pak se mi nedaří dosáhnout svého maximálního potenciálu. Nejdřív jsem myslela, že je numeroložka vedle jak ta jedle. A nakonec mi toho o mně samé tolik vysvětlila.

No, takže jsem šla na pohovor. Je to pro jednu firmu, které vozí bohatou klientelu po vinicích. Byli tam moc milí, ale prej nemůžu začít, dokud nebudu mít nějaké osvědčení k řidičáku, abych mohla vozit pasažéry. K tomu je potřeba i lékařská prohlídka. To mi mohla říct, když jsem ještě byla na pevnině, protože tady na ostrově mě žádnej doktor nevezme. Takže já musím v pondělí zase na loď a jít to vyřídit. Pak to prej může trvat ještě další měsíc, než dostanu ten novej řidičák. No, tak nevím, jestli mám jít na ten měsíc někam pinglovat, nebo si udělat pěkný prázdniny na nádherném ostrově. Ono teda už pár dní jenom prší a ještě dlouho pršet má, takže tento způsob prázdnin zdá se mi poněkud nešťastný.

Po pohovoru jsem šla ještě na letiště. U toho týpka, co tady lítá s malýma letadlama, jsem měla pohovor už před mnoha lety. Tenkrát se jednalo o práci na recepci právě tady na ostrově. Ale já tehdy měla v hlavě strašnej guláš. Třískaly se mnou hormony zamilování a já jsem nevěděla, jestli onoho pána skutečně chci nechat v Auckladu a odjet na ostrov. A než jsem se rozhoupala, nabídka byla pryč. Já od tý doby tomuhle týpkovi občas posílám můj aktualizovaný životopis a myslím, že mu musím už dost lézt na nervy tím, jak se neustále vtírám. Kdyby se to dávalo za vytrvalost.. vždyť já mám to jeho letadlo na mé manifestační tabuli už přes šest let.

Když jsem tam došla, byl tam jen jeden mladej pilot, jehož to byl vlastně poslední den a za něhož hledají náhradu. A ten mi hned nabídl, že má jedno místo volné na příštím letu a ať se klidně přidám. Takhle mě zadarmo povozili i tenkrát při mém pohovoru. Já, vycvičená z Kaikoury, jsem mu vystopovala delfíny, takže byl nakonec moc rád, že mě vzal. Protože to je pro turisty vždy taková milá třešnička na dortu. Nakonec jsme ještě dlouho po tom letu spolu klábosili, o velrybách, o delfínech, o tom kde a kdy potkal kosatky a já si to nechala všechno ukázat na mapě, abych věděla, kam pak budu jezdit s jetski. Tak jsem mu tam nechala životopis a šéf se dokonce prý se mnou chce vidět a to i přes to, že si na mě prý pamatuje. Ale tento týden tam má prověrku od vlády, takže třeba ten příští.

Zatím mě nikdo nekontroloval. Našla jsem si takovou postranní uličku kousek od pláže, kde na mě nikdo nevidí a tak tam snad nikomu nejsem trnem v oku, když tam na noc zaparkuju. Ale už se moc těším, až někde najdu parkování pro jetski. S ní se tu na těch úzkých uličkách blbě jezdí a ještě blběji otáčí. A jak jsem to vyřešila se sprchou? Zatím teda dost na pankáče. Tady na hřišti mají převlíkárny a v těch pánských jsou dokonce i sprchy. Akorát jsou to sprchy hromadné. A už jsem říkala, že jsou na pánech? :D Ještěže mám v dodávce svůj vlastní sprchovej závěs, ten se teď hodně hodí. Cítím se docela blbě, když se tam vkrádám, protože je to zadarmo. Kdybych si to zaplatila, tak se aspoň necítím jako zloděj. Ale místní se tam prej taky choděj sprchovat a nikdo nemá problém. No a kdybych pak dostala tu práci, tak tam je taky sprcha.

Včera jsem strávila den s řidičem na jedné z těch vinných túr. Vyzvedli jsme 4 Amíky od trajektu a vezli jsme je na celkem 4 vinice. Mezitím, když oni degustovali, nebo obědvali, tak my jsme si jeli taky dát jídlo, nebo se podívat na pláž. V ten čas máte prostě placené volno. Hele to je dobrý, to já si tam budu vyrábět korálkový číčovinky, budu to mít placený a až je pak prodám, zaplatěj se ještě jednou. Ten řidič byl takový floutek, i když už byl docela starý na to, aby byl stále ještě floutkem. Ale mně se to líbilo, byla s ním sranda a ten den jsem si docela užila. Měla jsem zároveň průvodce po ostrově, který mi řekl, nebo přímo i ukázal, kde co a jak dostanu/uvidím a kde všude koho zná. Když jsme pak vysadili Amíky u hotelu, Floutek čekal, že dostaneme nějaké dýško. Ale Amíci se ani neobtěžovali. Pomalu mizeli v dáli a Floutek nadával, jak jsou ti lidi dneska neskuteční. Najednou vidíme, že se jeden Amík vrací. Tak přece jsou to slušní lidé! On si uvědomil, že zapomněl na dýško a teď se kvůli tomu vrací! Amík prolezl celý zadek auta, že prej si zapomněl vodu. Tam byla v přihrádkách flaška vody pro každého pasažéra. A tak si Amík posbíral všechny. Floutek z toho vůbec nemohl, že nám Amík nejenomže nedal žádné spropitné, ale ještě navíc nás okradl o všechnu vodu! 

Já doufám, že než se mi konečně podaří vyřídit ten řidičák, tak mi neřeknou, že už si našli jiný řidiče. Tahle práce by pro mě byla úplně super. Člověk se nepředře, peníze jsou božský a kdybych k tomu mohla občas i lítat, možná bych na tomhle pohádkovým místě zůstala i na dýl, než jen na léto. Teď se hrozně divím, že jsem sem nepřijela už dávno. Momentálně si myslím, že tohle bude možná nejlepší místo pro život na celým Novým Zélandu!