Jak jsem byla na Fiji

21. leden 2014 | 14.06 |
› 

Cetla jsem u Orchidejky o dovoleny v Egypte a tak jsem si vzpomnela, ze bych sem taky mohla postnout, jak jsem byla na Fiji. Fiji byl muj sen uz odpradavna a minulej rok jsem si ho konecne splnila. :) Ale nebyla to zadna typicky ceska valeci dovolena v hotelovem rezortu, protoze ja osobne bych se asi radsi dobrovolne zastrelila. :D 

Po Fiji s batohem na zádech

Kolem osmé večer jsem dorazila na letiště v Nadi. Nejdříve jsem musela projít výběrovým řízením o vízum. Pan úředník koukal dost přísně, ale pak se mu chtělo kašlat, tak se odsunul s židlí, aby nekašlal do papírů a to jsem viděla, že nahoře vypadá normálně, má košili a kravatu, ale dole má sukni! Musela jsem se dost ovládat, abych se nezačala smát! Sukni tam měl k uniformě každej. Vízum jsem dostala, takže se jde dál.

Všechny krámy byly už zavřený, což mě celkem zneklidňovalo, protože jsem si hned chtěla zarezervovat nějaké aktivity, abych mohla hned ráno vyrazit. U východu mě pak zastavil jeden chlap, taky v sukni, ale tenhle byl ještě k tomu homosexuál od pohledu. Zeptal se mě co hledám, tak jsem řekla, že nějakou cestovní kancelář. On řekl že žádný problém, hned zavolal tam na nějakou paní a ta že mě prý vezme "nahoru". Nejdřív jsem se z toho chtěla vyvlíknout, protože tihle letištní odchytávači jsou většinou podvodníci, ale pak mi došlo, že už je fakt pozdě a že je to asi moje jediná šance ještě dneska něco zarezervovat. "Nahoře" tedy byla primitivní kancelář, která k mý úlevě i vypadala jako cestovní. Lote se mě teda zeptala co všechno chci dělat, hnedka všude zavolala a udělala rezervace. Pak přišel i ten teplej Mar, moc se mu líbila moje sukně, mám takovou sportovní, co pod sukní ještě skrývá kraťasy, hnedka říkal, že by takovou taky chtěl. :D

Když jsme byli hotoví, tak Lote říkala, že do příletu dalšího letadla mají mraky času a že teda můžem jít všichni spolu na večeři jestli chci. Vlastně asi chtěla říct, že bych je na to jídlo mohla pozvat a taxíka samozřejmě taky platím já, ale takhle to líp znělo. Přemýšlím, jak často se takhle nechávají od turistů pozvat. Bylo mi to jasný, ale tak aspoň jsem nemusela jíst sama a ještě jsem se mohla různě vyptávat. Oni mermomocí chtěli do takové podivné hospody, kde měli jen pizzu a kuřata. Obsluha se na mě blbě koukala, když jsem jim řekla co všechno nejím, pak se chvíli v kuchyni dohadovali, ale nakonec mě mile překvapili, dostala jsem parádní zeleninový salát s kousky čerstvého ananasu. Tak jsem si ho hned objednala ještě jednou.

Tak jsem se těch dvou tak ptala, co tam stojí třeba dům a oni že asi 20 tisíc Fiji dolarů, což je možná 250 tisíc Korun, no hned jsem říkala, že si tam teda koupím dům a na všechno se vykašlu. :D A oni že to mám udělat a že když tam nebudu, tak to mám pronajímat. A já na to, že to by se o to ale musel někdo starat. Na to hned Mar, že přece teď znám je! :) Já budu organizovat hosty v Austrálii a oni je hned už na letišti přivítají, pověsí jim věnce kolem krku... a nebo víš co? Kup si loď! My tu máme jen jednu společnost, co rozváží lidi mezi ostrovama, to by bylo ryto! Hahaha tihle dva by asi prodali i svoji mámu. :))

Po jídle jsem teda jela do ubytovny. Tam bylo na pokoji asi deset postelí a protože já už vím, že v takovém pokoji bývá jedna až dvě zásuvky pro všechny, tak jsem hned okoukla, která postel stojí u zásuvky a tu jsem obsadila. A zachvilku jsem byla tvrdá jako špalek.

