Wien Kiwačkou!

Moje ceremonie byla nakonec kvůli povodním zrušená. Ještěže jsem nemusela čekat na nějakou další, ale poslali to poštou. Minulej tejden jsem konečně obdržela i Kiwácký pas! Konečně jsem se dočkala a jsem svobodná. Lvice se mě pod minulým článkem ptala, proč se vůbec chci stěhovat zpátky do Austrálie. Promiň Lvice, až teď jsem si všimla. A já jsem si myslela, že tady těch posledních osm let fňukám po Austrálii dost hlasitě a že je to každému jasné. Tam je to prostě lepší. Lepší peníze, víc pracovních příležitostí pro začínající pilotku, větší výběr veganského jídla, mírnější zimy a větší prostor na cestování a objevování. Plus tam žije moje nejlepší kámoška. Já nemám žádnou rodinu, ale ona je jako moje sestra a tudíž to nejbližší k rodině, co mám. Moc mi chybí a po čtyřech letech se s ní zase konečně shledám.

Na konci března odjíždím z ostrova a pomalu pojedu směr Kaikoura. Musím jet opravdu pamalu, protože trajekty mezi hlavními ostrovy jsou porouchané a bylo těžké koupit lístek i s měsíčním předstihem. Snad mi to aspoň dá dost času na získání nového zdravotního průkazu na letadla a obnovení self-containtement certifikátu na dodávku, pač se mi tak bude lépe prodávat. Bohužel můj letecký doktor šel do důchodu, ale našla jsem si v Aucklandu jednu dámu, což je docela úleva, že to bude zase jednou žena. Můj doktor ze mě vždycky měl osypky, dával si velký pozor, aby na mě nešáhnul nějak nepatřičně a EKG mi zádasně měřil jen za přítomnosti sestřičky. Jakoby se bál, že bych ho mohla zažalovat za osahávání. :D To se s doktory v Česku vůbec nedá srovnat. Nebo aspoň co si pamatuju, tak ti si nebrávali žádné servítky.

No a po cestě na jich už bych se třeba mohla začít šprtat na zkoušky, ale vůbec se mi nechce. Jenže čím dřív je udělám, tím dřív můžu odletět do Austrálie! A na Bali! Musím toho tolik dohnat za ty 4 roky, co jsem nemohla cestovat.

To je asi všechno, co je u mě nového. Pořád mám dvě práce, ale ta průvodcovská nějak vázne. Nevím, jestli je na mě naštvaná, že jsem jí řekla, že budu odjíždět a tak už mi nechce dávat práci, nebo prostě končí léto a těch zájezdů už není tolik. Každopádně pro mě je to jasné znamení, že je na čase odjet. Já asi nikdy nenajdu místo, kde bych mohla zakořenit. Nesnáším stagnaci. Už jsem to tu zažila a ty vzpomínky mi nikdo nevezme. Thank you! Next!