Ráno jsem šla na snídani. Byl tam toustovej chleba, marmeláda, burákový máslo a máslo. Tak jsem se zeptala, jestli mají i něco jinýho, prej jedině objednat z menu, ale tam taky neměli nic poživatelnýho. Nakonec jsem nakoukla do kuchyně a někdo tam zrovna připravoval ovoce na talíře. Jeden malej banán, kolečko ananasu a kousek papáji. Tak jsem té paní řekla, že chci taky to ovoce. Nejdřív na mě blbě koukala, ale nakonec to donesla, ani zaplatit nic nechtěla. Ale teda ne že bych pak už neměla hlad. Doufala jsem, že si nějaký jídlo stihnu koupit v přístavu, ale tady všechno funguje na Fiji-čas. Teda všechno kromě té lodi. Takže autobus přijel na Fiji-čas o půl hodiny pozdě a loď jela na normální čas, tedy zavčas. Takže jsem byla ráda, že jsem v přístavu stihla popadnout aspoň trs banánů a lahev vody. Loď jela 5 hodin, takže jsem tam tak na střídačku fotila ostrovy nebo pospávala. Ve dvě odpoledne jsem byla v cíli na ostrově Nacula. Vítali nás už na pláži, zpívali a hráli na kytaru a my pak všichni museli zakřičet Bula! (ahoj), protože jinak bychom prý nedostali oběd. :D K obědu byla rýže, tortila a taková indická čočka, moc toho nebylo, tak jsem byla ráda za moje banány. Pak nám rozdělili pokoje, já jsem ho musela sdílet s takovým norsko-švédským párečkem. Už jsem si té jejich skupiny všimla na lodi a už tam mně přišli děsně nesympatičtí. Tak jsem se sebrala a šla jsem se procházet po ostrově, vylezla jsem na kopec a rozhlížela se do všech stran, sbírala jsem kokosový ořechy, ale nešly mi otevřít :D pozorovala jsem lezce, takový ty ryby co mají nohy a lezou i z vody ven. Večeře byla dobrá, zelenina, nudle a brambory. Pak jsem si teda dopřála sprchu (žádná teplá voda samozřejmě) a šla jsem spát.

Druhej den po snídani jsme jeli šnorchlovat do modré laguny, prej se tam točily i nějaké filmy. Byly tam korály, ryby, malý rejnoci, pak jsem si sedla na špičku našeho člunu a pozorovala jsem tam takovou skupinu českých turistů, co přijeli z jiného ostrova. Pak jsme měli jet zpátky na Naculu, já jsem se nějak neměla k tomu lézt do člunu, nikdo mi nic neřekl, tak jsem na té špici seděla celou cestu a to mě hrozně bavilo, jak býčí rodeo. :)) Pak jsme dostali oběd a já jsem se pak zas nalodila na tu velkou loď a jela jsem dál, naštěstí už bez Norů a Švédů.

Daším ostrovem na mé cestě byl ostrov Kuata. Taky nás hned vítali zpěvem a hrou na kytaru už na pláži. Dlouho jsem se tu ale neohřála, protože hned byla možnost jít na protější ostrov šplhat až na špici a mít krásnej výhled po okolí. Ale hnedka bylo vidět že tady na tom ostrově bude víc rodinná atmosféra. Na Nacule se o nás starali jen zaměstnanci, tady byly i děti a zvířata, tady turisti žijou s celýma rodinama.

Tak teda já, jeden Švýcar (ostatní byli strašně unavení) a náš průvodce jsem se vydali na vrchol toho ostrova. Trvalo to asi hodinu a málem jsem tam vypustila duši, byla jsem červená jak rak a tolik jsem se ještě ani v sauně nezapotila. Za to jsme ale pak mohli pozorovat západ slunce z vršku, vidět náš ostrov a to bylo pěkný.

Když jsme se vrátili, tak nám řekli, že v úterý je na Kuatě vždy Fiji-noc, to jsem teda měla štěstí, že bylo zrovna úterý! Takže ještě před večeří byl ceremoniál kavy, to je takovej jejich tradiční nápoj z kořene jedné rostliny, s člověkem to nic nedělá (teda prej to léčí), jen když se toho vypije hodně, tak to pak uspává. Takže nás vzali do takové místnosti, kde seděli samí chlapi po zemi, jeden měl před sebou takovou dřevěnou mísu a v tom tu kavu. Prováděl jakýsi rituál, dělal jakože čaruje, pak vzal takovej barevnej hadr a v té kavě ho vymáchal i se svýma prackama, to se mi udělalo trochu nevolno a myslela jsem si, že tohle teda já pít nebudu. Jenže oni nám to pak dávali po jednom a vždycky počkali až dopijeme, fuj tak jsem to musela vypít, ani to není extra dobrý.

Po ceremoniálu jsme dostali typické Fiji-jídlo, takové to co se peče a udí v díře vyhrabané v zemi. Bylo tam kuře, špenát s hovězím, taro – takové Fiji-brambory, normální brambory, salát se sladkýma bramborama a zelnej salát, kterej zabili majonézou, takže jsem měla akorát brambory. S jídlem jsme si sedli na zem a směli jsme ho jíst jen rukama. Oni nám u toho hráli a zpívali, to bylo fajn.

Pak nám i zatancovali Fiji-tance, mladí kluci se šátkama ovázanýma kolem pasu tančili tak divoce, že jsem čekala, kdy některýmu ten šátek spadne, ale to se teda nestalo. :)) Pak jsme se učili bula tanec a pak začalo pršet a pršelo celou noc. Dala jsem si zase studenou sprchu a šla jsem spát.

Ráno jsme k snídani měli nějakou rýžovou kaši s mlíkem, kterou jsem teda nejedla a pak nějaký koblihy a marmeládu, no radši jsem se neptala, jestli je v těch koblihách vejce, pač jsem to už tak viděla, že bych byla hladem. Ještě pořád trochu pršelo a moře bylo celkem rozbouřený, ale my jsme přesto vyjeli krmit žraloky. Všechno v lodi bylo totálně mokrý, voda cákala všude a byli jsme pěkně zmrzlí. Po třiceti minutách jsme dojeli k útesu, tak jsme konečně mohli naskákat do vody a tam bylo pěkně teploučko. Korály tam byly o moc hezčí než v té modré laguně a jednoho žraloka jsem taky hned viděla. Naši průvodci nachytali ryby a přilákali nám dohromady tři žraloky, který jsme si i hladili. Chtělo se mi už teda čůrat, pač jsem ráno vypila spoustu čaje, ale bála jsem se to tam pustit, protože jsme tam plavali furt dokola a to bych nechtěla pak tím místem plavat znova. :D Jenže na cestě zpátky už jsem fakt nevěděla jak to mám vydržet, takže kvůli mně museli zastavit loď, vyhodit mě do vody, počkat, pak mě zase vylovit a jet dál. To byl pěknej trapas, hlavně když vůbec neměli trpělivost a každý dvě sekundy se mě ptali jestli už.

Zpátky jsme přijeli zase úplně zmrzlí, hned jsem se musela převlíct a požádat o čaj. Pak jsme měli oběd. Rýže se zeleninou, omeleta, párkovo-sýrová pizza, salát s majonézou. Tak jsem si dala tu rejžu a jim mně bylo líto, tak mi ještě speciálně uvařili brambory. Který jsem musela zachránit před fritováním, protože prostě nevěřili, že je jen vařený budu jíst. Pak jsem si ještě řekla o syrovou cibuli a sůl a byla jsem štěstím bez sebe. :)

Po jídle jsem si ještě dopřála hodinovou masáž, šlofíka a pak jsem se zase nalodila na tu velkou loď. Za chvíli jsem byla na Beachcomber, což je takovej malej ostrov, kterej člověk obejde za pět minut kolem dokola. Všechno tam bylo modernější, i teplá voda tekla, mně se tam ale vůbec nelíbilo, nebylo tam co dělat. K večeři byl velkej raut, takže jsem si tam konečně mohla dát dost jídla, no a sedla jsem si k takový skupince Čechů. Vyšlo najevo, že je to ta stejná skupina, kterou jsem před dvěma dny pozorovala na modré laguně, když jsem seděla na špici toho člunu. Ale moc dlouho mě nebavili, byli to všichni doktoři, kteří měli plnou hubu připomínek, když viděli co jím a já jim žádný doučování z výživy dávat nechtěla. Ještě jsem se jich tak ptala, co říkají na ten zítřejší výlet na tradiční trh do Lautoky a oni se mi vysmáli, že větší blbost ještě neslyšeli, že nakupovat můžu doma a tady mám jít radši plavat do moře. No, já teda můžu plavat v moři i doma, ale na tradiční místní trh s místníma specialitama se doma těžko podívám. Lautoka je vzdálená asi 30 km od Nadi, kam jsem měla dorazit další den večer, takže jsem se úplně nadchla myšlenkou, že pojedu na ten výlet do Lautoky a pak se na ten nudnej ostrov odmítnu vrátit!

Ráno jsem musela čekat až du půl jedenáctý než mi sdělili, že na výlet do Lautoky se nepřihlásilo dost lidí, takže se nikam nejede! To mě teda fakt hodně zklamalo. Tak jsem tak přemýšlela, co bych jako dělala a napadlo mě, že jsem chtěla zkusit vodní skútr. Tak jsem se tam šla zeptat, nabízeli mi různý možnosti, i třeba výlety na jiný ostrovy, tak jsem dostala nápad. "Jak dlouho se jede do Lautoky?!" Mladík na to že prej 45 minut. Tak jsem řekla že super, jedem do Lautoky, on mě tam vysadí a vrátí se sám. On nejdřív zas divně koukal, ale pak že prej tak jo. Tak jsem jela skútrem do Lautoky, mladík seděl za mnou a navigoval a já jsem byla moc ráda, že mám jenom batoh, protože kufr by se mi do skútru nevešel!

V přístavu jsem se s mladíkem rozloučila a skočila do prvního autobusu, co jel kolem. Nejdřív jsem se trochu vyděsila, protože ten autobus byl plnej domorodců a všichni na mě civěli, ale pak byli úplně milí, udělali mi i místo na sednutí, jsem se ale musela omluvit, že jsem mokrá jak myš a radši postojím.

Trh v Lautoce byl obrovskej. Byla jsem tu jedinej turista, takže všichni byli strašně přátelští a zvědaví, každou chvíli mě někdo usadil k němu do stánku a napájeli mě kavou, jeden se mnou šel i do města, aby mi ukázal kde je pošta, abych mohla poslat pohledy. :D V jednom stánku mi loupali ananasy a já jsem je tam rovnou jedla a hrozně mi chutnaly, protože tamní ananas je prostě úplně něco jinýho než u nás, další mi otevřel kokos, abych mohla vypít tu vodu a pak mi i půjčil nůž, abych ho mohla i vydlabat a sníst a při té příležitosti se mě každej vyptával odkud jsem, jak se jmenuju, jak se mi líbí Fiji, kde bydlím, kde už jsem všude byla a kam ještě jedu.

Něco jsem tam pokoupila na vyzkoušení – casavu a taro – takové jejich brambory, už uvařené. Lumi – jakási mořská řasa uvařená s cibulkou a kokosovým mlíkem. Pak jsem šla zpátky na začátek, pač jsem tam jedněm slíbila, že se ještě vrátím na jednu kavu. Tak jsme tam seděli, kecali, pak jeden z nich řekl, že taky jede za chvilku do Nadi, říkám tak super, aspoň mi ukážeš, kde jede ten autobus. :))

Cesta autobusem byla děsná, všechna ta kava a kokosová voda chtěla ven a ten autobus zastavoval snad u každého stromu a ne a ne dojet do Nadi. Nakonec jsem z okna viděla, že jedu kolem letiště, tak jsem se rychle s tím mým společníkem rozloučila a vyskočila. Skoro jsem na to letiště běžela, ale moc mi to nešlo, jsem měla strach abych to nepustila. :)) Hnedka u vchodu jsem potkala Lote, asi se tam zrovna snažila urvat zase nějaké turisty, tak jsem jí hodila nákup a utíkala na ten záchod. To byla poslední vteřina!

Potom jsme šly s Lote do kanceláře a dohadovaly jsme se, co budu dělat ten poslední den. Chtěla jsem jet na kajak nebo na raft, ale to nešlo, tak Lote řekla, že mě prostě vezme po okolí a bude. To jsem teda byla zvědavá co to bude, když to stálo 250 Fiji-dolarů. Nicméně na ráno už jsem program měla, jela jsem skákat s padákem. Trochu pršelo, ale jim to nějak nevadilo, tak jsem se taky nevzrušovala. Což jsem teda asi měla, pač ty kapky vody mě pěkně zmasakrovaly, bolelo to děsně, takže jsem si ten skok vůbec neužila. To jsem si ještě já blbec připlatila, abychom skočili z větší výšky a tím pádem dýl padali.

V poledně mě teda vyzvedla Lote s taxíkem. Ukázali mi největší hinduistický palác na Fiji, botanickou zahradu, místo kde první lidi dorazili na Fiji a pak jsme jeli do bahna, to se mi líbilo. Byly tam tři rybníčky, jeden s úplně vařící vodou, jeden s bahnem a jeden s vodou z prvního bazénku, ale už s nižší teplotou. Hnedka jsem tam viděla dva lidi totálně pokrytý blátem a musela jsem se jim děsně smát. Jak se ukázalo, tak to byl rakouský pár ze Salzburgu. Tak jsem se taky zaprasila blátem, vypadali jsme hnedka jako ti místní :), pokecali jsme, pak jsme to šli smýt, vykoupali se v tom teplým rybníčku a já jsem pak ještě dostala masáž, kterou jsem potřebovala jako sůl, pač mě z toho skútru bolelo celý tělo. Lote mi pak dala oběd, co mi na objednávku uvařila – brambory s cibulí :D a pak mě vyhodili na hotelu. Řekla jsem taxikářovi, ať mě zítra zase vyzvedne a hodí mě na letiště, tak se těšil, že bude mít zase kšeft. Ještě jsem si zašla do jedné výborné indické restaurace, kde mi udělali parádní veganský jídlo a šla jsem spát.

Ráno jsem na taxikáře čekala marně, vykašlal se na mě, tak jsem si musela vzít jinýho. No a za pár hodin už jsem byla zase zpátky v Sydney, ještě víc vyřízená než před prázdninami. :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak jsem byla na Fiji orchidejka 21. 01. 2014 - 22:09
RE: Jak jsem byla na Fiji wien 22. 01. 2014 - 00:02
RE: Jak jsem byla na Fiji jenifer 22. 01. 2014 - 13:37
RE: Jak jsem byla na Fiji editt 23. 01. 2014 - 19:57
RE: Jak jsem byla na Fiji wien 24. 01. 2014 - 15:28